Závislost chutí

28. září 2013 v 12:26 | Radka |  Příběhy mého života

"Zítra se chystáme k vám do města, tak volám abys věděla," hlásila Alenka své sestře.
"Tak já něco uvařím a stavíte se, pokecáme," odvětila s radostí Katka.
"Ne, nic nechystej, máme toho hodně, ani se nestavíme. Ale můžeme si dát sraz v nákupním centru."
Tohle Katku nepotěšilo. Byla ráda, když sestra s rodinou vyrazila z jejich vzdáleného městečka k nim a zastavili se. Vždy navařila, napekla, dobrou kávu koupila. A vždy rádi poseděli, jídlo chválili a švagr dokonce občas u kafíčka na dvacet minut odpadl.
"Asi únavou z dobrého jídla, kterým jsem se přejedl," říkával.


Chtěla však sestru vidět a tak souhlasila s nákupním centrem. Dorazila až do toho posledního, nechtěla s nimi procházet všechny obchody.
Alenka navrhla kavárnu vedle prostor pro fastfoody. Mísily se tam vůně z jídel různých kychyní a Katce to nedělalo dobře. Chápala však, že sestře i její rodině po nákupech vyhládlo a tak souhlasila. Dala si kávu a všichni ostatní vyrazili jistým krokem k pultu s čínskými jídly. U stolu jí Alenka svěřila, že si tam občas před cestou domů zaskočili něco koupit, aby nemusela doma chystat večeři po náročném dni. Jídlo jim tak zachutnalo, že ho zahrnuli do progamu společně s nákupy.
Dříve jejich výjezdy začínaly tím, že objeli nějaké obchody, stavili se u Katky a nakrmení vyrazili na další kolo nákupů. Domů se vraceli unavení, časem i s večeří z fastfoodu.

Katce to bylo líto. Vždy se snažila příbuzné pohostit, dělat jim pomyšlení a oni její péči vyměnili za přesolené rychlovky. Mohla se pokusit konkurovat, uvařit nějakou čínu, ale musela by to přesolit a překořenit, aby se fastfoodu vyrovnala. Na to neměla žaludek.
A tak se návštěvy sestry omezily na setkání nad čínským jídlem. Zvláštní bylo, že i když nadávala, že je to slané a stejně jí po tom bude špatně, ládovala do sebe jedno sousto za druhým.
Katka to nechápala. Kdyby mi přece něco nedělalo dobře, nebudu to jíst. Nebo si dám jen trošku, abych ochutnala, říkala si v duchu.
Vzpomněla si na jednu informaci, kterou se doslechla v obchodě, když kupovala granule pro svého psího mazlíčka. Tehdy jí paní majitelka obchodu svěřila informaci z důvěryhodného zdroje: Granule jedné známé značky, co se prodávají v supermarketech, obsahují návykovou látku. Proto když je párkrát pejskovi koupíte, už nic jiného nechce, protože jim chybí ona látka. Stali se na ní závislí. Ale v obchodě paní majitelky nic takového nehrozí.

Měla pocit, že kuchaři dávají něco podobného i do onoho čínského jídla, protože jinak si tu šílenou přitažlivost konzumentů k jejich okýnku neuměla vysvětlit.
Přesto se musela smířit s faktem, že sestra s rodinou pohrdali jejím kuchařským uměním. Dobrovolně se krmili jídlem, po kterém jim bylo stále více zle.

Časem už vynechávala i posezení v ovzduší výparů z fastfoodu. Alenka jen zavolala, že jsou na nákupech, ale Katka zůstávala doma. Když chtěla sestru vidět a popovídat si, raději zajela k ní domů. A jednoho dne tak viděla, že v chodbě na zemi leží krabice od pizzy, nejspíš nachystané k odnosu do kontejneru. A příště zase. Když se dotázala, dostalo se jí odpovědi: "Já to moc nejím, ale holky jsou na tom závislé, tak si objednáváme."
A při další návštěvě to byl sporák zacákaný olejem od smažení hranolek a hamburgerů, kterých měli v mrazáku zásoby. Samé nezdravé a rychlé jídlo.

Nechápala, kde se ta závislost v nich bere. Maminka vždy doma vařila poctivě a učila to i své dcery. Pravda, Alenka byla s dochucováním dost na štíru, holky od malička vychovávala podle knížek a tak vařila téměř plané jídlo až do jejich předškolního věku.
Možná chyběla jejich tělu sůl, možná šlo o tak výrazný kontrast chutí a barev, které jim Alenka nedopřávala. A tak se na té jinakosti stali závislí.

Že však domácí kuchyni vyměnili za fastfood, s tím se Katka nikdy nesrovana. Už kvůli jejich zdraví, na které úplně přestali myslet. Ale dospělým lidem nemá smysl něco vysvětlovat a plést se do výchovy jejich dětí už vůbec ne.
A tak doufala, že jim přestane časem fastfood chutnat a oni zase rádi přijedou na domácí svíčkovou s brusinkami, kterou si u ní tolik pochvalovali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 28. září 2013 v 12:52 | Reagovat

Já se jim vyhýbám, protože navíc jsem názoru, že co si člověk uvaří sám, je nejzdravější. Včera jsem byl ale vydaný na pospas kuchařskému umění má přítelkyně... tvarohové švestkové knedlíky a zatím jsem na živu. :-D
Křivdím jí, dala si záležet a chutnaly mi. :-)

2 Radka Radka | E-mail | Web | 28. září 2013 v 12:54 | Reagovat

[1]: Není nad domácí jídlo s láskou vařené ;-)
A myslíš, že to v těch přípravnách dělají s láskou? Ani z lásky ke své výplatě, řekla bych :-(

3 Robka Robka | E-mail | Web | 28. září 2013 v 13:03 | Reagovat

Taky už mě napadlo, že se do těch jídel přidává něco, čemu nelze odolat. Osobně nejsem příznivcem fasfoodů, raději si udělám něco doma. Nejsem z toho jídla nijak na větvi, utlouct se můžu spíš po domácí svíčkové nebo bramborovém salátu. Jen jednu výjimku dělám každý rok a to na festivalu, kdy si dáme vždycky čínu ze stánku. Je fakt, že tak dochutit ji doma neumím a jsme zase u toho - kdoví, co tam dávají. Radši nevědět.

4 Radka Radka | E-mail | Web | 28. září 2013 v 13:10 | Reagovat

[3]: Neříkám jednou za čas zhřešit, ale živit se tím, to mi připadá dost o zdraví a možná i o život.

5 Mol Mol | E-mail | Web | 28. září 2013 v 13:30 | Reagovat

Já fasfoody zase neodsuzuji, ale je pravda, že se snažím do nich nehodit... pizza může být poctivá a to i čína, ale např. k "mekáči" mám určitý odpor i když vím, že by mi jídlo u nich chutnalo... Vzpomenu si, jak jsem po jejich jídle vždy slabá a dopřeju si ho jen tak jednou za 3-4 měsíce ne-li více. To si tam radši dám kávu :D

6 Radka Radka | E-mail | Web | 28. září 2013 v 14:50 | Reagovat

[5]: Neodsuzuji fastfoody, ale nic se nemá přehánět. Pro mnohé mladé je to životní styl a to určitě není dobře.
Také hřeším kávou, A když k "mekovi", tak na lentilkovou zmrzlinu, což mě popadne tak 2x do roka :-)

7 Sonča Sonča | Web | 28. září 2013 v 15:08 | Reagovat

Mě se díky bohu z jídla z fastfoodu dělá špatně,tak tam ani nechodím... v McDonaldu ani nevím,jestli se dá maso opravdu nazývat masem.. hlavně kuřecí nugety,které se jen tváří jako maso..:/

8 domovina domovina | Web | 28. září 2013 v 15:31 | Reagovat

Co nejvíc miluju je chodit po zahradě a ochutnávat. Čerstvě utržené rajče krásně voní a ćhutná.
Nebo si natrhat zelelinu a bylinky a uvařit něco z toho, co je na zahradě.
Jednou za rok v McDonaldovi taky skončím. Maso mi nevadí, ale co mi moc nesedí jsou ty gumoidní sladké housky. KFCčkem jsem ještě nepoznamenaná :-D

9 Katka Katka | Web | 28. září 2013 v 18:39 | Reagovat

I moje děti mají rády ledacos z fastfoodu. Naštěstí se do města moc často nedostanou. Všechny tři byly na stejné (mé domácí) stravě a jsou každá jiná. Nejstarší vdaná vaří pečlivě, ale většinou jen minutky. Domácí strava jí lezla krkem a teď, když zakusila, jaké to je pořád a pořád se starat o něco k jídlu....vděčně konzumuje I POLÍVKY. Prostřední poznala, zač je toho loket, jí ráda a proto není líná si kvalitně uvařit a pochválit, co jsem pro ni připravila. Nejmladší z toho fastfoodování, doufám, vyroste.

10 alape alape | E-mail | Web | 28. září 2013 v 22:46 | Reagovat

Já mám ráda pizzu, ale díky tomu, že jsem žila v Itálii, kde ji uměli dělat dobře a poctivě ... tady jsem ji párkrát zkusila a přišla mi většinou ne moc jedlá. Nakonec jsem zjistila, že spoustu pizzerií vlastnili Bulhaři ... teď nevím, už mě nebaví experimentovat, tak nikam nechodím.

11 Lydie Lydie | 29. září 2013 v 13:04 | Reagovat

Tak domácí svíčkovou bych si dala hned. :-)
U Číňanů jsem ještě nikdy nic nejedla.Odradil mě takový ten"odér" a když jsem si vzpomněla na ty řeči, jak prý  do toho jídla dávají psy atd.....tak jsem neměla odvahu něco ochutnat.

12 Vendy Vendy | Web | 29. září 2013 v 21:27 | Reagovat

Nic proti fastfoodům, pokud jsou jen občasné. Denní stravování v těchto rychlojídelnách bych ale nedoporučovala.
A mají to fakt nějak dobře ochuceno. Taky jsem si všimla, že některých věcí doma nedosáhnu, třeba klasické smažené nebo pečené brambůrky.
Ale kdybych si měla vybrat mezi čínou a domácí svíčkovou, tak beru tu svíčkovou, bez rozmýšlení! :-D

13 Vendy Vendy | 29. září 2013 v 21:29 | Reagovat

[2]:Zajímavá poznámka. Poslední dobou se mi s vařením (ani pečením) moc nedaří. Zejména tenhle týden, totálně jsem zmršila dvě buchty a dnes jsem zmršila třetí, kynuté koláče, které absolutně nenakynuly. Tak si říkám, je to materiálem, nebo mou nechutí? :-?

14 Radka Radka | E-mail | Web | 29. září 2013 v 22:07 | Reagovat

[7]: Jejich kuřecí nugetky jsou pomleté a slepené do jednotného tvaru a když do nich člověk kousne, maso to určitě nepřipomíná ani náhodou.

[8]: Jo, zahrada, to jsem zažila a bylo to super. ALe dobrovolně jsem z ní utekla, takže zbývá jídlo kupované. Nicméně jsem ráda, že jsem se naučila obstojně vařit ;-)

[9]: Koukám, že to máš pestré. My jsme také tři sestry a každá máme k jídlu jiný přístup. Nejstarší by raději nejedla, než by musela pořád vařit, druhá vaří samé maso a moc jí to nejde a já se snažím po vzoru maminky a druhým to chutná. A to jsme měly všechny jeden vzor :-)

[10]: Jedla jsem kdysi pizzu na dovolené v Itálii a nedá se to s českými srovnat.

[11]: Jo, ty výpary jsou fakt šílené. Ale ona ta domácí poctivá svíčková tako není zrovna moc dietní jídlo.
Nicméně bych si ji také s chutí dala ;-)

[12]: Pro ty velkovývařovny se dělá hodně polotovarů a sype se do toho tolik divných látek, že by si to po přečtení složení normálně člověk nekoupil. A základem je glutamát, který nesnesu.

[13]: No, těžko říct. Já už zažila pár situací, kdy průběh vypadal šíleně, ale jak jsem do toho nakonec vložila tu lásku, dopadlo to dobře :-)

15 Bev Bev | E-mail | Web | 30. září 2013 v 5:25 | Reagovat

Kvůli tátovi vařím každý den včetně polívek. Byl tak zvyklý od maminky. Když před sedmi roky umřela, slíbila jsme jí i sobě, že se o tátu postarám. Vařím českou klasiku a občas nějaký pokus z časopisu, ale rodina dává přednost tomu nač jsou zvyklí. Nevyžadují experimenty. :D
A mně zas chutná všechno, co nemusím vařit. Takže by mně nejspíš chutnal i ten hamburger nebo čína. :D

16 Radka Radka | E-mail | Web | 30. září 2013 v 21:54 | Reagovat

[15]: Jo, sliby se mají plnit ;-)
Také mám někdy chuť na cokoliv, co nemusím sama připravit :-)

17 Iva Iva | 1. října 2013 v 17:05 | Reagovat

Obliba těchto vývařoven je  spojená s novým trendem nakupování ve velkých obchodních centech. Rodinka včetně dětí vyrazí v sobotu místo do přírody na celodenní nákupy, pak příjemně unavená lozením mezi regály a chudší o několik tisícovek, utracených mnohdy za zbytečnosti, zakotví v nějakém fastfoodu. Je to na místě, bez práce, děti jsou nadšené, že mají změnu ze školních jídelen, maminy jsou rády, že nemusí vymýšlet, co budou vařit. Prostě je to pohodlné a rychlé. Tohle nahrazuje sváteční obědy s láskou připravované, kdy se rodina sešla u stolu. :-?

18 Radka Radka | E-mail | Web | 1. října 2013 v 22:12 | Reagovat

[17]: Přesně tak, těm lidem nedochází, jak důležité je sejít se v klidu u jídla a být prostě být spolu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama