Ztracené děti

7. září 2013 v 19:29 | Radka |  Příběhy mého života

První dítě bylo důvodem urychlené svatby. Mirka se vdávala ve stavu, kdy nebylo možné nic zamaskovat. Ani nechtěla. Těhotenství bylo neplánované, ale na dítě se moc těšila.
Na svou dosavadní rodinu si mnoho vřelých vzpomínek neodnesla a o teple domova nemohla mluvit ani náhodou. Proto jí ani nevadilo, že se zadařilo tak brzy po seznámení. Nemusela plánovat, přemlouvat, vysvětlovat vize a sny.


Jarda byl mírně usedlý muž s třicítkou na krku a za dítě byl moc rád. Mirka sice právě oslavila dvacetiny, ale vždy jí imponovali starší muži. Snad jí kompenzovali otce, který od rodiny odešel velmi brzy.
Návštěva Mirčiny matky u jeho rodičů nedopadla právě šťastně. Velice rázná tchýně, která nešla pro vulgarismy daleko, se náležitě předvedla. Tchán jen seděl v koutě a snášel urážky své ženy, za kterou se v hloubi duše styděl.
Matka věděla, že sama dceři neposkytla nejlepší zázemí, ale tím víc si pro ni přála něco lepšího.
"Nechceš zůstat raději sama? Pomůžeme ti," slibovala posílená podporou svého partnera.
"Neboj, to bude dobré, vždyť nebydlíme s nimi," bránila se Mirka a snařila se tomu věřit.
"Jenže já slyšela, že se měl už dvakrát ženit a jednou dokonce ze svatby sešlo krátce před termínem."
"Asi čekal na tu pravou," usmála se Mirka a snažila se zaplašit chmury všech, včetně svých.

Skromné bydlení v garsonce jim dávalo pocit blízkosti a sepjatosti. Byli rodina, mohli se vzájemně na sebe spolehnout.
Začali uvažovat o druhém dítěti, ale byli si vědomi, že do tak malých prostor to nejde. Naděje na větší byt nebyla, i když měli podanou žádost už hodně dlouho.
Od Jardových rodičů přišla nabídka na rozšíření jejich domu. Mirka se tomu bránila, ale musela uznat, že i pro tři byla garsonka malá, jak malý Zdeněček rostl. Proto vyřídili formality, vzali si půjčku a chystali se začít se stavbou.

Ve stejnou dobu město vyhovělo jejich žádosti. Byl jim přidělen prostorný dvoupokojový byt v klidné části města. Jaká smůla, že vše již bylo vyřízeno pro stavbu.
Nastěhovali se do většího a začali se stavbou. Ke všemu se podařilo Mirce otěhotnět. K lékaři šla velice brzy, aby byla jistota. Ona i její manžel měli radost, že se jim začíná dařit.
Její tchýně však těhotenství nepovažovala za nemoc a tak honila Mirku do práce snad víc než chlapy. Když se jí udělalo zle, raději navštívila lékaře. Ten jen potvrdil sílící pocit Mirky. Plod nejevil známky života. Musela na kyretáž a na chvíli si dopřála klid od tchýně.

Bylo jí však jasné, že společné soužití nebude vůbec lehké. A co bylo horší, Jarda se ve společnosti své matky velice změnil. Byl často agresivní a všechny kolem častoval sprostými svýrazy. Včetně malého Zdeněčka.
Mirka byla příliš slabá a spoutaná vzpomínkami z dětství, než aby se dokázala tlaku manžela i jeho rodiny bránit. Raději se snažila přizpůsobit a plánovat si lepší budoucnost.

Ještě před dokončením stavby se jí podařilo znovu otěhotnět. Manžel souhlasil, že se nebude namáhat a její pomoc bude spíše v kuchyni a při lehčích pracech. Tohle však těžko nesla tchýně a popichovala všechny proti Mirce. Nakonec se proti ní postavil i Jarda a psychický tlak přinesl další krutou ránu. Jedné temné noci se Mirka probudila v kaluži krve a věděla, že je zle. Opět o své dítě přišla.
Po té události se ještě více uzavřela do sebe.

Celá situace se mírně zklidnila až po kolaudaci domu. Vše začalo zapadat do svých kolejí a i když byli mladí neustále pod dohledem tchýně, začali mluvit o dalším dítěti.
Mělo to však háček. Vlastně dva. Mirka musela podstoupit hormonální léčbu a doufat, že zabere. Navíc se jí při každém pohledu na krev vybavila téměř hororová scéna posledního potratu, což komplikovalo úspěšnost celé akce.

Po téměř šesti letech od prvního porodu přišel na svět další chlapec. Všichni měli radost a zdánlivě to vypadalo na idylku. Ta se však pomalu vytrácela s každým stráveným rokem v domě. Jarda se stále více podobal své matce, se kterou se často hádal. Zlost si pak vybíjel na Mirce tím, že ji ponižoval, na synech zase používáním přísných trestů, včetně fyzických.
Staršímu vyčítal tvrdohlavost, kterou však zdědil po něm, mladšímu uzavřenost a plachost, kterou zdědil po matce. Nic mu nebylo dost dobré.
Korunu tomu nasadila tchýně, která vinila moderní medicínu, že pomohla Mirce otěhotnět. Podle ní za vše mohly hormony, které jsou strašné svinstvo a proto byl mladší syn divný. Když potratila, mělo to být pro ni znamení, že nemá mít další dítě. Prostě jako žena byla k ničemu!

Svůj osud nesla trpce pár let, než se jí podařilo téměř nemožné. Utéci z prokletého domu.
Její bratr jí podal pomocnou ruku. Byl sám v až příliš velikém bytě a věděl, že ona a její synové potřebují azyl.

A tak se začala odvíjet její nová životní etapa se syny, za které nikdy nepřestala bojovat. Bolestné vzpomínky na ztracené děti však zůstaly. Jen se odsunuly někam do pozadí, když je začaly vytěsňovat další nastálé problémy.

Že však nevděk světem vládne a geny se v člověku projeví ať chce či ne, ji přesvědčili její synové už za pár let. Ale to už je jiný příběh s názvem Až na dno
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. září 2013 v 19:48 | Reagovat

Proč jsou ty tchyně tak zlé? Každé dítě , když dospěje, má právo na svůj život. Pokud to není prevít, má být ráda, že její dítě (syn nebo dcera) má svou rodinu. :-(

2 Radka Radka | E-mail | Web | 7. září 2013 v 20:15 | Reagovat

[1]: Když je někdo čarodějnice už ve své podstatě, neuděláš s tím nic. A když její geny zdědí i synové, tak je na průšvih zaděláno. Takoví lidé pak musí dostat od života pořádnou ránu, aby svůj přístup přehodnotili.
A toho štěstí se jim dostalo, ale jak už jsem psala - to už je jiný příběh ;-)

3 Aati Aati | Web | 7. září 2013 v 20:18 | Reagovat

geny jsou... nedokážu to říct slušně.. :-(

4 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 7. září 2013 v 20:39 | Reagovat

U těch genů to je velice rozporuplné... někdy dokáže výchova udělat divy, ovšem na tu se musí najet hned od narození, někteří říkají, že se má začít už u prenatálního stádia...

5 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 7. září 2013 v 20:41 | Reagovat

[1]: Tchýně a macechy jsou fenomén starý jako lidstvo samo a nelze najít uspokojivou odpověď proč tomu tak je.
I když jsem taky neměl zrovna ukázkovou tchýni, tak jsem od ní měl relativně pokoj. Byla totiž imrvére nalitá a celé dny proležela v takovém částečném alkoholickém kómatu v posteli.
Horší to bylo jen když neměla na chlast a drapnul jí absťák. To potom tchán schovával nože, vidličky, nůžky a všechny nebezpečné předměty. Ani to ho však moc neochránilo, protože mu aspoň rozrazila lebku litinovou pánví, když nemohla najít nůž.:D
Naštěstí jsme u nich bydleli jen dva roky a po odstěhování už jsem ji nikdy neviděl. Jen zprostředkovaně jsem se potom dozvěděl, že se jí ještě před padesátkou podařilo zdárně uchlastat.
Takže si na tchýni fakt nemohu stěžovat, protože moc neprudila. :D

6 Radka Radka | E-mail | Web | 7. září 2013 v 20:47 | Reagovat

[4]: Asi na tom něco bude. I když se moje dcera občas projeví jako její otec, stačí jí to připomenout, aby si to uvědomila. Nechce být jako otec či jeho matka.

[5]: Já měla tchýně dvě. Jedna strkala nos do všeho, druhá se nestarala vůbec. První jsem se po pěti letech zbavila a ta druhá mi nevadí, zajímá se totiž jen sama o sebe :-)

7 Katka Katka | Web | 7. září 2013 v 21:24 | Reagovat

To je smutný, ale ne ojedinělý příběh. Při čtení jsem pomyslela na to, jaké mám štěstí, že mám normálně fungující rodinu. I když zrovna dnes není manžel zrovna dobře naladěn. Nemluví se mnou, protože jsem sklerotička a zapomněla jsem včera vyzvednout nabroušený pilový kotouč a on nemohl tudíž řezat dřevo. Ani zítra ne. Co nadělám? Paradoxně mně je dobře a on má zkaženej den. Já si totiž myslím, že se nic moc nestalo. Jiné práce ja habadfěj, odpočinek mu taky prospěje a já to nijak napravit nemůžu, tak nač se otravovat. :-?

8 Katka Katka | Web | 7. září 2013 v 21:25 | Reagovat

Jo s máš moc pěkný podzimní design. Já mám rozbitý NTB, tak se na blogy dostanu, jen když někoho oloupím o jeho, takže jsem si toho všimla až teď.
Hezkou neděli.

9 pavel pavel | Web | 7. září 2013 v 21:26 | Reagovat

Soužití dvou rodin v jednom domě není nikdy dobré. Do toho bych nešel. My začínali s jedním  dítětem taky v garsonce a pak jsme vyměnili byt za větší. Tenkrát v Praze to bylo s byty velký problém. Navíc jsem měl tchýni v Olomouci. :D

10 Radka Radka | E-mail | Web | 7. září 2013 v 21:33 | Reagovat

[7]: Někteří lidé, když si něco naplánují, jsou pak otrávení, když to nevyjde. Škoda, že nemá něco z Tvého nadhledu. Má se ještě hodně co učit ;-)
Jsem ráda, že se blog líbí. Děkuji.
I Tobě hezkou neděli :-)

[9]: Když není jiná šance, člověk doufá, že dva oddělené vchody postačí. No a ono ne :-(

11 Intuice Intuice | E-mail | Web | 8. září 2013 v 10:28 | Reagovat

Jsou lidi a jsou lidi. S tím nic nenaděláme. Teď jak najít ty pravé... Zajímalo by mne, jaké na konci příběhu začaly starosti. Napíšeš o nich další příběh?

12 Ježurka Ježurka | Web | 8. září 2013 v 13:07 | Reagovat

Ono je to těžké na obě strany. Soužití rodičů a dětí, když má každý svou rodinu, to bych také nedoporučovala, užila jsem si také své u mé první tchyně, ale nejsou všechny stejné. Ta druhá byla boží! Dodnes na ni ráda vzpomínám. A já jako tchyně se snažím chovat jako snachy druhá máma a myslím, že mne tak i bere! :-)

13 Radka Radka | E-mail | Web | 8. září 2013 v 20:56 | Reagovat

[11]: Myslím, že bych další osudy napsat mohla, ale není to vůbec veselé :-(

[12]: Máš pravdu, když jsem chtěla pořídit větší byt a seswtěhovat se s maminkou, která byla stále více nemocná, nesouhlasila. Dnes jsem ráda za její rozumný přístup. Zvládly jsme to i tak a já teď nemusím řešit, co s velkým bytem.
Libuško, Ty jsi určitě dobrým příkladem v mnoha směrech. Nejen jako tchýně, ale už pro Tvou stále dobrou náladu :-)

14 Vendy Vendy | Web | 8. září 2013 v 22:35 | Reagovat

Počítám, že její děti se začaly odcizovat, nebo se možná někdo z nich vrátil k tatíčkovi?
Tohle byl dost smutný příběh a věřím, že se tak skutečně stalo. Proč jsou některé tchyně takové, nevím, je to fenomén. Asi je v mnohých zakořeněn strach, že ztratí své dítě, nebo spíš nárok na své dítě, i když vlastně nárok na své dítě si dělat správně nemají, protože jejich dítě není jejich věc.
Ne každá tchyně je rozumná, spíš je jich málo a zaplaťpánbůh za každou z nich, že existujou.

15 Radka Radka | E-mail | Web | 8. září 2013 v 22:46 | Reagovat

[14]: Také netuším, proč se musejí tchýně tak strašně chovat. Sama snad taková nikdy nebudu.
Ten příběh dál je hodně smutný a jen napovím, že jsi uhodla a že došlo i na strach z vlastního syna. A to jsou zase ty geny :-(

16 Helena Helena | Web | 8. září 2013 v 22:48 | Reagovat

Je vždycky zajímavé,že řešení přijdou dvě,tak jak v jejich případě - dostali byt,ale zvítězila stavba,protože už bylo vyřízeno.A když byl synáček se svou vulgární matkou,tak začal ukazovat růžky. ;-)Mně by stačila asi už ta první návštěva-a pryč. 8-O Muselo to být bolestivé poznání,chudák holka. :-(

17 Helena Helena | 8. září 2013 v 22:49 | Reagovat

Taky musím pochválit desing. :-)

18 Radka Radka | E-mail | Web | 8. září 2013 v 23:13 | Reagovat

[16]: Bylo to bolestivé. I když se časem tchýně zklidnila, přišlo jiné trápení.

[17]: děkuji, jsem ráda, že se Ti líbí :-)

19 pavel pavel | Web | 8. září 2013 v 23:45 | Reagovat

Zajímavé,že tu není diskuse o tchánech. Já jsem docela neškodnej tchán, jsem rád, že mi zeť dovolí si pochovat vnučku a do ničeho jim nekecám. :-D  :D

20 valin valin | Web | 9. září 2013 v 7:52 | Reagovat

Některé tchýně jsou opravdu odporné..ale věřím, že existují i výjimky... :-)

21 Vendy Vendy | 9. září 2013 v 12:59 | Reagovat

[19]:Tchánové jsou většinou v pohodě. Spíš pookřejou, když dostanou do rodiny snachu a později vnoučata. Tchyně, to už je jiný kafe.

22 Robka Robka | E-mail | Web | 9. září 2013 v 22:14 | Reagovat

Soužití dvou generací bývá problematické, ale tento případ... to snad ani není tchyně, ale dračice. Nechápu, kde se v té osobě vzala taková zloba. Bohužel, geny Jarda zdědil po mámě, výchova to stvrdila a děti, které v tom vyrůstaly, pak převzaly naučené vzorce. Smutný příběh.

23 Robka Robka | E-mail | Web | 9. září 2013 v 22:14 | Reagovat

A máš pěkný podzimní design. :-)

24 Radka Radka | E-mail | Web | 9. září 2013 v 22:20 | Reagovat

[19]: Jo, tak jestli Ti chybí názor na tchány, klidně To napíšu celý článek! Ale bude vesněs pozitivní ;-)

[20]: Existují, naštěstí. Jinak by to bylo hodně smutné.

[22]: Máš pravdu, smutný příběh. Asi zkusím to pokračování, i když také smutné.

[23]: Děkuji :-)

25 Bev Bev | E-mail | Web | 10. září 2013 v 14:07 | Reagovat

Strašlivý příběh. Chudák holka a  chudáci synové a nakonec ještě podědí něco z babičky. Jsem zvědavá na pokračování.

26 Radka Radka | E-mail | Web | 10. září 2013 v 21:49 | Reagovat

[25]: No, Tobě "děsivostí" nemohu konkurovat, v tom jsi naprosto nedostižná ;-)
Ale vedu v patrnosti, abych sepsala

27 Bev Bev | Web | 11. září 2013 v 13:27 | Reagovat

[26]:Těším se. :-)

28 Ivča Ivča | E-mail | 15. září 2013 v 15:40 | Reagovat

Ono to má hooodně hluboké prakořeny, a když se vyřeší ty kořeny, pochopí, proč bylo vše jak bylo a tím se změní i synové i tchyně. V případě zájmu mi napište na mail. Já pořešila svou rakovinu dělohy, vím, proč je syn postižený a muž po těžkých psychózách a vrátila se mu rakovina, malobuněčný B-lymfom. Prahluboké souvislosti, kronika Akaša, duchovní souvislosti. Ivča

29 Amalkavila Amalkavila | Web | 7. října 2013 v 22:12 | Reagovat

Krásne napísaný príbeh ako z rozprávky, ale smutne pravdivý až mrazí... Bŕŕŕŕ :-( Je mi zle z takých ľudí akou je tá svokra a jej syn, mali by sa za seba hanbiť, žiaľ taký ľudia si nedokážu uvedomiť, čo svojím správaním páchajú a ani si to neuvedomia.
:´( Lepšie obviňovať iných a hlavne krásnu, šikovnú, láskavú ženu. Smutné a slabošské od svokri a manžela...
Prajem Mirke veľa sily, úsmevu a nech im to ukáže aká je silná... Nech sa nikdy nevzdáva. :-) Také anjelske duše ako je ona majú najviac vnútornej sily...

30 Radka Radka | E-mail | Web | 9. října 2013 v 22:39 | Reagovat

[29]: Moc děkuji za Tvá milá slova, Mirce vyřídím, potěší ji :-)
Máš pravdu, síly má hodně, i když by to do ní nikdo neřekl ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama