Střípky týdne 42

21. října 2013 v 22:00 | Radka |  Co život dal

V pondělí jsem si zavtipkovala s lékařem i v lékárně. Vůbec nechápu, proč ani výsledky krevních testů nejsou jasným znamením, že potřebuji železo!
Naštěstí se mi dostalo pochopení a čas ukáže, byla-li má tvrdohlavost k něčemu.


Úterý přineslo možnost zajet do servisu (více v článku Servisní lapálie). S jeho majitelem se známe téměř dvacet let, on mi opravuje auto za rozumnou cenu (prý měl pro mě vždy slabost) a já mu dávám rady do života. Nebo vysvětluji, proč ženy leckdy reagují pro muže naprosto nepochopitelně.
Jo, o chlapech od aut bych mohla napsat román. Všichni vykazují specifické rysy. Jen tento mi nějak do té kategorie ne a ne zapadnout.
Protože to nechceš vidět, říká moje dcera. Má pravdu, mám pro něj zvláštní slabost.
Večer jsem pozvaná na domovní schůzi do vedlejšího vchodu, abych paní pomohla udělat zápis. Nakonec jsem se tak rozkecala, že jsem schůzi vedla de facto já, z čehož jsem měla ve finále výčitky.

Středa utekla jako voda. Večer jsem odnesla zápis ze schůze a paní důvěrnici se omlouvala. Zbytečně. Byla jsem požádána, zda bych schůze nevedla i nadále, protože ona by po pěti minutách neměla co říct, kdežto já vysvětlovala a měla s lidmi trpělivost.
Když oni byli slabý odvar proti tomu, s čím musím jednat v práci.
Doma se omlouvám dceři, že jsem stále v jednom kole a příští týden je další schůze, tentokrát ji pořádám já.
"Mami, ty seš samá schůze! Necheš jít do politiky?"
No tak to ani náhodou.

Ve čtvrtek se konečně seznamuji s manželem mé kamarádky, co je moje o šest let mladší a půl metru menší dvojče. Do té doby jsem pro něj byla imaginární osoba, se kterou občas jeho žena vypadla večer z domu a vrátila se o půlnoci.
"Proč tě nechce se mnou pouštět?" divila jsem se dříve.
"Myslí si, že mám chlapa. Když řeknu, že jdu s Mončou na pivo, je to v pohodě. Ale s tebou jsem podezřelá. Nesmrdím hospodou, nejsem veselá po pivu. A nikdy tě neviděl."
Tak už ví, že jsem opravdu člověk z masa a kostí. Což není zárukou, že ji bude se mnou pouštět na návštěvy k babičce Vlastičce, která si ji moc oblíbila.
Ten den se mi také ozvali dva známí, kteří se dlouho nehlásili a mně to udělalo velikou radost. Zvláštní, jako by se domluvili, ačkoliv se neznají Usmívající se

Pátek byl báječný den. Nejen vidina víkendu mě posilovala. Také pokroky, které dcera udělala ve škole (díky Bohu).
V práci jsem se potkala s paní ze skladu. Usmívala se z dálky a volala na mě: "Lepšíme se, už chybí dohojit jen malý kousek."
"To mám radost. A co nakonec zabralo?"
"To červený, co jste mi doporučila."
Mám opravdu velikou radost. Její maminka je už stará paní, nemocná, se silným diabetem.
Když ji za mnou poslala kolegyně z účtárny, která věděla o problémech mojí mámy, vypadalo to beznadějně. Ukázala mi tehdy fotky nohou své maminky. Měla bércové vředy na obou lýtkách. Celých lýtkách! Mokvalo to, krvácelo. Vystřídali několik lékařů, ale žádné zlepšení. Po vyzkoušení Hyiodine gelu, který mojí mamince skvěle hojil ránu, nebyli přesvědčeni, že je to takový zázrak. Prý lépe asi hojilo stříbro. Řekla jsem jí tehdy své zkušenosti podrobně znovu a pustila to z hlavy. Víc udělat nešlo. To byl začátek prázdnin.
A dnes to má skoro zahojené.
Že je Hyiodine skvělý na hojení bércových vředů, to se mezi odborníky ví. Ale proč to doktoři nechtějí předepisovat, to nechápu. Asi opět známý fakt, že lékař potřebuje léčit (stále a stále), nikoliv uzdravovat.
(více v mém dalším článku Hyiodne - zázrak nejen na bércové vředy)

V sobotu jsem lenošila, snažila se doma něco dělat (což mi moc nešlo), ale hlavně jsem se těšila na návštěvu k babičce Vlastičce.
Uteklo to u ní jako voda a domů jsem přijela nabitá energií.

Neděle byla dnem dohánění restů. Doufala jsem, že mám dost síly z předešlého dne, ale to jsem se spletla. Dopoledne jsem se plácala v kuchyni, pekla a vařila. Tak mě unavilo natolik, že jsem sebou plácla na postel a spala dvě hodiny. Poté jsem se pustila do další práce a konečně byla spokojená, že to doma vypadá jako u lidí.
K večeru jsem skočila nakoupit pár dorbností a odnesla své kamarádce dvojčeti něco na zub. Pár kousků borůvkové bublaniny, kousek mramorové buchty s jablky a slaný štrúdl z pomazánkového másla, co jsem pekla k babičce. Měla v práci frmol, tak to brala domů.
Dnes přišla sms, že manželovi chutnalo a musela mu dózu s dobrotami sebrat, jinak by vše snědl a dětem by nezbylo na ochutnání.
To mě potěšilo, jelikož je šance, že až příště bude se mnou chtít k babičce, pomůže snad napéct bezlepkové buchty či slaný štrúdl Mrkající

Celý týden hodnotím jako hektický, nicméně spokojený (až na tu únavu).

Všem přeji naprostou spokojenost do dalších dní bez únavy Usmívající se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 21. října 2013 v 23:10 | Reagovat

Jo, jo, domovní schůze jsou paráda. Zvlášť když je valná hromada stovky členů společenství. Sto členů, sto názorů. Z toho třetina absolutně idiotských, třetina jen běžně blbých a třetina konstruktivně přijatelných.
Kdysi jsem se nechal naverbovat do představenstva a od té doby mám vždy při schůzi chuť proměnit se v masováho vraha. :D

2 alape alape | E-mail | Web | 22. října 2013 v 2:16 | Reagovat

jo, hektika... a co teprve před vánocemi?! ;-)

3 Radka Radka | E-mail | Web | 22. října 2013 v 21:04 | Reagovat

[1]: Já do toho šla, neboť to byl u nás Mnichov (o nás bez nás). Jen se tahaly peníze z FO a my měli držet ústa.
Teď výboru šlapu na paty a vlastníkům vysvětluji, že byťák pro ně nic neudělá, majitelelé jsme my!
Jo, fakt různá onteligence ;-)

[2]: To lehnu a budu si číst :-)
Asi vánoce letos záměrně sabotuji, jak není s námi maminka, moc nás to "hraní na svátky" s dcerou nebaví :-(

4 pavel pavel | Web | 22. října 2013 v 22:25 | Reagovat

Docela ti rozumím. Já mám taky slabost zase pro určité ženy. :-D

5 Koník Koník | E-mail | Web | 23. října 2013 v 15:23 | Reagovat

[2]: možná že to bude znít úchylně, ale my se ženou už máme dárky pro celou rodinu nakoupeny. V prosinci si pak užíváme opravdové svátky klidu a míru ;-)

6 alape alape | E-mail | Web | 23. října 2013 v 15:29 | Reagovat

[5]: Závidím ... závidím! :-D Já si každý rok říkám, že začnu nakupovat dárky už v srpnu, pak se 'nějak' stane, že skutek utek a je najednou půlka prosince jak vyšitá :-D

7 Radka Radka | E-mail | Web | 23. října 2013 v 22:29 | Reagovat

[6]: Tohle máme stejné. Není to nějaká vánoční dárková prokrastinace :D

8 alape alape | E-mail | Web | 23. října 2013 v 22:36 | Reagovat

[7]: tak tos vystihla dobře! a hned se cítím líp, že už vím, jak to pojmenovat :-D  :-D

9 Vendy Vendy | Web | 24. října 2013 v 13:19 | Reagovat

Hektický, ale spokojený týden, to jsi vystihla vcelku trefně.
Zauijalo mě to mazání, které očividně pomáhalo a ke kterému se přesto doktoři stavěli skepticky. Asi právě proto, jak píšeš, oni potřebují léčit, nikoliv uzdravit. Protože trvalý pacient znamená trvalé příjmy, bohužel...
Tohle jsem jednou zkoušela a koupila dárek už v srpnu, že to jako schovám do vánoc. Ale pak jsem si říkala, nač čekat, co kdyby se něco stalo? A tak byl dárek předán už v srpnu a na vánoce jsem zase šílela kolem dvacátýho.
Myslím, že optimální čas je kolem toho listopadu až začátkem prosince, tedy na shánění a vybírání dárků.
[5]: :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama