Zmatek v hlavě 2

25. března 2014 v 22:12 | Radka |  Povídky
Pokračování příběhu: Zmatek v hlavě

S každým dalším dnem narůstal její neklid. Mohla vše hodit za hlavu a věnovat se práci, ale nešlo to. Snažila se komunikovat s druhými co nejméně, hlídat si každé vyřčené slovo. Pro jistotu.

Tlak, který začala pociťovat, se stupňoval. Nejprve šlo o nenápadné narážky na její prostořekost, které si vůbec nebyla vědoma. Navíc od člověka, který o existenci nějakého pokárání neměl mít ani potuchy. Posléze se připojili další zaměstanci firmy. Skončilo to nepodloženým nařčením, že snad odmítá plnit pracovní úkoly.

Co zprvu vypadalo na vítězství, přesunulo se na opačný konec pomyslné hodnotící stupnice. Šikana. Tak vnímala přístup některých lidí k sobě.
Úmyslné provokace, kdy čekali, jestli si dovolí bránit se. Neměla by si moc vyskakovat, vždyť má přece podmínku! jako by vyčetla z jejich tváří. Byli jako supi, co krouží nad svou obětí.
Daň za to, že chtěla dodržet slovo a dokončit práci, která byla pro firmu důležitá.

Měla pocit, že stojí nad propastí. Každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán! slyšela často ve své hlavě. Stačilo udělat jediný krok...
Když situce vygradovala v obvinění, učinila ho. Požádala nadřízeného manažera o schůzku.
"Chtěla jsem poděkovat za to, že jste se mě zastal," začala. "Byl jste nejspíš jediný."
Pousmál se.
"Přesto je něco, o čem bych Vás ráda informovala."
Jeho pohled naznačoval, že to ani nechce slyšet. Bral to za uzavřené.
"Je zvláštní, jak se chovají lidé, kteří o nějakém dopise ani neměli vědět. Dá se to nazvat jediným slovem: šikana."
Jako by do něj vjela zlost. Ne proto, že ona si dovolila na něco upozornit. "Tady se bude pracovat a každý si bude plnit své povinnosti. Nic víc. Od toho tady jsme!"
"Jen jsem chtěla říct, že kdybych to byla tušila, raději bych rovnou odešla."
"A to jako kam?" zeptal se udiveně.
"Jinam. Pryč odtud."
Byl zaskočený a tak dodala: "Dala jsem slib, že svou práci dokončím. Ale až bude hotová, promluvíme si."
Odešla spěšně, nechtěla nic dál vysvětlovat.

Další dny se snažila na druhé nemyslet, jen si plnit povinnosti. Kromě běžné práce musela zvládat onen úkol, který se navíc začal dost komplikovat. Aby se pohnula z místa, bylo nutné žádat o informace člověka, který se na šikaně podílel. Jeho vstřícným přístupem však byla zaskočená.
Vlastně najednou byli všichni moc milí. Napadlo ji, že snad manažer zapracoval. Ale jistotu neměla. Raději moc nebádala a jen si užívala klidu. Klidu před bouří.

Konflikt na sebe nenchal dlouho čekat. Přišly výhrůžky a obviňování. Prý je sledovaná, jestli něco dělá.
Samozřejmě, že byla zaskočená. Ale především faktem, že si to dovolil říct člověk, který by o takovém opatření neměl vědět. A už vůbec by to s ní neměl řešit.
Hyenismus bylo jediné slovo, která se jí v hlavě stále dokola ozývalo. Tohle přece slušný člověk neudělá. Zkrátka to nemá zapotřebí.

Vrtalo jí to hlavou. V onom příběhu bylo několik nelogických spojitostí.
Nedělej závěry, nemáš dost informací, nabádal ji hlas v hlavě.
Měla pocit, že ji to celé má naučit trpělivosti. Mlčet, naslouchat. A čekat na správnou chvíli.
Byla hozena do situace, která se jevila jako hra. A na každém zúčastněném bylo, jak se k tomu postaví. Jako slušný člověk nebo slaboch, co si musí kopnout.
Připadala si jako návnada, kolem které krouží hejno žraloků. Hladových a útočných.
Jak by se ale bez návnady přišlo na to, kdo je žralokem? To jediné jí dávalo smysl.

Když ji smutek nedal už ani spát, musela se rozhodnout. Buď se nechat dál šikanovat, začít se bránit (a riskovat další napomenutí či rovnou výpověď) nebo sama podat výpověď.

Jak byste se v dané situaci zachovali vy?
(Původně měla být anketa, která však ze záhadných důvodů nefunguje)
Děkuji za odpovědi v komentářích a přeji příjemné dny.

P.S. Pokračování již brzy...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dáša Dáša | E-mail | Web | 25. března 2014 v 23:43 | Reagovat

Milá Radu, nejde mi odkliknout poslední možnost uvedená výše.
Já bych jí doporučovala dohodnout se se zaměstnavatelem o ukončení pracovního poměru dohodou. Když dá výpověď, tak má těžší pozici v hledání zaměstnání a i u ÚP.
Ať se neohlíží na nikoho, oni si to nezaslouží. Vzhledem k tomu, že situace je velmi psychicky zátěžová a pokud ji bolí hlava, nemůže spát a budí se kolem třetí ráno, je nutné jít k lékaři a doma se uklidnit. Odpočine si, nechá si napsat vycházky a během nich si hledá zaměstnání.Po dobu neschopnosti, která může trvat i dlouho, tak ať pobírá nemocenskou a pak ukončení neschopenky by se měla dohodnout se zaměstnavatelem
na DOHODU O UKONČENÍ PRACOVNÍHO POMĚRU!
Přeji hodně štěstí a jsem jí ochotná pomoci.
Dobrou noc, Radu :-)

2 adamová adamová | Web | 26. března 2014 v 6:33 | Reagovat

Ráďo, to je těžká otázka. Mrzí mě, že dneska je taková hnusná doba, že se k zaměstnancům nepohlíží už ani jako k lidem, ale spíš k robotům. A to sledování, pro to nemám slov!

Já bych doporučila si nejdříve najít nové místo, a pak dát výpověď.
Pokud by se v brzku místo nenašlo, asi bych informovala nadřízené o situaci a o tom, že je to už neúnosné, protože k tomu aby člověk vykonával dobře svou práci, potřebuje i klid a žádala bych nápravu..

3 Radka Radka | E-mail | Web | 26. března 2014 v 7:30 | Reagovat

[1]: Anketa nefungovala, tak jsem ji zrušila a je to na komentářích.
Psychicky to náročné je, ale věřím, že se vše v dobré obrátí. Když člověk nesleduje jen své zájmy, věřím, že má na své straně více pomocníků než si myslí. S tou prací máš pravdu, ale hlavní postava má štěstí, že místo má zajištěné (jak bylo psáno v první části), ale také dala slib, který chce dodržet. To se pak v člověku rve a uvidíme, jak celý příběh dopadne.
Dáši moc děkuji a přeji krásné dny plné slunce :-)

4 Radka Radka | E-mail | Web | 26. března 2014 v 7:32 | Reagovat

[2]: Mně zaráží, kolik lidí si nechá šikanu líbit a dokonce od ltěch, kteří nejsou ani nadřízenými. Je hrozná doba a moc si přeji, aby se něco nejen v tomto směru změnilo.
S Tvým postupem souhlasím, řešila bych to stejně.

5 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 26. března 2014 v 9:41 | Reagovat

[2]:To je dobra rada, ale, ale pride na to aka stara je ta osoba. Najst si pracu v starsom veku nie je tak jednoducha, ba az nemozne, aspon u nas!

Mobing prekvita, nova forma kanibalizmu? :-(

6 adamová adamová | 26. března 2014 v 12:03 | Reagovat

zapomněla jsem dát ráno hvězdičky, tak jsem to napravila. :-)

7 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 26. března 2014 v 15:15 | Reagovat

Neutekla bych, je to sice velice těžké, ale nevzdala bych to, svoji práci bych dovedla do konce a zvlášť, když to slíbím. Je hodně lidí, kterým dělá dobře házet klacky pod nohy. Šikanu bych řešila a pokud to nechápe její nadřízený, šla bych výš.

8 Radka Radka | E-mail | Web | 26. března 2014 v 21:24 | Reagovat

[5]: Lidé si dnes nechají líbit hodně. Ale místo podpory druhých spíš uslyší: jinde je to ještě horoší...
Nějak jsme to dotáhli na špatnou stranu, co se týče mezilidských vztahů, řekla bych.

9 Radka Radka | E-mail | Web | 26. března 2014 v 21:25 | Reagovat

[6]: Děkuji :-)

10 Radka Radka | E-mail | Web | 26. března 2014 v 21:29 | Reagovat

[7]: Tvoje řešení je v podstatě to nejlepší, ale musí být podpora někoho z vedení. Nesmí jít o firmu, kde se manažeři nezajímají a okamžitě řeší, vždyť na bránou čeká tisícovka dalších, že? Divná doba.

11 pavel pavel | Web | 27. března 2014 v 1:10 | Reagovat

Já jsem skoro celý život na vlastní noze, tak jsem byl toho ušetřen. Maximálně mne šikanovala moje ex, což dělala ráda, ale já to bral nadhledem.
Myslím, že bych to bral s nadhledem i v kolektivu, takový už jsem, a s těmi lidmi bych neztrácel čas.

12 Bev Bev | E-mail | Web | 27. března 2014 v 11:04 | Reagovat

Pojmy moudrost a světlo, které padly v předchozí části, si tak nějak automaticky spojuji s tebou, od první chvíle, co jsem tvůj krásný blog navštívila.
Nedokážu říct, jak bych se zachovala, ale ať zvolíš jakékoli řešení, věřím, že bude pro tebe správné a od něj se bude odvíjet všechno ostatní.
Přeji ti hodně sil, rozvahy i odvahy. Je to zapeklitá situace. Těším se na pokračování. :-)

13 Bev Bev | E-mail | Web | 27. března 2014 v 13:04 | Reagovat

Vracím se ještě jednou. Tvůj článek mě přiměl k zamyšlení - ostatně jako vždy tvé články a za to ti děkuji - a vzpomněla jsem si na svou sestru, která kvůli šikaně musela odejít z dobrého místa. Vlasta je poslední člověk, o kterém bych řekla, že si ho někdo dovolí šikanovat. Někdy mě svou pragmatičností a rázností až vytáčí, ale i ji dohnaly poměry na pracovišti až k slzám a psychickým problémům a tak vidím, že to může být hodně zlé. Proto si říkám, že pokud by to mělo být pro tebe neúnosné, tak raději skonči. Zvlášť když máš kam odejít. Držím palce. :-)

14 valin valin | Web | 27. března 2014 v 13:47 | Reagovat

Nevím proč, ale nějak si myslím, že tohle je tvůj příběh, místy jsou detaily, se kterými ses musela sejít, buď z vyprávění a nebo na vlastní kůži. Já na svou povahu bych zřejmě odešla, jednou jsem to už udělala, byl to celkem skok do tmy, ale vyplatil se. :-)  :-)

15 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 27. března 2014 v 20:44 | Reagovat

[10]: Divná doba a proto bych se snažila manažéry upozornit a pokud by to nezabralo, šla bych výš, prostě bych to dotáhla za každou cenu.

16 andorea andorea | 27. března 2014 v 21:59 | Reagovat

Jednou jsem v podobné situaci byla a volila jsem odchod. Nemohla jsem většinu dne trávit s lidmi, kterých bych si nemohla vážit. Teď jsem již víc jak 20 let spokojená jinde.

17 Vendy Vendy | Web | 29. března 2014 v 22:51 | Reagovat

V tomto případě bych asi volila odchod a nějakou dohodu se zaměstnavatelem. Nedovedu si představit, že bych v takovém prostředí a s takovými lidmi pracovala další měsíce nebo dokonce roky. Vždyť to je šílená situace! :-?
Chápu že je hnusná doba a že je o strach ztratit práci,ale tohle je fakt situace buď anebo.

18 Radka Radka | E-mail | Web | 30. března 2014 v 12:15 | Reagovat

[11]: Je fajn, když si člověk umí udržet nadhled.

19 Radka Radka | E-mail | Web | 30. března 2014 v 12:18 | Reagovat

[12]: Děkuji za Tvá slova, až mě dojala.
Pravda je, že nikdy nevíme, co si osud pro nás nachystal a zda to není nakopnutí ke změně, které se člověk bojí. A ono se pak ukáže, že byla velice přínosná.

20 Radka Radka | E-mail | Web | 30. března 2014 v 12:19 | Reagovat

[14]: Jsem ráda, že se Ti krok do neznáma vyplatil. Ale co když přetrvává pocit, že ještě nenastala vhodná doba?

21 Radka Radka | E-mail | Web | 30. března 2014 v 12:20 | Reagovat

[16]: Když si člověk nemůže druhých vážit, je to opravdu hodně špatné. Tak uvidíme, jak se to rozmotá v tomto příběhu.

22 Radka Radka | E-mail | Web | 30. března 2014 v 12:23 | Reagovat

[17]: Kolegové rádi říkají: Doba je zlá.
Ale já je opravuji, že ne doba, ale lidé jsou zlí.
Ano, vše je to o lidech...

23 valin valin | Web | 31. března 2014 v 11:53 | Reagovat

[20]: Jednou, až opravdu nastane, poznáš to, je to celkem věc instinktu a nebo takzvaná poslední kapka, když přikápne již do tak plného poháru. Potom už není pochyb... :-)

24 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 11:39 | Reagovat

HRA...Tohle moc na hru nevypadá :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama