Ošklivá káča

20. července 2014 v 17:27 | Radka |  Příběhy mého života
Osud nebyl k Danuši nikdy moc přívětivý. Navzdory všemu rodiče svou jedinou dcerušku hýčkali a doufali, že z malé ošklivé kachničky jednou labuť vyroste. Ale s každým dalším rokem naděje ubývaly a rodičům zbylo jen doufat, že snad přeci jen se někdy holka vdá. Na pohled sice neměla moc co nabídnout, avšak srdce měla dobré, vychování slušné a věno... inu, na tu dobu docela královské.


Co nakonec rozhodlo, že v síti Danuše uvízl Toník, se kterým se znala z práce, lze jen spekulovat. Avšak námluvy velmi připomínaly scénku z Mrazíka, kdy se Marfuška (tady Danuše) velmi snažila na přehnaným sebevědomín oplývajícího mladíka zapůsobit. V tomto případě však nehezká holka zvítězila, neb sourozenců nemaje, konkurence žádná. Dokonce nikdo z okolí o namyšleného ňoumu zájem nejevil.
Okázalou svatbou získala mnoho, především nové příjmení, které však působilo jako ironie osudu. Už nebyla Konečná, alespoň podle jména začala být Pěkná.

Coby vdaná paní se velmi snažila a chotě pozorností zahrnovala. Neměl si nač stěžovat, snad jen že čest novému příjmení zrovna nedělala. I když se snažila hezky oblékat a vlasy upravovat, často se její snaha minula účinkem. Pozornost vždy odpoutal její obličej a řídké neposlušné vlasy, které jakoby ondulaci sabotovaly a po krátké době do své původní podoby trčely.
Přesto však splnila svou povinnost a s tříletým odstupem syna a dceru manželovi povila. A tak rodinu rošířil malý Toníček a posléze Danuška.

Po skončení mateřské se Danuše vrátila k práci do kanceláře, kde pilně jako včelička pracovala a své povinnosti na jedničku plnila. Se svým chotěm pravidelně u oběda v závodní jídelně sedávala a předváděla rodinné štěstí všem přihlížejícím.
Co však kolegům nemohlo uniknout, bylo nadřazené chování Toníka vůči své ženě. Ta vše omlouvala, zlehčovala a "na pravou míru uváděla". S přicházejícími léty se situace nelepšila, ba naopak. Z nepochopitelných důvodů se její obličej začal protahovat a někteří kolegové o ní prohlašovali, že je na tom jako Otík z Vesničky střediskové: měla být nejspíš koněm, ale pán Bůh si to na poslední chvíli rozmyslel a udělal z ní člověka, navíc ženu!

Měla to holka těžké. V práci i doma neustále pod dohledem manžela, který si svou převahu náležitě užíval. A tak se více snažila, aby si chotě a později i děti udržela. Neustále jim vychystávala, opečovávala a doslova rozmazlovala. Jen proto, že se díky svému vzhledu necítila hodna takového štěstí. Avšak další rána měla teprve přijít. To když Danuše v práci povýšila na vedoucí a Toník naopak krátce poté o zaměstnání přišel. V tu dobu chodila do práce ubrečená a kolegové se mohli jen domnívat, jaké peklo si doma zažívá. Opět se štěstí na ni usmálo a manželovi místo v novém provoze díky svému postavení sehnala. Aby se na ni nezlobil, že vydělává více než on, koupila mu luxusní ojetinu, které se firma po letech zbavovala. Okolí tím byla k smíchu, ale to pro ni nebylo důležité. Mnohem více jí ležela na srdci spokojenost rodiny a především manžela.

O svém soukromí se Danuše rozpovídala až po odchodu svého muže do předčasného důchodu. Nadále vstávala v pět ráno a vařila čerstvé jídlo pro muže a dospělé děti. Stále v ní přetrvával pocit, že si je musí kupovat, když má tolik nedostatků. Potomci se jí nakonec přece jen odvděčili. Vzali ji na její první dovolenou k moři a protože otec odmítal, odjeli bez něj. Do té doby věc nevídaná, avšak díky ní vyplulo na povrch několik skutečností.

Co zprvu vypadalo na povýšenost pana Pěkného, začalo zavánět diagnózou. Před svým odjezdem totiž musela Danuše nejen navařit a zamrazit dostatek jídla, ale také do mrazáku nakoupit zásoby pečiva, neboť choť odmítal chodit nakupovat. Nechtěl totiž sám mezi lidi!
Těžko říct, zda jemné prvky autismu či sociální fobie způsobily nadřazené chování manžela, za které se celé roky schovával.

Z ošklivé Danuše sice nevyrostla sličná labuť, ale životem zocelená paní Pěkná. Moc dobře ví, kde napáchala chyby tím, jak moc o své blízké pečovala. Smutné je, že Toníček mladší jako by jí z oka vypadl a k přilákání potenciální nevěsty ani dům nepomohl, který mu rodiče s láskou postavili. Naštěstí dcera Danuška v sobě kus odvahy našla a odjela studovat do velkoměsta, kde se z vlivu rodiny dokonale dostala. Po skončení studia ani nehledala práci ve svém rodišti. Dům po rodičích odmítla a užívá si svobodného života na privátě. Ví, že tím matce přivodila smutek, ale potřeba neopakovat chyby svých rodičů je pro ni mnohem důležitější.

TT - Ošklivé káčátko

Příběh ze života skutečných osob, avšak s mírně změněnými jmény, která však významově odpovídají realitě.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 domovina domovina | Web | 20. července 2014 v 18:29 | Reagovat

Je mi smutno za Danuši. Mám pocit, že obětovala sama sebe pro rodinu a sama nežila.

2 Radka Radka | E-mail | Web | 20. července 2014 v 18:37 | Reagovat

[1]: A co je nejhorší - obětovala se, ačkoliv až tolik o to nikdo nestál.
No, zkrátka káča :-?

3 pavel pavel | Web | 20. července 2014 v 18:58 | Reagovat

Jak to kolem sebe pozoruji, hodně žen v rozkvětu, nevím jak to jinak napsat, aby se některá tady neurazila, objeví svoji cenu a manžela, který je dosud ovládal, pošlou do háje.

4 Radka Radka | E-mail | Web | 20. července 2014 v 19:12 | Reagovat

[3]: Tož to Danuše neposlala, ona si ho stále hýčká, ačkoliv jí kolegyně říkají, aby ho přinejmenším pořádně nakopla!
Když on je stále dobře vychovaná :-?

5 Intuice Intuice | E-mail | Web | 20. července 2014 v 20:05 | Reagovat

Každý je strůjcem svého štěstí. Asi to k něčemu ve svém vývoji potřebuje, aby něco pochopila. Kdo je šikovný, tomu stačí menší lekce, kdo neví, stále je tam, kde je a stále prolézá lekcemi života.

6 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 21. července 2014 v 0:58 | Reagovat

Smutný život, ale i tak to v životě chodí

7 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 21. července 2014 v 6:55 | Reagovat

Myslim, ze aj pre samostantu ale vydatu zenu to musi byt strasne komplikovane, zbavit sa manzela. Zavislost - v tomto pripade nie financna - na tom, aby na starobu nezostala sama, to je este stale nejaky hlavny znak nasej spolocnosti.

8 Vendy Vendy | Web | 21. července 2014 v 11:02 | Reagovat

To je docela smutný příběh a takových ženských je určitě hodně. Co na sebe nedbají, myslí si o sobě to nejhorší a pak se vykupují takto péčí o své blízké. Kteří si péče užívají, ale na ni coby na člověka docela kašlou. Koneckonců, lednička je od toho,aby sloužila.
Je škoda, že si tu skutečnost uvědomila až pozdě, nebo spíš, možná si ji uvědomila dřív, ale nic s tím nedělala, a navíc totálně zkazila děti. Nebo jedno dítě, Danuška, zdá se,vzala rozum do hrsti a je odvážnější než mamka. Snad se jí bude v životě dařit líp.

9 Ježurka Ježurka | Web | 21. července 2014 v 13:41 | Reagovat

Budu se jen opakovat. Moc smutný příběh, ale pochybuji, že by si z toho někdo vzal ponaučení. Jsme sice každý jiný, ale všichni někdy tak stejní, že?

10 Sugr Sugr | Web | 21. července 2014 v 19:16 | Reagovat

Ani nevíš jak ta tvá věta: "Nechtěl sám mezi lidi" u mnoha dvojic platí! Máme v práci kolegyni na kterou čeká vždy její manžel až skončí, protože nemohou jeden bez druhého udělat ani krok! :-D Kolikrát si děláme srandu, zda-li spolu chodí i na wc? Všude ho má a on ji prostě za zadkem! Je to prý závislost, ale celkem chápu toho pána z tvého příběhu, stává se to většinou prý u nesourodých dvojic. Třeba také neměl sebevědomí, kdo ví, asi by musel vyprávět tento příběh zase třeba on... ;-)

11 pavel pavel | Web | 21. července 2014 v 22:23 | Reagovat

[10]: Hlídá si ji jako svůj majetek a je s podivem, že jí to už nejde na nervy. :-D

12 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 22. července 2014 v 18:04 | Reagovat

Je mě líto, když se občas dočtu, nebo doslechnu o právě takových ženách. Obětovat se, nenajít nikdy kousek sebelásky...
Nj, jsou různé lidské osudy :-)

13 Sugr Sugr | 22. července 2014 v 18:12 | Reagovat

[11]: Kupodivu to leze na nervy všem ostatním ale jemu ani jí ne! Dokonce se tím všude chlubí, že si bez sebe ani neprdnou i u toho musí být oba dva!
Když jí poslala vedoucí na první školení vyhrkla, že bez Karla nejde..., že nemůže! Nu, kýváme všichni hlavama a nechápeme, ale Pavle už jsem tu i na nějakém blogu takovou silnou závislost zaregistrovala. O_O Když to oběma vyhovuje a neubližují tím jiným - proč ne? :-D  :-D

14 Radka Radka | E-mail | Web | 22. července 2014 v 23:22 | Reagovat

[6]: [5]: Ano, každý máme svobodnou volbu

15 Radka Radka | E-mail | Web | 22. července 2014 v 23:24 | Reagovat

[7]: Souhlasím, někoho se zbavovat není jednoduché. Proto jsme byla ráda, že jsem si mohla sbalit osobní věci a s dcerou odejít. Kdyby byl dům jen můj, těžko bych ho vyhazovala ;-)

16 Radka Radka | E-mail | Web | 22. července 2014 v 23:26 | Reagovat

[8]: Takových žen znám opravdu hodně :-(
Věřím, že Danuška bude na tom lépe a rozhodně nebude vděčná jen za to, že nemusí žít sama.

17 Radka Radka | E-mail | Web | 22. července 2014 v 23:26 | Reagovat

[9]: Libuško, vystihla jsi to - v něčem jsme zkrátka nepoučitelní :-?

18 Radka Radka | E-mail | Web | 22. července 2014 v 23:28 | Reagovat

[10]: Já bych z toho šílela, mít někoho stále za pozadím. Ale věřím, že takoví lidé jsou, kterým to dělá dobře.

19 Radka Radka | E-mail | Web | 22. července 2014 v 23:28 | Reagovat

[12]: Když tito lidé jsou asi šťastní tím, že mohou druhým "sloužit", jinak si to neumím vysvětlit

20 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. července 2014 v 10:54 | Reagovat

Ono to samozřejmě láká k odsudku a já vzhledem k tomu, že schopnost nezávisle konat beru jako moc důležitou, a to právě a speciálně i ve velmi blízkém vztahu, bych se k němu v prvním plánu snadno přidal. Ale je důležité si uvědomit, že pro některé lidi je život pro druhé naplněním skutečné vlastní představy štěstí, která není o nic méně hodnotná, než když člověk dělá něco tzv. pro sebe. I když to ostatní berou jako oběť (resp. oni by to tak cítili, kdyby to měli dělat). Jsem vždycky velmi opatrný na jednoduché rady, které většinou lidé dávají jen z pohledu vlastních očí, což může být účinné, ale jen někdy a víceméně shodou okolností.

21 Radka Radka | E-mail | Web | 27. července 2014 v 17:59 | Reagovat

[20]: Věřím, že Danuše konala dobré pro druhé ráda, ale škoda toho pocitu, že si byť jen pozornost musí zasloužit.

22 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. července 2014 v 14:02 | Reagovat

[21]: To samozřejmě souhlasím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama