Můj fanklub

3. srpna 2014 v 11:11 | Radka |  Co život dal
aneb Kam se na mě hvězdy hrabou!

Když si vyberete malování coby způsob relaxu o dovolené, zní to podivně. Omluvou může být pouze fakt, že denně pracujete hlavou a potřebujete si ji vyčistit činností, u které moc přemýšlet netřeba.


Na úvod se musím přiznat - mám úžasný talent pouštět se do práce pozdě. Tedy ne poslední den před koncem dovolené, ale většina lidí si přivstane, provede přípravné práce a poté se pustí do díla. Kdepak já! Mně rychlé vstávání nedělá dobře, proto jdu na vše s námořnickou rozvahou.

V pátek jsem nakoupila barvy a psychicky připravila všechny členy domácnosti na následující zmatek (včetně sebe).
V sobotu jsem se pomalinku rozkoukávala, ale pořád jsem nacházela činnosti, které byly důležitější než malování (vyčistila jsem všechny odpady v bytě, přesadila dva fíkusy, naplnila pračku a posléze prádlo pověsila, vyřídila dva dlouhatánské telefonické hovory). Dcera již pojala podezření, že se malování odkládá. Jenže to bych nebyla já, aby opět nepřekvapila. Přenesla jsem klece s agapornisy do svého pokoje a v kuchyni mohl začít opravdový dovolenkový relax. Hodiny ukazovaly něco po páté.

Začala jsem místy, na které nemohu válečkem. Už při otevření pixle mi došlo, že jsem vybrala špatně. Nevzala jsem si vzorek posledně použité barvy a tahle byla světlejší. Jako vanilková zmrzlina! Asi byla potřebná změna, řekla jsem si pro sebe a odmítla si nadávat. V silném svitu odpoledního slunce, které se prodralo i žaluziemi, jsem rozdíl stejně nevnímala.
Vše šlo jako po másle až na jediný detail. Ptáci byli z nového stanoviště tolik rozhození, že vřískali a vřískali, až jsem měla obavu, že na mě někdo ze sousedů přilítne. Museli být slyšet i přes zavřená okna!

O půl deváté večer jsem to nevydržela a rozhodla se dovolit jim zpustošit můj pokoj. Otevřela jsem jednu klec, sameček se samičkou okamžitě vylétli a nabrali směr kuchyň. V mžiku však byli zpět. Aby ne, určitě to tam nepoznali. Samička dolétla na druhou klec a dožadovala se vypuštění jejich synka.
Nepomohlo nechat je proletět, podívat se na tu spoušť v kuchyni a doufat, že se vrátí do klecí. Kdepak. Jeden si sedl na mou hlavu, zbylí dva každý na jedno rameno a nehnuli se ode mě.
Rezignovala jsem. Popadla jsem nádobu s naředěnou barvou a dala se do dalšího malování. Kdybych byla odborníkem na selfies, nějakou bych pořídila. Jenže, trochu jsem se bála zaznamenat přímý důkaz svého bláznovství (ale nebojte, dnes musím pokračovat a ti tři budou určitě chtít být u toho!).

Nakonec bylo jasné, že nebudou chtít nocovat se mnou v pokoji, proto jsem začala uklízet prostor pro jejich klece. I při něm mi asistovali. Když se samička snažila zalézt mi pod triko, bylo jasné, že je čas jít spát.
Pospíšila jsem si, přemístila klece a v mžiku byli uvitř. Očekávala jsem, že zaujmou pozice pro spaní, ale kdepak! Pustili se do zrní, přikusovali jablíčko. Oni snad celé odpoledne nejedli!
Samožřejmě vím, že zvířata nemají ráda, když jim člověk neustále přemisťuje jejich obydlí. Ale že se jim až tak nebude u mě líbit, to bych nečekala.

Popravdě, nečekala jsem ani to, že mi s malováním někdo pomůže. Byl to přece můj plánovaný relax! Ale teď nevím, zda ty tři nazývat pomocníky, fanoušky, zvědavce nebo závisláky.
No nic, je čas pokračovat. Tak já si jdu uvařit kafe a důkladně po námořnicku promyslet dnešní postup prací.

Relaxu zdar a jeho divákům též!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 3. srpna 2014 v 12:40 | Reagovat

Místo ptáčků odháním pejsky, ale ti se stejně vrátí a tak je nás od barvy všech šest a pomocníci to teda určitě nejsou, spíš roznesou ještě barvu, která mi ukápne dál :-)

2 Ježurka Ježurka | Web | 3. srpna 2014 v 13:37 | Reagovat

To je krásný zážitek! Já bych nevěřila, že i ptáčci jsou takoví závisláci nejen na osobě, ale i na prostředí. Je to opravdu zajímavé! Já třeba vím, že bráškovo psi štěkají na něco, co není na svém místě, nebo je někde navíc, ale že to tak vnímají i ti tví miláčci, to tedy koukám. :-D

3 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 3. srpna 2014 v 14:01 | Reagovat

Mám velkou představivost, takže se tu směji i bez selfies :-D A jinak, náš anduláček byl po dobu naší nedávné dovolené u rodiny manželova kolegy. Měli jej ráda, paní domu jej milovala už i proto, že umí říkat "dáme si kafíčko" ;-)Přesto se musel těch 10 dní cítit "navždycky z domova". Protože po návratu byl štěstím bez sebe. Normálně je už lenivější ( je mu 8 let)ale  po návratu lítal z klece ven opakovaně, jako za mlada. Na stůl, na odpočívadlo v rohu kuchyně,  manželovi ťapkal po klávesnici,  rozdával pusinky a podobně ;-)

4 Radka Radka | E-mail | Web | 4. srpna 2014 v 11:48 | Reagovat

[1]: No, hned jsem si Tvoje miláčky představila, protože je znám z fotek! Jo, ti se umí motat pod nohama, ale zájem vždycky potěší :-)

5 Radka Radka | E-mail | Web | 4. srpna 2014 v 11:49 | Reagovat

[2]: Lidé zvířátka zbytečně podceňují! Já včera přesunula pár věcí v kuchyni oni jsou z toho tak paf, že skoro nelítají! Asi se musí napřed pořádně rozkoukat :-)

6 Radka Radka | E-mail | Web | 4. srpna 2014 v 11:50 | Reagovat

[3]: Sice byl anduláček v dobrých rukou, ale věřím, že jste mu chyběli. Taková zvířecí radost je krásná, člověk hned pozná, že jsou s námi rádi :-)

7 Sugr Sugr | Web | 4. srpna 2014 v 17:14 | Reagovat

Raduš o jaký druh ptáčků zde jde? Anduláčci to nejsou...? Ona ti zalézala pod triko, tak to také nebude Kakadu, ta by se tam nevešla...
Vím, že ptáčci nemají rádi změnu - když je dáš na jedno místo a převěsíš v pokoji obrazy, už jsou nesví... O_O Mívaly jsme jako děti andulky a měli jsme jednu i do loňského roku, tak vím, jak nesnáší jakoukoliv malinkou změnu v pokoji kde "žijí". Stačila kytka na stole a už byl jejich rajon narušen! ;-)
Věřím, že vše dopadlo dobře a opět tě obdivuji za to, že si jako žena dokážeš poradit sama bez prdelkování někoho za zadnicí! ;-)  :-)

8 Radka Radka | E-mail | Web | 4. srpna 2014 v 18:50 | Reagovat

[7]: Mam klan agapornisů neboli papooušíků růžohrdlých. Sice nemluví, ale mazaní jsou ažaž  :-)
Samička, dokud byla sama, tak změny snášela dobře, ale kluci jsou strašně bojácní, možná proto, že je samička pořád sekýruje :-D
Díky, když já si musela umět poradit i dřív a ex pak hodnotil, jak se mi to povedlo ;-)

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. srpna 2014 v 22:03 | Reagovat

To jsem ráda, že kočky mají rády změnu. Ráda aspoň maličkosti přestavuji, měním a ony jsou hrozně zvědavé. Moc toho přemístit stejně nejde. Kočka po mě leze, ale pod tričko mi ještě nelezla, jen pod deku, když jsem ležela. Zkoumala, jestli tam něco není zajímavého. ;-)  :-)

10 Radka Radka | E-mail | Web | 4. srpna 2014 v 22:17 | Reagovat

[9]: Jsou změny, které jim nevadí - to když přibude kytka, kterou mohou okusovat :D
Ale úklid klece a její přemisťování je horší.
Dokud jsem měla jen samičku, chodila se mnou i spát, zalézala pod tričko, byla stále se mnou. Ale jak na ni nebyl čas, koupila jsem jí samečka a bylo po přátelství. Když dám ruku do klece, do krve by mě dokousala.

11 Vendy Vendy | Web | 6. srpna 2014 v 21:32 | Reagovat

Zvědavci, to je jasný, nic než zvědavci! Vždycky se najde hejno čučáků, když někdo něco dělá :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama