Nečekaný dárek

24. prosince 2013 v 12:41 | Radka |  Cesta k poznání

Letošní rok byl opravdu zvláštní a za mnoho nečekaných událostí jsem moc ráda. Tohle je jedna z nich.

Praskání slupek ořechů vytahuje z mysli vzpomínky na doby, kdy jsme v domě topili dřevem a to živé teplo se rozlévalo všude kolem. Ráda jsem se dívala do ohně. Má uklidňující moc. Tehdy jsem potřebovala uklidňovat hodně.
V paneláku alespoň zapaluji svíčky a teplo z radiátoru také není k zahození, pomyslím si.


Ještě rozlousknu pár ořechů, ať mám dost na rohlíčky. Kdybych mohla, Vánoce neslavím a jen si v klidu přečtu všechny knížky, co si odkládám na později.
"Na co máš ty ořechy? Bude cukroví?" houkla na mě dcera. Skoro jsem se lekla, zabraná do svých myšlenek.
"Mám chuť na rohlíčky. Doufám, že ti to nevadí?"
"Ale stromek nechci. Ne že ho zase na poslední chvíli dotáhneš!"

Ani ona nechce slavit. Připadá ji to jako hra na štěstí a přitom je v tom tolik pokrytectví. Je příliš zasažena dobou společného života s jejím otcem a hrou na dokonalou rodinu.
U ní to chápu. Ale kde jsem k té nechuti přišla já?

Beru do ruky louskáček a pokračuji v práci. Svou mysl vyprazdňuji a pouze jí nechávám proplouvat větu: co mi vadí na Vánocích?

S otevřenýma očima začínám snít.
Jsem uvniř malé chaloupky, která je špatně osvětlená. V kamnech praská dřevo. Na sobě mám staré šaty, přes ně zástěru. O muže jsem přišla, asi při práci v lese. Jsem sama se dvěma dětmi, někde v horách, v těžké době.
Dnes je Štědrý den. Stromeček přinesl soused z lesa, ale nemám pro děti žádné dárky. Jsem ráda, že je nakrmím, na nic jiného nejsou peníze. Ani na to jídlo občas ne.

Za okny padá sníh a já si přeji zázrak pro své děti. Neumím ho udělat sama a tolik si přeji vidět jejich rozzářené oči. Proč musí ony zažívat tolik smutku, když ještě nemohou nic ovlivnit?
V okně zahlédnu záblesk světla. Pak ťukání na dveře. Nikoho nečekám, navíc v tuto dobu jsou určitě všichni u svátečního stolu.
Pomalu otevřu dveře. Venku fouká vítr, sněží a nikde ani živáčka. Nevidím stopy, ale ty mohl vítr rozfoukat. Jen před práhem leží bedýnka.
Beru ji do rukou. Jsou v ní dárky pro děti. Nevím komu poděkovat. Jen v dáli zahlédnu záblesk jako před chvílí v okně. Do hluku větru aspoň zavolám: děkuji.

Přibíhá dcera, má asi šest let, za ní sotva čtyřletý syn.
"Maminko, to je od Ježíška?" ptá se dcera a bere do rukou bedýnku, ze které vytahuje hadrovou panenku. "Takovou jsem si moc přála."
Přikyvuji. Nejsem schopná mluvit, dojetím se mi stahuje hrdlo.
"A já mám koníka," volá syn s dřevěnou hračkou v ruce.
"Maminko, tady ještě něco je," volá dcera.
Nakouknu a mezi pár bilými peříčky leží malá podkova.
"Co to je?" ptá se syn.
"Podkova pro štěstí, asi od andělů," beru ji do rukou a přitisknu k srdci jako nějaký talisman.

Sedím nad hromádkou skořápek a nepřítomně hledím před sebe. V okně se zrcadlí můj obličej. Připadá mi cizí. Jsem jako poutník časem, který bere na sebe různé podoby, ale pocity si nese v sobě dál, napadá mě.

Už na prahu dospělosti jsem se bála plánovat rodinu. Děsila mě ta zodpovědnost za nové životy. Co když nastane válka a já své děti nebudu moci nakrmit? Máma se přece musí vždy umět postarat o své děti!
Byla to moje noční můra.
Jako malá jsem tolik obdivovala svoji mámu. I když jsme zažily s ní a sestrami krušné roky, vždy se snažila. Jako starší jsem pochopila pozadí a o to víc ji odmítala soudit, jak to s klidem dělali druzí.

Otěhotněla jsem neplánovaně. Bůh ví, že bych do toho dobrovolně nešla. Bála jsem se, jestli budu dobrou matkou. Otec mé dcery tvrdil, že bez něj nic nedokážu, protože jsem nemožná a neschopná. Raději jsem s ním zůstala. Věřila jsem, že mi pomůže o dceru se postarat.
Za pár let už to nešlo. Musely jsme odejít, jinak by nás to zničilo. Dále jsem však poslouchala slova o neschopnosti.
Přesto jsem si uvědomila jednu moc důležitou věc: Pokaždé, když mám pocit že už to dál nejde, stane se zázrak a zase můžu pokračovat. Jako s tou bedýnkou za dveřmi...

Přání druhých, ať najdu pod stromečkem hodně dárků, se nesplní. Letos poprvé nemáme stromek. Cukroví, i přes silný odpor dcery, jsem upekla jen dva druhy. Přesto nemám pocit, že bych dělala chybu.
Včera jsme vzpomínaly na minulé Štědré večery. Ty na první pohled dokonalé v nás vyvolávaly děs a frustraci. Naopak dny, které začínaly šíleně, nás nakonec rozesmály. S láskou jsme zavzpomínaly na ty, co už s námi nejsou.

Vánoce si prožijeme po svém, v klidu a pohodě. Dárky budou ty, které jsme si koupily. Ale jeden speciální a nečekaný dárek jsem přesto dostala: Už vím, odkud pramení mé obavy.
Díky tomu jsem si uvědomila, že se nemusím bát budoucnosti. I když přijdou těžké chvíle, budu-li věřit v dobro a také se o něj snažit, stane se zázrak.
Stal už se mockrát, tak proč ne zase? Mrkající

Být lehkovážný je na škodu, ale věřit, že bude lépe, smysl má. Pozitivní naladění přitáhne to dobré, protože stejné přitahuje stejné.

Šťastné a zázračné svátky i vám Usmívající se
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 24. prosince 2013 v 14:13 | Reagovat

Mne Vánoce vracejí do dětství.
Do bezstarostnosti.

2 Adríí Adríí | 24. prosince 2013 v 15:47 | Reagovat

Nevím,ale pro mě už to nejsou takové ty pravé Vánoce,co byly v dětství. Fajn je mi 13,ale prostě už to není ono,a nejsem jediná kdo to takhle vidí:)
Veselé Vánoce!:3

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. prosince 2013 v 16:05 | Reagovat

[2]:Adrí, pokud máš rodinu, buď ráda, nemusí být a ni žádné svátky. Svátek je, když máš někoho, kdo tě má rád, na koho se můžeš spolehnout, kdo tě pohladí, když se cítíš nevalně.

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. prosince 2013 v 16:08 | Reagovat

Radko, měla jsem vždy opačný problém - děti jsem moc chtěla a obavu jsem měla jen z toho, abych neonemocněla jako moje maminka a mohla se o ně starat, být s nimi. Dát jim cit, co mi v dětství chyběl. Vánoce pro mne znamenají jen to, že uvidím naše potomky pohromadě, u nás. Jediná radost z nich. :-)

5 pavel pavel | Web | 24. prosince 2013 v 17:27 | Reagovat

Já jsem třetí rok na Štědrý večer bez rodiny, dcera je v Německu (moje ex se synem v sektě) a upřímně řečeno, taky poslední Vánoce s rodinou nestály za nic, takže takto je to vlastně lepší. Nicméně letos je trávím s přítelkyní, takže v pohodě.
Přeji tobě i tvé dceři krásný pohodový večer.

6 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 24. prosince 2013 v 18:45 | Reagovat

My letos měli svoje druhé vánoce v samotě a jsou jiné, chybí tu ta rodina, máma, táta , brácha, náš syn. Každý rok jsme se na vánoce a velikonoce všichni scházeli. Vzpomínky nás ubíjí do smutných chvil.

7 Radka Radka | E-mail | Web | 24. prosince 2013 v 20:40 | Reagovat

[1]: Možná mě to čeká časem, až budu babičkou :-)

8 Radka Radka | E-mail | Web | 24. prosince 2013 v 20:54 | Reagovat

[2]: Myslím, že nejvíc si je opravdu užívají malé děti a pak už je to spíš o tradicích.
Šťastné a veselé :-)

9 Radka Radka | E-mail | Web | 24. prosince 2013 v 21:06 | Reagovat

[4]: Vzala jsi to v životě za správný konec Růženko, a to je moc dobře.
Dnes mi moc chyběla maminka, ale v podstatě stejně byla s námi. Jo, Vánoce jsou o rodině. Ve dvou to není úplně ono, ale časem to bude určitě lepší :-)

10 Radka Radka | E-mail | Web | 24. prosince 2013 v 21:08 | Reagovat

[5]: Souhlasím, že když není pohoda, ani dostatek lidé kolem sváteční náladu nevykouzlí.
Děkuji, i Tobě pěkný večer :-)

11 Radka Radka | E-mail | Web | 24. prosince 2013 v 21:10 | Reagovat

[6]: Také mě dostihl smutek, Vánoce jsem poslední roky podřizovala (ráda) mamince a teď už tady víc jak rok a půl není. Ale nakonec jsme si s dcerou hezky zavzpomínaly a zase se nasmály.
Přeji Ti co nejvíce radosti :-)

12 Date tree Date tree | Web | 25. prosince 2013 v 18:07 | Reagovat

My Vánoce slavíme rádi. Když začne hádka, můžeme ji utnout slovy 'Aspoň o Vánocích klid'.. asi to nás drží Vánoce slavit. Jeden den v roce, kdy jsou hádky zakázané. A ještě.. konečně se rodina sejde pohromadě :-)

13 Katka Katka | Web | 25. prosince 2013 v 19:28 | Reagovat

I moje vánoce provází hluboké úvahy. A náhle jsem měla pocit, že jsem dostala velký dar. Pochopila a přijala jsem fakt že to, s čím se 31 let trápím, zůstane stejné i nadále nebo se bude dokonce stupňovat, ale s tím rozdílem, že MĚ už to netrápí.
A následně přišlo ještě mnoho darů v podobě objetí, pohlazení, úsměvů, vtípků, dokonce s pár tanečními kroky při přípravě večeře, nádhetné souznění....pak rozbalování dárečků, kdy každý prozrazoval, jak se o sebe zajímáme, jak jsme poznaly svá tajná přání.....s dcerami.

14 Intuice Intuice | E-mail | Web | 25. prosince 2013 v 19:29 | Reagovat

Ráda slavím vánoce. Nic nepřeháním, ale jsem ráda, když je vše, jak má. Rodina se sejde spolu, a vánoční výzdoba, jídlo, tradice, hudba vše umocňuje. Samozřejmě musí být zachovány dobré vztahy během roku - z toho se vychází. :-)

15 Vendy Vendy | Web | 25. prosince 2013 v 21:00 | Reagovat

To bylo pěkné zamyšlení a taky srovnání věcí důležitých. Maličkost dokáže potěšit, pokud ji nečekáš. Naopak nákladné dary jako by říkaly, něčím si tě vykupuji... :-?
Vánoce bez stromku jsou trochu smutnější, ale stromek není až tak důležitý, spíš, že nejsi sama a že vám bylo ten den dobře.
Hezké svátky!

16 Robka Robka | E-mail | Web | 26. prosince 2013 v 8:47 | Reagovat

Pokud je člověk sám, nebo zažil něco nepěkného, právě o Vánocích to na něj bolestně dolehne. Pro mě jsou Vánoce také obdobím vzpomínek, ale zároveň mě tak trošku vrací do dětství. Mám je ráda, bez stromečku si to neumím představit - prostě tradice jsou pro mě důležité. A taky mě těší, že to všechno mám s kým sdílet.
Radko, hezké svátky tobě i dceři, klid, pohodu, úsměvy a mnoho pěkných článků na blogu v příštím roce.

17 Ježurka Ježurka | Web | 26. prosince 2013 v 16:10 | Reagovat

Krásné vzpomínky. Já také věřím v pozitivní myšlení. Určitě je to dobře. A děti? Já byla posedlá tím, abych už otěhotněla krátce po svatbě. Děti pro mne byly vždy na prvním místě, taky mne první manžel a jejich otec dost psychicky deptal, ale já se nedala a udělala jsem dobře. Jsem šťastná, že mám hodné děti i vnoučátka a manžela, který nás má všechny rád.

18 Radka Radka | E-mail | Web | 26. prosince 2013 v 20:07 | Reagovat

[12]: My to tak měli na dovolených. Dcera jako malá pronesla, že by chtěla být na dovolené pořád, protože se nehádáme :-(

19 Radka Radka | E-mail | Web | 26. prosince 2013 v 20:08 | Reagovat

[13]: Některé věci změnit nelze, ale lze změnit pohled na ně - to je pravda.
Za dceru jsem moc ráda a umím si představit, když jsi třikrát ráda :-)

20 Radka Radka | E-mail | Web | 26. prosince 2013 v 20:18 | Reagovat

[14]: Máš výhodu, že se sejdete. U nás je to složitější, že mnoho let zajetý model nelze uskutečnit. Ale ono to půjde, jen to chce čas :-)

21 Radka Radka | E-mail | Web | 26. prosince 2013 v 20:25 | Reagovat

[15]: Přiznávám, že mě překvapit příjemně je problém :D
Stromek opravdu není důležitý a věřím, že si ty "pravé české" ještě někdy užijeme :-)

22 Radka Radka | E-mail | Web | 26. prosince 2013 v 20:28 | Reagovat

[16]: Přiznávám bez mučení, že tradice nejsou nic pro mě. Když něco mám dělat, tak proto že chci.
Moc děkuji a také Tobě přeji pohodu, klid a inspiraci i do dalších let.

23 Radka Radka | E-mail | Web | 26. prosince 2013 v 20:30 | Reagovat

[17]: Pozitivní myšlení dělá hodně. Snad jsem se to již naučila :-)
Stopy minulosti, které si má duše nese, vnímám nejspíš intenzivněji než druzí a v tom je trochu potíž. Ale když přijde vysvětlení, je to velmi osvobozující.
Na vnoučátka se moc těším :-)

24 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 27. prosince 2013 v 22:43 | Reagovat

Při čtení Tvého článku jsem si uvědomila jednu velice důležitou věc. Vlastně dvě. Děkuji Ti =)
Na mateřství mám stejný názor, jako Ty tehdy…

25 Radka Radka | E-mail | Web | 28. prosince 2013 v 18:57 | Reagovat

[24]: Tak snad se Ti také dostane "daru" a pochopíš, že není čeho se bát - vždycky to nějak půjde ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama