O vyváženosti

23. září 2014 v 20:25 | Radka |  Co život dal
Vše by mělo být v rovnováze. Den střídá noc, světlo tma, dobro je vyvažováno zlem. Nebo se zkrátka jen nedaří. Jindy se doslova zadaří.

V posledním článku jsem byla plná nadšení pod vlivem písně Best Day of My Life. Nejlepší dny mého života to nebyly, ale byly nesmírně šťastné a přicházely ke mně informace, které velmi potěšily. Vše skončilo nedělním polednem.


Odpoledne jsem již strávila u plotny a s rukama ve dřezu. Mé jméno se totiž onen den nacházelo v kalendáři a v práci by mi neodpustili, kdybych je nepohostila. A to si jistě někteří pamatují mé nadšení ze slavení svátků!

Nicméně, silně pod vlivem dobré výchovy, napekla jsem, umíchala, zabalila a ráno se vydala na cestu do práce. Nesnáším kruhové objezdy (ne snad proto, že bych nevěděla kudy z nich vyjet), ale po vjezdu na jeden jsem musela prudce zabrzdit a plech s broskvovými řezy se sesunul do prostoru mezi sedačky. Po pár stech metrech jsem zastavila, řezy opaterně setřásla opačným směrem a pokračovala do práce. Ani tam jsem neměla odvahu odstranit alobal, který celou tu katastrofu ukrýval. Stejně se to sní, zněla mi v hlavě věta, kterou zkušené kuchařky hojně k uklidnění nezkušených používají.
Snědlo a vůbec nevadilo, že těsto bylo místy nabourané.

Další dny byly plné práce, schůzí a workshopů. A únavy. Tolik jsem toužila po tichu a samotě, ale nebylo mi dopřáno. Ve čtvrtek večer dorazila sestra a já se opět na pár dní stala vyhnancem ve vlastním bytě. V sobotu se objevil záblesk světla mezi mraky a bylo dobře. Moc dobře. To jsme jely společně s dcerou na setkání s dívkou, kterou jsem poznala díky blogu. Bylo zvláštní potkat se naživo po roce dopisování. Ti, kteří tohle zažili, mi jistě rozumí.
A rozuměly jsme si i všechny tři, což bylo úžasné. Skvělý byl i fakt, že jsem podle mapy dojela do centra velkého města a nezabloudila.

V neděli jsme společně se sestrou vyrazily na nákupy čajů do obchodu ke kamarádce a když mě Marcela viděla, zděsila se. Řekla mi, že za celou tu dobu, co se známe, mě neviděla takto vyčerpanou. Zato sestra byla plná energie.

Pondělní zmatek v práci mi nevadil. Těšila jsem se, až večer odvezu sestru na nádraží. Vím, že tento způsob radosti není správné prožívat, ale já se cítila hodně unavená a potřebovala jsem svůj pokoj, svůj klid, svůj čas na blog. Nic z toho jsem po dobu její návštěvy neměla. Poskytla jsem jí sice útočiště, místo k odpočinku, ale na úkor sebe. A to asi není správné.

Nakonec dnešní den. Netuším, jak ho brát. Jako vyvážení mé nehezké radosti z odjezdu sestry, důsledek dlouhodobého vyčerpání nebo jen obyčejnou smůlu či dokonce štěstí v neštěstí.

Ráno jsem vyjela do práce včas a měla radost, že vše stíhám, když mě vedoucí pověřil svým zastupováním pro tento den. Radost skončila po sedmi stech metrech. Projížděla jsem kruhovým objezdem (ach ty kruhové objezdy!), když přede mě vjela rychle fabie v domnění, že hned na prvním výjezdu zmizí a tedy vše stihne. Jenže to by nesměl hned na výjezdu být přechod pro chodce, na který si v hustém ranní provozu vstoupil vysmátý muž. A smál se ještě víc, když paní ve fabii dupla na brzdu a já v závěsu za ní sice také, ale už jsem nestačila dobrzdit.
Čí to byla vina? Podle pravidel, uplatňovaných policií a pojišťovnami, moje. Podle mě i chování druhé řidičky: její. Ale tohle nezměníte. Jste vzadu, máte předpokládat. Jinak platíte.

Tak budu platit. Pojišťovna uhradí škodu na druhém vozidle, já si uhradím svou a přijdu o bonusy, tedy zaplatím více na pojistce. Moje první zaviněná škoda v životě. Doufám, že poslední.
Dost těžko se smiřuji s bezprávím, bezmocí, nespravedlností. Jenže kdybych se hádala, dostaly bychom obě spoluvinu a dopadlo by to pro mě stejně, jen pojišťovna by nic nehradila.

Odpoledne, cestou domů, se mi v hlavě vynořil známý obraz. Viděla jsem ho poslední zhruba měsíc často. Byl to tupý náraz do auta přede mnou. Ano, tohle se mi zjevovalo a já vždy děkovala všem svým andělům stážným, že jsem chvíli nato dobrzdila. Až dnes ne. Zkrátka to jednou muselo přijít. A štěstí bylo, že jsem fabii neodhodila víc dopředu a tomu vysmátému muži nedolámala kosti.

Vím, že vše musí být v rovnováze, energie vyrovnané. Možná jsem zažívala příliš štěstí a bylo potřeba mě strazit dolů. Faktem zůstává, že má zdravá naštvanost mě dovedla k chování, které pár lidí zaskočilo. Vracím se k sobě aneb dovoluji si již nebýti jelimanem, jak se praví v pohádce Princ a Večernice.

Přeji všem klidné dny a radost z možnosti býti sám sebou
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. září 2014 v 0:12 | Reagovat

Únava je hrozná. Není to nemoc, ale málokdo ji uzná, pochopí. Ta autonehoda mohla dopadnout hůř, ale ono to placení někdy stačí. Hlavně, že jsi vyvázla zdravá a navíc toho nepozorného chlapa nikdo nepřejel.Drž se. Přeji zlepšení, odpočinek.

2 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 24. září 2014 v 1:31 | Reagovat

Hlavně že jsi v pořádku a nic se ti nestalo.

3 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 24. září 2014 v 7:37 | Reagovat

"já se opět na pár dní stala vyhnancem ve vlastním bytě", prekrásna formulácia! Tak sa cítim vlastne celý život.

Ináč viem si predstaviť Tvoju náladu po tej búračke. Zlosť na druhú. Ale "schwamm darüber", ako sa hovorí nemecky, kašli na to, veď sú to len peniaze, nikomu sa nič nestalo, to je dôležité.

Peknu, pokojnú jeseň Ti želám.

4 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 24. září 2014 v 11:43 | Reagovat

život nám připravuje okamžiky tušené i nečekané. Tvé touze po soukromí až moc dobře rozumím. A chodec na přechodě, který si myslí,  že řidič musí prostě za každých okolností vytušit situaci a zvládnout ji,  mě přivádí k šílenství i jako pouhého spolujezdce. Přeji pevné nervy a lepší dny :-)

5 Sugr Sugr | E-mail | Web | 24. září 2014 v 18:06 | Reagovat

Jéje pocit touhy po soukromí, to se tady moc nezavděčíš blogerkám, ty mou samotu či soukromí v lásce nemají! :-) Ale každý jsme jiný a každý šťastný jinak, takže...ať je to vždy podle tebe! :-)

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. září 2014 v 21:34 | Reagovat

Je to jako v hospodaření: Důležité je v dobrých obdobích naspořit dost pozitivní energie, aby bylo z čeho čerpat v obdobích horších. A nenechat se srazit. Však ono to - podle pravidel obecné rovnováhy - zase brzy změní směr k lepšímu!

7 valin valin | Web | 25. září 2014 v 8:41 | Reagovat

Já ty kruháče taky nemám ráda. A nejvíc v mlze. Mají tolik výjezdů a v mlze je to horor, najít ten správný. A přechody tam vzniknuvší, to je hotová tragedie. Úplně chápu tvoje pocity, ale je fakt, že to  mohlo dopadnout hůř, jak pro chodce, tak pro tebe... ???

8 Bev Bev | E-mail | Web | 26. září 2014 v 6:39 | Reagovat

Nepříjemná nehoda, která ale mohla dopadnout mnohem hůř. Jenže i tohle dokáže otrávit, tomu věřím. Držím palce, aby se vše zase v dobré obrátilo. Stejně jako ty si vždycky, když mě potká něco nepříjemného, říkám, že asi všechno musí být v rovnováze. Touhu po soukromí znám moc dobře. Miluju svou rodinu, ale někdy je toho až moc a toužím po své vlastní místnosti s pracovním stolem, postelí a počítačem a hlavně bytelným zámkem na dveřích. ;-)  :D Tak abych nakonec neskončila v kriminále, jak se mi zdá podle toho popisu, i když vlastní počítač bych tam asi neměla. :-D

9 Vendy Vendy | Web | 27. září 2014 v 18:21 | Reagovat

Že jsi byla pár dní spokojená, to určitě není důvod, proč by se to mělo zhoršit. Myslím že to byl prostě den blbec, který ale nakonec skončil jakžtakž šťastně - i při vší té štrapáci nikdo nepřišel k úrazu, ani o život. A to je hodně, i když jsi to neoprávněně odskákala a navíc je v tobě zážitek na onu srážku, pořád je hlavní, že se nikomu nic nestalo, ani tomu chodci, ani té káči, co ti vlítla před auto, a hlavně, ani tobě.
Pocit vyčerpanosti možná čišel právě ze ztráty soukromí, byť jen na pár dní. Nebo je tvoje sestra energetický upír a vysává tě! ;-)  8-)

10 Vendy Vendy | Web | 27. září 2014 v 18:22 | Reagovat

P.S. doufám,že už se vše v lepší obrací a rovnováha se vylaďuje...

11 Radka Radka | E-mail | Web | 3. října 2014 v 18:43 | Reagovat

Děkuji všem za milé povzbudivé komentáře a hlásím, že se snažím dostat do pohody.
A součástí toho bylo také najít si konečně čas na čtení vašich blogů :-)

12 pavel pavel | Web | 4. října 2014 v 20:34 | Reagovat

Taky se mi kdysi stalo něco podobného... ten přede mnou prudce zabrzdil hned co padla žlutá a já do něho vletěl.
To je pech, tak tě lituji. ;-)

13 Radka Radka | E-mail | Web | 5. října 2014 v 12:46 | Reagovat

[12]: Jo, někdy to naštve, ale když já nevěřím na náhody, tak kdo ví? Možná bych toho chlapa na přechodu přehlídla... O_O
Raději nedomýšlet.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama