Jen láska je skutečná - Brian L. Weiss

12. dubna 2014 v 21:43 | Radka |  Knihy co zaujaly

První kniha Briana L.Weise, kterou jsem četla, mi poskytla jasné odpovědi na mnoho otázek i pocitů. Jedna duše, mnoho těl. Byla jsem těmi příběhy fascinovaná a autorovi věřila. Copak si může renomovaný psychiatr vymýšlet a ohrozit tak svou pověst? Navíc pocity jeho pacientů byly podobné mým - prožíváte něco, co nemá absolutně reálný základ v tomto životě, přesto víte, že důvody existují. Jen leží někde jinde, mimo tuto realitu.


Přečetla jsem i další jeho knihy a dá se říci, že jsem řešila napřed traumata, na lásku přišla řada až nyní.
Jen láska je skutečná popisuje příběh dvou mladých lidí, kteří se - zjednodušeně řečeno - hledali, až se našli.
V různých podobách a časech.

Anotace:
Ve filmech, v románech, ale i v životě si lidé občas slibují lásku "dokud nás smrt nerozdělí". Jenže co když je smrt jen další branou, dveřmi otevřenými k novým zrozením a novým setkáním se svými milovanými? Dr. Weiss je nezvratně přesvědčen, že tomu tak opravdu je. Proč? Do jeho ordinace, kde pomáhá lidem metodou regresní terapie, přišla mladá žena Elizabeth. Po matčině smrti trpěla nesmírným zármutkem, měla problémy i se vztahy k mužům. Dr. Weiss ji zavedl do minulých životů, aby se společně pokusili odhalit příčinu. Ve stejné době se u něj léčil Pedro, sympatický Mexičan, který se také utápěl v žalu. Elizabeth s Pedrem se neznali, takže nikdo netušil, jak neuvěřitelné drama se začíná rozehrávat. Čím hlouběji se totiž nořili do minulosti, tím jasnější se zdálo, že se kdysi velice dobře znali, a co víc, že se milovali! Na lékaři teď bylo těžké rozhodnutí. Má bývalým milencům prozradit pravdu o jejich minulých životech? Má právo zasáhnout do toho současného?

Neuvěřitelné svědectví o tom, že naši milovaní nás nikdy neopustí… Od autora již vyšlo: Mnoho životů, mnoho Mistrů, Poselství Mistrů, Jedna duše, mnoho těl

Ve skutečnosti se v knize objevují i zajímavé myšlenky či příběhy, které mají mnoha lidem co říci. Proto jsem vybrala pár těch, které mě zaujaly více než ostatní:

Brian Weiss mimo své lékařské praxe pořádá různé semináře, spojené často s hromadnými regresemi. Události, které zpočátku nikomu nedávají smysl, zapadají spolehlivě do mozaiky událostí a osob.
"Po kterémsi z mých seminářů mi jedna účastnice vyprávěla úžasný příběh. Už od té doby, kdy byla malá, se jí stávalo, že když nechala ruku spuštěnou přes pelest postele, uchopila ji nějaká jiná, milující ruka a ji to uklidnilo, když se bála nebo pociťovala úzkost. Často, když se jí ruka svezla přes pelest náhodou a to uchopení ji překvapilo, reflexivně ucukla a tím se vždy stisk přerušil.
Vždycky věděla, kdy se má po ruce natáhnout a nechat se uklidnit. Pod postelí samozřejmě žádná fyzická forma nebyla.
Jak dospívala, ruka zůstávala. Vdala se, ale nikdy o tomto zážitku svému manželovi neřekla, protože jí připadal příliš dětinský.
Když čekala první dítě, ruka zmizela. Chyběla jí ta milující a známá společnice. Nezažila, že by ji někdo vzal tak něžným způsobem za ruku.
Narodilo se dítě, krásná dceruška. Chvilku po porodu, když už spolu ležely v posteli, ji holčička uchopila za ruku. Náhlé a mocné poznání toho starého známého pocitu se jí rozlilo celým tělem a myslí.
Její ochranitelka se vrátila. Vykřikla štěstím a cítila obrovský nával lásky a spojení, o kterém věděla, že existuje daleko za hranicemi fyzického."

Při čtení této části jsem měla po celou dobu husí kůži. Možná proto, že i já zažívala něco podobného. Ještě jsem ani neměla partnera a už jsem věděla, jak se bude jmenovat má dcera (na tu dobu dosti neobvyklé jméno). Vůbec jsem nepochybovala, že to bude dcera. Nejspíš proto, že mi byla tak blízko.

* * * * *
Součástí knihy jsou i posleství od duchovních mistrů (kteří se tak doktoru Weissovi představili), která přicházela prostřednictvím pacientů v hypnóze. Zaujala mě část o úrovních a reinkarnacích:
"Když se někomu podíváte do očí, komukoli, a uvidíte svou vlastní duši, jak se dívá na vás, pak budete vědět, že jste dosáhli další úrovně vědomí. V tomto smyslu reinkarnace neexistuje, protože všechny životy a všechny prožitky existují současně. V trojrozměrném světě je však reinkarnace tak skutečná jako čas nebo hora nebo oceány. Je to energie jako každá jiná a její skutečnost závisí na energii příjemce. Pokud si příjemce uvědomuje fyzické tělo a pevné předměty, je pro něj reinkarnace reálná. Ta energie se skládá ze světla a lásky a vědění. Aplikace tohoto vědění láskyplným způsobem je moudrost... momentálně existuje ve vašem plánu obrovský nedostatek moudrosti."
Toto pojetí mi dává smysl. Bylo to uklidňující zjištění poté, co jsem si v knize Anity Moorjani přečetla její zkušenost z klinické smrti. Podle ní minulé životy neexistují a vše probíhá souběžně.

* * * * *
Každá regrese končí smrtí a snahou o ponaučení. Mám kolem sebe jen málo těch, kteří se smrti opravdu nebojí. Také se snažím nebát "neznámého", ačkoliv jsem ji nejpíš prožila mnohokrát. Ale jak se v knize píše - Země je oblast zapomění a na hodně věcí si zkrátka nepamatujeme.
"Mí pacienti mi v hlubinné hypnóze pořád a pořád říkají, že smrt není neštěstí. Když zemře nemluvně nebo malé dítě, máme příležitost poučit se o něčem důležitém. To oni se stanou našimi učiteli, učí nás hodnotám, prioritám a především lásce.
Ta nejdůležitější ponaučení často vzejdou z těch nejtěžších dob."

* * * * *
Velmi sympatická byla i kapitola věnovaná snům, které mívám denně, často dost zvláštní. Někdy si je nepamatuji, ale to jsou výjimky. Proto mi bylo příjemné číst podobné zážitky jiných lidí.
Stejně tak vzpomínky na život v Egyptě. Zajímavé je, že mi vše popisované připadá velmi povědomé, ale vůbec mě neláká navštívit Egypt v současnosti. Možná proto, že po oné vyspělé civilizaci mi zbyly snad jen ty pyramidy.

* * * * *
Na konci jedné regrese popisovala pacientka Elizabeth své ponaučení ze života, kdy nemohla žít s láskou svého života. Zatvrdila se a prožila většinu života v hněvu a pocitu nespravedlnosti. Přitom mohla pomáhat potřebným, rozdávat lásku i soucit. Protože měla tolik lásky na rozdávání...
Nakonec dodala:
"Láska je jako voda. Proniká všemi štěrbinami. Kamkoli se dostane, zalije každé volné místo. To my, lidé, ji zastavujeme a děláme tu chybu, že ji stavíme bariéry. A když láska nemůže naplnit naše srdce a naše mozky, když jsme odpojeni od našich duší, které jsou tvořeny láskou, zblázníme se."

Její slova připomněla doktoru Weissovi slavný experiment s opicemi psychologa Harryho Harlowa:
Mláďata opic, kterým byl odepřen dotek matek, jejich výchova a láska, se stala úplně asociálními, fyzicky nemocnými nebo dokonce umírala. Nemohla bez lásky přežít, aniž by je to nepoznamenalo. Láska není alternativa. Je to nezbytnost.
Honba za penězi nebo jen prostá snaha uživit rodinu vytváří propast mezi rodiči a dětmi. Dnes už, bohužel, moc dobře víme, jak se neodstatek času a lásky na dětech projevuje.

* * * * *
Na konci knihy se dotor Weiss svěřuje i s láskou ke své ženě, která však musela projít zatěžkávací zkouškou v podobě nedůvěry jeho otce. Příliš se bál, aby syn neopakoval jeho chyby, kdy musel kvůli rodině obětovat kariéru. Sám si z toho vzal ponaučení:
Když vaše intuice, váš nejvnitřnější pocit, vaše spirituální srdce nepochybně ví své, nenechte se zviklat argumenty ostatních, které jsou založeny na strachu. I když to ostatní někdy myslí dobře, někdy ne, mohou vás svést daleko z vaší cesty.

* * * * *
Věřím, že tato kniha, která se čte s lekostí, může vnést do života nový pohled na lidi i situace.

Možná pomůže některým uvědomit si, že až tady jednou nebudeme, těžko si někdo vzpomene, jak skvělí jsme byli ve svém zaměstnání či kolik majetku nastřádali. Lidé si hlavně vybaví pocit, jaký jsme v nich zanechali. A jak se zdá, láska má ten největší potenciál
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 21:52 | Reagovat

Ráda se po knize podívám, v naší knihovně ji mají, ale nyní je půjčená. Zapisuji si do seznamu. :-)

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 22:31 | Reagovat

Mám ráda psychologii, v poslední době se však raději moc do různých pocitů nenořím. Doba, kdy jsem pitvala své pocity, zážitky, vztahy k lidem byla pro mne dobou nespavosti, proklimbaných nocí, neuskutečněných snů. Snažím se nyní uchovat si zdravý rozum, což při takovém ,,přemýšlení" v posledních letech nejde. Prostě mám období, kdy jsou mi vzácné chvilky klidu- říkala jsem tomu podle našich - že koukám do pitoma. Bezmyšlenkovitě - vypínám...

3 Radka Radka | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 22:33 | Reagovat

[1]: Če se lehce, určitě Tě zaujme :-)

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 22:34 | Reagovat

Lásky mám na rozdávání, jen pořád čekám na tu, kterou bych mohla dostat od někoho druhého. Příliš často jsem měla v životě pocit ,,nemilované", jen trpěné, potřebné. S léty je to čím dál víc.

5 Radka Radka | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 22:35 | Reagovat

[2]: Tohle bylo celkem oddechové čtení. Je to o lásce, která člověka provází napříč časy. A to se mi líbilo. Krásně to naladilo :-)
Jinak s Tebou souhlasím, pokud mohu, vypínám mozek a zbytečně neřeším neřešitelné.

6 Radka Radka | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 22:38 | Reagovat

[4]: Čekáme to hlavně od nejbližších a pokud to nepříchází, je to smutné. Ale věřím, že synové i vnoučata Tě mají moc rádi. Dokonce i my, co Tě na vlastní oči neviděli, ale rádi k Tobě chodíme číst.

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 22:52 | Reagovat

[6]: Snad mají, ale mají už své starosti i radosti, rodiče už jsou samozřejmě na vedlejší koleji. A čas tak letí. Nechtěla bych, aby nás denně navštěvovali a pod. ono stačí někdy jen projevit zájem i třeba na skypu, telefonem, aby člověk věděl, že si vzpomenou. Kolikrát si říkám, kdybych zrovna umřela, tak na to tak hned nepřijdou. Muž mne naváděl, abych nezapla aspoň dva tři dny internet, třeba by se zajímali, co se mnou je. ;-)  :-D

8 adamová adamová | Web | 13. dubna 2014 v 7:32 | Reagovat

Po téhle knížce se u nás v knihovně podívám, možná by mi v osobních problémech pomohla.

I já patřím k těm, co se zatím smrti bojí. Sice už to není tak intenzivní strach, jako v mládí, ale je tam.

Na dnešek se mi zdál takový zvláštní sen, snad zaměstnanci pohřební služby se mnou vyplňovali jakýsi bláznivý dotazník a mimo jiné tam bylo, jestli do rakve vlezu sama :-x  :-?  :D  Odpověděla jsem, že jo, že tam hupsnu, protože nechci, aby se mě dotýkali, že z nich mám strach.

Zajímavé bylo, že jsem jim ukazovala před tím moje fotky, ne snímky, na kterých jsem já, ale fotky které mi patřily - rodinné, snad i z dětství a byly zvláštní, jednak hrozně velký formát, za druhé byly v barvé sépie a byli na nich lidé, které jsem nepoznávala, odhaduju, že snad vznikly v předminulém století.

9 Radka Radka | E-mail | Web | 13. dubna 2014 v 12:49 | Reagovat

[7]: Vím, že máš veliký deficit z dětství a ten se těžko dohání. Sama nevím, jak se to projeví na mně ve stáří.
Ale donutila jsi mě zamyslet se. Moje maminka cítila totéž a mně trvalo pár let, než jsem to pochopila. Vyrůstala bez rodičů, dloho byla sama coby vdova a láska jí chyběla. A tak jsem k ní změnila přístup. Projevovala jí lásku nejen slovem, ale i pohlazením, snažila jsem se dodržovat její rituály. A snad jsem ji naučila lásku přijímat.
Došlo mi, že i tady platí, že staří lidé jaou jako děti - potřebují více pozornosti. Zkrátka jsem oplácela to, co ona mi věnovala těch pár let v dětství, než se to zvrtlo.
Jenže tohle si v tom každodenním shonu nějak neuvědomujeme.

10 Radka Radka | E-mail | Web | 13. dubna 2014 v 12:52 | Reagovat

[8]: Jestli to opravdu probíhá jak se tam píše, duše dojde k ponaučení a to je dobře :-)
S těmi pohřebáky - nečetla jsi báseň Fredyho Krugera pod článkem Sleduji znamení? To by tak odpovídalo :D
Nebo jsi se už naladila na knihu a uvědomila sis, že smrt je součást života, tak proč s tím dělat velké štrapáce :-D

11 adamová adamová | Web | 13. dubna 2014 v 18:26 | Reagovat

[10]: Báseň Fredyho Krugera jsem před tím snem nečetla, tímto se mu omlouvám, ale už jsem to napravila, přečetla jsem si jí před malou chviličkou. :D

12 Sugr Sugr | Web | 13. dubna 2014 v 19:48 | Reagovat

Dva mladí lidé, kteří se hledali až se našli - to muselo být krásné. Po životních zkušenostech znám spíše dva lidi, kteří se rozejdou právě proto,protože se kdysi našli! :-( :-)

13 Radka Radka | E-mail | Web | 13. dubna 2014 v 19:52 | Reagovat

[11]: A sedlo to, nemám pravdu? :D

14 Radka Radka | E-mail | Web | 13. dubna 2014 v 20:08 | Reagovat

[12]: No, těch rozchodů je poslední dobou opravdu hodně :-(
Připomíná mi to slova mého známého Vševědka, že je doba, kdy vydrží jen ti, co spolu opravdu mají zůstat.

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 13. dubna 2014 v 23:06 | Reagovat

Zajímavé a inspirativní. Příležitostně si knížku rád přečtu. Nedělám si hlavu z minulých životů. Ale těším se na ty budoucí :-)

16 Johanes Johanes | E-mail | 14. dubna 2014 v 10:24 | Reagovat

...když vy ženy to maté těžké...celý život rozdáváte lásku svým dětem,pak vnoučatům a když se zasteskne vám,tak najednou není lidí.A ono stačí tak málo...třeba jen uchopení za ruku,pohlazení nebo polibek na vlásky,když ten pravý zrovna prochází kolem...
Ta dnešní doba je nějaká chladnější,možná až ledová.Jak kde.A to je myslím příčina těch nedobrých pocitů.Ale věřte,že vás vaši blízcí mají rádi...jen to někdy dávají najevo tím  svým způsobem... :-)

17 Lydie Lydie | 14. dubna 2014 v 14:30 | Reagovat

[16]:
Jo - napsal jsi to moc hezky.

18 Ježurka Ježurka | Web | 14. dubna 2014 v 17:45 | Reagovat

Četla jsem tvůj článek jedním dechem, občas také s husí kůží. Tato kniha by se mi také určitě líbila. Znamenám si. Děkuji.

19 Bev Bev | E-mail | Web | 15. dubna 2014 v 13:28 | Reagovat

Velice krásný článek o další zajímavé knize. Ukládám si do paměti věty: Láska není alternativa. Je to nezbytnost. Protože jsou překrásné a pravdivé. :-)

20 Radka Radka | E-mail | Web | 15. dubna 2014 v 19:36 | Reagovat

[15]: I o těch budoucích Brian Weiss píše, konkrétně v knize Jedna duše, mnoho těl. Nabízí opravdu zajímavý pohled i důvod, proč do budoucna "nahlížet" :-)

21 Radka Radka | E-mail | Web | 15. dubna 2014 v 19:36 | Reagovat

[16]: Musím souhlasit s Lydii - moc hezky napsáno

22 Radka Radka | E-mail | Web | 15. dubna 2014 v 19:37 | Reagovat

[18]: Rádo se stalo a překvapila mě Tvá husí kůže. Chápu to jako znamení, že Ti kniha má co dát :-)

23 Radka Radka | E-mail | Web | 15. dubna 2014 v 19:38 | Reagovat

[19]: Děkuji, je to tak - nezbytnost, ale většinou si to uvědomíme moc pozdě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama