Vítr

8. prosince 2013 v 15:54 | Radka |  Povídky

Neutichal ani s příchodem večera. Ohýbal stromy a shazoval poslední zbylé listy. Pohled z okna vyvolával zvláštní pocit prázdna. Na ulici nebylo živé duše. Zaparkovaná auta budila dojem opuštěných hraček na pískovišti.
Předpověď počasí se vyplnila. Vítr síly orkánu dorazil.


Děti klidně spaly ve svém pokoji jako by se jich nic tam venku netýkalo. Ujistila se, že všechna okna jsou dobře zavřená a usedla s knihou do postele.
Poryvy větru byly tak silné, že knihu brzy odložila. Nemohla se soutředit. Raději zhasla lampu a pokusila se všechno zaspat.

Ve snu se ocitla v domě, kde ve vedlejším vchodě bydlela její babička. Sešla pár schodů dolů do sklepa a uviděla známého, který si prohlížel několik oběšených mužů. Viseli vedle sebe na trubce kousek pod stropem.
"Pojď se podívat," zavolal na ni, jako by o nic zvláštního nešlo.
"Já to snad ani nechci vidět," odvětila a rychle odešla pryč.
Vyšla ven a bez váhání se vydala do bytu babičky. Zavřela za sebou dveře a doufala, že tam bude v bezpečí.
Těsně před probuzením zaslechla větu: Venku je vítr, jako by se někdo oběsil.

Tuhle větu říkávala babička pokaždé, když venku řádil opravdu silný vichr. Nevěřila, že by příroda spustila vítr v okamžik, kdy nějaký člověk opustí svět dobrovolně tímto způsobem. Jako malá dokonce přemýšlela, jak často se někdo oběsí a zda jen tento úkaz spouští vichřice.

Otočila hlavu k oknu. Obloha měla všechny odstíny modré. Čím výše směřoval její pohled, tím temnější byla.
Najednou ji připadlo, že není v místnosti sama. Nikdy duše neviděla, jen občas měla zvláštní pocit, že ji něco sleduje.
Chvíli přemýšlela. Jak vysoká mohla být pravděpodobnost, že si zrovna v tyto dny více lidí sáhlo na život?
A proč by to měla vědět zrovna ona?
Protože sis přála, aby ten vítr ustal, naskočila jí nečekaná odpověď.

Vybavila se ji scéna z filmu Duch. Muž, který bloumal stanicí metra a svou zlobou uváděl předměty do pohybu. Nebylo mu dovoleno opustit Zemi, protože svůj život ukončil skokem pod vlak metra.

Tam venku si vítr pohrával se vším, co nebylo dostatečně těžké. Jako ti, co ze vzteku kopou do všeho, co se jim připlete do cesty...

Ze všech stran slýchala, jak veliký hřích je sáhnout si na život. V dětství si představovala, jak rukou zkouší sahat na něco, co představuje život. Fakticky se toho něčeho dotknout.

Raději zvážněla. Potřebovala se především zbavit pocitu, že v pokoji není sama.
Vzala dvě svíčky a zapálila. Poté vyslovila prosbu za ty, co ukončili svůj život dobrovolně. Žádala o schovívavost, jelikož zde na Zemi není život vždy lehký. Často spíš těžký, ne-li místy krutý. Sama o tom věděla své.
Nechala svíčky hořet a pokusila se znovu usnout.

Vzbudily ji děti, když přiběhly za ní do pokoje. Měly obrovskou radost, že venku sněží. Co však oknem zahlédla, nešlo nazvat jinak než bílá tma. Smutně si povzdechla. Vítr měl asi jiný důvod než trestat za sebevrahy. Naštěstí byla sobota a mohli zůstat s dětmi v bezpečí domova.

Nechala svíčky hořet a odešla do koupelny, poté chystat snídani. Po jídle si společně s dětmi sedli a četli pohádky. Když dočetla, uvědomila si zvláštní ticho.
Vydala se k oknu ve svém pokoji. Na parapetu zahléhla jen žhavý knot.
Svíčky dohořely, prosba byla vyslyšena, vítr mohl ustat, prolétlo ji hlavou.

Na ulici se vrátil život. Lidé venčili své psy, procházeli se, nasedali do aut a odjížděli.
Připadala si bláznivě. Na pár hodin uvěřila, že může pro ty zoufalé duše něco udělat.

Celý den vítr sledovala. Občas mírně pofukoval, pak se docela ztišil.

Večer před ulehnutím se naposledy podívala z okna. Zaujaly ji sněhové vločky ve světle lamp, pomalu snášející se k zemi. Všude byl klid a bezpečí.

V tu chvíli jí bylo jedno, kvůli čemu vítr opravdu běsnil. Převládl pocit, že přímluva druhých, ať vyvolaná čímkoliv, je důležitá pro každého. Živého i mrtvého.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | E-mail | Web | 8. prosince 2013 v 17:08 | Reagovat

Já také nemám vítr ráda a dost mne děsí. Kdyby pomohlo jen zapálit svíčku, udělala bych to vždy. A to, že když je vítr, že se někdo oběsil, to jsem jako dítě slýchávala také.

2 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 8. prosince 2013 v 17:10 | Reagovat

Oběšenci a vítr? To zní docela tragikomicky. Kolik lidí by se asi muselo oběsit, aby to spustilo nedávný orkán Xaver? ;-)

3 Lydie Lydie | 9. prosince 2013 v 16:12 | Reagovat

Také jsem slýchala o tom,že fouká vítr, když se někdo oběsí.
/I spisovatel K.V.Rais o tom psal./ ;-)

4 Radka Radka | E-mail | Web | 9. prosince 2013 v 19:39 | Reagovat

[1]: Zapaluji svíčku vždy, když mám divný pocit. To teplé světlo má pro mě moc rozpustit mé obavy a kdo ví, co všechno ještě způsobí :-)

5 Radka Radka | E-mail | Web | 9. prosince 2013 v 19:42 | Reagovat

[2]: Hele, tohle je povídka, jo?
A nehledě na to, že nejsem jediná, kdo tuto pověru zná ;-)

6 Radka Radka | E-mail | Web | 9. prosince 2013 v 19:43 | Reagovat

[3]: To by mě zajímalo, co o tom psal, zkusím si to najít. Děkuji za tip :-)

7 Vendy Vendy | Web | 9. prosince 2013 v 22:42 | Reagovat

Trošku strašidelná povídka. A zajímavá myšlenka. Vybavila se mi jiná povídka, něco jako Údolí větrů, ale tam šlo o něco jiného.

8 pavel pavel | Web | 9. prosince 2013 v 22:43 | Reagovat

Pokud je ten sebevrah oběšenec a točí se ve větru, působí dokonce romanticky. :-D

9 Radka Radka | E-mail | Web | 9. prosince 2013 v 23:37 | Reagovat

[7]: On vítr umí navodit dost strašidelnou atmosféru a také vybudit v lidech fantazii.

10 valin valin | Web | 10. prosince 2013 v 7:10 | Reagovat

Trošinku hororová, nicméně moc hezká povídka, chvilkama mi lezl mráz po zádech. Světla svíček mám taky moc ráda, jsou taková uklidňující... :-)

11 Lydie Lydie | 10. prosince 2013 v 11:44 | Reagovat

[6]:Tuším,že to bylo v knize Zapadlí vlastenci.....tam se oběsil starý Luštěnec /nebo tak nějak se jmenoval./Oni se ženou celý život sázeli "Lotynku".Když babka byla "na smrtelné posteli",tak se ji zdála nějaká čísla-děda je zapsal, že je ráno vsadí.Babka do rána zemřela - on měl jiné starosti, na vsazení čísel zapomněl.Všechna vyšla - on se proto oběsil.

12 Lydie Lydie | 10. prosince 2013 v 11:48 | Reagovat

[4]:Svíčka "hromniční" se zapalovala, když byla bouřka-lidé se modlili,aby jim blesk neuškodil./Ty svíce se světily v kostele 2.února/

13 Radka Radka | E-mail | Web | 10. prosince 2013 v 18:32 | Reagovat

[10]: Děkuji :-)
Já zapaluji svíčky i v práci a když přijde pán na kontrolu požárních hlásičů, má ze mě pokaždé málem infarkt :D

14 Radka Radka | E-mail | Web | 10. prosince 2013 v 18:34 | Reagovat

[11]: Tak to je příběh jako z hororu

[12]: Tuhle tradici znám, ale nikdy jsem na Hromnici v kostele nebyla. Ani nevím, jestli se dodržuje i teď

15 Koník Koník | E-mail | Web | 10. prosince 2013 v 21:05 | Reagovat

Příběh démonický. Je umění vyvolat v čtenáři strach a nebo ten pocit. Šikovná!!!

PS: Já měl v udírně také pověšeno. 6 žebírek, 4 šišky maska, a 6 anglických. Však taky se Xaver u nás na dvorku vyřádil :-D

16 Radka Radka | E-mail | Web | 10. prosince 2013 v 21:11 | Reagovat

[15]: Je umění vyvolat v lidech výbuch smíchu. Máš talent, opět se Ti to u mě povedlo :D
Jinak moc děkuji :-)

17 Vendy Vendy | Web | 10. prosince 2013 v 22:10 | Reagovat

[15]:Tomu říkám dobrý a pozitivní přístup. Tak ať chutná! :-D

18 Bev Bev | E-mail | Web | 13. prosince 2013 v 5:16 | Reagovat

Radí, to je nádherná povídka. Ta mě teda dostala. A u nás se taky říkalo při silném větru, že se zas někdo oběsil. Úžasně jsi to podala. Četla jsem s napětím a přitom s radostí z výborného stylu psaní. :-)

19 Radka Radka | E-mail | Web | 13. prosince 2013 v 7:27 | Reagovat

[18]: Děkuji, i když vím, že v "oblasti hororu" na Tebe nemám, Tvá slova mě těší :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama