Omyl, žádná provokace

27. listopadu 2013 v 19:30 | Radka |  Téma týdne

"Sedněte si tady na kraj, ať nemusíte stát," zahřímal učitel.
Irena se posadila do první lavice v prostřední řadě a otočila přímo na něj.
Zraky všech spolužáků se upíraly na ni. Byla si toho vědoma a na klidu jí to nepřidalo.


"Podívala jste se aspoň na to?" dotíral učitel.
Nesměle se usmála a souhlasně pokývala hlavou. Její nervozita narůstala.
Do maturity chyběly dva měsíce a ona doufala, že porodí až poté. Zatím docházela individuálně na zkoušky, aby k maturitě vůbec byla připuštěna.

Učitel se začal ptát a Ireniny hodně nejistě odpovídat. Místo pomoci ve smyslu dodatečných otázek, začal však útočit. Jeho přísnost ji vyvedla zcela z míry.
Začala se potichu smát a už ze sebe nedostala ani shlásku.

Tohle bylo pro učitele jako červený hadr pro býka.
"Jak si můžete dovolit nic se pořádně nenaučit a ještě se mi smát do obličeje!"
Irena se dál usmívala, jen sklonila hlavu, aby na ni učitel neviděl.

Celá třída byla zmatená. Nechápala, proč to dělá. Připadala si těhotenstvím tolik dospělá, že se mu mohla vysmívat?

"Přestaňte se smát a řekněte mi, jak si to vůbec představujete!" křičel dál učitel.
Zasypal ji dalšími nadávkami a nakonec vyhodil ze třídy. Ostatní pak dostali přednášku o tom, jak těhotenství není propustka k maturitě a kdo si bude dělat blázny z učitelů, vůbec k maturitě nemusí dojít.

Irena mi dlouho ležela v hlavě. Také jsem nechápala a mrzelo mě, že jsem ani neměla šanci se jí zeptat. Maturovala v jiné dny a na srazy školy nikdy nepřišla.


Až po dlouhých dvaceti letech jsem její chování pochopila na případu kamaráda. Slíbil mi pomoc se stavbou domku v případě, že se pro tuto variantu bydlení rozhodnu. Když jsem ho oslovila s tím, že mi to slíbil, řekl, že si nic nepamatuje. Co bylo pro mě horší, smál se tomu. Nevysmíval. Prostě se smál se.
Změnila jsem tedy rozhodnutí a koupila byt. Po nastěhování mi přiznal, že mi tehdy záviděl, že já bych dům měla a on ne. Měl k tomu přece více předpokladů - chlap, se známostmi ve stavebních firmách a navíc starší než já.
A když jsem pak na něj vyrukovala s žádostí o pomoc, neuměl přiznat svou závist a byl z toho příliš nervózní. A v takových situacích se směje.


Tehdy mi došlo, že důvodem Irenina smíchu nebyla provokace, ale nervozita. Když jsem pak narazila na lidi, co se pod tlakem smáli, neodsuzovala jsem. Věděla jsem, že za tím může být ne příliš vítaná reakce jejich mozku.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 27. listopadu 2013 v 20:16 | Reagovat

Zajímavé, taky se občas usmívám, ale převážně na něco vzpomínám a jelikož to bylo něco hezkého...usmívám se :-)

2 Radka Radka | E-mail | Web | 27. listopadu 2013 v 20:32 | Reagovat

[] Jo, taky se občas usmívám, jen tak, sama pro sebe. Ale tohle je jiné - člověk přemýšlí, ví, že neřekl nic vtipného a ten dotyčný se směje...
V podstatě těm lidem vůbec nezávidím

3 Radka Radka | E-mail | Web | 27. listopadu 2013 v 22:00 | Reagovat

Pokud se váš komentář nezobrazí po odeslání, nesmutněte. Po přidání dalšího k tomu určitě dojde :-)
Přeji pevné nervy a děkuji za přízeň

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. listopadu 2013 v 22:14 | Reagovat

Úsměv opravdu můůže být z rozpaků, z nejistoty, nenalezení východiska z trapné pro tu osobu situace. Tak jsem to hned z počátku chápala já. Uzavřela se do sebe, úsměvem zakrývala čím dál víc smutek z učitelova dotazování a nadávání, možná aby se nerozbrečela.

5 Helena Helena | E-mail | Web | 28. listopadu 2013 v 9:40 | Reagovat

Je to krásný příklad toho,že se Irena nenechala strhnout na jeho úroveń.Protože kdyby se nechala strhnout,on by se okamžitě uklidnil z radosti,že někoho vyprovokoval a ona by se chudák ocitla v jeho rozpoložení. :-) Ne nadarmo se říká,že ženy v požehnaném stavu jsou pod ochranou.Tím,že se usmívala,ho ještě víc provokovala k jeho přísnosti,což je jen krásná ukázka toho,že se mu hned vzápětí vracelo to,co chtěl způsobit jí. :-)
Jinak úsměv může znamenat mnohé,ale nikdy nevíme,co se pod ním skrývá,mnohé můžeme vycítit.

6 domovina domovina | Web | 28. listopadu 2013 v 10:11 | Reagovat

Znám několik lidí kteří se smějí v pro ně nepříjemných situacích. Je to jejich obrana.
Myslím, že učitel by svého žáka měl znát a pochopit to.

7 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 28. listopadu 2013 v 16:31 | Reagovat

Každý reagujeme jinak. Každý jsme jinačí :-)

8 Bev Bev | E-mail | Web | 29. listopadu 2013 v 5:42 | Reagovat

Smích i pláč jsou hned vedle sebe a někdy dojde ve vypjaté situaci k přehmatu, tak si to vysvětluji já. :-)
Irenu dobře chápu, ale nerozumím té přehnané reakci učitele. A příběh kamaráda, ten je zase o něčem trošku jiném.
Velmi zajímavé příběhy. :-)

9 Ježurka Ježurka | Web | 29. listopadu 2013 v 14:41 | Reagovat

To je zajímavé a pro mne zvláštní, to jsem ještě neslyšela takové reakce na závist. No, nemáme to všichni stejné, to je jisté. :-D

10 Robka Robka | E-mail | Web | 29. listopadu 2013 v 21:34 | Reagovat

Úsměv i pláč v jednom uzlíčku - asi tak bych to viděla na případu tvé spolužačky. V těhotenství je žena víc emotivní a taková reakce na slovní útok učitele před celou třídou se dá jimi vysvětlit.
Co ale nechápu, je reakce tvého známého. A taky jsem moc nepochopila, že ses nastěhovala do bytu jen proto, že ti onen přítel odmítl pomoc. Přece rozhodnutí, že budu stavět dům, nemůže záviset na jednom člověku?

11 Radka Radka | E-mail | Web | 30. listopadu 2013 v 14:10 | Reagovat

[5]: Souhlasím, úsměv skrývá mnohé a není jednoduché na první pohled odhalit důvod.

[6]: Když oni dřív měli učitelé autoritu, kterou si nebváhali vynutit křikem.
Ovšem těhotná studentka byla za mých dom dosti unikum, což také hodně provokovalo. Dnes to nikomu ani nepřijde.

12 Radka Radka | E-mail | Web | 30. listopadu 2013 v 14:11 | Reagovat

[8]: Příběh kamaráda je hodně nepochopitelný, myslím, že až ho sepíšu, hlavy si ukroutíte ;-)

13 Radka Radka | E-mail | Web | 30. listopadu 2013 v 14:16 | Reagovat

[10]: Známý je dost poznamenaný zásvistí a bez něj to nešlo. Pracoval na stavbách a měl kontakty, proto nabízel postavení základové desky za směšnou cenu. Také dotažení inženýrských sítí pro něj byla hračka.
Kdybych měla vše řešit firmou, neměla bych na to. V tom byl celý háček.
Dnes jsem ráda, že to nevyšlo, protože mě podrazil ještě minimálně jednou.

14 Radka Radka | E-mail | Web | 30. listopadu 2013 v 14:17 | Reagovat

Jelikož se komentáře opět zobrazují se zpožděním, prosím o trpělivost

15 pavel pavel | Web | 1. prosince 2013 v 1:06 | Reagovat

Vím, že některé děti se usmívají, když je něco vážného, někdy dokonce při pohřbu, nedovedou zabránit smíchu... taky taková obranná reakce. ;-)

16 valin valin | Web | 1. prosince 2013 v 8:59 | Reagovat

Každý má nějaký způsob úniku a myslím, že život nám každému připraví mnoho příležitostí, abychom přišli na to, jaký je ten náš.. :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama