Noční varování 2

18. ledna 2014 v 0:40 | Radka |  Sny a realita

Děs varovné noci se s dalším dnem rozplynul. Mou mysl zaplavila dobrá nálada. Kdykoliv se ji pokoušely narušit vzpomínky na onu událost, zaháněla jsem je slovy: Nechala jsem to být, tak nechte i vy mě.


Večer tak ulehám klidná a znavená nedostatkem spánku z předešlých nocí. Není nic, co by mě vyvádělo z míry. Snad jen světlo z pokoje dcery, která stále nedostala pod kontrolu poruchu spánku. Ale i to se určitě časem zlepší.

Spánek přichází okamžitě a s ním i sny. Nepamatuji si obsah, jen pocit. Moc příjemný pocit.
V dalším snu stojím u zavřených dveří z bytu. Na opačné straně chodby, v rozsvícené kuchyni, se máma věnuje vaření a občas popojde. Rovnám věci do vestavěné skříně, pak zamknu dveře do bytu a usměji se. Cítím se spokojená, v bezpečí. Během dvou vteřin se ony zamčené dveře začínají pootevírat. Leknu se. Stojím jako přikovaná, nemám sílu se pohnout. Jako by mi něco říkalo: Je to zbytečné.
Dveře se otevřou celé a před nimi stojí muž. Starší, kolem šedesáti, na sobě károvanou flanelku coby pracovní oděv. Stojíme proti sobě. Já v pološeru předsíně, jen mírně ozářená světlem z kuchyně, které dopadá i na toho muže. Všude kolem něj je tma.
Začínám se bát. Přišel mi ublížit? Ale proč?
Děsí mě, že máma nic nevnímá. Dál se věnuje své práci v kuchyni. Proč mi nepomůže? Copak ho nevidí?!
Prosím tam nahoru o ochranu a po chvíli se mezi námi něco rozviřuje.
Usmívá se. Kupodivu i já se usmívám. Jako by se nám ta hra líbila.
Beze slov, snad posláno myšlenkou, od něj přichází: Můžeš si zamykat jak chceš, stejně se dovnitř dostanu. Kdykoliv budu chtít.

Budím se leknutím. Souvisí to s ženou z minulé noci? Nedává to smysl, nenacházím žádnou spojitost.
Bojím se však pohnout, natož vstát. Může k nám i zamčenými dveřmi?
Není nic horšího než vlastní strach, opakuji si dokola.
Přemítám, o čí byt jde. Do mého se otevírají dveře opačně. Tohle sedí na mámin byt, jen vestavěná skříň je na druhé straně a máma už téměř dva roky není mezi živými…

Pohlédnu na budík. Je něco po půl druhé. Dcera ještě svítí, na její spánek je brzy.
Potmě vstávám, při nazouvání papučí si představuji, jak se z pod postele vysouvá ruka a chytá mě za kotník… Fuj! mám ale hloupé nápady. Tím si akorát přivolám větší strach.

Nejistě se šourám na záchod. Světlo by znamenalo bezpečí, ale nechci rozsvěcet. Chci si dokázat, že to zvládnu. Navíc mým očím ostré světlo nesvědčí. Tohle mám po mámě, miluji černé hodinky a v noci chodím bytem potmě. Jenže jaká je v paneláku v noci tma?

Zavrtávám se zpátky do peřin, ale nedaří se mi usnout. Převaluji se dobré tři hodiny, než konečně zaberu.
Na ranním vstávání je to poznat, nejde mi vyhrabat se z postele. Tak nějak je mi to jedno. Dokud se nevrátí vzpomínka na muže ze snu…

Do práce přijíždím o půl hodiny později a raději parkuji na menším parkovišti, kam není z kanceláří vidět. Musím uličkou zacouvat na konec a zaparkovat. Z míry mě nevyvede ani starší muž postávající u parkoviště. Jde mi to skvěle.
Jen do okamžiku, kdy chci auto zamknout. Klíč zaleze do zámku jen z poloviny. Pohled muže cítím, i když se na něj nedívám. Výsměch?
Zkouším to znovu a ještě jednou. Nic.
Vzdávám to, dveře zacvakám jednotlivě a zamykám na straně spolujezdce, kde centrál nefunguje. Snažím se tvářit sebevědomě, když kolem toho muže procházím. Ale jeho pohled i úsměv jako by říkal: Můžu se tam dostat. Kufr zamčený nemáš.

V práci jsem jak na trní. Mám sednout do auta a jet okamžitě do servisu? Ne, volím cestu odvahy a říkám si, že strachem nebudu přivolávat problémy. Posledně se to také vyléčilo samo.
Ve chvíli pauzy se svěřuji kolegyni. Popisuji noční děs a ranní problém s autem. V tu chvíli vidím v hlavě obraz muže ve flanelce, který přeblikne na muže u parkoviště. Ta flanelka! Měl ji na sobě, jen ji zakrývala rozepnutá bunda!
Dochází mi souvislost. Sen byl upozorněním na muže, který ví, jak se dostat do mého auta, i když by to neudělal. Taková hra, kdy oba víme…

"Ale že jsem se v noci bála," svěřila jsem kolegyni. "A kvůli leknutí od půl druhé nespala."
"Já na tom byla stejně," uklidnila mě. "Večer psala Anna, že si bere dnes volno a já měla strach, abych nezaspala. V noci jsem se probudila, koukla na budík a lekla se tak, že jsem spadla z postele! Byl převrácenej a já myslela, že už je sedm a já fakt zaspala. Jenže ono bylo půl druhé. No a do půl páté jsem už nezabrala a musela vstávat."

Zvláštní, že jsme se obě probudily leknutím a ve stejném čase. Letěla snad krajem vlna energie, která ty citlivější ve stejnou dobu budila? Kdepak, o citlivosti nemůže být řeč, protože to by kolegyni nemuseli rovnou házet z postele, aby se probudila.

Bude v tom asi jiný zakopaný pes, ale věřím, že bude-li potřeba, vysvětlení brzy přijde.


TT - Noc
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Koník Koník | E-mail | Web | 18. ledna 2014 v 6:23 | Reagovat

Zakopané psy raději nechat tam, kde už v klidu leží....

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 18. ledna 2014 v 10:13 | Reagovat

Ve snech je mnoho o nás a o tom, jak vnímáme své okolí. Nevěřím nicméně, že jsou v nich děje budoucí, i když bych tomu - vzhledem ke svým snům z poslední doby - rád věřil :-).

Na zakopané psy, myslím, většinou nebývá dobrý pohled. Neulehčoval bych jim to a počkal, až se "odkopou" sami.

3 pavel pavel | Web | 18. ledna 2014 v 11:08 | Reagovat

Nebyl úplněk? Po tom co odešla ta moje myška, já nemohl až do čtvrté usnout.
Taky bych měl z toho muže obavy, protože v televizi bylo před časem upozornění, že při zamykání auta to mohou zloději odblokovat.

4 Lydie Lydie | 18. ledna 2014 v 11:43 | Reagovat

No teda!!!Zase jde po mně mráz.Jsem ráda,že jsem v důchodu,že nemusím být v noci v práci a že nemám auto./Zahrabu se pod peřinu a vstávám,až za světla./

5 Radka Radka | E-mail | Web | 18. ledna 2014 v 11:48 | Reagovat

[1]: Souhlas. Připomnělo mi to větu mechanika: nemá smysl oživovat mrtvolu. Jen on se trošku sekl (moje bývalé auto sestře slouží dál), ale psa vyhrabávat nebudu :-D

6 Radka Radka | E-mail | Web | 18. ledna 2014 v 11:51 | Reagovat

[2]: Ano, zakopaní psi nejsou lahůdkou pro oči. Ale nesouhlasím, že nelze ve snech nahlížet do budoucnosti. Já tam nahlídla už mnohokrát (o tom jsou některé články v rubrice Sny a realita) a byla za to moc ráda.
Pokud jde o Tvou budoucnost ze snů, moc Ti přeji, aby byla ještě lepší než ta snová ;-)

7 Radka Radka | E-mail | Web | 18. ledna 2014 v 11:55 | Reagovat

[3]: Ano, to bylo v noci na čtvrtek, tedy úplňkový den. Ale spíš mě zarazil ten čas. I kamarádka pak přiznala, že se kolem půl druhé probudila (ta ale ne leknutím). Jen chudák kolegyně Maruška musela z postele na zem :D
Ono to mé auto je naštěstí takové obyčejné, v něm nic moc a v práci ho stavím sice mimo dosah kanceláří, ale pod kamery. Nicméně věřím, že zloději umí a kdyby náhodou..., moc by mi chybělo.

8 Radka Radka | E-mail | Web | 18. ledna 2014 v 11:57 | Reagovat

[4]: Také bych ráda už důchod, ale já si ho ještě nezasloužila. Nicméně do práce také raději až za světla, proto chodím od začátku měsíce pozdě.
Ráno navíc nemám to srdce budit své milované papoušíky už za tmy, tak si to mírně posouváme.

9 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 18. ledna 2014 v 13:36 | Reagovat

Zase mám husinu, ale mám pocit, že ti chtějí něco říct, neublíží

10 pavel pavel | Web | 18. ledna 2014 v 13:42 | Reagovat

[7]: Při úplňku se navíc obvykle mění počasí a tak se konečně můžeme těšit na zimu a na sníh. :-D

11 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 18. ledna 2014 v 17:32 | Reagovat

Opravdu strašidelné, mám taky pár divnejch a strašidelnejch zážitků, ale tohle je třída.
Bude pokračování?

12 Ježurka Ježurka | Web | 18. ledna 2014 v 17:56 | Reagovat

To jsou sny, to je neuvěřitelné! Jsi dobrá, že jsi to tak zvládla. To já - nevím. :-(

13 Bev Bev | E-mail | Web | 20. ledna 2014 v 6:57 | Reagovat

A zase mám to mrazení. A představ si, že v pátek večer jsem pořád musela myslet na Zubatou z tvého článku a snu.
Nic se mi nezdálo, ale cesta na záchod byla dobrodružstvím. :-D
Těším se na další skvělé čtení. :-)

14 andorea andorea | Web | 26. ledna 2014 v 17:14 | Reagovat

Po přečtení obou článků mám husí kůži, jako bych seděla venku na těch -12°C. ???

15 Radka Radka | E-mail | Web | 26. ledna 2014 v 22:34 | Reagovat

[14]: Tak si asi dovedeš představit, jak jsem byla vyplašená já O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama