Střípky týdne 6

11. února 2014 v 21:43 | Radka |  Co život dal

Pondělí
Pamatuji si ranní červánky a převrácené spaní dcery. Míjíme se.

Úterý
Opět červánky, které beru jako příslib příjemného dne.

V práci mě pobaví kolega svou story: "Vysadil jsem si na zahradě hrušky, chytly jakousi nemoc, tak jsem hledla na netu. Našel jsem, že je to rez hruškovitá a stříká se proti tomu nějakým přípravkem. Když jsem se k němu konečně dohrabal, našel jsem toto: výroba a distribuce skončila k uvedenému datu, po jeho uplynutí nesmí být výrobek ani na prodejnách.A víš, kdy to bylo? 31.prosince 2013! Nemám smůlu?"
"Asi to bylo svinstvo, když to zakázali, ne?"
"To asi jo, ale já ho potřebuju, všichni si ho chválí!"
"Určitě dělají náhradu," argumentuji.
"Dělají, ale já chci tohle!"
"Ty by sis dobrovolně postříkal stromy jedem?!"
"Však na jaře, hrušky plodí až v srpnu."
"Ale to svinstvo v tom zůstane!"
"Však já bych si to opláchnul..."
"Že ty chceš ten přípravek proti rzi do sebe dostat za každou cenu, abys nezrezivěl a neskončil ve starým šrotu?!"
"No, možná jo," dodal se smíchem.
Tak vidíte, jaké motivy se mohou skrývat za pomocí nemocnému stromu.

Středa
Mám dovolenou a naplánovaný výlet s kamarádkou do jednoho kostela na kopci. Nějak mi díky snu došlo, že by to mohlo být zajímavé.
Venku zataženo a šílený vítr. Nic nevzdáváme a vyjíždíme.
S radostí zalezeme do kostela a vnímáme tu zvláštní atmosféru. Po nějaké chvíli si uvědomuji, jak silně venku burácí vítr a jaké bezpečí nám ta krásná stavba poskytuje. Nic zvláštního jsem neobjevila, ale kamarádka ano. Dochází jí hromada souvislostí ze předešlých snů.
Moje chvíle přichází až v bezpečí restaurace, kam se před nevlídným počasím uchylujeme. Nad dobrým kapučínem mi kamarádka pomáhá pochopit souvislosti mých snů v posledních dnech.

Čtvrtek
Po dvou měsících léčení mastičkami na kožním dochází mně i dceři trpělivost a jedeme na chirurgii prokonzultovat, co s dceřiným neustále hnisajícím a zarůstajícím nehtem na palci.
Když po chvíli v ordinaci dcera vyjde celá zděšená a ubrečená, se zavázaným krvácejícím palcem, leknu se tak, že nejsem schopna slova. Ani dcera, proto až po dalším převazu za 10min z ní vypadne, že aniž by jí něco lékařka řekla, chytly ji i se sestrou, vzala injekci, umrtvila a cosi stříhala. Její zoufalství bylo tak obrovské, že nemohla ani mluvit. Až při odchodu jí lékařka řekla: "Když jdete na chirurgii, musíte s něčím takovým počítat."
Celý den mi pak opakovala, že ta beznaděj, kterou v ní lékařka vyvolala, bolí mnohem víc než odstřižený nehet.
Přístup lékařky beru jako odvetu za články o Hyiodine, které lékařům moc nefandily.

Pátek
Nutný převaz na chirurgii nás děsí od rána. Před polednem si dcera v ordinaci vyslechne komentář sestry: "Mít tohle doma, sedím za vraždu."
A to jen proto, že žádá lékařku, zda my mohla mluvít víc nahlas, aby věděla, co se děje.
Nicméně podiv nad krásně hojícím se palcem nás těší a další už neřešíme.

Sobota
Stále převrácené spaní dcery mě nutí brzy (kolem šesté večer) zalézat do svého pokoje, abych ji zbytečně nerušila. Ale vše zlé je k něčemu dobré a já se konečně vrhám do plnění snů - zdálo se mi totiž, že bych se měla zbavit některého oblečení.
Probrala jsem celou (vestavěnou) skříň a vytvořila dvě hromady. Jednu mám v úmyslu dát dceři na zvážení, jestli si chce něco ponechat.

Neděle
Chystám se za rodinou a oblečení beru s sebou. Už se děsím, jak vše dostanu do auta.
Zbytečně. Dcera probere věci tak důkladně, že vezu něco víc než polovinu.
Po poledni vyjíždím s nutnou zastávkou na benzínce - potřebuji novou dálniční známku. Až na třetí mám štěstí a mohu vyrazit.
Po hoďce cesty zastavuji u sestry, kde nechávám většinu věcí a přesouvám se k otci. Měl nedávno narozeniny, tak mám v plánu udělat mu radost. Když mě jde přivítat, bez varování ho s úsměvem obejmu a jemu to vyrazí dech.
Jenže já cítím, že ten starý muž, kterého jsem do svých patnácti skoro neznala a slyšela o něm jen to špatné, potřebuje vědět, že ho má někdo rád. Dělal nehezké věci mámě i nám, ale nic to nemění na faktu, že měl hrozné dětství a lásky se mu v něm nedostávalo. Nebyl na tom o nic lépe než máma, která vyrůstala bez rodičů a příbuzní si ji přehazovali jako horký brambor.
Také přišel brzy o rodiče a příbuzní se o něj a jeho bratra starali z nutnosti. Krutá doba.
A mě zachvátil pocit, že i jemu by se ještě na sklonku života mělo dostat lásky, kterou nikdy nezažil. Je to těžký úkol, ale vyčítala bych si, kdybych to alespoň nezkusila.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 11. února 2014 v 21:48 | Reagovat

Akční týden. Tatínek nepoznal lásku a proto ji ani neuměl dát, neproviň se a i když to nebylo nic moc, dej mu svoji lásku najevo, mluv s ním, pohlaď ho.

2 Radka Radka | E-mail | Web | 11. února 2014 v 22:12 | Reagovat

[1]: Je to tak - nedával, protože sám měl v srdci prádno.
Vysvětlovala jsem to dnes sestře (nebyla na tomto rodinném setkání) a souhlasila. Bydlí ve stejném městě jako otec a může pro něj udělat víc. Také proto, že je prvorozená a otec si dceru přál. Tak na to nebudu sama :-)

3 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 12. února 2014 v 5:30 | Reagovat

K tomu stvrtku, prihoda s nechtom. Ty ani netusis, ako vyborne sa mate. U nas, prave som o tom "bloumal", je to presne naopak. Lekar stanovi diagnozu, ktoru by urcil aj prvacik v skole a caka. Tak sa zacnes osivat, lebo nevies, naco caka. Poväcsine je to tak, ze caka, aby si mu TY POVEDALA, CO MA DALEJ ROBIT!!!

Pekny dalsi tyzden vinsujem.

4 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 12. února 2014 v 13:10 | Reagovat

[2]:Držím palečky. Bude dobře a tatínek se bude cítit dobře a spokojeně, vím to. Lásku můžeš dát v jakémkoliv věku a naučit milovat taky. :-)

5 Intuice Intuice | E-mail | Web | 12. února 2014 v 14:16 | Reagovat

Jak jsou lidé na jedech závislí! (úterý)

6 Ježurka Ježurka | Web | 12. února 2014 v 17:27 | Reagovat

Vidím, že se v týdnu stále něco dělo, ale o řešení toho nehtu by měla lékařka pacienta informovat. Taky bych asi byla v šoku. Stalo se mi jednou něco podobného. Měla jsem na šlapce mezi bříšky dost velké a bolavé kuří oko. Lékařka mi s ním poslala na chirurgii. Tam se na to doktor podíval, do toho bolavého mi dal injekci, měla jsem co dělat, abych neřvala a pak mi ho "vyndal". Druhý den jsme měli jet na zájezd a nešlo to ani chodit. A kuří oko? Nakonec se objevilo zase. Vyndat ho se podařilo jedné mladé pedikérce!

7 pavel pavel | Web | 12. února 2014 v 17:33 | Reagovat

Udělala jsi moc dobře... ať je člověk jaký já, touží po projevu lásky a tebe to vlastně taky potěší, když mu uděláš radost. :-)

8 Koník Koník | E-mail | Web | 14. února 2014 v 10:48 | Reagovat

Dovolím si malou radu na adresu dcery a nebohého palce. Mám s tímtéž potíž celý život. Nakonec nejúčinnější se ukázala rada jedné staré dámy, sestřičky. Pomáhám si od té doby sám. Střed nehtu opatrně napilovat, tak aby se uprostřed vytvořila dilatační mezera. Rohovina pak nezarůstá pod kůži po stranách. Hlavně se nesmí !!! zastřihávat zarůstající nehet do kulata. Bolesti to sice na nějaký čas ustoupí, ale pak se to v mnohem horším vrátí. Jinak, dubová kůra znecitlivuje a heřmánek tiší :-) Toť vše.

9 Radka Radka | E-mail | Web | 15. února 2014 v 12:38 | Reagovat

[3]: To mě děsíš, já slyšela o tamním zdravotnictví jen chválu a co mě osobně zaujalo - vysoký podíl léčení homeopatiky, na které dcera musela přejít, ale tady to umí málo lékařů.

10 Radka Radka | E-mail | Web | 15. února 2014 v 12:40 | Reagovat

[8]: Děkuji za rady, vyzkoušíme.
Podle lékařky na chirurgii šlo o výjimku, musela to udělat špatná obuv. Podle kožařky jsou k tomu dispozice.
Podle mne - má dispozice a ty hnusný boty na podpadku to zhoršily!
Takže každá rada dobrá :-)

11 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 15. února 2014 v 23:45 | Reagovat

[9]: NO v podstate je! Je vyborne. Ale casom narazis na skutocne aj na taky podivny postoj. Dokonca aj u zubara, kde si sama do huby nevidis, ale mas "rozhodovat". Je to divne, na druhej strane je to vyborne, ze ma pravo, moznost, spolurozhodovat, cize "palecek by jednemu len tak neurezali". (Asi by sa najprv spytali, ci to ma cim zaplatit! :-D )

12 Bev Bev | E-mail | Web | 19. února 2014 v 9:09 | Reagovat

Zhrozila jsem se toho přístupu na chirurgii. Děs! Až mě brní palce. Tak jen doufám, že už má dcera palec v pořádku. :-)
Moc se mi líbí jak přistupuješ ke svému tátovi. To je podle mě jediné řešení, jak přetrhnout ten dlouhý řetězec událostí, ve kterém se nikomu nedostávalo lásky a taky jediný možný způsob, jak se s tím poprat se ctí. Aspoň já si to tak myslím. Máš můj veškerý odiv za svou moudrost a laskavost. :-)

13 Vendy Vendy | Web | 22. února 2014 v 19:34 | Reagovat

Ten zákrok byl hrozný, myslím že argument, že když jdeš na chirurgii, že tě bez upozornění sejmou, tedy ošetří, je dost chabý. Té doktorce bych asi přišla vylepit pár facek, a ještě napsala stížnost. Nebo naopak. Dcera má o další hnusnou zkušenost víc, ale naštěstí se vše dobře hojí a za chvíli už na to bude vzpomínat jako na hodně nepříjemnou událost...
K třídění oblečení, mám dojem, že letos to asi taky tak udělám. Mám dojem, že k tomu dozrávám, protože když otevřu skříň, cítím vlnu nevole.
K tátovi - Radko, myslím, že děláš dobře. On už asi ví, že mu roky přibyly a nic lepšího ho nečeká a takové gesto od tebe je pro něj jako zázrak. Nevím, jestli to ocení, jestli to bude umět přijmout, a hlavně, oplatit, ale jestli to tak cítíš, že bys měla, tak děláš dobře, že ses rozhodla hodit hořkosti za hlavu a zpříjemnit mu aspoň pár chvilek. Jseš dobrá. 8-)

14 Vendy Vendy | Web | 22. února 2014 v 19:36 | Reagovat

[3]:Ne.Fakt? Tak to je hrozný!!! ???

15 Radka Radka | E-mail | Web | 22. února 2014 v 19:42 | Reagovat

[12]: Děkuji, palec se hojí a otec snad taky. Ale ve středu jsem ho stejně dohnala k slzám, když jsem mu vyložila můj pocit z jeho snu. Jo, byl dojatej ;-)

16 Radka Radka | E-mail | Web | 22. února 2014 v 19:46 | Reagovat

[13]: Ta chirurgie - oprvadu děs, ale i pro ostatní lidi v čekárně. Nebýt toho, že jsem byla v šoku také, asi bych do ordinace vlítla. Ale palec se hojí skvěle, takže dcera je poučená, že příště se má bránit tak, aby ji brali vážně.
Oblečení jsem vytřídila a odvezla. Potěšilo mě, že o některé kousky se strhla rvačka :-D
A s tátou to má pokračování. Asi o tom napíšu, protože tohle se může stát každému. Děkuji.

17 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 23. února 2014 v 1:16 | Reagovat

[14]: Ano, tak nejak "kazdy sam sebe lekarom"...Nie je nad demokraciu a slobodu volby. ;-)

18 Amelie Amelie | Web | 18. března 2014 v 1:59 | Reagovat

Příhoda s nehtem mě vyděsila, proto já tak nerada chodím k doktorům. A mooc tě chválím za pozitivní a láskyplný přístup k otci! Díky i za něj.

19 Radka Radka | E-mail | Web | 19. března 2014 v 20:32 | Reagovat

[18]: Jo, doktoři umí potrápit, taky se v jejich návštěvách nevyžívám. Jenže někdy fakt není zbytí :-(
Díky, snažím se. Třeba jako včera, když zavolal, protože mají tichou domácnost. Tak jsme si přes hodinu povídali a dost se nasmáli :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama