Život v realitě

27. října 2013 v 13:45 | Radka |  Téma týdne

Hektické tempo posledních dní mírně zpomalilo mé vnímání reality. Nebo možná blížící se volby a vědomí, že mnoho lidí nevidí žádnou reálnou možnost.
Čtvrtek mě však velmi krutě hodil do té nejjasnější reality.


Z práce jsem musela pro balík na poštu blízko centra. Ráda tam jezdím, je to krásné náměstíčko s kašnou. Vždy mě přitahovalo svou energií a vysvětlení se mi dostalo až díky darované knize o hostorii města. Kdysi tam stával kostel ze 13. století, který byl zbourán roku 1839. Při pohledu na fotografii kresby se mi tehdy zalily oči slzami. Netuším, co mě s ním pojí, ale muselo to být něco velmi silného.

Vždy parkuji v ulici k náměstí, ale tentokrát bylo plno. Zastavila jsem přímo na náměstí a spěchala na poštu. Byla jsem brzy zpět, odemkla auto, hodila balík do kufru a rychle se snažila usednout do auta. Parkovala jsem téměř vedle kašny, na jejichž schodech seděla parta lidí kolem třicítky. Scházejí se tam často a z kolemjdoucích loudí peníze. Jsou mladí, plní síly, ale pracovat se jim evidentně nechce.

Asi dva metry před mým vozem byla zídka s lavičkami, která lemuje parkoviště. Přímo přede mnou seděl muž, věkem přes padesát. Také bezdomovec. Původně byl zády, ale otočil se od rušného chodníku směrem k parkovišti a začal něco hledat. Po chvilce mi došlo, že své přirození. Ve stavu opilosti se ani nenamáhal někam odejít, jen si rozepl poklopec a ulevil rovnou v sedě.
Vůbec mu nevadilo, že na něj lidé vidí. Jen si vykonával svou potřebu.

Odjížděla jsem v těžkém smutku. Kam jsme to dospěli, že máme stále více bohaté lidi ve společnosti a stále více chudých, co nemají šanci zvednout se a odrazit ode dna.
Představila jsem si toho muže čistého, střízlivého, mezi lidmi, co by se mu případně snažili pomoci. Došlo mi, že návrat do "normálnío" života je pro tyto lidi již velmi obtížný. Ztratili kontakt se svou rodinou, sociální povědomí a mnohdy i svou důstojnost. A ta se získává zpět nejhůře ze všeho.


Kdysi za minulého režimu jsem poznala dva bedomovce. Toho prvního komunisté připravili o majetek a přežíval v malém tmavém prostoru krásné budovy z červených cihel (tedy mně připadala krásná, ale dnes už nestojí).
Byl terčem našich dětských posměchů. Nedbal o sebe, odmítal pobírat starobní důchod. Žil z toho, co si kde nasbíral. Tuhle křivdu dnes dokonale chápu.

Druhého jsem vídala až v dobách puberty. Nechtěl pracovat, stačilo mu k životu málo a na to si vydělával sběrem železa a papíru. Stále jezdil s dvoukoláčkem. V létě si za našim domem lehal do stínu stromu, posvačil čerstvé mléko s rohlíky a usnul. Bydlel u své stařičké matky, ale nikdy nechtěl víc než mít kde přespat.

Uvědomuji si, že se mám lépe než na minulého režimu. Ale s nedobrovolným pádem mnoha lidí se smířit neumím. Ne všichni si za to mohou sami.

Jsem si jistá, že tyto volby problém nevyřešily a bezdomovců bude přibývat. Budu ráda, pokud se podaří zamnezit úniku peněz ze státní pokladny a najít peníze na valorizaci důchodů, pomoci sociálně slabým, nemocným a těm, kteří opravdu mají zájem pracovat.

Dnes je moderní myslet jen na sebe a když bude nejhůř, spoléhat na bájné Blanické rytíře. Málokomu se chce začít u sebe. Ale ono to jinak nepůjde. Leda bychom chtěli ke dnu.

Sedět s rukama v klíně numím. Tak začnu u sebe.
Říkat pravdu a být poctivá k sobě i druhým. Pomáhat lidem kolem sebe, aby nepadli na dno, o kterém nevíme, jak hluboko může být. A hlídat si, aby přitom nestáhli i mě.
No, to už ale vlastně dělám, tak jen budu pokračovat.

A k tomu všemu nezapomínat, že smích je kořením života. Na dietě jsme už byli dost dlouho Mrkající

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 27. října 2013 v 14:31 | Reagovat

Zpočátku smutné zamyšlení. Přesto mi jeho konec dodal elánu a naděje

2 eazi eazi | Web | 27. října 2013 v 14:36 | Reagovat

Moc krásně napsáno. :-)
Máš pravdu, není jen jeden druh bezdomovců. Někteří jsou i bezdomovci z přesvědčení. Jako jeden chlapík v ČB, se kterým jsme jednou kecali v parku. Pobírá důchod/podporu, jídlo získává z popelnic a přespává kde se dá.. Ne proto, že by neměl na zařízení si nějakého levného bydlení nebo na jídlo. Zkrátka tak byl zvyklý žít celý život a stalo se to pro něj automatikou a na nový život si nechce zvykat a bojí se ho...
Naopak, když občas vidím, jací lidé padli na dno, je mi jich líto a je mi jasné, že v tomto státě něco nefunguje. Někteří nic nedostanou, i když by měli nárok a jiní stát ždímají, co to dá a ještě si stěžují. :-? :-x

3 María María | Web | 27. října 2013 v 15:58 | Reagovat

Povzbudivy článek. Je pravdivý,  ale na takové věci už se dneska zapomíná.  Je to smutné. Někdy si říkáme,  že když budeme právě takový (milí, usměvavi...) nemáme šanci něco změnit.  Jenže smích je nakažlivý a mám vyzkoušeno,  že se vždycky někdo nakazí.  Takže se také snažím být usměvava a pozitivní. Svět je pak barevnější. :-)

4 Johanz Johanz | E-mail | Web | 27. října 2013 v 15:58 | Reagovat

Velmi pěkně napsané a s citem pro skutečnost. :-(

5 MarMar MarMar | E-mail | Web | 27. října 2013 v 16:18 | Reagovat

Hezké zakončení:)
PS: Jsem ráda, že se někdo zmínil o rostoucím rozdílu mezi bohatými a chudými :)

6 Terka Terka | E-mail | Web | 27. října 2013 v 16:24 | Reagovat

Souhlasím, jsou různé druhy bezdomovců - jedni chtějí pracovat (a práci si neseženou) a druzí nechtějí a přesto chtějí brát peníze (a práci ani nehledají).. a ti, co ji hledají, ji kolikrát ani nenajdou a tím pádem nemusejí mít ani peníze..

Každý by měl brát život optimističtěji, svět je pak daleko barevnější :) a navíc, když se člověk netrápí jak se má hrozně a má pozitivní energii, tak se mu častokrát může vést lépe než tomu tzv. mrzoutovi :) 8-)

7 Radka Radka | E-mail | Web | 27. října 2013 v 16:28 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že Tě to nestáhlo ;-)

[2]: Děkuji, docela závidím lidem, kteří se oprostili od majetku a žijí spokojeně ze dne na den. Ale ti si to vybrali sami. Těch nedobrovolných je bohužel mnohem více :-(

[3]: Šířit to dobré je potřeba, jinak bychom spadli do smutku a to se pak dá jen přežívat. Kéž nás je víc :-)

[4]: Děkuji, často se umím vcítit až nezdravě moc.

[5]: Děkuji, ten rozdíl je bohužel stále větší a větší :-(

8 Radka Radka | E-mail | Web | 27. října 2013 v 16:31 | Reagovat

[6]: Souhlasím. Mám kolegyni, která sice nevydělává hodně, ale má manžela, zdravé chytré děti a lidi kolem sebe, co ji mají rádi. A stále jen fňuká a naříká, jak by chtěla mít víc peněz, aby si mohla koupit co chce.
Udělalo by ji to šťastnou?

9 blažena blažena | Web | 27. října 2013 v 17:30 | Reagovat

Já jsem z toho jak dopadly volby rozčarovaná. ČSSD se začne hádat, věděla jsem, že pro mne jsou nevolitelní a teď teprve nám ukáže pan Babiš, co umí.
Lhal v přímém přenosu, když říkal, že s KSČM nechtějí vládnout, protože komunisté chtějí zvyšovat daně.
Jaksi zapomněl ale dodat, že komunisté chtějí zvyšovat, jen těm nejbohatším, tak, jako je tomu všude ve vyspělých zemích a obyčejným lidem a malopodnikatelům chtěli daně naopak snížit.
Pan Babiš ukázal, že není o nic lepší, než TOP09, nebo ODS a že mu jde především jen o něj samotného. :-|

10 Radka Radka | E-mail | Web | 27. října 2013 v 17:51 | Reagovat

[9]: Hlavně ukázal, že vůbec neví, která bije, ale má dost lidí, kteří mu to řeknou :-(

11 Ježurka Ježurka | Web | 27. října 2013 v 18:56 | Reagovat

Krásně jsi to napsala a donutila mne se zamyslet. Opravdu si nepamatuji žádného bezdomovce z doby před revolucí. Tím, že byla pracovní povinnost, každý bral nějaké peníze a tak to asi nebylo tak zlé. Je hezké pomáhat těm potřebným, ale někdy se to taky nemusí trefit správně. Tolik podvodníků se stále rojí! Bohužel. Proto si myslím, že je nejlepší jen ta pomoc konkretním lidem.

12 poloplna poloplna | E-mail | Web | 27. října 2013 v 18:57 | Reagovat

Řeknu to asi tak - vždycky je na co si stěžovat :-D

13 blažena blažena | Web | 27. října 2013 v 19:28 | Reagovat

[10]: Evidentně neví která bije. Je to smutné...
Zapomněla jsem reagovat na ty bezdomovce - máš pravdu, některé lidi tahle doba semlela, já osobně znám dvě rodiny, které přišly o střechu nad hlavou. Jedni bydleli v naší ulici, postavili domek, pána vyhodili z práce, nemohli splácet pravidelně hypotéku a banka jim domek prodala hluboko pod cenou.
Jejich maminku to stálo život, dceři půjčila na stavbu veškeré našetřené peníze a nakonec v 85 letech skončila na LDNce, kde zanedlouho zemřela.

14 Radka Radka | E-mail | Web | 27. října 2013 v 22:45 | Reagovat

[11]: Děkuji. Člověk opravdu musí dobře zvažovat, komu pomůže. Než obecně, tak si raději vyberu někoho srdci svému blízkého :-)

[12]: Tak s tím se dá jen souhlasit ;-)

[13]: Tato doba je hodně krutá. Stačí málo a člověk nemá nic. Často si říkám, že nesmím přemýšlet, co by bylo, kdybych přišla o práci. Musím věřit...

15 pavel pavel | Web | 27. října 2013 v 23:04 | Reagovat

Já znám bezdomovce hlavně v Německu, kde by ti lidé bez domova nemuseli být, protože tam se vláda o ně postará když chtějí.
A musím ještě dodat, že špinaví, zanedbaní, opilí, nebo močit na ulici by nemuseli. Záleží při té té chudobě hlavně hodně na nich, aby zcela na dno nepadli.

16 Johanz Johanz | E-mail | Web | 28. října 2013 v 8:03 | Reagovat

Na dně? Padáte letíte dolů už už si myslíte, že jste na dně a ejhle dno je ještě hlouběji. Přítelkyně mne sprdla jako malého kluka že jsem dal dvacku žebračce, že ji propije. Sám jsem byl tehdy bez práce.Svět je nespravedlivý a rozdělení peněz je ne o zásluhách, ale o vychytralosti. No a tak přemýšlím kdo je lépe přizpůsobený životu kdyby zmizely peníze. :-D kdo je potřebný? Memento mori. :-( Ps Vadí mi, že někteří PID propíjejí nebo jinak utrácejí své peníze určené k tomu, aby si zaplatili služby, ale to je na dlouhou debatu. :-D

17 Johanz Johanz | E-mail | Web | 28. října 2013 v 8:27 | Reagovat

[13]: Evidentně touha lidí žít pohodlně a bez práce je svádí k takovému hyenizmu že se neštítí jít přes mrtvoly.Banky,bankéří,makléří,uředníci,zbytečníci a a a a . Umělé vyšponované ceny domu a bytů obrovské úroky a hlavně a škoda psát. :-D

18 Radka Radka | E-mail | Web | 28. října 2013 v 10:41 | Reagovat

[15]: Je to vždy o lidech, ale já mám problém, že se dokážu vcítit až moc a to mi pak dochází, že cesta zpět už vlastně nevede :-(

[16]: Jo, moje námá vždy říkala, že když si myslí, že je na dně, slyší bouchyt pod sebou kamaráda na víko od kanálu.
Ti lidé na ulici už zpět většinou nechtějí. Děsí je ty všechny povinnosti a závazky. Když se opijí, zapomenou a je jim dobře.
Jsem ráda, že jsem některé sklony (ač je mám v genech) ustála :-)

19 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 30. října 2013 v 16:25 | Reagovat

Bývá mě také občas smutno, když vidím bezdomovce na zastávce MHD, u obchodu , v parku. Jak už jsem v nějakém článku psala, také vím, že ne všichni se na dno dostali vlastní vinou. Bývá mě z toho smutně všeobecně. Že se to vůbec může dít. Cítím bezmoc, když se mě během pár let  před očima vlivem alkoholu,  změnil v bezdomovce bývalý kolega z práce. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama