Střípky týdne 5

2. února 2014 v 22:22 | Radka |  Co život dal

Poslední dny ubíhají velice rychle. Rozlišuji jen dny pracovní a víkend, kdy si konečně odpočinu. Občas se mi podaří napsat a vydat článek. Vaše komentáře si čtu průběžně v mailu a jsem za ně ráda. Moc děkuji. Ovšem dál je to slabota, jak si pravidelní návštěvníci jistě všimli.
Uplynulý týden byl tak trochu ve znamení věcí mezi nebem a zemí. Nejen já, ale i má kamarádka a také kolegyně, jsme se budily v noci zhruba ve 2:15. A občas do rána nezabraly. Mě budily zvláštní sny, ačkoliv jsem kameny podporující tyto situace odnesla dál od postele. Kolegyni kazily spánek rány do okna, které neměly logické vysvětlení.


čtvrtek se mi zapsal do mysli výrazněji.
To pozval dceru její otec na večeři, když tedy má uzavřený ten zimní semestr. Původně chtěl na oběd, ale protože má dcera opět převrácené spaní, byla z toho večeře.
"Pořádně se oblíkni, zas tě nechá čekat v autě a bude ti zima," nabádala jsem ji.
"To by mohl zkusit!" pronesla výhružně.
Jenže tohle on dělá vždy. Někde se cestou staví, zakecá a čas letí. No, však o nic nejde, ne?
Z domu jsme vyrazily společně. Ona za zábavou, já na nákupy. Do půl hodiny mi zvonil mobil.
"Kde jste?" vyhrkla jsem. Z hospody by mi jistě nevolala.
"No, čekám na něho v autě. Jeli jsme k havárce nějaké jeho známé a on něco venku řeší."
"Neříkala jsem ti to?!" smála jsem se. Vůbec se nezměnil za ty roky, co jsme od něj pryč.

Unavená po celém dni jsem se naložila do vany. Chtěla jsem chvíli odpočívat a na nic nemyslet. Asi po pěti miutách zarachotil klíč v zámku. Bylo po siestě. Dcera byla doma.
Vlítla za mnou do koupelny a snažila se mluvit, ale nebylo jí rozumět. Zajíkala se smíchem a tak se musela uklidnit a začít po chvíliu znovu.
Celý večer byl v podstatě nic moc. Otec většinu doby protelefonoval, servírka popletla jídlo a musela jít zjišťovat, zda to přinesené není zahuštěné moukou, neboť dcera nesmí lepek. A neustále se omlouvala.
Její škola ho nezajímala, spíš ji nutil odstěhovat se někam na privát, aby se osamostatnila. Hezká myšlenka, pokud člověk nestuduje v místě bydliště, netrpí poruchou spánku (čímž by mohl lézt spolubydlícím na nervy) a nemusí dodržovat dietu.

Třešničkou na dortu (a zdojem pobavení) byla story jeho známých, které si pamatujeme ze společných časů.
Manželský pár s malým dítětem, kterému spokojenost překazila nevěra. To víte, doktor k tomu v nemocnici nemá daleko. A byl z toho poměr s mladou sestřičkou. Když se mu nabídla další, nepohrdnul. Tím ovšem naštval tu první. Neváhala a vše prozradila manželce slovy: "Tak nás už podvádí obě!"
Tentokrát nezaváhala manželka. Když nevěrník dorazil domů, čekal ho vybílený byt i trezor. Doklaplo mu, že musí zachránit ještě věci z bytu, který měli ve městě. Manželku už zahlédl venku v autě. Snažila se ujet, leč marně. Násilím ji z auta vytáhl a začali se prát. Kolemjdoucí měli bezva podívanou. Muž a žena kolem čtyřiceti, jak se válí na parkovišti po zemi a nadávají si. Aby to nebylo málo, v autě zůstala zařazená rychlost a jak si samo (díky automatu) popojíždělo, narazilo do jiného auta.
A pak se svěřte do rukou lékaře!

Dceři to připomnělo náš rozchod a tak mu řekla: "Když jsme se stěhovaly, mamka chtěla, aby ti toho zůstalo co nejvíc."
Prý ho tím moc nepotěšila.
"Divíš se? Nechala jsem mu všechno krom osobních věcí a stejně mi nadal, že jsem si koupila všechno nové, ale jemu zůstaly staré věci!"
Jo, některým lidem se nezavděčíte.

Pátek jsem se snažila užít si já, alespoň vnitřně. Na poslední lednový den totiž připadá výročí našeho odchodu za svobodou. Kdo by řekl, že je to už devět let. Úžasných devět let.

Víkend jsem napůl proležela s chřipkou a v mezičase se snažila vařit, prát a uklízet.
I když všechno moc rychle uteklo, dobrý pocit ve mně zůstal. Kéž se rozhostí na co nejdelší čas i ve vašem nitru Usmívající se
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 2. února 2014 v 22:45 | Reagovat

Radko, jsi ušetřena hodně starostí a zlosti, že? Když to neklape, je lepší toto řešení. Jen na něj nalézt odvahu. Když se překonají různé neshody, pak už nestojí za to se osamostatňovat. Člověk bere vše už jinak. Navíc , když vidí okolo jak kdo dopadl. Buď ráda a na to zlé raději moc nevzpomínej. :-)

2 Radka Radka | E-mail | Web | 2. února 2014 v 22:50 | Reagovat

[1]: Jsem za to moc ráda. A také za to, že se dcera snaží najít si cestu k otci. Je lepší mít dva rodiče.
A pořád věřím, že to bude lepší a lepší :-)

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 2. února 2014 v 22:55 | Reagovat

[2]: Máš můj souhlas. Není dobré, když spolu rodiče bojují. Dítě je pak mezi nimi jako hadr na holi a pokud se mu snaží zalíbit, dělají z něj vyčuránka. Víš, jak to myslím. Naučí ho pokrytectví , případně i vypočítavosti.

4 pavel pavel | Web | 2. února 2014 v 23:42 | Reagovat

Vem si pod polštář nebo k posteli růženín a budeš sladce spát jako když do vody hodí. :-)

5 Radka Radka | E-mail | Web | 2. února 2014 v 23:59 | Reagovat

[4]: Růženín na mě nemá dobrý vliv - jsem z něj moc "vyměklá" :-D
Já vůbec z těch "průhledných" kamenů zvládám jen křišťál, zbytek mi ke mně nesedí.

6 pavel pavel | Web | 3. února 2014 v 5:32 | Reagovat

[5]: Máš strach z lásky. :-)

7 Bev Bev | E-mail | Web | 3. února 2014 v 5:58 | Reagovat

To je nádherný příběh, přímo jsem to viděla, jak se perou na parkovišti a lidi koukaj vděční za povyražení. Taky jsem se musela smát. :D

8 Radka Radka | Web | 3. února 2014 v 7:42 | Reagovat

[6]: To ne, jen davam prednost sytejsim barvam kamenu ;-)

9 Radka Radka | E-mail | Web | 3. února 2014 v 18:09 | Reagovat

[7]: Ano, něco takového se vidí jen ve filmech. Takže jsem si to nemohla nechat pro sebe :-D

10 Ivet Ivet | Web | 3. února 2014 v 19:17 | Reagovat

Život není peříčko, ne každému se manželství vydaří, ale někdo říká, že je lepší bezmanželství než manželství špatné! ;-)

11 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 3. února 2014 v 19:28 | Reagovat

Hádky rodičů jsou vždycky trápením pro jejich děti, ale rodiče si to nějak neuvědomují, je to horší a horší.

12 pavel pavel | Web | 3. února 2014 v 20:42 | Reagovat

[8]: To mne napadlo proto, že růženín je kámen srdce, spoucitu a lásky. :-D

13 Radka Radka | E-mail | Web | 3. února 2014 v 20:47 | Reagovat

[12]: To já jsem soucitná až až i bez růženínu :-D
To je jako s barvami (hlavně oblečení), mám ráda bílou, modrou a černou. Jemné pastelové mi nic neříkají.
Na lásku je určitě i nějaký kámen syté barvy, ne?

14 Radka Radka | E-mail | Web | 3. února 2014 v 20:49 | Reagovat

[10]: Než špatný vztah obecně, raději nic.
Mám za sebou jedno manželství a jedno dlouholeté partnerství a i když to nedopadlo, na muže jsem nezanevřela. Ovšem výběr je dosti omezený :-?

15 Radka Radka | E-mail | Web | 3. února 2014 v 20:55 | Reagovat

[11]: Souhlasím, rodiče si mnohdy vůbec neuvědomují dopad svého chování na děti.

16 Vendy Vendy | Web | 3. února 2014 v 23:48 | Reagovat

Mělas to vážně pestrý! A máš skvělou dceru, taky sis znovu potvrdila, že s některými lidmi nehneš, protože jsou zadubeni ve svých představách. Ta historka s doktorem a jeho manželkou je trochu komická, i když v tu chvíli jim to asi komické nepřipadalo, spíš pořádně dramatické. Ale zaujalo mě, jak byla paní rychlá a pohotová! 8-)

17 pavel pavel | Web | 4. února 2014 v 12:43 | Reagovat

[13]: Rubín, ten by se ti mohl víc líbit... ale je pak s ním i ta láska ohnivější. :-D  :D

18 Radka Radka | Web | 4. února 2014 v 21:32 | Reagovat

[16]: Taky jsem obdivovala její duchapřítomnost. Já odešla s prázdnou, něco mi nakonec vyplatil (nebyli jsme manželé, jen 15let spolu žili), ale větou: "I za ty prachy to stálo" jsem ho stejně naštvala ;-)

19 Radka Radka | Web | 4. února 2014 v 21:33 | Reagovat

[17]: Oh, ano! Rubín se mi honí myslí už dlouho! Však když něco dělat, tak pořádně, ne? ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama