Střípky týdne 43

30. října 2013 v 19:08 | Radka |  Co život dal

Snažím se nevnímat, že je teprve pondělí a mám celý týden před sebou.
Pokouším se mírně ozvláštnit gratulaci mně blízké bytosti k narozeninám. Jsou lidé, kteří mi za to stojí. A povedlo se.
Naše emailová komunikace končí velice záhy. Padá poštovní server.

Z chodby slyším otázku vedoucího na kolegu:
"Máš někde postup, jak to nahodit?"
"Mám. V mailu."
A to by člověk myslel, že pracuje s odborníky.

Po práci mám sraz s kamarádem, kterého jsem dlouho neviděla. Něco jako můj nevlastní bratr.
"Vypadáš dnes dobře, takže se ti asi stejně i daří?" spustím po přivítání.
Jeho smích mě vyvede mírně z rovnováhy.
"Jsem přepracovaný, vystresovaný a nevím co dřív," odpoví.
"Aha, tak v tom pokračuj, svědčí ti to," vyvedu z míry na oplátku já jeho.

* * * * *
Noc na úterý nestála za nic. Jsem nevyspaná, stejně jako dcera. Úplněk s ní dělá divy běžně, ale tohle bylo mnohem horší. Před třetí v noci mě vzbudila. Lehla jsem si k ní do postele a zvláštní tíseň padla i na mě. Po půl hodině povídání se nám oběma ulevilo. Pak přesun do vlastní postele a rychle dospat.
Ráno chci zapomenout, že něco jako povinnost pracovat existuje. Nejde to.
Naštěstí se po chvíli zaberu do práce a únava musí na vedlejší kolej.
Tep mi zrychlí mail od majitele pronajímaného bytu v našem domě. Odmítá platit za šest nájemníků, když se mu nahlásili jen dva. Několikrát se nadechnu a nechávám to plavat. Ale na schůzi mu to dám sežrat: ať všem ostatním do očí řekne, že nadále budou platit za něj!
A pak ještě telefonát jednoho z ředitelů: "Nestavila jste se na kafe ráno, v poledne ani večer."
"To souhlasí. Nebrala jsem to vážně. Nebo už neplatí, co jste o mě kdysi řekl?"
"Nic takového si nepamatuji, připomeňte mi to."
"Tak nějak do prostor kanceláře jste vykřikoval, že nějaká paní vám nebude říkat co máte dělat."
Ne, nepamatuje se. Podle kolegů je velmi splachovací, což v jeho postavení a s jeho schopnostmi je to nejlepší, co může udělat, chce-li si pozici udržet. Vysvětlení k pracovnímu dotazu naštěstí chápe.
"Tak se někdy určitě stavte," pronese opět.
"Jste masochista? Protože já určitě budu říkat pravdu."
"To nevím, ale stavte se."
No já mu snad budu muset opravdu zajít říct svůj názor!

* * * * *
Středa. Spát jsem šla brzy a jsem jako mimino - vyspaná do růžova. Do práce vyrážím pozdě, ale před vchodem potkávám největší štěknu ze vchodu. Ptám se, zda půjde na schůzi, neb pán pronajímatel nechce za nájemníky poctivě platit.
"To si piš, že půjdu a že platit bude! Ku*va, ať mě nese*re."
Tohle mě dostatečně uklidnilo, takže ani nevadí pozdní příchod do práce.

Mám celý den honičku a když přijde vedoucí pro informaci, snažím se ho rychle odbýt. Chvíli diskutujeme, ale moje argumenty (správné) se mu nelíbí. Ve dveřích se objeví kolega a jen tiše vyčkává.
"Co ty, máš taky něco?" houknu na něj.
"Čekám na šéfa, až to s ním vyřídíš."
"Ten se už vyřídil sám," odpovím rychle a jen sledujeme vedoucího, jak si mne dlaní unavený obličej.
A to jsem ani tentokrát nebyla na něj hnusná.

* * * *
Čtvrtek. Pošmourné ráno nevystřídá o moc lepší dopoledne. Stahuje se mi žaludek hrůzou z dnešní schůze. Ale jinak si to v práci užíváme. Vedoucí je pryč a budovou se nese pohoda, i když je práce nad hlavu.
Doma se chystám na schůzi. Nemůžu najít tabulku, co jsem si připravila. Běžím uklidit sušárnu. Nemůžeme přece diskutovat mezi prádlem.
"Zvonil ti mobil," hlásí dcera po mém návratu do bytu.
Kouknu na mobil. Předsedkyně výboru z domu, kde mám byt po mamince.
"Chtěla jsem tě pozvat na schůzi, pozvánku máš ve schránce. Nezapomeň si ji vyzvednout."
Její slova mě rozesmějí. Další schůze! Dělá si ze mě někdo srandu?

Na schůzi se hádáme téměř hodinu. Pak začínám vyhrávat, ale sousedka štěkna se moc nepředvedla. Spíš si z pana "potížisty" málem sedá na zadek.
"On má přehled, že? Jak uměl právně argumentovat..." pronese již o samotě téměř zasněně.
"Je to starosta malé vesničky kdesi v zádeli. Patří to k jeho práci. Ale na mě si nepřijde."
Sice jsem uhájila práva majitelů, ale ještě v noci se mi o tom zdá.

* * * * *
Pátek. Strašně se vleče. Ale daří se mi být nad věcí.
Venku se otepluje a já si uvědomuji, jak moc jsem si přála krásné počasí. Tak to díky Bohu za něj.
Jen se mi trochu svírá žaludek nad představou, jak odpoledne obíhám dům a mámím názory a podpisy z těch, co na schůzi nepřišli.
Zbytečně. Většina odjela na prodloužený víkend a daří se mi ulapit jedinou osobu.
Totálně znavená odsouvám volby na sobotu.

* * * * *
Sobota. Spala bych jako Šípková Růženka, ale musím stihnout odvolit. Dcera pobíhá po bytě a nabádá mě, abych přidala na tempu.
Zbytek dne se proplácám po bytě a k tomu sleduji výsledky voleb. Z těch průběžných se dostaví migréna. Ani nechci vědět, co mě potká, až se vláda ujme své funkce.
Při pročítání netu mě vyděsí, kolik lidí zemřelo u voleb. Možná už tušili výsledek.

* * * * *
Neděle. Doufala jsem, že to byl jen špatný vtip a já se ze všeho vyspím. Ne, je to realita a já se s tím musím naučit žít. My všichni.
Zkoumám, k čemu přiřadit to zvláštní ticho. Jako po katastrofě.
Mám to! Taková tíha smutku se rozhostila neposledy po záplavách. I v nezasažených oblastech cítil člověk hloubku oné události.
Ale život jde dál a budu spolu s vámi doufat v milé překvapení Mrkající
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 BarusHey BarusHey | Web | 30. října 2013 v 19:17 | Reagovat

Ahoj promiň, že tě otravuju, ale soutěžím o DVD Mily Kunis a strašně ráda bych vyhrála.. Mohla bych tě poprosit prosím o hlas?. Klidně to i oplatim :).. Stačí kliknout na web a jsem tam jako BarusHey.. Kdyžtak moc děkuju :)

2 Ivet Ivet | Web | 30. října 2013 v 20:58 | Reagovat

Teda Raduš tvoje Střípky týdne jsou spíš střepy dne. Takových zážitků a takových věcí zažít za týden - klobouk dolů. Obdivuji tě v tom, že se nedáš a bojuješ jak na schůzi, tak i s nedostatkem spánku a dokonce i s Úplňkem! ;-)  :-)

3 Radka Radka | E-mail | Web | 30. října 2013 v 21:01 | Reagovat

[2]: Děkuji, několik střepů jsem si dokonce vyrobila sama, když jsem skleněnou konvicí zvadila o madlo protipožárních dveří v práci :-(
Bylo toho víc, ale nechtěla jsem nudit ;-)
Ovšem práce pro lidi v domě je fakt hodně nevděčná. To je lepší vrhnout se na psaní :-)

4 alape alape | E-mail | Web | 31. října 2013 v 2:47 | Reagovat

Pernej týden aneb týden v pohybu ;-) ale líbí se mi, jak jsi to napsala - svižně, vtipně a výstižně.
Jinak úplněk byl tentokrát hodně silný. Se mnou to mávalo šíleně a s kocourama taky nebylo k vydržení :-D

5 blažena blažena | Web | 31. října 2013 v 6:00 | Reagovat

Takový týdn by se mnou asi zamával, mně stačily ty volby, když teď sleduju povolební dění, je mi čím dál víc špatně. :-!

6 Radka Radka | E-mail | Web | 31. října 2013 v 21:20 | Reagovat

[4]: Děkuji :-)
Také jsem si říkala, že byl nějaký zvláštní.

[5]: Blaženko, kdyby mi to nepřebila jiná událost, která se mnou zamávala, byla bych z voleb špatná hodně dlouho. Ale snažím se nebýt pesimistou a doufat v dobré. Nic jiného nám ano nezbývá

7 Katka Katka | Web | 2. listopadu 2013 v 5:19 | Reagovat

CHudák kamarád. Nevím, jestli ho tvoje pochvala povzbudila ;-)
Úterní zážitek ti nezávidím. I mě taková radost jednou potkala. Bylo to trapné.
Právě schůze a spolupráce se spoluvlastníky domu byly jedním z motorů, který mě hnal z domu do domečku. Začala jsem nadšeně jako ty a ke konci už mi z některých bylo fyzicky špatně :-?

8 Radka Radka | E-mail | Web | 2. listopadu 2013 v 10:01 | Reagovat

[7]: Kamarád můj humor chápe, naštěstí. Na téma úterý asi bude článek, jeho pohrdání určitou skupinou lidí mi vadí.
Do domečku bych moc ráda, ale zatím na to nejsou finance. Navíc dcera nechce, když má autobus před domem.
Ale já už si něco vysním a třeba to vyjde ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama