O nedůležitosti

30. srpna 2014 v 13:43 | Radka |  Co život dal
Mnoho lidí dává rádo na odiv svou velikost, ačkoli v porovnání nejen s vesmírem nejsou více než zrnko písku v dunách pouště. Oč lepší je připustit si vlastní nedůležitost, smířit se s ní a těšit se ze všeho co život přináší. Avšak stále zůstávat člověkem.


Uplynulý týden přinesl mnohé situace. Návrat k poslušnosti a vnucené malosti, neboť bez ní by jiní neměli šanci vyniknout. Uvědomění si vlastního já a potřeby zůstat člověkem.

Důležitost má mnoho podob. Nechci zatěžovat všemi, jen zmínit ty, které mě potkaly v posledních dnech na cestě životem.
V práci byly příchodem vedoucího z dovolené rázem zapomenuty všechny mé zásluhy. Jaké štěstí, že na vrtkavost štěstěny i charakteru některých lidí jsem již připravená. Určitá satisfakce nastala, ale druhý den byla přebita něčím, co muselo pocházet z čirého zoufalství člověka, který si vlastní důležitost potřeboval posílit.
Ačkoliv jsem byla vychovávaná v duchu známého: nad nikoho se nepovyšuj, ale před nikým se neponižuj, přesto mi celý večer hlas v hlavě našeptával, že jsem jen chudá holka z předměstí, bezvýznamná, bez vysokoškolského vzdělání a jsem tady proto, abych poslouchala a byla vděčná za práci.
Vděčná jsem. Ale vše má své meze.

Uprostřed týdne jsem opožděně zajela koupit dceři kytici k narozeninám. A v květinářství si vyslechla slova jedné známé, kterak se vyvrhelem rodiny stala, neboť tchýni nepopřála osobně k svátku. Sice koupila kytici a nachystala dárek, ale protože musela zůstat déle v práci, nezúčastnila se samotného předání. Výčitky prý nestály za to. Tchýně s ní při dalším setkání mluvila velmi pohrdavě a manžel jí vyčetl kdeco jen proto, že se prostě z práce neuvolnila!
Kvůli jednomu svátku?! Opravte mě, prosím, pokud jsem mylně považovala za akt slušnosti už to, že někdo na celou akci myslí a vše připraví k předání.

Také mi, prosím, pomozte objasnit, co vede lidi k tomu, že svůj svátek považují za nejvýznamnější den v životě všech kolem a v tomto dni se všichni musí kvůli nim přetrhnout?! Neříkám narozeniny, ale svátek??
Přiznávám, že v tomto směru jsem lehce mimo, neboť u nás se svátky nikdy moc neslavily. Důvodem mohl být fakt, že pocházím z chudých poměrů (a vlastní pílí jsem se do nic vrátila - říkával můj ex po rozchodu). Možná i mamince připadalo zbytečné slavit něco, co ona nepoznala, neboť své německé jméno v kalendáři nikdy nenašla.

A to celé mi připomnělo jednu známou, která se úporně snažila několik let vynutit si na mně - nejspíš dárky - slovy: Tohle jsem dostala ke svátečku... tolik lidí mi přálo ke svátečku už od rána...
Neotrávilo by vás to? Napřed mi to bylo nemilé, později jsem přešla k pravdivé argumentaci: U nás se svátky nikdy neslavily!

Ať je to jak je to, nikdo podle mne nemá právo vynucovat si pozornost či cokoli jiného (pokud nejde o vlastní potomky, těm pozornost patří, avšak i tohle má své meze). Už vůbec ne za cenu ničení vztahů.
To jsem raději smířená s vlastní nedůležitostí a hodlám žít svůj život nejlépe jak dovedu. K čemuž patří také dělat lidem radost a ne jim ubližovat něčím tak zbytečným jako je osobní gratulace k svátku.

Řekněte sami: Není lepší být na sebe milí při každém setkání, bez ohledu na datum v kalendáři?
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ajka Ajka | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 14:15 | Reagovat

Pravda. Já na svůj svátek pravidelně zapomínám. A vzpomenu si, až mi někdo popřeje :-D

2 Radka Radka | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 15:47 | Reagovat

[1]: Já bych ráda zapomněla také, ale  není mi to dopřáno - druzí chtějí slavit :D

3 Ajka Ajka | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 16:28 | Reagovat

[2]:S tím bych si hlavu nedělala. Je to Tvůj svátek a jen Ty rozhoduješ jestli ho budeš slavit. A druzí by to měli respektovat ;-)  :-)

4 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 16:43 | Reagovat

To je ohromné vo Švajčiarsku. Tu sa slávia tzv. sviatky, teda meniny po slov., len v katolíckých kantónoch a aj to nie moc okázale. V Kantóne Curych, kde ja žijem, som všetkých šokoval oznámením, že by som mal mať sviatok. Dívali sa na mňa ako na blázňa. Horšie je to priamo vo Francúzsku, tam vraj je sviatok, teda meniny, dôležitejší než narodeniny. Všetko do kopy je to ohromná blbosť. Tak aby som to "zhodil" slávim každý mesiac. Ale vysvetlím vždy, že je to "osemdesiat mínus toľko a toľlko" a že to považujem za veľmi význačné okrúhle jubileum - tak sa na mňa znovu dívajú ako na blba... :-D :-D :-D

5 Vendy Vendy | Web | 30. srpna 2014 v 19:05 | Reagovat

Znám lidi, co si k svátku přejí, s kytkou a bonboniérou. Nebo aspoň ústní či písemnou gratulací. Není to tak důležité jako narozeniny, ale je to pěkné gesto, je to den, který má tvé jméno.
Ale dělat tyjátr z toho, že se tvá známá neobtěžovala vzít si několik hodin neplaceného volna a riskovat vyhazov z práce, to už je trochu moc.
A návrat šéfa? Zřejmě jako návrat vzteklejch šakalů... :-x  :-?  8-)

6 Em Zet Em Zet | Web | 30. srpna 2014 v 19:11 | Reagovat

Mně přijde slavení svátku jako hezká rodinná tradice - ale zdůrazňuju, že rodinná. Mezi přáteli a známými je mi jedno, jestli popřejí, anebo nepopřejí. :D

7 Intuice Intuice | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 19:30 | Reagovat

To mi také připomnělo jednu bývalou kolegyni, chovala se stejně "mile", když měla svátek. ;-)  :-D

8 Helena Helena | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 22:33 | Reagovat

Jmeniny taky neslavíme, naštěstí. :D  :-)

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 1:15 | Reagovat

Svátek jsem nikdy neslavil. Připomínám si svátky několika lidí, kteří jsou v mém životě nejdůležitější a kterým k němu přeju. A vždycky mě překvapí, když někdo popřeje mně. Ale žádné oslavy se nekonají.

10 Radka Radka | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 9:50 | Reagovat

[4]: Pokud tím člověk neobtěžuje druhé, může slavit klidně denně, má-li co :-)

11 Radka Radka | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 9:51 | Reagovat

[5]: Když lidé chtějí přát, je to v pořádku. Ale vynucovat si to?
Jde spíš o návrat unaveného egoisty :-?

12 Radka Radka | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 9:52 | Reagovat

[6]: Tradice jsou krásná věc, ale měli by všichni souhlasit.

13 Radka Radka | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 9:53 | Reagovat

[7]: Koukám, že je to nakažlivé a nejsem v tom sama :-D

14 Radka Radka | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 9:53 | Reagovat

[8]: Narozeniny, to už je jiná ;-)

15 Radka Radka | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 9:55 | Reagovat

[9]: Moje jméno v kalendáři posunuli a já to zjistila v okamžiku, kdy mi kolegové začali přát. Mají smůlu, zásady já neměním :-)

16 pavel pavel | Web | 31. srpna 2014 v 11:45 | Reagovat

V Německu není zvyk slavit svátek, aspoň tam kde bydlím.
Já se spíš podivuji nad slavením narozenin. Na tom že jsme se narodili zásluhu nemáme a měla by dostat kytici máma za ty bolesti a těch devět  měsíců co nás nosila. :-D

17 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 13:16 | Reagovat

Takové zbytečnosti jsem nikdy neřešila. Pokud mi někdo popřál či nepopřál , to si jen tak pro sebe řeknu, nejsem tak důležitá. K narozeninám mi většinou už rodina přeje při vánoční návštěvě a přátelé podle toho jak mají čas. Stačí mi i SMS, ten pocit, že si vzpomněli. K svátku to už vůbec... mám víc přání od přátel než od rodiny. Taky si nemyslím, že bych kvůli takovým malichernostem neměla s někým z rodiny mluvit. Bylo by mi milejší, kdyby si jen tak někdy vzpomněli a brnkli...mami, co je, dobré? Že mne vidí na skypu zeleně jim asi stačí ;-)  :-)máma žije...

18 Ježurka Ježurka | Web | 31. srpna 2014 v 17:25 | Reagovat

Tak to je hodně ulítlé, takto na sebe strhávat pozornost, to nechápu. U nás sice slavíme kdeco, ale také hlavně proto, abychom se sešli a pokecali, ale fakt neřešíme, když má někdo něco důležitého. Stačí, že víme, že nezapomněl, no ne? :-)

19 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 20:18 | Reagovat

U nás je důležitější to setkání.

20 Radka Radka | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 22:24 | Reagovat

[16]: Jenže ty mámy nám pak zmizí ze života a co dál?
Docela věřím tomu, že člověk v den narozenin dostane energii na celý rok a záleží na něm, jak s ní hospodaří. A že před narozeninami většinou mele z posledního. Tak loni to u mě platilo na 100%, ale letos naštěstí ještě nějakou rezervu mám ;-)

21 Radka Radka | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 22:25 | Reagovat

[17]: Taky si myslím, že setkání jen tak - protože chceme - je lepší než vynucené.
Ale co se dá dělat, i takoví lidé jsou a druhým zbytečně ubližují

22 Radka Radka | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 22:26 | Reagovat

[18]: Ona ta dobrovolnost je na tom důležitá! A u vás to, Libuško, bylo vždycky tak :-)

23 Radka Radka | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 22:28 | Reagovat

[19]: U nás také a i když jsme se díky jedné sestře rozkmotřili, zase se dáváme dohromady a já už mám všechny zářijové víkendy obsazené svými blízkými :-)

24 Vendy Vendy | Web | 2. září 2014 v 21:07 | Reagovat

[16]: Oslavit den, kdy ses narodil? Proč ne? To je přece pěkný důvod k oslavě.
I když s postupujícím věkem už to začíná být důvod k otravě... :-D  :-D

25 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 3. září 2014 v 13:43 | Reagovat

My si k svátku dáváme maličkost a popřejeme si, ale popravdě - klidně bych byla v den mého svátku malá, menší, nejmenší...no prostě neviditelná. Nejsem ráda středem pozornosti :-)Při velkých,  oficiálních událostech přímo trpím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama