Spokojený víkend

2. června 2014 v 23:26 | Radka |  Co život dal
Mé prožitky z minulého týdne v některých vyvolaly pocit, že jde o pohádku. Přísahám, že vše do posledního slova se zakládá na pravdě. Samozřejmě, že byla i stinná místa, ale to pozitivní vše prozářilo a zůstaly především dobré pocity.
S mírnou obavou, zda jsem sobotním článkem něco nezakřikla, jsem očekávala dění příští. Naštěstí víkend probíhal v pododném duchu jako pracovní dny.


V sobotu jsme se sešly s kamarádkami u jedné z nich. Takový malý trojlístek, co se v plném počtu schází jednou za rok. Dobrovolně jsem se ujala role řidiče, vyzvedla H. doma a dopravila nás do místa bydliště V. Zaparkovala jsem přes ulici a ještě u dveří domu si říkala, jestli by nebylo lepší auto přeparkovat rovnou před dům, když je tam dostatek místa. Nakonec jsem nad tím mávla rukou a dobře jsem udělala.

U kamarádky jsme se měly jako v televizi. Přesněji řečeno - v pořadu Prostřeno. Připravila jídlo o několika chodech, které jsme prokládaly vzájemným sdělováním zážitků. I když vše chutnalo báječně, italské rizoto s kuřecím masem a špenátem mě naprosto uchvátilo. Rýži já totiž ráda a lepivou obzvláště.

Zabrány do jídla i hovoru, přesto jsme nemohly přeslechnout ránu zvenčí. Všechny nás vylekala a ihned jsme běžely na balkon. Zprvu jsme nechápaly, ale později vyšlo najevo, že řidič (starší pán, určitě přes šedesát) z nepochopitelných důvodů narazil do zaparkovaného auta po pravé straně, které odhodil dopředu a natlačil na vůz před ním. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak rozumné bylo auto nepřeparkovat. Stála bych totiž na místě toho nabořeného vozu...
Netuším, zda se pánovi udělalo zle či selhalo jeho auto. Ale bylo vidět, že sám nechápe, jak se to mohlo stát. Jo, někdy se dějí věci.

Odpoledne i večer uběhl jako voda a domů jsem se dostala po desáté. Opět jsme si slíbily, že se brzy sejdeme, ale nedivila bych se, kdyby to bylo zase až za rok.

V neděli jsem doháněla resty, ale také jsem zaskočila za další kamarádkou. Pracuje v obchodním centru, celých dvanáct hodin v kuse, a tak jsem zašla trochu ji rozptýlit. Cestou kolem knihkupectví jsem neodolala a vešla nasát vůni potištěného papíru. Samozřejmě s přesvědčením, že žádnou knihu nechci, jen se potěšit...

Nuže, ano. Potěšila jsem se. Vedena neviditelnou silou sáhla jsem po nenápadné knize ve spodní polici, přečetla zadní stranu a má husí kůže byla jasným důkazem, že ten den neodejdu s prázdnou. Další kniha Briana Weisse si ke mně našla cestu. Radost mi nepřekazil ani pocit, že pokud jde o počet rozečtených knih na jednu osobu a rok, nejspíš bych trhla rekord.
Ale já to jistě brzy po večerech doženu.

Nezapírám, našly by se i nepříjemné okamžiky. Ale jak na potvoru si nemohu vzpomenout. Zato mi vyskočil zážitek s mými agapornisy. Léta jsem je učila brát si krmení z ruky, což odmítali. Až tento týden se to povedlo. Chutná jim totiž zrní, které je ve směsi a když jim chci udělat radost, vybírám ze sáčku. Ale nakrmit hejno tří kusů je trochu fuška. Proto jsem zalovila na netu a zjistila, že jde o konopí seté a lze ho koupit i samostatně.
Jo, tak na konopí jsem ty pacholky utáhla!

Na závěr dodávám: jediné slovo výše není lež a spokojené okamžiky po celé dny přeji i vám
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 2. června 2014 v 23:41 | Reagovat

Vše krásné a pohodové, knížka si tě sama přivolala, bude v ní určitě něco zajímavého pro tebe. Agapornisy má moje sousedka, úplně se do nich zamilovala a už má i kolik potomků. Má je doma ve velké kleci a má i voliéru venku a asi se jim to líbí. Přeji krásné dny a ať se ti daří.

2 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 3. června 2014 v 2:11 | Reagovat

Zaujímavá predtucha, hoci priamo nečitateľná. Lenivosť alebo teda predtucha zachránili auto. To je fajn. Ale fakt ostáva tá otázka "prečo?" Kto alebo čo má v tom prsty...

3 adamová adamová | Web | 3. června 2014 v 10:40 | Reagovat

Ty Tvoje předtuchy, to už není náhoda, já mám husí kůži teď, při čtení. A papoušci mi udělali radost, musí to být příjemný pocit, když Ti "zobou z ruky" :-)

4 Sugr Sugr | Web | 3. června 2014 v 20:33 | Reagovat

A proč by nemohl být tvůj život i nadále pohádka? Je to přeci moc krásné, ne? Držím palečky, protože ty si to hezké zasloužíš! ;-)

5 Radka Radka | E-mail | Web | 3. června 2014 v 22:03 | Reagovat

[1]: Moc bych těm našim opeřencům přála větší prostor, ale musí jim stačit byt a dvě velké klece. Pouštím je často a oni mi to oplácejí nepořádkem kam dolétnou :D

6 Radka Radka | E-mail | Web | 3. června 2014 v 22:05 | Reagovat

[2]: Maminka nás od malička učila věřit na anděla strážného. Někdy mám pocit, že i ona je takový můj anděl strážný. A to už pak stačí poslouchat ten hlas uvnitř sebe a člověk má vyhráno. Pokud není hluchý, unavený, zaneprázdněný ;-)

7 Radka Radka | E-mail | Web | 3. června 2014 v 22:06 | Reagovat

[3]: Vážně jsi měla husí kůži? Tak to nebyla náhoda ;-)
Dnes jsem se stavila koupit semenec a to bys teprve koukala, jak mi z té ruky zobali :-D

8 Radka Radka | E-mail | Web | 3. června 2014 v 22:07 | Reagovat

[4]: Děkuji, ale znáš to - vše má být v rovnováze. Tak se nebudu divit, až v ráji zaprší ;-)

9 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 4. června 2014 v 14:01 | Reagovat

Děkuju za ikonku na Blogosvět =)

10 Radka Radka | E-mail | Web | 4. června 2014 v 20:58 | Reagovat

[9]: Rádo se stalo :-)
Mám ji tady už dlouho, ale chystám se na propagaci i v článku - TT mi totiž nahrálo - mám takový pocit, že to s výběry na blogu TT stojí za starou bačkoru. bohužel.

11 pavel pavel | Web | 4. června 2014 v 22:03 | Reagovat

Osud byl k tobě a tvému autu milostivej. :-)

12 Radka Radka | E-mail | Web | 4. června 2014 v 22:04 | Reagovat

[11]: V sobotu ano, ovšem dnes jsem zažila šok. Ale o tom zase příště ;-) :-D

13 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 5. června 2014 v 11:02 | Reagovat

Někdy se opravdu den "vydaří" ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama