Až na dno

5. října 2013 v 11:55 | Radka |  Příběhy mého života

Pokračování příběhu Ztracené děti

Zvládnout život se dvěma syny ještě na škole nebylo pro Mirku jednoduché. Bydlení sice měli zajištěno, ale zatím na omezenou dobu. Musela se ohánět, aby všechny uživila. Alimenty dostávala směšně nízké, protože otec synů byl v té době nezaměstnaný. Mohla být ráda, že vůbec něco dával.


Byt patřil bratrovi, který ho však téměř neobýval. Problém nastal v okamžiku, kdy město byty odprodávalo. Bratr neměl peníze, ale o své právo na něj přijít nechtěl. A tak se na jeho polovinu složila rodina, Mirka si na svou část musela vzít půjčku.

Brzy vyvstal další problém. Bratr čekal rodinu a potřebovali bydlet. S Mirkou zasedli k jednomu stolu a hledali řešení. Výsledkem bylo, že si vzala úvěr a bratra z bytu vyplatila.
Musela se ještě více ohánět, aby vše zvládla.

Naštěstí se starší syn vyučil a Martina mu pomohla najít práci u nich ve firmě. Mladší ještě studoval, ale žilo se jim o něco lépe. Alespoň po finanční stránce.

Běžné dny však stále častěji narušoval svou nedisciplinovaností starší syn Zdeněk. Občas se zapomněl v hospodě s kamarády a ráno měl problém vstát do práce. Mirka ho omlouvala, že je mu špatně, je nachlazený a kdoví co ještě. Ve firmě věděli, že to není úplně pravda, ale díky Mirce, která byla pro ně opravdu přínosem, vždy zamhouřili oko. Navíc kluk byl opravdu šikovný na práci.

Dalším narušitelem byl manžel Jarda. Nějak nechtěl vzít na vědomí, že i když ještě nepodala žádost o rozvod, prakticky s ním skončila.
Neustále jí volal, posílal zprávy s typu: tak jsem ti odpustil, i když sis dovolila odejít.
Chyba byla v Mirce. Neuměla na rovinu říci, že už společný život nechce.
Bála se konfliktu, jako každý introvert. Tiše snášela jeho narážky a výlevy, avšak úporně vymýšlela výmluvy, proč se nemohou sejít. Nakonec tlak stejně neustála a Jardovi dala klíče od bytu.

Ani tohle však nebylo to nejhorší, co ji v životě čekalo. Flákat se začal i mladší syn a vypadalo to, že se ani nevyučí. Běhala do školy, prosila učitele, domlouvala přesuny zkoušek. Všichni z okolí trvali na tom, že se Honza vymlouvá a nic mu není. Jenže Mirka byla milující máma, která se s tím nechtěla smířit. Vodila syna po doktorech, aby našli příčinu jeho častých nevolností. A podařilo se. Vše bylo psychického rázu v kombinaci s genetickou dispozicí. Přítomnost otce a vzpomínky na společný život v dětství, tedy hodně křiku a fyzické tresty, neustálo jeho slabé zažívání.

Byl tedy čas znovu konat. Mirce dost nahrálo, že Jarda nechtěl na společnou domácnost přispívat a velký byt měla problém utáhnout. Rozhodla se pro prodej a koupi menšího bytu, kde bude mít každý svůj pokoj.

Chvíli to trvalo, ale nový byt byl krásný, po rekonstrukci a nemusela nic doplácet. Mělo to jen dvě vady na kráse. Jarda se domáhal klíčů od bytu a Mirka opět neuměla říci ne. Tentokrát jen zarytě mlčela, nicméně klíče nedala. Tak chodil alespoň na návštěvy.
Druhou vadou byl její pokoj. Spala v průchozím obýváku, aby chlapci měli každý své soukromí, které ona postrádala. Ale byla zvyklá uskromňovat se celý život, proto jí to ani nepřišlo.

Na stejné sídliště se přistěhovala Iva, kterou znala téměř dvacet let. Začaly se scházet, aby si mohly vzájemně postěžovat a život jim tak mohl příjemněji ubíhat. Dospělým synům začala věnovat méně času, což se mohlo jevit jako plus. Avšak stále je příliš milovala.

Proto jim dovolila za spoření, které jim střádala do začátku samostatného života, nakoupit auta, která vzápětí jeden rozbil a druhý opravoval tak, až doopravoval.
Mirka neodolala ani Zdendovu smutnému pohledu, když škemral o motorku. Ale s jeho příjmy by mu půjčku nedali, tak si ji na sebe vzala ona. Poctivě platil a svůj nový stroj opečovával. Jen do zimy. Pak chtěl zase auto. A tak motorku, která ještě nebyla zaplacená, vyměnil za auto.

Starostí s chlapci přibývalo. Stále něco chtěli, ale neuměli si na to vydělat. Zdendovi se změnil majitel firmy a ten již nehodlal jeho absence tolerovat. Přišel o práci. Honza měl na práci smůlu a tak byl většinu času nezaměstnaný.

Tohle bylo na uzavřenou povahu Mirky hodně. Neuměla být přísná na své milované syny a tak za ně vše platila. Aby to zvládla, sehnala si další zaměstnámí. A také pomáhala kamarádkám, aby co nejvíce unikla problémům svým.

Jenže přehlížet problémy se nevyplácí a příliš důvěřovat druhým také ne. Mirka se ocitla na okraji propasti a nemohla se hnout. Půda pod jejíma nohama se mírně sesouvala a ona tušila, že rychlý krok ji může zachránit jen pokud bude opravdu rychlý a tím správným směrem.

Zkusila přísnost na syny, aby platili své závazky - platit půjčky a přispívat na chod domácnosti. Dostalo se jí tvrdé odpovědi: Najdi si další práci, abys měla! ukončil debatu Zdeněk.

Ani to ji nedonutilo dát jim pomyslný nůž na krk. Vše obrečela a pak se s obavami obrátila na rodinu, aby jí pomohla platit půjčky, než si vyřídí konsolidaci. Tehdy také vyplulo na povrch, jak to s jejími financemi je. Kromě půjček synů to byla půjčka pro kamarádku a pár kreditních karet, mezi kterými finance přesouvala a padala tak do stále větších dluhů. A nakonec ji přestala půjčku splácet i kamarádka. Argumenty: znám ji dvacet let a nikdo by to do ní neřekl, nikdo nebral vážně. Protože na penězích dokáže skončit každé přátelství.

Pokračování bylo hodně smutné. Rodina nedokázala dluhy vyplatit. Kamarádka Iva přestala s Mirkou komunikovat a exekutor, kterého si najala, neměl jak z ní dluhy vymoci. Zbavila se totiž všeho majetku a skončila na úřadu práce.

Mirce nezbylo než prodat byt, který však dluhy nepokryl. Synové museli vzít za vděk bydlením v domě u otce a ona skončila v podnájmu u přátel. Za to jí starší syn pořádně vyčinil, i když na byt nedal ani korunu.
Mirku před otcem a jeho rodinou pomlouval, že si nabrala půjčky a on je za ni musel platit. Všechen vztek z ukončení provozu mamá-hotelu si tak začal vybíjet na mladším bratrovi. Honza byl stále více šikanován. Aspoň se mu podařilo najít práci, aby nebyl na otci zcela závislý.

Někdo věří na osud, někdo na Boží mlýny. Mirce se vymstilo utíkat před problémy a pomáhat více než je zdrávo. Zkomplikovala start do života svým synům a zaplatila za to hodně. A bude ještě pár let platit.

Starší syn stále staví vzdušné zámky, ovšem na dvoře mu stojí tři nepojízdná auta, která není schopen opravit ani prodat. Raději po Mirce loudí její stařičké, téměř bezcenné auto, které však zatím jezdí. Nicméně do rodiny svého otce zapadl velmi dobře a dá se říci, že jablko padlo přímo ke kmeni stromu.

Mladší syn pod vliven neustávající šikany plánuje útěk na svobodu, jako to kdysi udělala Mirka. Je totiž stejný introvert jako ona a soužití s hlučnou, vulgární a nepřející rodinou snáší velice špatně.

Mirka je příliš vyčerpaná ze všeho, čím si musela projít. Ale bere to jako rány osudu, díky kterým se mohla poučit. Velmi dříve lpěla na domovu, kterým pro ni bylo vlastnictví bytu. Jeho prodejem přišla o všechem majetek, ale cítí se svobodnější.
Kdyby se tak nestalo, synům by stále ustupovala a znemožnila jim jít si vlastní cestou. Stále hůře by se stavěli k zodpovědnost za svůj život.

Také Mirka střádá plány. O menším pronajatém bytě, kam se s mladším synem nastěhují a budou se cítit svobodní. Protože tohle jablko dopadlo příliš blízko k jejímu kmeni a dokáže ocenit pomoc blízkého člověka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monnie Monnie | Web | 5. října 2013 v 12:07 | Reagovat

Ahoj,prosím podívej se na blog mojí ségry, která moc pěkně kreslí. Prosím udělej jí radost z komentáře je poslední dobou smutná. Děkuju. → http://veronika-ungr-art.blog.cz/

2 Norrora Norrora | Web | 5. října 2013 v 14:19 | Reagovat

[1]: Tak reklama?! Tak kuk na norrora.blog.cz, ať něco vidíš. :-P

3 Ježurka Ježurka | Web | 5. října 2013 v 17:25 | Reagovat

To je tedy přímo horor. Člověk si někdy naříká a stěžuje a když čtu tento příběh, je to až neuvěřitelné. Jen se divím, že se Mirka nepoučila a na druhé straně, když má ještě sny, tak není vše ztraceno. :-)

4 Radka Radka | E-mail | Web | 5. října 2013 v 18:26 | Reagovat

[3]: Snad už se poučila, i když byla cena vysoká.
Příliš utíkala od svých povinností.
ALe znám takových lidí víc, kteří mají pocit, že ty jejich problémy se nějak zvládnou, ale těm druhým je třeba pomoci :-(

5 alape alape | E-mail | Web | 5. října 2013 v 22:42 | Reagovat

To je teda životní příběh ... ! Ale aspoň že tak, mohlo to být ještě horší!

6 Koník Koník | E-mail | Web | 6. října 2013 v 8:46 | Reagovat

Krásně sugestivně prožitý příběh.
Za výchovu v rodině vždycky mohou dva. Hodně úvah bylo o bytech a velmi málo o citech :-)

7 Marit Marit | Web | 6. října 2013 v 17:00 | Reagovat

Píšeš velmi dobře, poutavě. Nechtěla by ses zúčastnit literární soutěže na mém blogu? :-)

8 Bev Bev | Web | 7. října 2013 v 7:50 | Reagovat

Znám podobný případ ze svého okolí. Paní se drží smůla. Podporuje syny i dceru. Zemřel jí manžel, pak druh a třetí "přítel" ji vyhodil ze svého domu, když se pokoušela vypomoct další půjčkou dceři. Jsou to někdy osudy.
Moc krásně jsi to zase napsala. :-)

9 Radka Radka | E-mail | Web | 9. října 2013 v 22:43 | Reagovat

[5]: Kdo ví, co přinesou další léta... ale doufám, že to nejhorší má za sebou, i když na zdraví se jí to podepsalo hodně.

[6]: Děkuji. Možná za to může můj pohled, ale vlastní střecha nad hlavou pro ni znamenala vždy hodně.

[8]: Stále věřím, že pokud člověk dělá něco špatně, bude od života dostávat nakládačku. A tak to je i v případě těch, co pomáhají tam kde nemají. Děkuji :-)

10 pavel pavel | Web | 13. října 2013 v 19:22 | Reagovat

To je ta medvědí láska matek k synům. Já byl zlej otec, že jsem chtěl aby se syn neflákal a včas ukončil studia a nakonec je nedokončil a ex ho má na krku i s tou sektou dál. Naštěstí jsem, rozvednej a jsem z toho venku. ;-)

11 Radka Radka | E-mail | Web | 13. října 2013 v 21:11 | Reagovat

[10]: Jo, ono je třeba být chvílemi jako pes. Ale venku z toho nejsi, pořád je to Tvůj syn ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama