Psychologická praxe

11. ledna 2014 v 23:00 | Radka |  Téma týdne

Vždy bylo mým snem věnovat se psychologii. Je to pro mě jeden ze způsobů, jak pomáhat lidem. Zvláště v dnešní době, která je zlá a životní tempo doslova vražedné.

Včerejší den začal jako každý jiný. Na osmou být na svém pracovišti, připravená čelit všem povinnostem pečlivě sepsaným do seznamu.

Po vstupu do budovy jsem potkala kolegu. Jeho smutný výraz mě vyděsil.
"Máš nějaký problém?" otázala jsem se.
"Ále, škoda mluvit," pronesl se sklopenou hlavou a doplnil mávnutím ruky.
"Něco doma nebo v práci?" dotírala jsem. Mou pracovní náplní je přece pomáhat druhým, takže to nemohu ponechat jen tak!
"Ne, ani jedno."
"Tak problém s babičkou?"
"Nech to být. Kdybych o tom začal, musel bych to řešit. A to se mi nechce." ukončil debatu.
Aha, tak to se asi provalila nevěra jeho ženy a kdyby to vyplulo na povrch, musel by se k tomu nějak postavit, že?

Zapnutý počítač pomalu startoval a já zírala na seznam. Co bude první na řadě?
Po nesmělém zaťukání vstoupila paní Alice. Asi pět let deprese, pár srdečních kolapsů, momentálně půl roku bez antidepresiv, které sama vysadila. Určitě dobrý krok, zvládla to.
"Tak jak se daří?" zeptala jsem se s úsměvem.
"Stojí to za hovno," pronesla.
Za neustálého hlídání času jsme probraly co se dalo. Nakonec se uvolnila a odcházela s úsměvem.

Pak rychle k počítači, abych naťukala potřebné. Hlavně na nic nezapomenout, neudělat chybu či překlep. Musela bych se vracet.

Další vstoupila Anna. Bere již několik let AD, jejich vysazení před rokem nebylo správným krokem, proto se k nim vrátila. Co byste také čekali, když se jí manžel spustil s kolegyní a sice to ukončili, ale ona ji má denně na očích? Z toho by byl na prášky každý!
Debata s ní je jako s malým dítětem, ale aspoň neklade záludné otázky a zatím vždy stačilo tvrdit jí, jak bude vše dobré a ona to zvládne jako doposud.

Skoro bych se pochválila, ale další povinnosti nebraly konce. Položky seznamu ubývaly pomalu a já začala být z těch lidí unavená.

Trošku mě nakopl telefonát, kde paní žádala rychlou pomoc. Podařilo se a ona poděkovala s dodatkem: "Jste anděl, Raduško."
No, to by povzbudilo každého, že?

Poslední na řadě byl Radim. Moc se mu toho nakupilo. Manželka zatoužila po samostatnosti a zavedla oddělené ložnice, oddělené životy, jen prát a vařit se zatím uvolila i pro něj. Už ji zkrátka nebavilo plánovat vše společně, chodit všude společně, řešit vše společně.
Jak moc ji chápu, taky by mi to lezlo krkem!
"Je potřeba začít žít svůj život, postavit se na vlastní nohy a najít si novou lásku," poradila jsem mu.
"To nepůjde tak lehce. Myslím, že jí to neodpustím do konce života," pronesl na odchodu.
Cože??? Jako neodpustím?! chtělo se mi řvát. Když ji přestal bavit, nemůže se divit! Měl se víc snažit. Jeho žena vydržela dvacet pět let jeho závislost na sobě, to zasluhuje metál!
"Dobrá, probereme to příště," usmála jsem se, ale raději bych mu jednu flákla.

Vážně, psychologie mě baví. Lidé se vracejí, děkují za pomoc, chlubí se pokroky. Není to báječné?
Je. Jenže já pracuji jako ajťák a kde mám pak brát čas na svou práci?
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bára Bára | E-mail | Web | 11. ledna 2014 v 23:44 | Reagovat

Obdivuju tě :-) Stejně jako svou maminku, která dělá firemní psycholožku...ale její pracovní pozicí je účetnictví :-)
Přeju hodně sil!

2 Radka Radka | E-mail | Web | 11. ledna 2014 v 23:49 | Reagovat

[1]: Barunko, děkuji :-) Já to tušila, že každá firma má svého psychologa, co je běžně dostupný potřebným a přitom má svou práci ;-)

3 Kosáček Kosáček | E-mail | Web | 12. ledna 2014 v 0:04 | Reagovat

Občas to je fakt na pořádnou ránu. Ale já říkám ..vrba toho vydrží.. Jsi hodná :-)

4 Radka Radka | E-mail | Web | 12. ledna 2014 v 0:08 | Reagovat

[3]: Děkuji, když má vrba dobré kořeny, měla by to vydržet ;-)

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. ledna 2014 v 1:48 | Reagovat

Do koruny takové vrby se toho hodně vejde. Jen jde o to, kdo dělá vrbu vrbě.

6 Robka Robka | E-mail | Web | 12. ledna 2014 v 6:35 | Reagovat

Být druhým vrbou je dost náročné a vyžaduje velkou odolnost. Člověk si nesmí problémy druhých příliš pouštět do svého soukromí, jinak by se z toho zbláznil. Znám to, znám. Je to úděl hlavně těch profesí, kde člověk pracuje s lidmi, ale jak je vidět, ani ajťákům se nevyhýbá.:-) Lidé hlavně poznají, že jsi ochotná vyslechnout, což je dneska vzácný dar. A kolikrát to pomůže víc, než rady. Člověk si ledacos uvědomí, a pak stačí jen jemně popostrčit.

7 pavel pavel | Web | 12. ledna 2014 v 11:06 | Reagovat

Jak to tu čtu, taky stále víc nabývám přesvědčení, že manželství by nemělo být do smrti, ale jen do doby, do kdy jsou jsou děti pod 18 let.
Člověk prostě potřebuje víc svobody... nejen té tělesné, ale i citové a duševní a tu může ve většině případu mít jen tehdy, když ten starý stereotypní vztah ukončí. Je to smutné, ale je to tak.

8 Radka Radka | E-mail | Web | 12. ledna 2014 v 11:10 | Reagovat

[5]: Mám něco jako ping pong. S kamarádkou o svých problémech debatujeme tak, že je hned odrážíme a vracíme s novým nábojem. Velice přínosné ;-)

9 Radka Radka | E-mail | Web | 12. ledna 2014 v 11:14 | Reagovat

[6]: Jsem vrba, které to vítr rozfouká z hlavy a když to tam zůstane, napíšu povídku ;-)
Jo, jsem svěřovací typ (stejně asi Ty díky své práci). Lidé se nejpíš vracejí protože nelituji, motivuji či odrazuji případy ze života, na některé nasazuji ironický tón (a to na muže zabírá nejlépe). A z posunu některých mám opravdu radost :-)

10 Radka Radka | E-mail | Web | 12. ledna 2014 v 11:16 | Reagovat

[7]: Jen ať je do konce života, ale jen pokud to oba chtějí. Je pravda, že pokud jeden potřebuje změnu a druhý ji neakceptuje, je to špatně.
Mnoho partnerů netoleruje druhému potřebu svobody, která nemusí znamenat nevěru či jiné hrůzy.
Také jsem chtěla lásku na celý život, ale to bych ho měla velice krátký ;-)

11 Vendy Vendy | Web | 12. ledna 2014 v 11:44 | Reagovat

To bylo dobrý! Jednu chvíli jsem zaváhala, jestli fakt nepracuješ v oboru, ale to bys zas nepsala o svých klientech. I když, je možné dát jim falešná jména a problémy, o kterých píšeš, má mnohý člověk, takže by to bylo trochu anonymní.
Ale ajťák, to mě dostalo. :-D
V každém případě umíš naslouchat, to je vidět, a taky s lidmi cítit, proto k tobě asi tíhnou. Ale má to jeden háček, být vrbou taky znamená, že se můžeš pod těmi starostmi pomalu zhroutit. Ono je to v pohodě, nic nic nic, a pak to najednou přijde, máš pocit, že už víc nesneseš...
I když, záleží na míře odolnosti každého z nás a taky na tom, zachovat si trochu odstup.
Jinak, tvé glosování je i vtipné, a s nadhledem. :-)

12 Radka Radka | E-mail | Web | 12. ledna 2014 v 11:56 | Reagovat

[11]: Děkuji, já to téma nosila v hlavě pár dní, než byl čas to sepsat. Už jsem si i v práci řekla o plat psychologa, ale to mi zamítli :D
Prý to dělám z lásky a za to se peníze neberou.
Snažím se držet si odstup a nejvíce na lidi zabírá ironie. Oni to i lépe vezmou, když se to snažím zlehčit. Kamarádku jsem už to také naučila. Dřív byla hodně soucitná, ale pak si vzpomněla, jak jsen na ni začala "být hnusná", tedy otevřeně mluvila o faktech (a tím ji nejvíce pomohla), a ona to začala praktikovat také. Uznala, že tohle zabírá na lidi nejlépe.
No, pravda je, že já některým ty "glosy" řeknu i přímo :-D

13 pavel pavel | Web | 12. ledna 2014 v 17:39 | Reagovat

Mně se svěřují cizí lidé i na ulici, když prodávám a dokonce je rád vyslechnu. Na jednu stranu je dobré mít vždy tam nějakého zákazníka, i když zrovna nekupuje a navíc se nenudím a mohu ten jeho příběh i někde uplatnit. :-D

14 Melissa Melissa | Web | 12. ledna 2014 v 19:30 | Reagovat

Taky se vždy snažím lidem poradit,vysvětlit jim,co by měli udělat,pokud o to stojí,ale pak už záleží jenom na nich jak se k dané věci postaví.A láska na celý život,zvláště v dnešní době,to fakt nevím...

15 Radka Radka | E-mail | Web | 12. ledna 2014 v 21:17 | Reagovat

[13]: Vidíš, taky Tě lidé inspirují v práci :-)
Mám na Tebe dotaz ohledně kamenů - může se stát, že se některé kameny "nesnesou"?

16 Radka Radka | E-mail | Web | 12. ledna 2014 v 21:19 | Reagovat

[14]: Souhlasím, je to tak, poradit, ale zbytek je na nich. Dřív jusem se snažila víc, ale bylo to na škodu.
Láska na celý život? No, o pár takových jsme slyšela...

17 pavel pavel | Web | 12. ledna 2014 v 22:14 | Reagovat

[15]: Je to možné... třeba například jsou proti nízkému krevnímu tlaku a ty máš vysoký... nebo když ho nosíš a často neočistíš, ta negace kterou od tebe přijme, se ti vrací zpátky. Jsou i jiné příčiny, záleží jaký je to kámen a z jaké ruky ho dostaneš. :-)

18 Radka Radka | E-mail | Web | 12. ledna 2014 v 22:44 | Reagovat

[17]: Nemyslela jsem vliv na mě, ale vzájemné vlivy kamenů. dala jsem si k posteli vedle sebe dva různé a v hlavě jsem měla jako v úlu. Když jsem je "rozsadila", byl klid.

19 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 12. ledna 2014 v 22:50 | Reagovat

Přesto, že osah až tolik vtipný není, sepsala jsi o úsměvně. Nutno dodsat, že poslední věta mě rozesmála=)
Myslím, že je jen na tobě, zda Ti stojí zato, si trochu toho volného času vykouzlit, nebo se zabývat skutečně jen ajťákováním=) Co Tě naplňuje více?

20 Radka Radka | E-mail | Web | 12. ledna 2014 v 22:59 | Reagovat

[19]: Být rentiérem. Ale protože to není v možnostech, dávám 60:40 pro IT ;-) (to je totiž placené :-D )

21 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 12. ledna 2014 v 23:16 | Reagovat

[20]: =D Elegantní odpověď na všechno, jako vždy =D

22 Ježurka Ježurka | E-mail | Web | 13. ledna 2014 v 12:48 | Reagovat

No to je super! Jak ty to všechno zvládáš, to je na metál! Takový psycholog by se mi teď hodil, ale ne pro mne, ale někoho blízkého, který se začal chovat nemožně a nikdo neví proč. Škoda, že nejsi blíž! :-)

23 Koník Koník | E-mail | Web | 13. ledna 2014 v 13:36 | Reagovat

Chtěl bych mít čistou hlavu a vše vyřešeno. Pak bych také rád pomáhal radami jiným. Žel, stále mám na hlavě máslo. ;-)

24 Dáša Dáša | E-mail | Web | 13. ledna 2014 v 17:41 | Reagovat

Radu, toto dobře znám, A NEUMÍM ŘÍKAT NE !
Zabije mi to spoustu času. Nejlepší je, že za mnou chodí jejich příbuzní a nebo sousedé. Kolikrát ani nikdo nepoděkuje. Vše je samozřejmě zadarmo.
Moc Tě zdravím, ty spřízněná duše.
Je to mnohdy na palici a já nedokážu nic hodit za hlavu.

25 domovina domovina | Web | 13. ledna 2014 v 22:20 | Reagovat

U nás by to ve firmě moc nefungovalo. Samí mladí kluci a já... Já se moc na vrbu nehodím. Poslouchat umím, ale ne dávat rady. Když mě něco napadne, tak mám dojem, že to ten člověk ví taky, a říkat co bych udělala já mi připadá scestné, neb mám pocit, že jsem sama zkonila co se dalo. Můj cynický humor taky není to nejlepší na bolavou dušičku. :)
A tak trochu obdivuji ty, co utěšit a poradit umí.

26 Radka Radka | E-mail | Web | 13. ledna 2014 v 22:47 | Reagovat

[22]: Někdy dálka není tou největší překážkou. Spíš to, že ten někdo o sobě ani nechce mluvit. A je myslím i ten Tvůj případ.
Jinak děkuji, snažím se :-)

27 Radka Radka | E-mail | Web | 13. ledna 2014 v 22:53 | Reagovat

[23]: Čas vše napraví. Těžko říct co je lepší - mít zpět rodinu, být šťastný a pomáhat především sobě, nebo pomáhat druhým?
Mně ta první varianta připadá o moc lepší ;-)

28 Radka Radka | E-mail | Web | 13. ledna 2014 v 22:56 | Reagovat

[24]: To je nutnost naučit se říkat NE a hlavně si nic nezabírat! A o tom je můj další článek.
Přeji Ti moc sil a odvahy vzít to za správný konec :-)

29 Radka Radka | E-mail | Web | 13. ledna 2014 v 22:59 | Reagovat

[25]: No, tak ti mlaďoši si moc poradit nedají, to je fakt. Ale jeden kolega, mladší, vždycky přijde tak jako nenápadně a když se mu nechce odejít, je mi jasné, že se mám začít ptát. A tak jsme probrali např. jeho smutek po smrti otce, trápení s dyslektickým synkem a spoustu dalších. Vždy se mu ulevilo. Ovšem vnucovat se nedá.

30 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. ledna 2014 v 23:18 | Reagovat

Dvěru lidí si člověk získá tím, že svěřené případně i náhodou shlédnuté skutečnosti si sice zapamatuje, ale nikam je nesděluje. Svěřující či přistižený si to lehce ověří a je vymalováno. Pak také práce v obchodě mezi lidmi dělá hodně.Jak napsal Pavel, když není v obchodě moc lidí , případně jeden zákazník, jde to dost lehce dovědět se co ho trápí či těší podle výrazu obličeje. :-)

31 Radka Radka | E-mail | Web | 13. ledna 2014 v 23:24 | Reagovat

[30]: Samozřejmě i u amatéra paltí "lékařské tajemství", ale třeba u nás v práci je veřejným tajemstvím kdo všechno je na AD (a že jich je, tak vysokou koncentraci mají snad jen psychiatrické léčebny).

32 mengano mengano | E-mail | Web | 15. ledna 2014 v 7:56 | Reagovat

Ajťák psycholog je dost zvláštní kombinace. Ajťáci jsou spíš sami zralí na psychologa. (Jednoho mám doma a tak vím :-) )
Ty jsi prostě bílá vrána a je to dobře. Moci se někde vypovídat je k nezaplacení :-)

33 pavel pavel | Web | 15. ledna 2014 v 11:46 | Reagovat

[18]: To je v podstatě stejný případ... každý kámen má jiné vibrace a ty se i šíří do prostoru, když se vzájemně nesnášejí. To je jako s lidmi, kteří se nemohou vystát a nevydrží ve své blízkosti. Jaké jsou to kameny? :-)

34 Radka Radka | E-mail | Web | 15. ledna 2014 v 19:38 | Reagovat

[32]: Naprosto s Tebou souhlasím! Ale ti lidé jsou pro mě natolik odstrašujícími případy, že dělám co se dá :-D

35 Radka Radka | E-mail | Web | 15. ledna 2014 v 19:40 | Reagovat

[33]: No, u lidí to znám, ale takový hukot z kamenů?
Byl to vltavím a oranžový kalcit.
Hele, tak to už máš další námět do nové knihy ;-)

36 Bev Bev | E-mail | Web | 16. ledna 2014 v 13:52 | Reagovat

Tak to je docela problém. V každém případě přeju hodně sil a energie. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama