Střípky týdne 45

11. listopadu 2013 v 22:27 | Radka |  Co život dal
Některé dny utečou jako voda, jiné se táhnou jako dým. Minulý týdem jsem zaregistrovala pondělí a pak si uvědomila pátek. Uběhl rychle. Stále však zůstává víra, že další dny si tak lehce mezi prsty proklouznout nenechám Mrkající


Pondělí.
Mé pocity v tento den budou chápat jen ženy. Připadám si umaštěná, ucuchtaná, střapatá, ale nesmím si ráno mýt vlasy.

Odpoledne jedu ke kadeřnici. Pokud dorazím s čerstvě umytými vlasy, kůže nebude mít správnou ochranu a barva navíc špatně chytne. Můžu tohle riskovat? To raději celý den nevylezu z kanceláře a venku jsem vděčná za šílený vítr, díky kterému se rozdíly mezi upravenými a mnou stírají.
Jak známo, v kadeřnictví se člověk dozví všechno možné. Ani mě to nemine a než se věnovat skepsi po volbách, zabrousíme do soukromé sféry.
Kadeřnice vypráví příběh svých kolegyní z druhého zaměstnání- matky, její dcery a další kolegyně. Říkalo se jim tři Grácie, všude chodily spolu, bez sebe nedaly ani ránu. Než se provalil intimní poměr matky s manželem oné kolegyně. Ta z firmy raději odešla, aby ji nemusela mít na očích.
Matka pracovala dál na směny, dcera jen ranní. Čerstvě zasnoubená, s domečkem na hypotéku. Když se jí jednoho dne udělalo nevolno, raději ještě dopoledne odjela domů. A tam nachytala v posteli svou matku s přítelem.
"Dokážete to pochopit?" ptá se mě kadeřnice.
Ne, tyhle typy jsem nikdy nechápala. Netuším, zda jim velí hormony či komplexy méněcennosti, ale v každém případě je to hnus.
Člověka napadne: kam ta podvedená má utéct? Na jejím místě bych s přítelem nezůstala a k matce se uchýlit nelze. Zapeklitá situace!

Domů se vracím pozdě, ale nejprve si povídáme s dcerou, přitom se pouštím do chystání večeře, úklidu a pečení chleba. Vím, že bych už tak pozdě neměla, ale před jedenáctou si ukrajuji z čerstvého bochníku a na chvílu sedám k blogu.


Úterý.
Venku poprchává, ale mně to náladu nevezme. V práci je toho hodně. Aspoň nemám čas vymýšlet blbiny.
Končím až o půl šesté. Venku tma, nikde nikdo. Jsem poslední na budově.
Než dobalím, objeví se v kanceláři kolega z vedlejšího oddělení. Byli pryč služebně a překvapilo ho světlo.
"Mohl jsem tě klidně znásilnit," řekne hrdinsky.
"No, klidně asi ne," zní moje odpověď.
"Tak dobře, jenom znásilnit."
"Seš si jistej?"
"Máš pravdu, tohle by mi asi nešlo. Tak nic, já raději jdu. Opatruj se," dodá se smíchem a já si ani nechci představovat, jak se v něm zjevují násilnické geny, když celý život všechny ženy ukecával (a slavil docela úspěch, je potřetí ženatý).

Cestou malý nákup a rychle domů. Dcera mi pomůže s taškou a když se obě sejdeme v koupelně u umyvadla, zeptá se:
"Máš nový vlasy? Byla jsi u holiče?"
"No, už včera."
"Kecáš, fakt ne dnes?"
Obě se začneme hodně smát a já si říkám, jestli mi chlap v domácnosti chybí... Ani náhodou, moje dcera se mnohdy chová tak, že ho dokonale zastoupí.

Středa.
Další nabitý den, po práci zařizování a než se stačím dostat domů, volají z práce. Musím se tam vrátit. Dveře bytu za sebou zavírám až po půl sedmé. Jen na chvíli.
O půl osmé vyrážím k babičce Vlastičce. Potřebuji ze sebe shodit všechnu tíhu světa, kterou poslední dny vláčím (aspoň si to myslím). Domů se vracím po jedenácté plná energie, takže spát jdu až v jednu.

Čtvrtek. Pátek.
Zase hlavně práce, schůze, starosti. A hlavně konec týdne. Hurá.

Sobota.
O tom, co mě ten den potkalo jste se mohli dočíst v článku Vypečená sobota.
A také končila soutěž, kterou vyhlásila Robka na téma Největší koncertní zážitek. Na koncerty nechodím, ale ráda jsem si příspěvky přečetla. Jsou jen čtyři, což je škoda, ale pokud máte zájem, můžete do 17.11. hlasovat pod tímto článkem.


Neděle.
Doháním všechny možné resty, uklízím, vařím a peču "jablkovou rychlovku". Večer nutím dceru udělat si pohodu a zkusit jí vytáhnout zánět z palce nohy tělovou svící. Máme zkušenosti z dřívější doby, kdy nám takto od problémů pomáhala naše fyzioterapeutka.
Sama však praktikuji poprvé. Když svíce dohořívá, dcera se tepla ohně lekne, cukne a ze svíce odpadne kus ohořelé části na prostěradlo. Raději svíci sfoukávám a vše uklízím.
Dcera se dívá na prostěradlo a po chvíli prohlásí:
"Málem jsi mě upálila."
"Někdo upaluje, co mu nohy stačí," pomalu pronesu tónem jakože nic.
Dcera dostává záchvat smíchu a v pauzách z ní vyleze: "To je strašný, ty a ta tvoje čeština!"
Jo, miluji český jazyk, nabízí tolik prostoru pro tvoření a fantazii.
Jenže dcera nepřestává, protože si vzpomněla na dávnou historku.
"Mam, to mi připomnělo... (smích) jak jsem … (smích) Monice říkala, že nám nevadilo, když se nám na balkoně rozbil teploměr." A opět smích.
Nechápu, proto na chvíli zvážní, ale v mžiku se začne dusit smíchem znovu.
"Protože nám na balkon přiletěl další."
Opět se svíjí smíchy a já si vybvuji onu situaci, kdy jsem po jednom bouřkovém fičáku objevila na podlaze balkonu teploměr. Ale komu ho vrátit? říkala jsem si tehdy. Na který balkon odhodit?
Tak u nás zůstal a jak vidno, posloužil dobře - minimálně jako důvod pro zasmání.


A co vy, měli jste dost důvodů ke smíchu? Protože jak známo: veselá mysl = půl zdraví Usmívající se
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 11. listopadu 2013 v 23:43 | Reagovat

Já včera vykládal Marušce jak svatá matka, ta děvka, vkládala božskou energii mé ženě do plyšáka a měl jsem Marušku málem na svědomí, že se smíchem dusila. :-D

2 Radka Radka | E-mail | Web | 11. listopadu 2013 v 23:45 | Reagovat

[1]: A teď málem i mě :D

3 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 12. listopadu 2013 v 9:02 | Reagovat

Ohybam a zvijam sa smiechom. :-D

4 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 12. listopadu 2013 v 9:07 | Reagovat

Radko, tohle jsem si přečetla s chutí a přišel můj v pořadí druhý, úsměv dne. Což je úspěch, kolem 9 h ráno, navíc v podzimní den. S podzimem některé dny válčím, jednou lépe, jindy hůře. Btw - u své kadeřnice jsem byla minulý čtvrtek. :-)  ;-)

5 Koník Koník | E-mail | Web | 12. listopadu 2013 v 13:38 | Reagovat

Nevím o lepším a báječnějším způsobu návratu z "dalekých" cest, než se pořádně zasmát. Podařilo se to právě tobě. Moc díky :-)

6 Katka Katka | E-mail | Web | 12. listopadu 2013 v 14:17 | Reagovat

Taky mám ráda češtinské varice a směšně různorodé významy slovních spojení.  Čeština je strašně bohatá.

7 Ježurka Ježurka | Web | 12. listopadu 2013 v 17:58 | Reagovat

Jéje, já se umím chechtat každé blbině, třeba dnes ráno volám jako vždy mamince, když ona zvedne mobil, já se chechtám a nemohu se zastavit. Napřed jí vysvětluji, že mi manžel dělal jako vždy po příchodu domů z nákupu kávu. A omylem do ní hodil sladilo jako pro sebe, je diabetik. Já bych tuto kávu nepozřela, piji hořkou, tak dělá novou a nadává si asi tak 3 minuty: "Je to možný, jakej já jsem blbec? Na co myslím? Bože já jsem vůl" atd. No až jsem to mamince vykecala, tak jsem jí teprve popřála krásné ráno. :-D

8 blažena blažena | Web | 12. listopadu 2013 v 19:48 | Reagovat

To pondělí snad ani nebudu komentovat, to je fakt zapeklitá situace a při neděli se tady tlemím jako magor a muž si ťuká na čelo. :D  :D  :D

9 Robka Robka | E-mail | Web | 12. listopadu 2013 v 20:22 | Reagovat

S úsměvem jde všechno líp.:-) A děkuji moc za upozornění na mou soutěž - tedy spíš na hlasování.

10 Bev Bev | E-mail | Web | 14. listopadu 2013 v 7:21 | Reagovat

Zasmála jsem se díky tvému skvělému článku. Krásné střípky všedního života, nádherně popsané. :D

11 alape alape | E-mail | Web | 14. listopadu 2013 v 10:50 | Reagovat

Joj, tak to byl pestrý týden. A veselý! :-)

12 Vendy Vendy | Web | 15. listopadu 2013 v 14:11 | Reagovat

Přivedlas mě do úsměvu. :-)
I když to, co jsi psala úvodem, taky nechápu. Jak může máma tohle své dceři udělat? Je vadná? Nebo si myslí, že jsou pořád šedesátý, volná láska a každý s každým? ???
Ale ty sama jsi měla pěkný týden, nový účes, vtipkující kolega, prima večer, který nabil energiií a dcera, která je opravdu pohodářka, smysl pro humor jí nechybí a ty vaše hlášky ve stylu já o koze, ty o voze, to mě vždycky dostane. :-D

13 domovina domovina | Web | 15. listopadu 2013 v 19:07 | Reagovat

Je zajímavé, co vše se člověk doví v kadeřnictví. Té kadeřnické dceři nezávidím.
Dilema s umýváním vlasů znám. Večer mám pocit, že je to ještě dobré a ráno už mi připadá, že je to katastrofa, ale času není...

14 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 16. listopadu 2013 v 10:08 | Reagovat

Díky za pěkné čtení, zasmála jsem se :-).
Je spoustu nádherných okamžiku, které nám vykouzlí úsměv.

15 Radka Radka | E-mail | Web | 16. listopadu 2013 v 21:32 | Reagovat

Moc vám všem děkuji za milá slova, jsem ráda, že pobavila :-)

[9]: Trošku mě překvapilo málo hlasů, tak jsem si dovolila se zmínit :-)

[12]: Ta matka je sama a všude se chlubí, jak po ní zajíčci jedou. Myslím, že tohle je zoufalstní "na entou" :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama