Nejhorší ze třídy - Bruno Ferrero

15. února 2014 v 12:07 | Radka |  Knihy co zaujaly

V semináři měl největší problémy s učením Jean Baptiste Vianney, který se později stal farářem v Arsu. Nechápal ani ty nejjednodušší pojmy. Představení ho již několikrát posílali domů, ale on tvrdohlavě zůstával. Bylo mu už jednadvacet let a ještě seděl ve třídě s chlapci, kterým bylo o deset let méně.
Jeden z nich, jedenáctiletý spolužák, ho začal doučovat.

Jean Baptiste Vianney byl svému malému učiteli hodně vděčný, ale potíže tím nekončily. Dál nerozuměl, nepamatoval si, pletl se, zakoktával se.
Když si na to jednou chlapec stěžoval ostatním spolužákům, Jean Baptiste to zaslechl. Vstal tedy z lavice, klekl si před chlapcem a řekl: "Odpusť, že jsem tak hloupý!"
__________________________________________________________________________________________
Na pšeničním poli stály skoro všechny klasy skloněné k zemi. Jen některé z nich byly pěkně vzpřímené a hrdě se dívaly na nebe a na kolemjdoucí vesničany s jejich ženami.
"My jsme ty nejlepší," vychloubaly se. "My se nehrbíme jako otroci, my jsme totiž nad všechno povznesené a jsme pány situace." Ale vítr, který zná život lépe než ostatní, se ušklíbl: "Bodejť by se nedržely tak zpříma... když jsou prázdné!"
__________________________________________________________________________________________

Tolik Bruno Ferrero a jeho krátký příběh z knihy Další příběhy pro potěchu duše.

Poslední dva dny prožívám zvláštní situaci. Není to poprvé a určitě ne naposledy. Přesto mě to vždy zaskočí. Mám toho plnou hlavu a mrzí mě to hlavně kvůli další zúčastněným.

Ráno jsem se probudila s pocitem, že bych měla sáhnout po příbězích Bruno Ferrera. Otevřela jsem náhodně a našla výše popsaný příběh. Jak dokonale sedl na mou situaci!

Vadí mi, když má někdo potřebu zvyšovat si sebevědomí na úkor druhých klidně za cenu toho, že z nich bude dělat hlupáky. Protože sám není moc chytrý, ale má tu moc. Stojí vzpřímeně a jeho rozhled mu dává možnost vidět, na koho je nejjednodušší si došlápnout.
Lidem, kteří se bojí o práci, nezbývá než sklonit hlavu ještě víc a přizpůsobit se.

Přišla jsem s požadavkem na zlepšení situace, nastavení pravidel, která by všem pomohla v práci. Nepochodila jsem. Co víc, byla jsem obviněna z něčeho, co nedávalo smysl.
Nesklonila jsem se, ale odnesli to další, kteří už skloněni jsou. A to bolí stejně jako rezignace nebo dobrovolný odchod z pozice. Málo platné je i to, že bylo oním člověkem přiznáno (v mé nepřítomnosti), že jsem měla ve všem pravdu. Tím však všechno dobré končí.

Nevím, co bude dál, ale rezignovat nechci. Jen se musím pořádně nadechnout a najít nejlepší řešení pro všechny. Protože dobrá vůle nestačí, pokud nepodlézáte těm prázdným. Ale tou cestou jít nechci.

Do doby, než něco rozumného a schůdného vymyslím, mám za všechny ty, co nejsou prázdní, veliké přání:
Aby si byli s pokorou v srdci vědomi svých schopností a mohli s radostí pozorovat nebe.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 15. února 2014 v 12:40 | Reagovat

Také jsem četla tuto a jeho další knížky, moc pěkně se to čte. :-)

2 Radka Radka | E-mail | Web | 15. února 2014 v 12:42 | Reagovat

[1]: Ráda se k nim vracím, vždy si člověk najde něco, co ho potěší na duši :-)

3 Intuice Intuice | E-mail | Web | 15. února 2014 v 12:43 | Reagovat

[2]: To tedy potěší, ba přímo pohladí na duši. :-)

4 Kosáček Kosáček | E-mail | Web | 15. února 2014 v 18:16 | Reagovat

Nečetla jsem, budu se muset polepšit :-)

5 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 15. února 2014 v 23:37 | Reagovat

Citovane:

"adí mi, když má někdo potřebu zvyšovat si sebevědomí na úkor druhých klidně za cenu toho, že z nich bude dělat hlupáky. Protože sám není moc chytrý, ale má tu moc. Stojí vzpřímeně a jeho rozhled mu dává možnost vidět, na koho je nejjednodušší si došlápnout.
Lidem, kteří se bojí o práci, nezbývá než sklonit hlavu ještě víc a přizpůsobit se."

Aka toto smutna pravda!

6 Robka Robka | E-mail | Web | 16. února 2014 v 0:15 | Reagovat

Mám ráda jeho knihy - Příběhy pro potěchu duše. Je v nich životní moudro. Kolikrát stačí jen pár slov, aby člověk mohl dlouho přemýšlet.

7 valin valin | Web | 17. února 2014 v 13:26 | Reagovat

Člověk by se měl chovat tak, aby se s čistým svědomím mohl na sebe podívat do zrcadla a není důležité, jak vysoko zrcadlo visí.. to si myslím já.. :-)

8 Ježurka Ježurka | Web | 17. února 2014 v 17:38 | Reagovat

Ano, je to teď opravdu divná doba. I když dřív taky jeden nemohl říkat všechno, co by chtěl, i kdyby to desetkrát myslel dobře. Ale nebyla taková nouze o práci, to je pravda. Tak držím palečky a věřím, že si poradíš dobře.

9 Bev Bev | E-mail | Web | 19. února 2014 v 9:01 | Reagovat

Opět jsi to tak krásně a výstižně napsala. To je moc pěkné podobenství o těch klasech, velice se mi líbí. :-) Knihu Bruna Ferrera neznám ( jsem fakt blbec, v první chvilce jsem myslela, že je to nějaký sportovec, ani nevím proč), ale určitě se po ní poohlédnu.
Jinak mě moc mrzí, že se tvé návrhy na vylepšení nesetlkaly s ohlasem, jaký zaslouží. Moc ti fandím, věřím, že nakonec uspěješ. Držím palce. :-)

10 Koník Koník | E-mail | Web | 21. února 2014 v 16:01 | Reagovat

Přečet jsem a chvíli jen tak přemýšlel. Sním či bdím? Vrátil jsem se z cest do reality a nebo mé chvilkové literární pomatení stále trvá? A pak jsem si všiml odkazu Knihy, co zaujaly :-) Sláva, tady u tebe na blogu je vše v pořádku :-) Snad bude líp i v životě!

11 Radka Radka | E-mail | Web | 22. února 2014 v 16:36 | Reagovat

[9]: Četla jsem Tvůj komentář dceři a ta se smála, protože ji by taky napadl sportovec! Chodila na gymnázium, kde byly celé třídy sportovců a prý to byl úplně jiný svět :D
Takže s Tebou souhlasí.
Vypadá to, že nakonec ten ohlas byl, jen to ublížilo zbytečně moc lidem...

12 Radka Radka | E-mail | Web | 22. února 2014 v 16:37 | Reagovat

[10]: Děkuji, snad bude. Jsem sice trochu oslabená bojem, ale posílená o vědomí, že je něco, co mi nikdo nemůže vzít ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama