Síla vděčnosti II

23. října 2013 v 22:33 | Radka |  Povídky
Dokončení příběhu Síla vděčnosti

Nina pustila vše z hlavy a doufala, že se Vilma za týden sama ozve. Spletla se. Ticho nadále ovládalo horní byt a jediné, co občas zaslechla, byly kroky manžela.
Po pár dalších dnech zaslechla tolik očekávané kroky. Vilma byla zpět. Avšak žádný pláč dítěte, žádný zvýšený pohyb bytem.

Věřila, že se brzy potkají a také se stalo. Narazily na sebe u vchodových dveří. Vilma jen pozdravila a spěšně odkráčela k autu. Sama, bez dítěte.
Nechápala. Přece s dalším setkáním souhlasili...

Večer při popíjení čaje ve svém oblíbeném křesle nechala volně myšlenkám průchod. V jednu chvíli se zjevil obraz kojence a nad ním černý stín. Vypadal jako skrvna či mrak, ale zcela jistě něčemu bránil. Nina zkoušela posílat energii, která by jej rozpustila, ale nedařilo se. Měla pocit, že se jí energie vrací, že tohle není dovoleno.

Opět se ponořila do své mysli a po chvíli uslyšela slova: karma... vykoupení ... žárlivost... Jana...
Lekla se. To vše dávalo smysl.

Jana byla mladší sestrou Vilmy. Žila s partnerem několik let, ale ten neměl v úmyslu plánovat svatbu ani děti. Jeden rozvod mu prý stačil. Přesto Jana doufala.
Dokud byla Vilma sama, často se navštěvovaly. Měly to k sobě kousíček, skoro si viděly do oken. Oběma však tikaly biologické hodiny, zejména Vilmě, která dávno překročila třicítku. Jana za ní v závěsu uklidňovala svou mysl faktem, že ona má alespoň partnera.

Když se Vilma seznámila s rozvedeným sympaťákem, ještě to šlo. S těhotenstvím však vzájemné návštěvy sester skončily jako na povel.

Rizikové těhotenství strávila Vilma téměř celé sama doma. Starší rodiče si do města, kam se dcery odstěhovaly ze vzdálené vesnice za prací, netroufali. A sestra neměla zájem.
Po porodu se Vilma k rodičům uchýlila i se synem. Nikdo však netušil, co je pravým důvodem. Možná ani Jana...

Nina si moc přála chlapci pomoci. Ale na tohle nestačila. Proto přijala s podvěkem, že se na návštěvu ohlásila kamarádka Marie.
"Ty máš snad čich na to, když tě někdo potřebuje," smála se Nina.
"A ty to máš jinak?" odvětila Marie, která byla na překvapení u lidí zvyklá.

Nina se pokusila vysvětlit celou situaci, včetně své pomoci a nakonec i neschopnosti pohnout se z místa. Marie jen pokyvovala hlavou.
"Tohle je karma, moje milá," reagovala Marie.
"Myslela jsem, že dnešní děti se rodí bez karmy, aby byly lépe připravené na to co nás čeká."
"To ano, ale tohle je karma Jany. Přehodila ji na něj, zbavila se jí."
"Proto mi najednou připadala veselejší, dokonce se s partnerem vedli za ruce jako hrdličky..."
"Cítím její žárlivost. Tak moc sestře štěstí nepřála, až to odskákal chlapec."
Nina jen kroutila hlavou. Zažila už ledacos, ale ne aby to odneslo čerstvě narozené dítě.
"Pomůžeš mi? Vím, že potřebuje ještě energii, aby se zlepšila hybnost. Tak aspoň dvakrát."

Marie zavřela oči a ponořila se do svého nitra. "Mohu vrátit karmu tomu, kdo ji vyslal, zároveň požádat o uvědomění, že tohle se nedělá. Ale zbytek je na tobě."
"Myslím, že to bude od tebe veliká pomoc," usmála se Nina a konečně se mohly soustředit na voňavý čaj a obyčejné babské povídání.

Nina věděla, že až bude chlapec připravený, dostane znamení. Věřila své kamarádce. Pomohla mnoha lidem a na rozdíl od ní byla Marie vyhlášená svými schopnostmi.

Dva dny poté něco táhlo Ninu k oknu. Chvíli stála a sledovala pohyb na ulici. Když zahlédla Vilmu s něčím, co připomínalo zavazadlo, zpozorněla. Po chvíli poznala, že jde o přenosnou sedačku pro dítě, ale pokud v ní bylo, zakryla ho příliš důkladně, aby ho nikdo nezahlédl.

Smutek ji ovládl jen na chvíli. Věděla, že pokud se Vilma vrátí, určitě i s dítětem. Pak už bude na ní, aby se pokusila pomoci.
Auto stálo večer opět na parkovišti. Byli zpátky. Nina po ulehnutí do postele nelenila a v hlubokém soustředění vysíla energii skrz strop do míst, kde cítila malé dítě. Víc udělat nemohla.

Další dny stálo auto na stejném místě. Také v bytě byl slyšet minimální pohyb. Nevěděla co si myslet, ale opět se dočkala znamení. Sousedka z přízemí neudržela své pocity z překvapení, že zahlédla Vilmu s kočárkem.
Tak už chodí ven, zaradovala se v mysli.
Večer děkovala za vše jako každý den, když ji vyrušil dětský pláč. Ztišila svou mysl a napjatě vnímala všechny zvuky v okolí. Tohle nebyl pláč Karolínky od vedle, tento byl z horního bytu!

Druhý den zahlédla oknem autobusu Vilmu s kočárkem. Pousmála se. Určitě je lépe, když se odvážila mezi lidi.

I když její pomoc nebyla vědomá, jak si na začátku řekli, byla si jistá, že našla svůj cíl. A jak moc účinná byla, musel ukázat až čas.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 23. října 2013 v 22:41 | Reagovat

Kdyby toto bylo možné, hodně lidí by bylo zdravějších. Za takové ,,pomocníky" díky.

2 Radka Radka | E-mail | Web | 23. října 2013 v 22:45 | Reagovat

[1]: On je problém, že tomu hodně lidí ani nevěří. Ale znám paní, co se léčí sama tak, že si "přikládá ruce" na bolavá místa a doktora už nepotřebovala hodně let.
Prý tu schonost máme všichni, ale jen zlomek to vyzkouší ;-)

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 23. října 2013 v 23:54 | Reagovat

A víš, že asi ano? Když mě  bolí ucho, přikládám si dlaň  a zdá se, že to pomáhá. Možná sugesce nebo co.

4 alape alape | E-mail | Web | 24. října 2013 v 0:11 | Reagovat

moc hezky jsi to napsala! krásná povídka :-)

5 Helena Helena | E-mail | Web | 24. října 2013 v 11:09 | Reagovat

Raduš,všechno je možné,ale zavání mi to magií,myslím tím:karma... vykoupení ... žárlivost... Jana.Je to pravdivý příběh?

6 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 24. října 2013 v 19:52 | Reagovat

Kdyby tak víc lidí chápalo svoji vlastní sílu , rozumělo samo sobě, svému tělu, své mysli.

7 Ježurka Ježurka | Web | 25. října 2013 v 17:45 | Reagovat

[2]: Toto aplikoval jeden čas často můj syn na naší rodině a prý tím taky ulevil od bolesti. Ale hodně prý to vysiluje.

8 Radka Radka | E-mail | Web | 25. října 2013 v 20:38 | Reagovat

[3]: Já říkám, že i kdyby to byla sugesce, halvně že to pomůže :-)

[4]: Děkuji, vlastně jsi mě k tomu "navedla" Ty, když jsi se ptala na pokračování :-)

[5]: Magie není můj obor, ale o karmě jsem četla. Také to, že lidé nevědomě přebírali karmu druhých, třeba jen tím, že se jim příliš otevřeli s myšlenkou pomoci. Nebo když někdo měl potřebu ublížit, předal i svou karmu.
Byla mi kdysi doporučena paní, co se s ní člověk spojí mailem, pošle jí peníze a ona člověka zbaví na dálku karmy.
Tak to se mi nelíbí. Karmu si má odčinit každý sám a pokud ji přehodí na druhého, pak by se mu měla vrátit, aby si ji odčinil. Tak mi to připadá správné.
Není to rubrika Příběhy mého života, ale Povídky.

[6]: Také bych si to přála :-)

[7]: To nesmí člověk dávat ze sebe, ale brát z "nekonečného zdroje", jinak to moc vyčerpává. Ale funguje to ;-)

9 Helena Helena | 28. října 2013 v 18:09 | Reagovat

[8]: Magii taky nemusím,ale vím,že s ní lidi pracují.Ale což,ubližují tím především sobě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama