Střípky týdne 44

4. listopadu 2013 v 23:24 | Radka |  Co život dal
Po hektickém dni, s patkou čerstvě upečeného chleba v ruce, vkládám tato slova na blog s nadějí, že to nebyl marný týden Mrkající


Pondělí.
Další volný den. Slíbila jsem navštívit své rodiště, nějak mi to ale nejde. Nemohu se vymotat z domu. Koukám na plech s míša řezy a vím, že sestra by si dala. Mají však jednu chybu. Těsto nejspíš obsahuje kousek gumové části ze stěrky, která věkem odpadla (stěrka putovala po zjištění do koše). To je tak vžycky, když se moc snažím.
Nakonec přece jen vyjíždím a doufám, že nové auto dojede do cíle rychleji než můj stařičký Rover.

Sestru i jejího přítele potěší sladké ke kávě, ale než dořeknu varování, volá dcera: "Mam, našla jsem tu stěrku, fakt tam byla!"
Hurá, je jakási šance, že zbytek je již bez kontaminace.
Jedeme se sestrou na hřbitov a pak po obchodech, ale hlavně si povídáme. Jsem jediný člověk, kterému se dokáže otevřít. Když nejsem na blízku, vše drží v sobě. Společný pokec jí svědčí.
V podvečer se stavuji u otce v dílně. Celý život byl pro mě jako cizí člověk. Přesto jsem se snažila být slušná. Dnes nejspíš nastal čas vše si vyříkat.
Slova, která jeden druhému sdělíme, mají obrovskou hloubku. Nekřičí, nenadává. Poslouchá a doplňuje informace. Skoro ho nepoznávám.
Cestou domů mám o čem přemýšlet.

Úterý
V práci skoro nemluvím. Mám plnou hlavu včerejšího rozhovoru s otcem. Jako by mizely staré vzorce, podle kterých jsem musela jednat. Přeprogramovává se budoucnost a já jedu na záložní zdroje.

Středa.
Ráno mám na kabelce vzkaz od dcery. Občas mi je píše, pokud chce vzbudit a má obavu, že budík zklame. Lístek hážu do kabelky a vytahuji až v práci.
Na stole leží už včerejší.
Když přijde kolega loudit náplň do propisky, zahlédne barevné lísty a na každém srdíčko.
"To je od dcery. Učí se do noci a pak mi píše vzkazy, v kolik chce vzbudit."
Bere oba do ruky a úplně se rozzáří: "Jé, to je hezké, moje dítě mi nic takového nepíše."
Ano, mám ty její vzkazy ráda. Jednak mi dělá dobře pohled na její úhledné písmo (co já bych za takovou schopnost dala) a také slovem potěší. Někdy i obrázkem.
Doba je těžká, tak si děláme alespoň takové malé radosti Usmívající se

Čtvrtek.
Budím se zvláštním snem. Pod tíhou obrazů rekapituluji svůj život. Jsem ráda, že jsem tady a teď a mám kolem sebe tolik dobrých lidí. Je hodně i nepřejících, či vyloženě zlých. Ale to je vedlejší. Venku vychází slunce, dcera mi napsala další krásný vzkaz a má duše se stále uvolňuje z pout minulosti.
Pod tímto vlivem píšu odpovědi na otázky Blaženy. Když si je dcera přečte, prohlásí: "To jak rozhovor z časopisu. Mohla bys být slavná a dávat rozhovory."
Vtipné. A to jsem byla jen v příjemném rozpoložení.

Pátek.
Opět mě budí slunce. Znamení dobrého dne?
V práci to utíká jako voda a když dorazím domů, padá na mě únava. To bude železem. Mám ho stále málo a do normálního stavu bych se měla dostat do roka.

Sobota.
Odpočívám za dva, možná za tři. Něco mě však táhne do Herby. Beru si čaj od Grešíka Metabolik, k tomu smetanku lékařskou a lichořeřišnici. Paní, kterou tam vidím prvně, pronese:
"Lichořeřišnice ale k Vám nejde," a nasadí dost nepříjemný pohled.
"Už jsem ji měla a pomohla." Lehce znejistím. Ale já vím, že ji chci!
"Mně to k Vám nesedí," dodá a zavrtí hlavou.
"Nevadí, stejně si ji nezmu," končím rozhovor a říkám si: koho mi ta paní připomíná? No jo, Vševědka! Také věděl všechno nejlíp, i když se ho na to člověk neptal.

Pak už jen malý nákup a spokojeně se vracím domů. Před vchodem domu zahlédnu předsedu našeho Společenství a začneme řešit domovní problémy. Za chvíli se k nám připojí místopředsedkyně, která se vrací z práce.
Po více než půl hodině končíme schůzi výboru a rozcházíme se po svém. Všechny překvapí, že to, co mám v igelitce, je sobotní nákup.
"Koupila jsem si auto, tak máme úsporný program," vysvětluji.
"Tak to já mám tři zaměstnání, abych to zvládla," dodává místopředsedkyně.
Jo, tahle doba je náročná. Člověku už nestačí jedna práce, aby se uživil.

Neděle.
Odpočívám, vařím, plácám se po bytě a předstírám úklid. Nejvíc času nakonec trávím s agopornisy při úklidu jejich klecí. Vydržela bych na ně koukat celý den. A oni mi na oplátku rozkoušou všechno papírové v dosahu, znehodnotí každou kytku a mávnutím křídel roznesou svůj nepořádek do mnoha stran.
Marná věc, jsou to moji miláčci.
Ale také mám v hlavě sen, co se mi v noci zdál. Když hledám na netu význam, dojdu oklikou k bylinám z Herby a také železu. Jo, všechno souvisí se vším. Ale o tom zase příště Mrkající
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 blažena blažena | Web | 5. listopadu 2013 v 7:22 | Reagovat

I mně ta paní z Herby někoho připomíná. :-x

Možná by si měla zařídit poradnu, tam by se uplatnila, nebo taky ne :D

Zajímalo by mě, co by jí k Tobě sedělo. :-D

2 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 5. listopadu 2013 v 13:14 | Reagovat

Paní z Herby byla zvláštní, nějaké převtělení čehosi do někoho. Že by nějaké varování před něčím. Psaní lístečků je nádherná věc.

3 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 5. listopadu 2013 v 16:25 | Reagovat

Ta událost ohledně kontaminace míša řezů mě pobavila=)
...Však ono bude lépe. Musí

4 Radka Radka | E-mail | Web | 5. listopadu 2013 v 18:54 | Reagovat

[1]: Kdyby tam byla paní najitelka, nechala bych si klidně něco doporučit. V dubnu mi doporučila Lymfatický čaj ve směsi a byla jsem ráda. Ale tahle paní k tomu ještě nahodila taková opovržlivý škleb :-(

[2]: Maruško, mám z Tvých slov husí kůži! Moc přívětivá nebyla :-(
Jo, lístečky mě baví :-)

[3]: Já nechala řezy sestře a když druhý den volala, čekala jsem: našla jsem kus stěrky! :D
Ale asi už tam žádná nebyla, nebo ji snědli a nepoznali to :-D
Jo, musí ;-)

5 pavel pavel | Web | 5. listopadu 2013 v 23:53 | Reagovat

Zajímavé protiklady, pokud tomu dobře rozumím... co jsi postrádala od otce, dostáváš od dcery. :-)

6 Katka Katka | E-mail | Web | 6. listopadu 2013 v 9:35 | Reagovat

Čekala jsem, že se ti do snu dostala paní z Herby. :)

7 alape alape | E-mail | Web | 6. listopadu 2013 v 10:08 | Reagovat

Zaujaly mě slova, že se přeprogramovává budoucnost a jedeš na záložní zdroje...

8 Helena Helena | E-mail | Web | 6. listopadu 2013 v 11:54 | Reagovat

Vidíš Raduš,že se ti život začíná utvářet s tat´kou příjemněji. :-) Adél přeji hodně příjemných chvil na škole.
Jsem přesvědčená,že to zvládne. :-)

9 Bev Bev | Web | 6. listopadu 2013 v 14:02 | Reagovat

Tak to určitě nebyl marný týden, ostatně něco takového si v souvislosti s Tebou nedokážu ani představit. :-)Já jsme měla pro změnu sestru s neteří na návštěvě u nás a taky jsme byly na hřbitově a mlely a mlely, ještě v pondělí jsem s nimi v duchu mluvila. Tvá láskyplná slova o ptáčcích mi připomínají můj a nejenom můj vztah k Charliemu. Jo, dokážou si nás ochočit, potvůrky. :-)

10 Ježurka Ježurka | Web | 6. listopadu 2013 v 14:26 | Reagovat

Řekla bych, že ten týden stál zato. Kdyby pro nic jiného, tak pro setkání se sestrou a otcem. Dcera je zlatíčko a je vidět, že vždy potěší. Taky mám jednu takovou. To je radost. :-)

11 Ivet Ivet | 6. listopadu 2013 v 20:36 | Reagovat

Mohla bys být slavná a dávat rozhovory...sakra Raduš to by mohlo být to druhé, (nebo třetí) zaměstnání! :-D  :-D

12 María María | Web | 6. listopadu 2013 v 20:40 | Reagovat

Máš úžasné články! Je v nich myšlenka a jsou opravdu úžasné. Nominovala jsem tě sem: http://escribo.blog.cz/1311/liebster-award-tag-od-may-rinne
Budu ráda, když se zúčastníš.

13 Radka Radka | E-mail | Web | 7. listopadu 2013 v 20:53 | Reagovat

[5]: Ano, dá se to tak říct. Dcera mě rozhodně umí občas ocenit :-)

[6]: Jé, tak to by mě určitě vystrašilo :D

[7]: Mám pocit, že se mám teď pár dní vyhnout zásadnějším rozhodnutím...

14 Radka Radka | E-mail | Web | 7. listopadu 2013 v 20:58 | Reagovat

[8]: Moc děkujeme :-)
Jsem za rozhovor s otcem ráda, je to den ode dne "stravitelnější" :-)

[9]: Děkuji, Charlie si vás určitě umí ochočit dokonale ;-)

[10]: Libuško, tento týden není o nic lepší ;-)

15 Radka Radka | E-mail | Web | 7. listopadu 2013 v 21:05 | Reagovat

[11]: Ivet, Tys to asi přivolala! :D
Jsem nominovaná!

16 Radka Radka | E-mail | Web | 7. listopadu 2013 v 21:06 | Reagovat

[12]: Děkuji za milá slova a důvěru :-)
Skočím se k Tobě podívat a dám se do toho ;-)

17 Vendy Vendy | Web | 10. listopadu 2013 v 20:11 | Reagovat

Setkání s otcem bylo asi zlomové, zřejmě se začne v tvém životě něco měnit. K lepšímu. Dcera je vážně prima, ty její vzkazy jsou moc pěkné! Paní z Herby mě trochu udivila, její starosti na mou hlavu. Nemá náhodou prodávat? Nebo ti měla doporučit něco jiného...
Pěkné další dny přeju, v klidu a v pohodě. :-)

18 Radka Radka | E-mail | Web | 11. listopadu 2013 v 22:32 | Reagovat

[17]: Ano, s otcem to bylo hodně zvláštní. Čekala jsem na to čtyřicet let a když jsem to vzdala, přišlo to. Až se to usadí, asi se z toho vypíšu. Jaké je být třetí dcerou v pořadí, když chtěl otec syna. Vím, je nás takových hodně.
Vzkazy dcery miluji, občas přidá obrázek, pohladí to po duši.
Děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama