Blogové zpovídání II

3. listopadu 2013 v 23:35 | Radka |  O mně
Jak jsem již avízovala v minulém Blogovém zpovídání, bylo mým záměrem odpovědět i na otázky Vendy.
Ty sice začínaly úkolem napsat Deset věcí o mně, ale přiznávám, že s tím mám problém. Snad později, až se dokážu více sousetředit na sebe.
Tak tady jsou mé odpovědi:


Jaký byl nejhezčí zážitek za tento rok?
Už jsem o něm psala v minulých otázkách - když dceru přijali na vysokou. Musela se stáhnout do ústraní a připravovat úplně sama. Zvládla přijímačky a byla přijata. Teď je jen na ní, jak s novým začátkem naloží.

Umíte se rychle rozhodovat? Nebo jste ve svém rozhodování laxní a spíš některé věci odsouváte či necháte osudu?
Zvládám obé. Pod tlakem prý pracuji nejlépe a přiznávám, že ve vypjatých situacích mívám nejlepší nápady. Nicméně jsou situace, kdy se na vše ráda vyspím a s čistou hlavou hledám řešení. Vždy však dávám na své pocity. Nemusím vědět proč udělat tu určitou věc, on se časem důvod ukáže.
Mívám problém přesvědčit lidi kolem sebe, ale mí blízcí už nediskutují, jen mají kontrolní otázky.

Čím byste chtěli v životě být, popř. podařil se váš sen zrealizovat?
Čím být? Slušným člověkem, abych se kdykoliv mohla otočit zpět a nemusela se stydět. Některé věci se mi nepovedly, ale pracuji dál na sobě.
Vyplnilo se mi několik snů, vlastně mnoho. Od malých, které by jiné nechávaly chladnými, po ty velké, na které stačí pomyslet a znovu mě naplní radostí.
Jeden velký sen ještě mám, týká se mé práce. Ale protože u mě platí, že když něco řeknu dopředu, nestane se to, nechám si to pro sebe. Moc si totiž přeji jeho splnění.

Pamatujete si na první knížku, kterou jste přečetli?
Maminka nám četla často pohádky, ale sama jsem ke čtení vedena nebyla. Moje opravdu první celá přečtená kniha byla povinná četba v šesté třídě - Robinson Crusoe.

Dostanete zájezd zdarma jako výhru, a můžete si vybrat místo - kde byste nejraději strávili dovolenou?
To je hodně těžká otázka. Pro mě místa tolik neznamenají, pokud tam neprožívám pohodu. Cestovali jsem s bývalým partnerem dost, ale nikdy jsem si to pořádně neužila. Byli jsme schopni strávit v Chorvatsku dva dny a třetí den být už doma.
Ráda bych se opět podívala do Norska, ale odrazuje mě ta dálka. Švýcarsko mi ho velmi připomíná. Je to země, kde bych ráda strávila nějaký čas. Existují i další, ale není to ta silná touha jako v případě Švýcarska.

Kdybyste se mohli vrátit do určitého času (podle vlastního výběru) a něco ve svém životě změnit, změnili byste to?
Nevím, k čemu by to bylo dobré. Určitě bych se ráda zeptala těch, co už tady nejsou na věci, které mě napadly až po jejich odchodu. Měnit nic, vše mělo svůj smysl. Snad jen babičku bych donutila sdělit jméno otce mé matky. Chybí mi kořeny. Jen nevím, jak by se mi to ve třech letech povedlo, protože později jsem ji už neviděla.

Kniha nebo film? (otázka preferencí. Raději čtete nebo se díváte na filmy? Může být i jiná odpověď)
Raději film, i když vím, že kniha bývá hodnotnější. Protože je hodně dalších titulů, u kterých ke zfilmování nedojde a ty si ráda přečtu.

Existuje něco, co se vám v životě povedlo, čeho jste dosáhli vlastním úsilím a na co můžete být pyšní?
Nemám ráda slovo pyšná (nechci být jako Krasomila), působí na mě nedobře.
Přemýšlela jsem na touto otázkou již v den, kdy jsem na ni u Vendy narazila. Okamžitě mi naskočila odpověď: útěk. Může být člověk hrdý na sebe za útěk? Já ano. Když neprošla varianta klidného rozchodu s mým ex, musel přijít na řadu tajný útěk. Plánovala jsem více než půl roku. Tajila každý krok, odkládala peníze do začátku, tvářila se, že je vše v naprostém pořádku. Až nadešel ten den a my s dcerou dosáhly svobody.

Brak versus umění. Dáváte přednost jednomu či druhému?
Tohle delění nemám ráda. Kolik lidí se rádo tváří jako znalci umění jen proto, že chtějí být zajímaví, originální? Dělím na vkusné či nevkusné, líbí či nelíbí. Tak to u většiny lidí asi je.

Potkáte Boha a on vám povolí jednu otázku, na kterou odpoví. Jak by zněla?
Proč jen jednu, když víš všechno a já potřebuji tolik odpovědí?
A kdyby trval na té jedné - chtěla bych znát jméno dědy. Člověka, jehož mám geny a tuším, že pochází odněkud z Rakouska. Ale nevím, kdo vlastně byl a mně moc a moc chybí to vědět.

jedna navíc: (prý nemusíme odpovídat)
Zachránili jste, či pomohli někomu v životě? (nejen donést tašku apod.)
Určitě jsem zachránila sebe, když jsem odešla od ex. Vím, že by mě to stálo život. A také svou dceru, protože jeho tlak na ni byl neúnosný.
A další?
Asi ano, soudě podle reakce oněch zachráněných.
Například kolegyni, která pod psychickým tlakem vyhrožovala sebevraždou. Je to už hodně let a díky Bohu, stále žije.
Vím, že někdy jsou to maličkosti co lidem pomohou, ale oni v tu chvíli mají pocit, že jim někdo doslova zachránil život. I když si tak nepřipadám, potěší, když mi někdo řekne: Vy jste anděl, moc jste mi pomohla.
Tohle je víc než kdyby mi někdo nabízel finanční odměnu.
Ale to tak má asi většina z nás Mrkající
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lydie Lydie | 5. listopadu 2013 v 9:16 | Reagovat

Zajímavé....

2 Lydie Lydie | 5. listopadu 2013 v 9:23 | Reagovat

Tak do Norska bych jela také /byla jsem tam už sedmkrát.../ Švýcarsko mám také ráda, byla jsem tam asi pětkrát.Teď už se do těchto zemí nechystám.Pokud to vyjde,tak si pojedu "prohřát kosti" u moře v Černé Hoře/to je pro mně fin. dostupné/ :-)

3 Radka Radka | E-mail | Web | 5. listopadu 2013 v 18:47 | Reagovat

[2]: V Norksu jsem byla jednou, je to už třináct let. Měli jsme tehdy štěstí, jel s námi člověk, co tam několik let žil a věděl, kde je to turisticky nejzajímavější.
Ve Švýcarsku jsme byly s dcerou před třemi lety, kamarád s dcerou nechtěl jet sám, tak jsme se přidaly a finančně to vyšlo hodně dobře.
Teď bych si také raději jela prohřát kosti, ale na to si budu muset ještě chvíli počkal ;-)

4 pavel pavel | Web | 6. listopadu 2013 v 0:03 | Reagovat

Já moji ženu nedržel, ale ona si taky dávala peníze bokem, než přišlo rozhodnutí soudu že je manželství rozvedené... a nakonec zablokovala i náš společný účet.
V tvém případě to bylo asi jiné, ale já vždycky byl pro férovou hru i při rozvodu a tím mne zklamala.

5 Bev Bev | Web | 6. listopadu 2013 v 14:10 | Reagovat

Radí, úplně jsi mě dojala krásou a upřímností svých odpovědí a máš můj velký obdiv, za svou odvahu, laskavost, přemýšlivost. Nemám dost slov abych vyjádřila, jak silně na mě tvé odpovědi zapůsobily. Jsem moc ráda, že jsem si je mohla přečíst. Děkuji. :-)

6 Robka Robka | E-mail | Web | 6. listopadu 2013 v 19:41 | Reagovat

Krásně ses s tím popasovala. Když jsem četla o tvém útěku (jako záchraně), uvědomila jsem si, že jsem vlastně zažila něco podobného.

7 Radka Radka | E-mail | Web | 7. listopadu 2013 v 20:47 | Reagovat

[4]: Moje "peníze bokem" znamenalo, že jsem přestala platit vše ze svého a požadovala část peněz na provoz domácnosti i od něj.
A nakonec použil větu: Nebudu se s tebou dělit o své peníze.
Lakomí lidé to mají v životě těžké ;-)

[5]: No, Ty jsi mě také dojala, až nemám slov. Děkuji :-)

[6]: Myslím, že mizerných chlapů, chodí po světě hodně (bohužel) :-(

8 Vendy Vendy | Web | 8. listopadu 2013 v 19:35 | Reagovat

Raduš, výborně jsi to sepsala. Věřím, že bys našla klidně těch deset věcí na sebe a překvapilo by tě, že jsou to věci pozitivní.
Zaujal mě úspěch s útěkem. Není zač se stydět, někdy je útěk nejlepší a nejrozumnější řešení, zvláště, pokud zůstat na místě by přispělo jen ke zhoršování (mě vždycky fascinuje argument ženských, v případě domácího násilí, že chtějí zůstat s partnerem kvůli dětem. To si neuvědomí, že děti mají před očima model, s nímž se později ztotožní? Zprvu jsou nad maminkou zděšeni, pak si řeknou, že když zůstává, že si to zasloužila, pak si řeknou, že se jí to snad i líbí a nakonec začnou mlátit vlastní manželky... a tak to jde dál. Ale to jsem odbočila...)
Docela mě překvapil Robinson Crusoe, ale zase, proč ne? Můj synovec přečetl jako první tuším Letopisy Narnie a to byla hodně útlá knížka a ještě díky tomu, že jsem jim to začala číst. Později s chutí slupl Mládí v hajzlu a cokoliv od Vievegha. Jinak nečte.
Moc bych ti přála, poznat jméno svého dědy.Škoda, že babička nenechala nějaký záznam, nějaký zápisek.
Super odpověď na téma brak versus umění.
A že jsi někomu v životě pomohla?To jsou okamžiky, které dovedou ve chvílích mizérie povzbudit.
Tvé odpovědi mi znovu ukázaly to, co jsem už dávno tušila, že jsi skvělý človíček. A takových kdyby bylo víc, dobře by bylo na světě (to jsem napsala posledně i Robce, klidně bych to napsala Bev, Mengano, Ježurce, Kitty, Beatricii, Mnišce a dalším.

9 Radka Radka | E-mail | Web | 9. listopadu 2013 v 15:22 | Reagovat

[8]: Moc děkuji za Tvá slova. Líp své pocity neumím vyjádřit.
Domácí nísilí? Také mě šokují reakce, že si to žena zaslouží.
Robinson Crusou - něčím mi byl hodně blízký. Možná tou samotou, kterou prožíval. Stejně jako tehdy já, ačkoliv uprostřed lidí.
Někde uvnitř mě sílí pocit, že sice už nepoznám dědu, ale jeho rodinu ano. Zatím je "znám" jen ze snů.
Tak třeba se mi splní ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama