Knižní zamyšlení nad životem

13. října 2013 v 11:26 | Radka |  Knihy co zaujaly

Uspěchané tempo posledních dní mi neponechává příliš prostoru pro odpočinek. Proto jsem ráda za okamžiky, kdy se podaří najít si chvíli ke čtení. Na knihu jsem příliš unavená. A tak přišel na řadu net a události posledních dní.
Pár článků jsem pročetla a dva z nich mi stále leží v hlavě.


První je recenze knihy Michala Viewegha Můj život po životě od Kláry Kubíčkové

Popravdě, já mu na chuť nikdy nepřišla. Sice jsem si v dobách dávno minulých koupila jeho Román pro ženy, ale po přečtení mi to přišlo takové plytké, příběhy možná měly hloubku, ale já ji tam nenašla. Nebo se možná snažil psát romány jako odraz naší společnosti a pravdou je, že mnoho lidí nad hloubkou života nepřemýšlí.

Recenze nové knihy, co měla být terapeutickým deníkem, mě totálně otrávila. Hlavně pasáže, kdy se cituje autorovo fňukání. A pak komentáře pod článkem, že byla recenzentka příliš tvrdá.
Nebyla. Má naprostou pravdu, když říká, že pokud si člověk po nemoci píše deník jako součást terapie, ať si píše co chce. Pokud jde s ním na trh a chce za něj peníze, jde lítost stranou.

První asociace mi naskočí velice rychle: mnoho lidí si prošlo peklem a když se dostali ven, napsali knihu. Jsem toho názoru, že kniha má samozřejmě popisovat to špatné, ale především motivovat ty, kteří si ji přečtou, aby našli sílu k cestě ven.
Tohle by mě spíš utvrdilo, jak krásně se v tom bahně dole rochní a jak to dělám skvěle.

Abych nebyla jen kritická, kniha, ač jsem ji nečetla a číst nebudu, mi něco dala.
Konkrétně zmínka o jejím závěru:
A končí stále intenzivnějšími zmínkami o bylinkových čajích a duchovně očistné knize Čtyři dohody, sedí u ohně s Jaroslavem Duškem a když pak v závěru jde lesem za svými dcerami na letní tábor, probleskne mezi stromy (náznak) smíření.

Oč můžeme být šťastněnjší my, co jsme knihu četli dřív, než nás osud srazil totálně na kolena. Kolik útrap a smutku nám ušetřil tím, že nás naučil přistupovat k životu s pokorou, vděčností a láskou.

Mnoho lidí Čtyři dohody nečetlo a přesto úctu k životu v sobě má. A jsem ráda, že pár jich píše na blog a já si jejich články přečtu raději než plytké příběhy člověka, co se živí jako spisovatel (i při vší úctě k tomu, čím si prošel).

* * *

Druhý článek je o ženě, která byla testovací pilotkou formule 1. Maria de Villota měla před rokem a půl těžkou nehodu, ze které se jako zázrakem dostala, ale zůstaly jí těžké následky. Přišla o oko, trpěla bolestmi hlavy, přišla o chuť a čich.
V první chvíli měla pocit, že přišla o vše, nakonec pochopila:
"Mám jen jedno oko, ale vidím víc, než když jsem měla dvě. Předtím jsem vnímala jen formuli, vnitřek auta, soutěžení, boj s časem, ale neviděla jsem, co je v životě důležité. Teď je to jiné."

Začala se věnovat charitě a u F1 zůstala alespoň jako ambasadorka pro ženy v motosportu, protože k závodění se už vrátit nemohla. V létě se vdala a o své cestě napsala knihu s názvem Život je dar.

Jejího vydání v pondělí 14.října se nedočkala. V pátek byla nalezena mrtvá v hotelovém pokoji. Smrt ji zastihla ve spánku, jako následek předešlých zranění hlavy.

Budiž nám tyto případy inspirací, že nemá smysl čekat na rány osudu, abychom pochopili, že žít se má tady a teď.
A pokud se nám něco nelíbí, začněme u sebe a na nic nečekejme. Můžeme tušit, co by pak čekalo na nás.


zdroj: idnes.cz (odkazy uvnitř článku)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 13. října 2013 v 12:54 | Reagovat

Toho ufňukaného chlapa jsem neměl nikdy rád, v tomhle s tebou jen souhlasím. Když mu došla inspirace, pokud nějakou měl, tak se přiživoval i na začínajících autorech. Tu jeho knihu jsem včera zahlédl a říkal jsem si co ti zase asi bude. :D
Knih od lidí, kteří naprázdno plácají jen proto, že dovedou psát, jsou plné knihkupectví. A škoda času je otevřít. ;-)

2 Katka Katka | Web | 13. října 2013 v 13:18 | Reagovat

Já jsem včera četla úryvky v Mf magazínu. Můj první dojem - chudák, jaké má problémy. Podivné, že i při nich dokáže psát tak strašně komerčně. No, asi má obavy, co s ním bude, tak musí honem vydělat, aby se zajistil....
Sympatické mi to nebylo.

3 Lydie Lydie | 13. října 2013 v 13:43 | Reagovat

[2]:To jsem četla také.....i ten nakladatel tam říkal,že mají oba nějaké hypotéky,či co...no zkrátka jsem si říkala,že potřebojí peníze....myslí si,že lidé budou zvědaví a knihu koupí.Jinak přeji autorovi brzské uzdravení.Málo kdo, by takovou příhodu přežil...

4 Radka Radka | E-mail | Web | 13. října 2013 v 14:44 | Reagovat

Omlouvám se všem za původní vydání, které bylo konceptem a já si nevšimla, že to tam zůstalo. Snad se již oprava podařila a nenaskočí další šotek. Děkuji za schovívavost.

[1]: Jestli jsem Ti k smíchu, tak já mohu přitvrdit ;-)
Pamatuji si na tu akci se začínajícími autory, také mi to přišlo jako zoufalý pokus.

[2]: Přesně, ta komerce z díla, co mělo být niternou zpovědí, mě totálně odradila. Obavy o sebe máme všichni, ale kdyby tam dal konečně kus sebe, mohlo to být zajímavé.

5 Ježurka Ježurka | Web | 13. října 2013 v 17:13 | Reagovat

Taky se přidávám k názoru, že ne všechno, co se líbí většině, se nemusí líbit mně. A o té testovací pilotce jsem četla, bylo to kruté, krásná, usměvavá žena, ale osud tomu chtěl asi jinak, bohužel.

6 Radka Radka | E-mail | Web | 13. října 2013 v 17:15 | Reagovat

[5]: Mě na té smutné události uklidňuje pocit, že odešla ve spánku. Možná jako dar za to, že pochopila.

7 blažena blažena | 13. října 2013 v 17:44 | Reagovat

Na tu poslední knihu od Viewegha se chystám, až jí budou mít u nás v knihovně, rozhodně si jí půjčím, tudíž závěry zatím nedělám.

O té pilotce formule jsem taky četla, a přiznám se, že po mně běhal mráz.... :-|

8 Radka Radka | E-mail | Web | 13. října 2013 v 17:55 | Reagovat

[7]: Na mě jen z citací padalo cosi těžkého a ta komerce mi vadila.
Ale není důvod si ji nepůjčit, za sebe však musím říct, že kupovat ji by bylo vyhazování peněz. To bych raději investovala do knihy té pilotky.

9 pavel pavel | Web | 13. října 2013 v 19:15 | Reagovat

[4]: To byl Radko překlep... mělo tam být "co to zase asi bude". Tak promiň. :-)
Docela mne taky poveselilo, že údajně ukazoval kamarádovi někde v baru fotku své nahé ženy, někdo to vyfotil a objevila se pak někde v novinách. Pak bojoval proti mediím. :D

10 Radka Radka | E-mail | Web | 13. října 2013 v 19:19 | Reagovat

[9]: Jo tááák, bál ses, kterého komunistu bych citovala :D
Chraň Bůh, že bych někomu přála takový kopanec, ale vážně věřím, že když jdeme v životě špatným směrem či děláme nesprávné věci, ono se nám to vrátí. A myslím, že ten člověk zrovna správně nenašlapoval. Řekla bych: příliš se vezl a nejspíš si toho nevážil.

11 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 13. října 2013 v 19:44 | Reagovat

Michala  Viewegha  moc nemusím, ale druhý článek mě zaujal. Je  pravda, že nemá  smysl čekat na rány osudu, ale když žít naplno,  tady a teď,  málokdo dokáže právě do té doby, než mu život dá s prominutím  "přes hubu".  Já jsem začala  život  vnímat  víc pozitivně právě až po tom, co jsem od něj dostala pár šťouchanců :-)

12 Radka Radka | E-mail | Web | 13. října 2013 v 19:57 | Reagovat

[11]: Myslím, že probrat se po pár šťouchancích je hodně dobrý výkon :-)

13 Robka Robka | Web | 13. října 2013 v 20:21 | Reagovat

Je vidět, že vydělat se dá na čemkoliv. Tady se nebude prodávat dílo, ale jméno. Když to lidi budou kupovat, proč ne. Mě tento autor nikdy neoslovil a abych se přiznala, neznám jedinou jeho knihu. Vůbec mi to ale nevadí, protože takové čtení považuji za ztrátu času.
Na tom druhém příběhu je vidět, že s nepřízní osudu se dá bojovat. A to je podle mě dobře připomínat.

14 Koník Koník | E-mail | Web | 14. října 2013 v 13:56 | Reagovat

Četl jsem tvou recenzi se zaujetím, ale velmi brzy jsem se odpoutal od knih o kterých píšeš a od autora a přenesl jsem se někam úplně jinam. Obzvláště se mi líbily tvé pasáže o fňukání. Pasáže o cestě Ven a o tom, že četba má také někomu posloužit. Napsala jsi to velmi trefně a já , ač tvůj záměr prapůvodně byla recenze na knihu, jsem si z tvého článku odnesl něco mnohem víc. Díky

15 Bev Bev | E-mail | Web | 14. října 2013 v 13:56 | Reagovat

Knihy Michala Viewwgha neznám, nečetla jsem ani jednu a ani mě to neláká. Matnou představu o čem píše jsem si udělala z filmu Román pro ženy a Účastníci zájezdu. Jsou to filmy, které nenadchnou ani neurazí. Podívám se na ně jednou a víc nemusím. Vcelku nechápu čím vlastně všechny oslnil, nic nadčasového v tom nevidím. :-)

16 Bev Bev | E-mail | Web | 14. října 2013 v 13:58 | Reagovat

[15]:oprava: Viewegha - zbrklé ruce opět na scéně :D

17 Radka Radka | E-mail | Web | 14. října 2013 v 23:20 | Reagovat

[13]: Vydělat se dá, ale musí mít na to člověk žaludek. Nicméně připomínek není nikdy dost.

[14]: Prapůvodně bylo cílem lidem připomenout, jak obrovský dar je život. Ty to děláš stále a dobře :-)
Děkuji za Tvá slova.

[15]: Já dodnes nepochopila, proč je tak prodávaný. Že by chyběli kvalitní autoři? To bych neřekla, spíš měl ty správné známosti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama