Bojím se zamilovat

19. ledna 2014 v 16:56 | Radka |  Co život dal

S přibývajícími léty a zkušenostmi se bojím závislosti. Vím, budete namítat, že přece láska není závislost, pokud jde o toho pravého / tu pravou. Ale jak to poznat?
Byla jsem přesvědčená, že moje veliká láska byla ta pravá. Bylo mezi námi velice silné pouto, přesto nastal čas nechat ho jít.


Tato zkušenost mnou velice otřásla a já si teď držím raději odstup. Na všech frontách. Zdůvodnění je jednoduché: jsem přece rozumná a nebudu opakovat chyby.
No to si buďte jistí, že ponaučení na sebe nenechalo dlouho čekat.

Od začátku jsem se snažila brát svou Corollu jen jako auto. Chvílemi mě dostávala svým bezvadným stavem (navzdory věku) a luxusními službami. Pravda, dvakrát se mi stalo, že jsem nedostala v mrazu klíč do zámku a hrozilo, že autu zůstane odemčený kufr (na což mě upozornil sen). Pomohlo zachovat chladnou hlavu a věřit, že to dobře dopadne. Díky Bohu, dopadlo.

V pátek se mi však můj nezájem o Corollu vymstil.
Již několik dní jsem si připomínala, že musím koupit kapalinu do ostřikovačů. Ve čtvrtek se mi podařilo vzpomenout si přímo v obchodě, kanystřík však zůstal uložený v kufru auta. U Rovera bych to nalila i potmě, ale tady jsem si ještě nebyla jistá. Vlastně, nikdy jsem to u Corolly ještě nedělala.

V pátek jsem končila v práci později. Vrátnicí jsem prošla již za tmy, nastoupila do svého vozu a cosi ucítila. Ha! Voda do ostřikovačů! V kufru se nádoba převrátila a trochu vyteklo.
Vytáhla jsem kanystřík, otevřela kapotu a za světla lampy přímo nad hlavou chtěla kapalinu nalít. První zádrhel nastal okamžitě: kde to má podpěrnou tyč? Koukala jsem jako zjara a po dobrých dvou minutách našla. No, dobrá, od koupě v září jsem kapotu neotevřela. Proč taky? Nebyl přece důvod.
Začala jsem se rozhlížet po nádobce se známým znakem. Koukala jsme nalevo, napravo, nahorů, dolů. Nic. On tedy mechanik říkal, ať si všimnu, že je to krásně poskládané a nejsou tam žádné zbytečnosti, ale to jsem netušila, že nádoba ostřikovačů může být považována za zbytečnost. Už jsem chtěla kapotu zapklapnout, když se objevil můj nadřízený na cestě domů.
"Chceš se na něco podívat? Kde to má podle tebe nádobu ostřikovačů," zeptala jsem se.
"Ukaž," pronesl sebevědomě a koukal. "Tohle? Ne, to je olej," odpověděl si sám.
"Já to nenašla," řekla jsem smutně.
"Asi tohle," ukázal na něco podobného.
"Ne, to je od chladiče."
"No, fakt nevím. Ale zkus návod," poradil mi nakonec.
No tak jo, nebylo ode mě fér, že jsem se těšila, jak se předvede. A povedlo se Smějící se

Sedla jsem do auta a odjela domů. Po zaparkování jsem vytáhla manuál k vozu, rozsvítila si a hledala. Po chvíli se mi podařilo najít kapitolu k ostřikovačům, nalistovala jsem stranu 299 a našla radu: Pokud nefungují ostřikovače, přesvědčte se, zda je v nich kapalina. Pokud ne, doplňte ji.
To je celé? Chtělo se mi křičet. Projela jsem znovu celou knihu, ale nic víc nenašla.
No, vtipné, myslela jsem si.
Měla jsem cukání volat mechanika. Jenže páteční podvečer není vhodná doba rušit kohokoliv pracovně.
Nechala jsem to být a řekla si, že nádoba někde být musí a pokud ji mám najít, najdu ji.

A tak se i stalo. Včera večer jsem šla vynést smetí a znovu zasedla do svého vozu. Venku byla tma, proto jsem si rozstvítila a vytáhla opět dokumentaci. Pozornost tentokrát přilákala tenčí z knih. Byl to dodatek k obsluze a v něm nakresleno rozmístění všeho pod kapotou. Tedy i nádoby ostřikovačů! Byla znázorněna v místech, kde jsem ji čekala, ale neviděla.
Zavřela jsem knihu, otevřela kapotu a potmě zašmátrala. A co myslíte? Byla tam!
Jen si pro naplnění kapalinou budu muset pořídit trychtýř, protože její umístění je částečně pod okrajem karoserie a přístup nic moc.

Když jsem nastoupila na společnou cestu s Roverem, zajímala jsem se hned o vše - kde co doplnit, co sledovat. U Corolly jsem se rozhodla jen jezdit a nestarat se. Žádná péče, je to jen auto!
Není. Je to skvělý společník na každodeních cestách do práce i občasných výletech za rodinou. I když ná své mouchy (za mrazu zlobící zámky), snaží se ze všech sil nezklamat důvěru, kterou ani nedostala.

Tímto se kaju a slibuji, že jen co bude příležitost, prohlédnu si ji pozorně a budu bedlivě sledovat její potřeby.
Jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá. Možná se pak najde v okolí někdo, koho budou zajímat potřeby mé...

P.S. Miluji samotu Mrkající
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Koník Koník | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 18:31 | Reagovat

"....pokud jde o toho pravého / tu pravou. Ale jak to poznat?"

Jó, kdybys psala na místo o Corolle o distingovaném Karolkovi, pak by to myslím bylo snadné :-D Ne?

2 Radka Radka | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 18:52 | Reagovat

[1]: To si piš, že bylo! Oni totiž Karlové jsou moje prokletí :-D
Nikdo snad nemá tolik Karlů ve své, okolí jako já. A teď mě napadlo: je snad i to auto součástí "karlománie"? O_O

3 Koník Koník | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 18:56 | Reagovat

[2]: No vidíš, jaká je to pěkná tečka za tím naším případkem :-D

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 18:58 | Reagovat

Myslím, že právě když jde o toho pravého, jde o závislost. Ale já beru v tomhle specifickém případě závislost ne jako něco špatného, čeho je třeba se vyvarovat, ale jako pozitivní věc, závislost v tom nejlepším smyslu slova, závislost, která neomezuje, ale povznáší :-).

Já bych taky nádobku nenašel, ale já bych nenašel ani kapotu a vlastně jako "nemotorista" ani auto samotné :-).

5 Radka Radka | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 19:07 | Reagovat

[4]: Já té "lásce k pravému" neříkám závislost, ale souznění.
Při závislosti musím, při souznění chci :-)
Kdybych nádobku nenašla, brala bych to jako potupu vzhledem k mé minulosti (15let života s automechanikem :-D)

6 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 19:09 | Reagovat

Ked som sokoval bratricka, ze auto zdravim a ked odchadzam, tak mu zelam dobru noc a nech si odpocinie, tak sa najprv pokusal ma vysmiat, potom sa zamyslel a priznal, ze on auto aj pohladi.
Ja tak daleko nie som, ale viem, co sa patri. "Zit a nechat zit"! (Hegerova?)
Ked nieco potrebuje, do garage s nim. Ked nieco potrebujem ja, do auta so mnou.
Tato symbioza je vyborna, nepletieme sa jeden druhemu do "chticov". (Ani neviem, ci auta maju nejake nadrzky a kde tam na vodu! Mam sice najazdenych takmer tri miliony kilometrov na asi tridisatich roznych modeloch, ale to ma nezaujima...Som bezcitny surovec?)

7 Radka Radka | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 19:41 | Reagovat

[6]: Je správné vědět co se patří :-)
Bezcitný surovec? Ne, jen jiný kraj, jiný mrav. Když tohle někdo nedělá, je podle mechaniků pitomec. Já zas říkám, že nemusíme být přece všichni odborníci na všechno ;-)

8 Ivet Ivet | Web | 19. ledna 2014 v 19:54 | Reagovat

Radko - taky miluju samotu - jsi moje kravní skupina! ;-)  :-)

9 Radka Radka | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 20:57 | Reagovat

[8]: To mě těší! :-)
Když mi chybí samota, vždy se mi vybaví kniha Elizabeth Haich - Zasvěcení a pasáž, kdy ji poslali na dva měsíce samotnou na odlehlou chatu v lesích, aby nabrala síly. Brala bych aspoň týden ;-)

10 pavel pavel | Web | 19. ledna 2014 v 20:59 | Reagovat

Jak se s čím zachází, tak se s tím i schází. :-D
Auto taky docela zanedbávám, ale co se týče žen, raději si je hned pořádně prohlédnu a proklepu... u nich může vždy čekat nějaké nelibé překvapení a záruka tam dohromady žádná není. :D

11 Radka Radka | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 21:01 | Reagovat

[10]: Prosím Tě, ženských je jak maku, jak to není ono, vyměníš! Ale auto musíš nechat opravit nebo dokonce koupit nové, to leze do peněz! :D

12 pavel pavel | Web | 19. ledna 2014 v 21:26 | Reagovat

[11]: A neleze do peněz i špatně udržovaná žena? A zdravotní pojištění taky všechno neplatí. :-D  :D

13 Katka Katka | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 21:46 | Reagovat

Nedávno jsem doplňovala a dostala lekci. Nespoléhej na to, že o auto se bude starat chlap! Kdyby se mnou nejela dcera, čerstvá absolventka autoškoly, tak jsem snad tu kapotu ani neotevřela ;-)

14 Radka Radka | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 21:51 | Reagovat

[13]: Já se starala vždy sama, neb jsem byla kovářovic kobyla!
Nebyla to špatná škola pro posledních devět let :-)

15 Vendy Vendy | Web | 19. ledna 2014 v 22:51 | Reagovat

Jsi stejně dobrá, že se vyznáš. Asi bych zírala jak puk a byla bych nešťastná jako šafářův dvoreček. :-?  8-)
Ale v případě nezbytí každý napře všechny síly a výsledek je tu.
Jsi šikovná!
Jsi šikovnější než tvůj nadřízený. Nic proti němu. :-D

16 Robka Robka | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 22:55 | Reagovat

Jako neřidič musím přiznat, že mi tyto vztahy jsou vzdálené. Ale v těch partnerských se bojím, zejména po dvou haváriích už jsem opatrnější. Zatím mi vyhovuje samota.

17 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 23:00 | Reagovat

Všechno chce svoje a všechno chce péči :-)

18 Bev Bev | E-mail | Web | 20. ledna 2014 v 7:03 | Reagovat

Tak to jsi šikulka, žes na to přišla. Hodně šťastných kilometrů. :-)

19 dalekousebe dalekousebe | 20. ledna 2014 v 15:03 | Reagovat

Taky miluji samotu a taky se bojím zamilovat. Jen jsi mi trochu podtrhla nohy. Zatím jsem se bála jen zamilovat do živích tvorů, ale teď se mám vzdát svého Nisánka Almera(almarka) rok výroby 1996. Co budu teď dělat. Technickou má do dubna 2014 a další už asi nezvládneme ???

20 mengano mengano | E-mail | Web | 21. ledna 2014 v 8:19 | Reagovat

Já se přiznám, že ani netuším, kudy se do auta něco leje. Medvěd nepere, já nedolévám :D

21 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 21. ledna 2014 v 18:01 | Reagovat

Jsi dobrá, já jako věčný spolujezdec, jen vím kde je kufr, motor a vytvářím si k autům, co jsme zatím měli, buď lásku nebo sympatie ;-) Moje největší láska bylo to předposlední -Citroën C5 :-)

22 Ježurka Ježurka | Web | 22. ledna 2014 v 16:55 | Reagovat

Ano, potvrzuji, že jsi dobrá! Já to oceňuji o to víc, že jsem také "neřidič", ale také je zajímavé, že máš štěstí nebo smůlu, jak se to vezme - na Karly a tohle je vlastně tak podobné! Zvládla jsi tedy Carla 1., tak hurá do těch skutečných - živých, ne? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama