Rozjímání nad kořeny

6. prosince 2013 v 17:48 | Radka |  Téma týdne

Čas běží rychle jako splašený kůň. Stíhám hlavně povinnosti a na zábavu už nezbývá ani pomyšlení. Možná tím spíš beru s povděkem, že nadešel advent, doba klidu a rozjímaní.

Začala jsem se svátečně ladit a slíbila si vyhnout se shonu a stresu. Vše v poklidu a když něco nestihnu, svět se bude točit dál. Tak proč se také vytáčet?

Mile mě potěšily telefonáty sester, kdy že přijedu, rády že by mě viděly. Od nevlastní ještě zazněl dodatek: "A počítej s tím, že i táta tě bude chtít vidět."
"Já jeho taky, mám hodně otázek," odvětila jsem a ji to překvapilo.
Musela jsem vysvětlovat důvod - chci znát své kořeny. Vím jen, že jeden rodič zemřel otci ve dvou letech, druhý v jedenácti a že snad na smrti maminky měl podíl táta. Překvapilo mě, že tohle sestra neví. Nikdy se o tom u nich doma nemluvilo. Zato ví, že tátu mrzí něco jiného - nezná místo posledního odpočinku svých rodičů. Rád by hrob našel, ale prý není šance.

Vrátilo mě to několik měsíců zpět v čase, kdy jsem v poklidu debatovala se známou, mimo jiné numeroložkou. Tehdy mi sdělila, že podle čísel se budu po svých narozeninách (na podzim) věnovat hledání kořenů. Ano, měla jsem v úmyslu hledat tátu mé matky. Nic o něm nevím a moc mi to chybí. Jenže mámy už se nezeptám…
Možná to hledání kořenů mělo jiný význam. Možná pomohu otci hledat hrob jeho rodičů. I tohle jsou přece mé kořeny.

A tak odmítám v tyto dny podlehnou nakupovací mánii, šílenému gruntování a velkolepému vypékání. Chci se maximálně věnovat sobě a rodině, říct si co nejvíce, dokud je čas.
Nikdy nevíme, co nás potká za chvíli. Proč takto přemýšlím?

Ráno jsem jela do práce a již po dvou stech metrech mohla má cesta skončit. Zprava z vedlejší silnice přijíždělo terénní auto, jehož řidič se ani nepodíval a vyjel přímo proti mně. Rychle jsem strhla volant a skončila v protisměru. Ani nezastavil, aby se přesvědčil, že jsou všichni v pořádku. Měla jsem štěstí, auto proti mě bylo dost daleko, aby stihlo zareagovat a po přechodu zrovna nikdo nešel. Vše se událo před školou kolem osmé ráno.

Do práce jsem přijela celá roztřesená a děkovala svým andělům strážným, že při mně opět stáli. Raději nedomýšlet, co se mohlo stát, kdyby měli na práci něco důležitějšího.

Bez ohledu na co by kdyby plánuji cestu za rodinou, nelámu si hlavu s dárky, ale přemýšlím, kde sehnat informace o posledním odpočinku mých prarodičů. I o nich je mé letošní rodinné adventní rozjímání.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Koník Koník | Web | 6. prosince 2013 v 18:46 | Reagovat

Nemám rád hádky na poslední chvíli, nevyřčená přání a spolknuté upřímnosti. Právě pro to, že se občas stane, že by člověk moc rád, ale už není komu... Však určitě víš, jak to myslím. Hezky napsáno :-)

2 Radka Radka | E-mail | Web | 6. prosince 2013 v 20:19 | Reagovat

Děkuji všem svým pravidelným i náhodným čtenářům za přízeň i v tomto nelehkém období. Zřejmě i admini blog.cz mají advent a rozjímají, tudíž nemají čas opravovat chyby. I když se vaše komentáře zde neobjeví, na email dorazí a také zde se časem ukážou.
Zřejmě se jako lidstvo máme naučit trpělivosti :-?

3 Katka Katka | E-mail | Web | 6. prosince 2013 v 20:32 | Reagovat

Někdy to na člověka přijde a "chce" to vědět. Když jsem se vyptávala mámy, pravila s trochou despektu "to je teď taková móda, sestavovat rodokmeny..." Dost mě to zmátlo.
Jsem zvědavá, jak ti pátrání s tatínkem půjde. Váš vztah je asi trochu složitý...Hodně štěstí a obyčejnýho lidskýho porozumění ti k tomu přeji.

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. prosince 2013 v 15:30 | Reagovat

Tak to vidíš, nějakmlze vždy čertíka obejít. Jen hledej své kořeny, u nás to jistí nejstarší syn. Dělá strom života celé rodiny. :-)

5 Lydie Lydie | 7. prosince 2013 v 16:58 | Reagovat

Moc zajímavé. :-) Souhlasím s Tebou,že nákupy,úklidy ap. jsou zbytečné.Důležití jsou lidé.Já to vím už dávno.Ani není nutné slavit přesně 24./Pracovali jsme s manželem oba na železnici,tak buď jeden nebo druhý nebo oba jsme měli v ten den službu.Děti se začátkem prosince ptaly,kdy budem mít vánoce.Byly rády,když jsme slavili dřív.Nemusely tak dlouho čekat na dárky a mohly se chlubit kamarádům/. Jinak rodové kořeny jsou důležité.Já mám to štěstí,že je znám a vím i spousty příhod ze života předků.Tak hodně zdaru při pátrání.

6 Lydie Lydie | 7. prosince 2013 v 17:00 | Reagovat

Tak nevím,kde je můj komentář....trpaslíci vraťte jej zpět, prosím.... :-)

7 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 7. prosince 2013 v 18:34 | Reagovat

Vše utíká opravdu moc rychle, proto by jsme měli každý den užít naplno :-)

8 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 7. prosince 2013 v 18:35 | Reagovat

Neukazuje se nic.
Krásné zimní fotečky :-)

9 Radka Radka | E-mail | Web | 8. prosince 2013 v 10:21 | Reagovat

[3]: Tvoje maminka má pravdu, je to teď moderní. Ale já chci spíš slyšet něco o těch lidech samotných, příhody, zážitky... A to už nezjistím z žádné matriky či úřadu.
Nicméně tohle ve mně hlodá už dávno, jen pořád nebyla příležitost.
S otcem to je složité, ale snad už něco pochopil. Děkuji.

10 Radka Radka | E-mail | Web | 8. prosince 2013 v 10:23 | Reagovat

[5]: Když mně jde právě o ty příhody a to chci slyšet ještě od těch, kteří si to pamatují, i když už také mírně zkresleně. Děkuji

11 Radka Radka | E-mail | Web | 8. prosince 2013 v 10:24 | Reagovat

[8]: Vše padá do blogové temnoty, ale ono si to cestu na světlo najde ;-)
Děkuji :-)

12 Lydie Lydie | 9. prosince 2013 v 16:00 | Reagovat

[10]:Ptej se-pokud ti lidé ještě žijí.
Můj tatínek nám toho tolik vyprávěl..../nebyla televize...večer se dralo peří, na kolovrátku se předla příze z ovčí vlny....při různých hospodářských pracech se vyprávělo...třeba se ručně třídili brambory-zvlášt vhodné k sadbě, na jídlo, na krmení pro dobytek...bylo toho velké množství-jen těch prvotřídních sadbových jsme museli dodat vagon...

13 Lydie Lydie | 9. prosince 2013 v 16:05 | Reagovat

[12]:Pokr.
Když se sejdem se sourozenci, tak vzpomínáme....synovci a neteře/mám jich 17/ se vyptávají...už i jejich děti...
Moc mě mrzí,že si nepamatuji moc z vyprávění svého dědečka, který bojovaj v první světové válce....

14 Radka Radka | E-mail | Web | 9. prosince 2013 v 19:27 | Reagovat

[13]: S mámou jsme si povídaly hodně, měly jsme rády černé hodinky nebo povídání u kávy. Ale prarodiče jsem nepoznala a moc mi to chybí.
Musím říct, že jste početná rodina a je to moc dobře :-)

15 Lydie Lydie | 9. prosince 2013 v 22:36 | Reagovat

[14]: Opravdu jsme početná rodina.....možná to konečně dopadne, že uděláme sjezd.Otec měl ještě tři sourozence.Takže děti těchto lidí,vnuci, pravnuci a jejich manželky,manželé....prostě co žijí - je nás téměř 400.Pronajal by se kulturák v rodné obci...tak uvidíme.Organizátoři jsou-bratranec tam byl starostou....

16 Lydie Lydie | 9. prosince 2013 v 22:40 | Reagovat

Nojo - zase spam - prosím vytáhnou.
Ještě zajímavost - nejstarší otcova sestra se narodila v r.1900....tak za 113 let jak se to rozrostlo.
No a zase nějaké rody ve vsi úplně vymřely...

17 Radka Radka | E-mail | Web | 9. prosince 2013 v 23:33 | Reagovat

[15]: Tak to je už jako v tom filmu se srazem Nováků z celé republiky :-)
Ale je to moc hezká myšlenka, držím palce, ať se vám po podaří uskutečnit :-)

18 Bev Bev | E-mail | Web | 13. prosince 2013 v 5:24 | Reagovat

Ten pocit znám moc dobře, jak už jsem říkala u sebe, až teď mě napadá co jsem se měla ptát dřív, co jsem měla říkat dřív. Maminka pro mne byla vždycky tak trochu , jak to správně vyjádřit?? záhadná ve svém chování a spoustu věcí jsem začala chápat až při intenzivním přemýšlení o ní po její smrti, což je dost pozdě. Ale poučila jsem, ať už ve vztahu k tátovi, nebo mým holkám. Nechtěla bych pro ně jednou být stejně záhadná a jaksi neuchopitelná a tak mluvíme o všem, aby věděly jak taky uvažuju a cítím já.
Děkuji Radí za tvé překrásné články. Vždycky mě potěší, naladí a přimějou k zamyšlení. :-)

19 Radka Radka | E-mail | Web | 13. prosince 2013 v 7:25 | Reagovat

[18]: Děkuji za milá slova, i Ty vždy potěšíš :-)
Maminka byla pro mne taky záhadou a její chování mě dlouhá léta vyvádělo z míry. Jsem ráda, že jsem se stačily najít. A také jsem se poučila, proto i otce "beru na milost" a chci od něj vyzvědět co nejvíc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama