Dodatky k mým článkům

19. prosince 2013 v 22:51 | Radka |  Co život dal

… aneb na co jsem si ještě vzpomněla

Měla jsem v plánu hledat kořeny a tak jsem naplánovala cestu do rodného města.
Toto pondělí jsme si dali příbuzenský sraz u otce a já se rozhodla být hodnou dcerou. Neřešila jsem dárky, toužila jsem slyšet příhody z dětství, něco o osudech prarodičů, vidět svět pohledem otce a pořádně mu počistit zrak.

Nějak se to zvrtlo. Otci evidentně nebylo milé mluvit o tragickém skonu své matky ani po téměř šedesáti letech od jejího odchodu. Iniciativu nakonec převzal nevlastní bratr, který také hledal odpovědi. Na svůj psychický stav, kdy nechápe původ svých propadů a jediná pomoc lékaře je útlum antidepresivy.
Zhodnoceno: člověk si může plánovat co chce, ale často dopadne vše jinak - v závislosti na tom, co je potřeba víc řešit. Věřím, že diskuze bratrovi pomohla a otec se po ní bude na svého syna dívat jinýma očima.
Očima chápajícího rodiče.
Chci tomu věřit.

Mám ráda pranostiky, rčení a pověry. Je v nich ukryto tolik pravdy!
Naši předkové byli moudří. Sledovali přírodu a učili se z ní. Nebyli tolik domýšliví jako naše i mnohé generace před námi.
Možná jsem věřila i té o větru, kterou jsem jako malá slýchávala: Venku fouká jako by se někdo oběsil.
Nedalo mi to a když jsem dnes byla navštívit kamarádku (co pracuje na soudním), zeptala jsem se na její názor.
Neznala ji. Ale s údivem ve tváři na mě koukala a řekla: "Věříš, že asi před dvěma … nebo je to tři? … no, to bude ty tři týdny, jsme si s kolegyňkou hlásily případy a byli to sami oběšení. Dva až tři denně! Sebevražd bývá před Vánocemi hodně, ale tolik oběšených bylo moc i na nás."

Vzpomínáte na Xavera? Nevím, jak to bylo celorepublikově, ale v našem kraji se těch nešťastníků nasbíralo nadprůměrně. Možná svým činem nadzvedli i vítr. Možná ho i vytočili k nepříčetnosti a pak už to byl fičák Zamračený


Jestli mi práce ten osudný den nešla moc od ruky, pak nevím co řict o tomto týdnu. Celém! V pondělí jsem byla za rodinou, to celkem šlo. Ale v úterý jsem měla pocit, že jsem mozek zapomněla na půli cesty mezi bytem a firmou. Ve středu už byl tak dva kroky za mnou a dnes mi dýchal na krk. Toužebně očekávám pátek a návrat ztraceného syna, tedy že opět přijdu k rozumu a přemýšlení nebude tolik bolet. Držte mi palce, konkurence nepřemýšlivých je příliš veliká a nemám šanci vyniknout.



Zažili jste někdy situaci, kdy vám utkvěl v hlavě nejaký obraz či útržky příběhu a nešlo to vyhnat z hlavy? A pak nezbývá než sednout a psát a začnou naskakovat další obrazy a máte pocit, že vám snad někdo ta slova posílá.
Pár mých dobrých přátel po přečtení příběhu mělo husí kůži. Pro mne nezvratné znamení, že je v tom kus pravdy. Nevím, kde se ten příběh vzal, ale jak jedna z nich řekla: "... to je úplně jako by ti to někdo shora diktoval, jako by chtěl, aby se ten příběh dostal do éteru."
Vystihla to přesně.

Možná tohle zažívají každý den opravdoví spisovatelé a proto jejich díla mají hloubku.
Přesně tohle mě kdysi napadlo u Paula Coelha. Četla jsem několik jeho knih a při hodnocení jsem řekla: Na jeho knihách je poznat, kdy mu to někdo diktuje a kdy píše sám.
Tak už vím, jak to vypadá v praxi. Když člověk píše sám i s pomocí.

Tohle jsem napsala sama a očekávám, že stejně tomu bude i u dalších článků. Snad budou poměrně čtivé i tak Mrkající
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. prosince 2013 v 23:11 | Reagovat

Tvoje články mají vždy obsah, smysl, zaujmou. Píšu za sebe, ale z reakcí komentujících cítím totéž. Zaujetí, přemýšlení nad obsahem, někdy rozporuplné pocity, ale nikdy lhostejnost, nudu.Jen piš dál.

2 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 19. prosince 2013 v 23:27 | Reagovat

raz sa mi dostala do ruk kniha o tom, ako kto z "velkych" pise. A Henry Miller tvrdil, ze on akoby mal na hlave antenu, len s musi strasne ponahlat, aby zachytil vsetko, co mu je tam signalizovane. Pasternak Boris, ten zase pre zmenu lezal na gauci a snival, potom rychlo vstal a hodil to na papier. Zrejme je to vzdy nieco zahadneho, co nas prinuti nieco vytvorit. Doslova prinuti.

3 Radka Radka | E-mail | Web | 19. prosince 2013 v 23:31 | Reagovat

[1]: Děkuji, mám to u Tebe stejně :-)

4 Radka Radka | E-mail | Web | 19. prosince 2013 v 23:32 | Reagovat

[2]: Napsal jsi to přesně - doslova přinutí.

5 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 19. prosince 2013 v 23:43 | Reagovat

Tiez som sa ucil v dejinach umenia (vyborny pan profesor!), ze "clovek tvori, ako slavik spieva", proste ze musi. Niekedy mozno aj falosne, ale musi... ;-)

6 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 0:50 | Reagovat

Ráda čtu tvoje články.

7 Helena Helena | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 9:33 | Reagovat

S tím větrem a oběšenci to slyším poprvé,kdysi jsem dělala s kolegyní,která vždycky,když foukalo,říkala,že zase někde soptí nějaká sopka.Začala jsem to sledovat a někdy to byla pravda.Je dokázáno,že vítr nedělá dobře depresivním lidem,takže něco na tom bude.

8 mengano mengano | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 9:47 | Reagovat

Ráda si sem chodím číst. V tvých článcích bývá něco, co jinde není.

9 Bev Bev | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 16:12 | Reagovat

Mě teda šel mráz po zádech už teď a ne poprvé a to jsem příběh ještě nečetla. A tohle pdosouvání slov, to mě taky někdy naapdá, někdy to jde tak nějak samo, snadno, jinak. Krásně jsi to opět sepsala. :-)

10 Radka Radka | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 18:52 | Reagovat

[5]: Těch falešných znám dost :D
Ale napadlo mě: jak to má asi Viewegh? Opravdu je to potřeba nebo zpěv?

11 Radka Radka | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 18:55 | Reagovat

[6]: Děkuji, i já k Tobě ráda zavítám :-)

12 Radka Radka | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 18:56 | Reagovat

[7]: Mě ta reakce kamarádky o zvýšené počtu sebevražd vážně zaskočila.
Nejsem snad (díky Bohu) depresivní, ale jak venku příliš fouká, také mi to nedělá dobře.

13 Radka Radka | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 18:57 | Reagovat

[8]: Děkuji, budu se snažit i nadále :-)

14 Radka Radka | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 19:01 | Reagovat

[9]: Děkuji, Tvoje příběhy jsou naprosto originální, mají spád a já se fakt často hodně bojím ??? (pokud to není humorně laděno, to se samozřejmě dobře bavím). Proto jsem se Tě nedávno ptala, jestli jde jen o fantazii. To jsi pak ten, jemuž je shůhy dáno ;-)

15 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 22:25 | Reagovat

[10]: Vsak bol chory!

16 pavel pavel | Web | 20. prosince 2013 v 22:44 | Reagovat

To říkám stále... člověk pokud něco napíše, nemělo by to z něho jít jako z chlupaté deky, jinak to nestojí za nic. Jak říkám, našeptávají nám to andělé... někdy i ti padlí. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama