Dovolenkové šílenství

4. srpna 2014 v 21:12 | Radka |  Co život dal
Má dovoelná pokračuje a s ní i malování bytu (popsáno zde)
Další den jsem opět nasadila rozvážné tempo a po poklidné snídani, článku na blog a pár telefonátech (co nadělám, jsem zkrátka oblíbená ) jsem se mohla pustit do práce. Nejprve jsem z obytné kuchyně (kterou jsem malovala) odnesla do mého pokoje stůl, který se mezi okno a postel sotva vešel. Na něj jsem s omluvou postavila obě klece s mými ptáčky.

Zavřela jsem za nimi dveře a - světe div se - byl klid. Tentokrát měli výhled z okna, který oni rádi a tak neprotestovali.

Malovat jsem začala vanilkovou barvou. První byly hrany a postupně jsem šmrdlala štětkou celou jednu zeď (2x2,5m) a rochnila si, jaký skvělý reset mozku jsem použila. Cosi mi sece z dálky přicházelo, dalo by se říct rada ať použiju váleček a půjde to mnohem rychleji, ale já si dál užívala vypnutý mozek. Kousek před cílem mi to přišlo zdlouhavé. Proč jsem nepoužila váleček? No jo, protože jsem si to přece náramně užívala!
Aha, tak s bílou se tolik mastit nebudu, zavelela jsem sama sobě.

Štětcem jsem projela nedostupná místa pro váleček a připravila vše na rychlý finiš. No, tak to jsem se trochu spletla, protože bylo nutné odtáhnout lednici a vše důkladně kolem ní vyčistit. A když už jsem měla v ruce vysavač, vzala jsem to i pod kuchyňskou linkou, které jsem oddělala sokle. Lehla jsem si na zem a měla v plánu vysát všechny pavučiny. V jednu chvíli jsem se jaksi šprajcla s hadicí i s rukou pod linkou, v rameni mi škublo a já se nemohla hnout. Připadala jsem si jako bezbranný brouček, když ho položí na záda. Křičet nemělo smysl, neb přes zapnutý vysavač a hlasitou hudbu by mě dcera stejně neslyšela. Nezbylo než se pomalinku posouvat do pozice, odkud bylo možné narovnat se. Nakonec mě uklidnil fakt, že mě v té strašné poloze nikdo neviděl.

Dál šlo vše hladce, jen lednice, kterou jsem se rozhodla přesunout, dělala trošku rachot. Tedy, znáte ten nepříjemý zvuk posouvaného nábytku po parketách? Jo, tak tohle bylo ono. A protože jsem vždy kus vymalovala a poté lednici (i se soklem na nožkách) posunula, lezla jsem nespíš na nervy lidem delší dobu. Jednu chvíli jsem měla obavu, jestli sousedé naproti, jejichž dveře od bytu se stále otevíraly a zavíraly, nepřijdou s dotazem: Co tam proboha děláte?
Raději jsem se v duchu připravila a představila si, jak otevírám v triku od barvy a odpovídám: Pletu punčochy pro svou sestru. Snad vás neruším cinkáním jehlic o sebe. To by je mohlo dokonale zmást a zapomněli by mi vynadat.

Ale do nočního klidu scházelo ještě hodně času a tak jsem dál pokračovala, místy mírně hlučně.
Při přesunu lednice jsem si vzpomněla na dřívější zkušenosti (popsáno v článku Jak jsem potkala feng šuej). Nejprve jsem ji vysunula z bloku linky kvůli úklidu, ale jak byla venku, napadlo mě dát ji dál od klecí mých opeřenců. Musí je přece rušit jak stále sepíná! A tak začal přesun sedačky a lednice a přitom mi naskočila věta: zase mám ledničku v oblasti vztahů!

Vzhledem k tomu, že byt obýváme jen s dcerou (a ptáky, kteří mají čtvrtinové hlasovací právo), dovolila jsem si experiment. Lednice putovala do sektoru kariéra a sedačka, která nyní zasahuje do centra čistoty a harmonie, dostala místo červeného potahu bílý.
Logicky by se mohlo zdát, že jsem svou kariéru poslala k ledu, ale pokud se nemýlím, tak tomuto sektoru vládne modrá barva a když tam něco modrého umístím, účinek lednice padne.

Popravdě, mám to jen dočasně. Jednak nezbylo místo na stůl a také mám plány, tedy vysněnou budoucnost, která tento stav změní (no ano, budoucnost si lze vysnít, tedy v hlavě vymyslet ). Pevně v to věřím.
Ovšem až tohle uvidí má nejstarší sestra, asi to s ní zamává

Nicméně po domalování jsem udělala na chvíli průvan a poté vypustila dravce. Agapornisové vlítli do kuchyně a byli v šoku. Musela jsem rychle přenést klece, aby měli svůj pevný bod a odtud mohli sledovat změny.

Celý den jsem poctivě pracovala (a chvílemi se u toho i válela), na jídle se odbývala, ale večeři jsem se rozhodla udělat pořádnou. Z kuřecích prsou jsem pro nás s dcerou osmahla plátky na přírodno a doplnila zeleninovým salátem. Ptáci dostali ledový salát, který tektokrát neignorovali, ale celkem si pochutnali. A při přípravě jídla mi samozřejmě asistovali.

Až do půl desáté jsem stále něco umývala a čistila, než jsem usoudila, že je čas naložit se do vany. Tělo bolelo a relaxační koupel lákala.

Do postele jsem ulehala s pocitem, že ráno nevstanu. Měla jsem pocit, že všechny svaly v těle mi hoří jako při silné chřipce s teplotou a klouby bolí těžkou námahou (v genech mi byl předán revmatismus). Usínala jsem s prosbou, ať se stane zázrak a já ráno mohu vstát z postele. Že nepůjde pokračovat v úklidu i po případné, zázraku, mi bylo celkem jasné.

V noci před třetí mě probudila nastupující migréna. Tělo stále bolelo a hořelo, ale stejně jsem nelitovala. Vzala jsem si aulin, pořádně zapila a usnula s pocitem, že ta změna byla nutná.

Ráno to vypadalo téměř na zázrak. Bolest byla z velké míry pryč a mně se akorát nic nechtělo. Možná za to mohla změna počasí, ale padla na mě lenora. A tak jsem se poflakovala po bytě, chystala si snídani a přemítala nad dalším dovolenkovým programem. Mezitím jsem upekla chleba a piškot se švestama, aby bylo do čeho zakousnout.

Po poledni jsem vyrazila na nákup a zaskočila za kamarádkami. Jedna má stánek s kosmetikou v nákupním centru a před pár dny prošla regresí, tak bylo o čem povídat. Zároveň jsem tam zažila cosi, o čem raději přístě (bylo to zvláštní, příjemné a mírně dojemné).

Domů jsem přišla s nákupem a chtěla se pochlubit novou záclonkou do kuchyně. Ptáci se tak vylekali, že jsem musela záclonu odhodit a dělat jakože nic. A pak si užijte radost! Tak jsem si je začala udobřovat dobrotami, které jsme speciálně pro ně nakoupila.
Když udobřeni odlétli do mého pokoje, záclonu jsem pověsila, abych viděla konečně tu krásu. Čekala jsem kritiku dcery, že jsem infantilní, neb šířka 3m pojala celkem 15 větších kytek. Již předem jsem se hájila slovy: "Ale ona byla nejlevnější, jen 99 za metr!" Jí se naštěstí celkem líbila.

Z plánovaných prací dnes nebylo celkem nic, ale i odpočinek je nutný. Na úterý byl v plánu výlet na západ, ale mé tělo lehce stávkuje a dcera, která by měla mi měla dělat společnost, také.Takže nic neplánuji a zkusím lehce improvizovat. Vše podle možností a momentální nálady.

Ještě připojuji starší foto mých agapornisů (neb USB v mém ntbk stávkuje), abyste věděli, kdože mi to tak vydatně pomáhá


Příjemné dny všem
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 4. srpna 2014 v 21:35 | Reagovat

Tak to sis mákla, ale na druhou stranu ten hřející pocit, když je vše hotovo a všechno krásně voní čerstvou barvou a záclonka tomu všemu dala ten pravý závěr. Agapornis, takové, ale i jiné barevně má sousedka. Teď se jí začali klubat mladí, jednoho jsem dávala k sobě na stránku. Zrovna poprvé vylétl z hnízda. :-)

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. srpna 2014 v 21:58 | Reagovat

Jéje, připomněla jsi mi moje malování. Nejlépe se maluje, když není nikdo doma a nekritizuje, neřídí. To když se děje, buď mrsknu válečkem se slovy:,, nutno ukázat, když se všechno lépe ví."nebo s líbezným úsměvem poškemrám:,, Já tam tak nedosáhnu, že to spravíš?"
Ty to ovšem musíš zvládnout sama, viď? ;-)

3 Radka Radka | E-mail | Web | 4. srpna 2014 v 22:11 | Reagovat

[1]: Je to tak, už jsem se těšila, až s tím bytem něco udělám. Když já ráda buduji a přestavuji :-D
To mládě jsem nějak prošvihla, ale už jsem dohledala. Bude mít asi víc barvu dožluta, ale je krásné :-)

4 Radka Radka | E-mail | Web | 4. srpna 2014 v 22:13 | Reagovat

[2]: Já malovala vždy, i když jsem žila s ex. Brala jsem to jako relax, když denně musím zapojovat mozek a něco vymýšlet, hledat chyby, opravovat, školit...
Ale při posledním malování, při kterém jsem se dost trápila, jsem se zařekla, že už nikdy! A vidíš, zase jsem do toho šla :D

5 Sugr Sugr | Web | 4. srpna 2014 v 22:53 | Reagovat

Teda ty tvojí pomocníci jsou ÚŽASNÍ, kam se to hrabe na Ex! ;-) Vždy když je vidím v prodejně, tak si říkám jaký to je asi druh na domácí potěchu? Kolegyně má korelu, jiní mají andulky, ale tihle krasavci jsou vskutku moc pěkní Raduš! :-)

[2]: Ono Růženko takových šikovných žen je nyní 98% žen, málokterá má k ruce šikovného manžela, ale jak tak slýchám kolem sebe, vůbec, ale vůbec jim to nevadí, kam nedošáhnou, tam si vezmou židly nebo štafle, fakt! :-)
Dnešní ženy jsou, či spíše musí, být hodně samostatné. Jak jsem již psala u nás v práci je z 8 děvčat jen jedna, která má manžela stále za pozadím. ;-)
Ostatní-šťastně rozvedené. ;-)

6 Radka Radka | E-mail | Web | 4. srpna 2014 v 22:57 | Reagovat

[5]: Úžasní jsou, ale mluvit neumí (možná je to dobře, do všeho by kafrali :-D )
Korelu měla sestra a přišla mi víc ukřičená, andulky mě nikdy nelákaly, ale líbí se mi, že umí mluvit :-)
Já mám v práci naprostou většinu kolegyň a kolegů ve svazku manželském, takže mě občas mají tendenci litovat, ale jsou i tací, co závidí ;-)

7 Ježurka Ježurka | Web | 5. srpna 2014 v 16:26 | Reagovat

Raduško, kdybys náhodou potřebovala ještě vypínat někdy mozek nebo vyčistit hlavu, mohla bys pokračovat u nás. My bychom to táááák potřebovali, ale nejsou lidi. No a ty to zvládáš bravurně! Z té podlahy bychom ti i pomohli vstát! Ale myslím, že lenošení taky patří k dovolené, ne? ???

8 Ajka Ajka | E-mail | Web | 5. srpna 2014 v 23:53 | Reagovat

Naivně jsem myslela, že dovolenkovému šílenství se dá vyhnout, když se nepojede na dovolenou .... jak vidím, myslela jsem špatně :-D  :-D

9 pavel pavel | Web | 6. srpna 2014 v 1:49 | Reagovat

Taky bych potřeboval vymalovat. Nechceš pokračovat u mne, když jsi tak šikovná? :-D

10 Katka Katka | E-mail | Web | 6. srpna 2014 v 7:57 | Reagovat

Jakmile jsem toto začala číst, řekla jsem si "Radka se zbláznila - unavená z práce si dá o dovolené takový záhul." Malování, gruntování a podobné šílenosti naprosto nesnáším. Ale máš naprostou pravdu, na vyčištění hlavy jsou tyhle akce nejlepší. Nebo sport či jinej fyzicke nápor.
Já mám teď právě velkou pomoc - dcera CHCE brigádovat, práce moc není, tak mi dělá doma právě takové věci, na které se člověk nekonečně dlouho a s odporem chystá....

11 Radka Radka | E-mail | Web | 6. srpna 2014 v 10:32 | Reagovat

[7]: Libuško, to je od Tebe milé :-D
Když ona mi brzy končí dovolená a musím zase do té práce :-(
Ale věř mi, že kdyby to šlo, ráda bych to pro Tebe udělala :-)

12 Radka Radka | E-mail | Web | 6. srpna 2014 v 10:32 | Reagovat

[9]: A že sis ten svůj tým kamarádek a přítelkyň ještě nevytrénoval  :-D

13 Radka Radka | E-mail | Web | 6. srpna 2014 v 10:35 | Reagovat

[10]: Neříkám, že se v tom vyžívám, ale miluji ten pocit, když si pak člověk sedne a může se kochat výsledky své práce :-)
I mou dceru to šílenství nadchlo a pustila se do svého pokoje.
Myslím, že každá brigáda je pro děti skvělá věc. Sama jsem si to na střední vyzkoušela a doufám, že i dcera brzy okusí.

14 Vendy Vendy | Web | 6. srpna 2014 v 21:30 | Reagovat

Ty mě znovu rozesměješ. Hlavně v závěru - jsem unavená, tak upeču chleba a piškot... :-D
Jinak, tvoje manévry mi připomněly moje nedávné, když jsem stěhovala skříň z kamrlíku do pokoje. Samozřejmě v pokoji jsem tím pádem musela posunout postel, kvůli posteli jsem musela vytáhnout peřináč, který byl v záhlaví a samozřejmě malý prádelník, který musel uvolnit místo skříni. Také jsem musela posunout knihovnu a skříňku v kamrlíku, protože jsem chtěla vyšetřit místo ještě pro další skříň, kterou bych zase přesunula pro změnu ze síně.
Takže, kvůli jedné skříni jsem musela vystěhovat a posunout komodku, peřináč, knihovnu a tu stěhovanou skříň. Mazec. :-D

15 Vendy Vendy | Web | 6. srpna 2014 v 21:31 | Reagovat

P.S. nejhorší moment u tebe byl asi, když jsi uvízla u té linky. Ono to není žádná sranda, taky sis mohla vykloubit rameno, nebo tak něco. Naštěstí vše dobře dopadlo. :-D

16 Radka Radka | E-mail | Web | 7. srpna 2014 v 10:56 | Reagovat

[14]: Koukám, že víš moc dobře o čem takové šílenství je ;-)

[15]: Spíš jsem se tam mohla válet do doby, než by dcera dostala hlad :D

17 Radka Radka | E-mail | Web | 7. srpna 2014 v 11:55 | Reagovat

[8]: Když mě asi víc děsí to šílenství na cestách :-D

18 pavel pavel | Web | 8. srpna 2014 v 2:11 | Reagovat

[12]: Ty zneužívají spíš mne. :-D

19 dáša dáša | E-mail | Web | 8. srpna 2014 v 16:07 | Reagovat

Radu, při čtení Tvého článku jsem se musela smát a pak ještě u komentáře Vendy. :D  :D  :D
Ono to tak bývá, chceš vymalovat jeden kout a přitom musíš vystěhovat celou kuchyŇ :-D Když jsme se přistěhovali do HK, měla k nám asi po měsíci přít na návštěvu rodina, se kterou se manžel seznámil v práci a vzniklo velké přátelství. Pekla jsem, připravovala pohoštění a do toho mi v poledne přivezli nábytek - dětský pokoj, všechny části byly obaleny igelitem a pevně ovázané silnou lepící páskou.
Něco dali do obýváku, něco do děcáku.
Dětský pokoj byl využíván do doby, kdy jsme našetřili a koupili obývák.
Protože jsem byla natěšená, začala jsem odstraňovat ten silný igelit - nejtěžší bylo vybalit válendu s úložným prostorem. A pak vše přesunout do obýváku, lilo ze mě jako z konve a nechápu, jak jsem to všechno, včetně skříní a knihoven a stolu zvládla! A do toho mi ještě přivezli z jiného obchodu vysokou skříňku do koupelny. Na vše jsem měla celkem 2-3 hodiny! Ale to překvapení manžela a pak chvála návštěvy stála za to! :-)
Ještě se chci zeptat : kde Tvoje kamarádka sehnala někoho na vedení cesty z hluboké minulosti? Já jsem asi před deseti lety chodila na různé přednášky k paní Foučkové, ale ona prováděla regresi velice odborně, ale bohužel jen v Praze a v určitou hodinu,
což bylo pro mně dost složité.
Radu, měj se moc prima :-)  :-D

20 Radka Radka | E-mail | Web | 8. srpna 2014 v 16:23 | Reagovat

[19]: Tak to koukám, Dáši, že jsi založením stejný šílenec jako já a zdá se i Vendy :-D  Také jsem si skládala nový nábytek sama a když mi dopravce nabídl složit letiště, které přivezl, odmítla jsem, že to zvládnu sama. On shodou okolností bydlel vedle ve vchodě a když pak zjistil, že jsem to fakt zvládla, kroutil hlavou ještě dlouho :D
Kamarádka prošla regresemi i procesy odpuštění a bylo to u stejné paní jako moje dcera - ta paní tuším dokonce spolupracuje s paní Foučkovou, ale chce u regresí zůstat jen do konce roku, pak se chce věnovat postiženým dětem.

21 dáša dáša | E-mail | Web | 8. srpna 2014 v 17:13 | Reagovat

[20]:Radu, prosím Tě nedala bys mi na ni kontakt? Pokud to nejde, tak to pochopím.
Děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama