O dešti

1. srpna 2014 v 12:52 | Radka |  Co život dal
Potemnělé mraky v dálce varovaly dlouho. Jak se blížily, častěji jsem sledovala hodiny. Nejraději bych co nejdříve vyjela, ale dcera se rozhodla vyzkoušet mou trpělivost do posledního zbytku.
Všechno zlé je pro něco dobré, opakovala jsem si místo popohánění dcery.

Z domu jsme vyšly s prvními kapkami. "Zase se mi rozmáčí řasenka!" rozčilovala se dcera.
"Ty nemáš s sebou deštník?" otázala jsem se.
"Mám, ale nechce se mi ho na ten kousek k autu rozdělávat."
"Tak to je tvůj problém, měla sis pospíšit," nedala jsem se rozhodit.

Před knihovnou, kde jsem jí zastavila, již kapek přibylo. Dcera vyběhla svižně a já ani nesledovala jak mizí ve vratech starobylé budovy. Popojela jsem dalších sto mertů a zastavila před poštou. Měla jsem v úmyslu rychle vyřídit potřebné a zmoknout minimálně. Ani mně se nechtělo vytahovat deštník.

S balíkem pod paží jsem se prodírala mezi lidmi u vchodu. Nikomu se do letní průtrže nechtělo. Přece mám auto pár kroků od vchodu, to zvládnu, uklidnila jsem se v duchu a vyběhla ven. Těch pár kroků bylo v důsledku hodně mokrých. Usedla jsem za volant a obloha přidala na síle. Z nebe padaly provazy a já přemýšlela, zda je bezpečné vyjet.
Auto se nejlépe umyje za jízdy, vzpomněla jsem si na známou pravdu. Ano! Nedávno jsem si pochvalovala, že mi déšť průběžně umývá auto, ale prach na něm stále zůstával. Chtělo by to sprchu v pohybu, uznala jsem tehdy.
Dále jsem neváhala a vyjela na nákup. Sledovala jsem proudy vody na kapotě a děkovala za ty dary. Přece jen bylo dobré vyjet se zpožděním.

Zastavila jsem před supermarketem a pohlédla na neprodyšně zataženou oblohu. Bylo jasné, že tohle jen tak nepřestane a bude lépe sáhnout po deštníku. Ani těch pár kroků jsem nechtěla riskovat, neboť déšt umí s mými vlasy divy. Když i jen mírně zmoknou, normální účes z nich už nevyklouzlím!

Jak se ukázalo, vlasy nebyly jediný problém. Po dvou krocích se mi do pohodlných žabek dostala voda, nohy začaly nebezpečně v botě klouzat a já kráčela jak... no, tohle si asi umí každý představit. Lidé čekající pod střechou mě se zájmem pozorovali a mně nezbylo než se tvářit statečně.

Stejnou strategii jsem musela zvolit i cestou zpět, neboť déšť nepolevil. Naskládala jsem nákup do auta a vydala se s vozíkem do míst, kde bylo nejméně lidí. Můj krok byt stále nejistý.
V autě jsem vytáhla papírové kapesníky a nohy i boty pořádně osušila, protože řídit v těch kluzkých botkách bylo krajně nebezpečné.

Zvláštní, jak během dvou kilometrů cesty k domovu déšť výrazně ustal. Avšak kaluže na dva roky staré (nové!?) silnici mi lehce zvedly adrenalin. Být zástupcem města, tohle bych určitě reklamovala! Jenže, kdo ví, jak moc bylo město v této zakázce zainteresováno?

Na poslední chvíli jsem si všimla paní na chodníku, která nic netušíc kráčela pod deštníkem stejným směrem. Řidič náklaďáku přede mnou si nedělal násilí a proud vody z kaluže po jeho projetí skončil těsně před paní. Rychle jsem zbrzdila, aby paní nedostala přímý zásah. Sama jsem to kdysi zažila a nikomu bych to nepřála. To jsou vám deštníky i holíny k ničemu. Pomohl by leda skafandr!
Oh, ano, i takto může být déšť nepříjemný.

Zaparkovat se mi podařilo blízko vchodu a cestu jsem zvládla i bez deštníku. Z bezpečí domova jsem sledovala poslední kapky dopadající na mokrou silnici a zcela vyprahlé tránvníky. Brzy bylo po dešti. Ještě jsem nakoukla na balkon, zda keříky drobných rajčat odolaly. Byly celé a navíc jsem mohla vynechat večerní zalévání.

Nemohla jsem se však zbavit střídavých pocitů, které ve mně déšť vyvolával. Chvíli dobré, chvíli mírně i více zoufalé. Stále dokola.

Až večer, když jsem sedla k netu a četla o vyplavených domech, nastoupily opět smíšené pocity. Smutek ze vzpomínek, kdy jsem zažila záplavy na vlastní kůži a nemohla se přes policejní zátarasy dostat k mamince s nákupem. Cesta pěšky tehdy možná byla a já to riskla. Nejhorší jsme přečkaly, promáčené věci ze sklepů vyházely a život šel dál.

Před vodou člověk neuteče a zůstat na suchu také není dobré.
Tak prosím nebesa, ať nám od teď dávkují všeho s mírou (snad jen zdraví a štěstí raději vrchovatě )
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ter Ter | E-mail | Web | 1. srpna 2014 v 14:47 | Reagovat

Nevím sice, jak moc tento článek souvisí s tématem týdne ale každopádně splnil svůj účel. Jelikož hned jak jsem se začetla nešlo přestat dokud nebyl konec. :))

2 Radka Radka | E-mail | Web | 1. srpna 2014 v 14:57 | Reagovat

[1]: Byl míněn tak, že i z jedné věci může mít člověk protichůdné pocity a může vyvolávat jak dobro, tak zlo.
Jsem ráda, že přesto zaujal, děkuji :-)

3 Katka Katka | E-mail | Web | 1. srpna 2014 v 16:34 | Reagovat

Musela jsem se usmívat při představě, jak kloužeš v žabkách. To je snad lepší je zout :-D Z vlastní zkušenosti vím, že když je už deště moc, je nejlepší všechno vzdát a oddat se mu. Pokud to je v létě, nechat se pořádně promočit a nic neřešit....
A ještě jeden citát z konverzace s bolgerkou - jeli autem mezi po žních podmítnutými poli, když začalo pršet a ona napsala "pole voní vděčností za vláhu". Mně se ten obrat moc líbí. Akorát nevím, jestli někdo kromě zemdědělců tu vůni zná a vnímá.
Tolik o dešti já. A přeju ti pěkný víkend. :-)

4 Radka Radka | E-mail | Web | 1. srpna 2014 v 18:06 | Reagovat

[3]: Ono mě napadlo vyzout se, ale při myšlence na bosé nohy se mi v hlavě vybavil upocený statný chlap co si odplivuje na zem a bylo po chuti na procházku bosky :-!
Jo, ta myšlenka o vděčnosti je hezká, něco podobného občas vnímám u svých kytek, když je se zpožděním zalévá. Pak jako bych slyšela slastné: áááách :-)
Děkuji a pěkný víkend i Tobě :-)

5 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 1. srpna 2014 v 21:35 | Reagovat

Krásně jsi to napsala

6 Radka Radka | E-mail | Web | 1. srpna 2014 v 23:04 | Reagovat

[5]: Děkuji :-)

7 pavel pavel | Web | 2. srpna 2014 v 0:15 | Reagovat

Já taky cekám s autem pokazdé na dést.
Vcera jsem taky dosel z autobusu k domu za nejvetsího lijáku, ale to mi nevadilo. Taková sprcha po tom dusnu je príjemná. :-)

8 Vendy Vendy | Web | 2. srpna 2014 v 10:07 | Reagovat

Pršelo fest a bylo to zapotřebí. Někdy se sejde takový slejvák, že jsi během několika vteřinu durch, tedy promáčená od hlavy k patě, a nějaký deštník můžeš strčit zpátky do tašky, protože při takovém slejváku mívám pocit, že snad leje ze všech stran :-D
Řídit v mokrých žabkách je fakt nebezpečné, ještěžes měla pud sebezáchovy a nožky si osušila. ;-)
Ohozená od projíždějícího auta jsem taky byla několikrát a nechtěj slyšet, co za slova při těch situacích padalo. Řidič ani netušil, čemu unikl, když rychle ujel. Nebo spíš, tušil, protože je to škodolibý hajzlík. :-x  :-P

9 Tenisák Tenisák | E-mail | Web | 2. srpna 2014 v 10:18 | Reagovat

Já se divím, to nikdo neumíte chodit mezi kapkami deště?? :-P

10 Radka Radka | E-mail | Web | 2. srpna 2014 v 10:21 | Reagovat

[7]: Pokud člověk nevleče nákup a hlavně neklouže v žabkách, tak to může být fajn. Když mám volné ruce, také to praktikuji :-)

11 Radka Radka | E-mail | Web | 2. srpna 2014 v 10:23 | Reagovat

[8]: Deštníky moc nemusím, ale někdy se člověk neobejde (když spěchám do práce a tam nechci vypadat jako potápka ;-) )
Ale kaluže coby řidič si hlídám, neb jsem sama až na kůži zažila a druhým nepřeji

12 Radka Radka | E-mail | Web | 2. srpna 2014 v 10:34 | Reagovat

[9]: Stydím se, ale fakt neumím :-?
Možná to bude tím, že už nemám váhu muší a krok něžné laňky :-D

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. srpna 2014 v 17:33 | Reagovat

Já jsem sice na hnusný silný liják v Sapporu nadával, ale zase mi tak báječně vypral batoh... :-)

14 Ježurka Ježurka | Web | 2. srpna 2014 v 18:47 | Reagovat

No, letos je to počasí u nás na déšť skoupé, někde to zase nadělá takovou neplechu. Vždy si uvědomuji, jak musí ti lidé trpět. U nás byla před chvilkou bouřka a dost pršelo, ale asi jen tak 10 minut. Už zase svítí sluníčko. Takové léto si pamatuji z mého mládí. :-)

15 Patas One Patas One | Web | 2. srpna 2014 v 20:37 | Reagovat

Zdravím. Předem se omlouvám za spam ;) ... Rád bych totiž doporučil moji novou sérii videí o finančním vzdělání na mém webu onepatas.wordpress.com. Finančního vzdělání se totiž lidem nedostává, a právě to může být příčinou toho, že tolik lidí finančně zápasí...

16 Tenisák Tenisák | E-mail | Web | 3. srpna 2014 v 22:19 | Reagovat

[12]:to nepotřebuješ

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama