Při pondělku

29. září 2014 v 22:51 | Radka |  Co život dal
Utíká to jako voda a než se člověk naděje, týden je pryč. Kdysi jsem nechápala lidi, kteří počítali dny do víkendu a celý pracovní týden měli otrávené obličeje. Nedávno jsem se i já přidala (s tím rozdílem, že můj obličej nevykazoval znaky otravy, nýbrž permanentní únavy), což bych dříve do sebe neřekla. Ovšem dnes už nic takového nedělám, pomalu totiž nevím co je za den.


Víkend jsem napůl prolenošila a napůl uklízela. Tak nějak "z gruntu". Dcera vytřídila nepotřebné oblečení a díky tomu zjistila, že má ve skříni i kousky, ve kterých se nemusí stydět jít mezi lidi. Jak potěšující. U mě nic podobného nehrozilo, sice jsem pár věcí vyházela, ale žádný velkolepý objev se nekonal. Bohužel. Musela jsem si vystačit s pocitem dobře vykonané práce.

V noci na pondělí jsem spala mizerně a ráno měla problém pořádně otevřít oči. Probral mě až hlas staršího pána, takový zvučný, který jsem mylně po prvním slovu považovala za radostný výkřik:
"Ježíšmarijá, takový to mohl být krásný den! Teď abych to obešel kolem paneláků!"

Nedostalo mě to sice z postele, ale musela jsem se smát, neboť mi to připomnělo různé scénky schválností důchodců. Za domem máme malý panelák plný garsonek pro seniory a někdy na sebe hulákají opravdu zajímavé věty.

Den utekl opět rychle a až cestou domů mi došlo, že je něco špatně. Nemohla jsem v kabelce najít mobil. Nahmatala jsem jen služební a v tom nemám uložená soukromá čísla, která jsem potřebovala k vyřízení věcí kolem oprav v domě další den.
Doma jsem si jen odložila pár věcí a jela zpět do práce. Mobil ležel spokojeně na stole a mně se velice ulevilo. Jen do chvíle, kdy jsem nemohla najít mobil služební. Odmítala jsem vysypávat celý obsah kabelky, rovnou jsem vytočila číslo a čekala. Nic.
Zavolala jsem dceři a mobil naštěstí ležel doma na stole.

Večer jsem se raději přemístila do kuchyně a věnovala se cuketovo-bramborovým pokusům. Na cokoli dalšího jsem odmítala sahat.
Z připravené směsi na "bramboráky" jsem usmažila dva malé a zbytek dala bez tuku zapéct do trouby. Jeden pokus jsem snědla a druhý nesla dceři na ochutnání.
"Je to nezdravé, jen pokus, dáš si?" zeptala jsem se.
"Tak jo," natáhla se po talíři a vůbec jí nevadilo, že je to trošku přismahlé (to ona nerada, protože to je také nezdravé).
"Jsou cuketové," řekla jsem a její obličej se protáhl a posléze zkřivil. Kdysi totiž chodívala za svými sestřenicemi a bratranci a ti měli cuketu v sezónu denně a na tisíc způsobů. Dokonale jí tuto zeleninu zprotivili.
Nakonec ochutnala a řekla si o další. Jenže si musela počkat, až se v troubě zdravě směs dopeče.

Před spaním jsme ještě chvíli spolu poseděly a vzpomínaly na její dětství, kdy k nám často chodily ony cuketové děti. Bylo jich celá ruka a jejich rodiče si nelámali moc hlavu tím, jak je nakrmit. Poslali je zkrátka k nám. To jsem pak vychystávala svačinky a protože je vychovali tak, že pokud na něco sáhnou, musí si to vzít, protože druhý nebude jíst jimi osahané jídlo, osahali si raději několik krajíců předem.
"Tak se řešil hladomor v devadesátých letech minulého století," dodala dcera.
Kdyby to nebylo tehdy tolik deprimující, člověk by se tomu i zasmál.

"Víš, jak se pozná, že jsem poslední dobou vyřízená?" zeptala jsem se při odchodu z dceřina pokoje.
Jen se nechápavě podívala, proto jsem pokračovala: "Že jsem si dnes chtěla koupit tašku na nový notebook s růžovým lemováním."
"To ne, jen je načase být spontánní."
No, není to dítě milé? Růžová totiž vůbec není moje barva.

Byl to docela šílený den, ale docela dobře ho vystihuje věta pána z rána: "Ježíšmarijá, takový to mohl být krásný den!"

A víte co? Vlastně i byl
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lydie Lydie | 30. září 2014 v 16:12 | Reagovat

Tak Ti přeji, ať máš jen krásné dny....
Jo také bych potřebovala přebrat věci ve skříni...no a možná najdu "poklad" jako Tvoje dcera. :-)

2 Sugr Sugr | E-mail | Web | 30. září 2014 v 17:54 | Reagovat

Jo, i na tom špatném si prý má člověk najít něco dobrého, ale není to jednoduché, tak jak se to říká! Náhodou Raduš obal na notebook v růžovém by se mi líbil, ať si myslí kdokoliv, cokoliv! :-D

3 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 1. října 2014 v 11:25 | Reagovat

Taky občas "tvořím" z cukety. "Falešnou čínu", cuketu v trojobalu a buchtu :-) A jinak - nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř ;-)

4 Vendy Vendy | Web | 1. října 2014 v 22:15 | Reagovat

Zdá se, že konec dobrý, všechno dobré.
S těmi mobily - by mě asi omývali.Ale podobné situace znám, v práci už ze mě mívají srandu a nejednou mi prozváněli, abych tu potvoru vůbeec našla... :-D
Hlavně, že se neztratil ani jeden!
A cukeťák mohl být moc dobrý, taky jsme dělávali takové pokusy. I když, víc mi chutnal ten  nezdravý, smažený, podobně jako bramborák - máma dělávala i báč, což je v našem podání pečený bramborák na plechu, v tenké vrstvě. Dobrý, ale není to ono, není to zkrátka smažený bramborák... :-D
Dcera má dobré hlášky! :-)

5 Ježurka Ježurka | Web | 2. října 2014 v 13:34 | Reagovat

Tak vidíš, vše jsi nakonec dobře zvládla a ještě jste se tomu s dcerou zasmály. Tak příště už bude určitě líp! Vlastně je ale všechno relativní, ne? :-)

6 Radka Radka | E-mail | Web | 3. října 2014 v 18:44 | Reagovat

[1]: Byla to celkem úleva, zbavit se starého. Vřele doporučuji ;-)

7 Radka Radka | E-mail | Web | 3. října 2014 v 18:45 | Reagovat

[2]: Víš, jak to s obalem na ntbk zatím vypadá? Tvrdím vedoucímu, že mi stačí obyčejný, ale kolega mě ukecává, ať jdu do toho růžového :D
Když já ale raději působím nenápadně ;-)

8 Radka Radka | E-mail | Web | 3. října 2014 v 18:46 | Reagovat

[3]: Jídla z cukety mě mile překvapila. Určitě zkusím zase.
Jo, zle může být i víc, takže díky Bohu za tohle ;-)

9 Radka Radka | E-mail | Web | 3. října 2014 v 18:48 | Reagovat

[4]: Mobily mě prohnaly, ale když mi kolega ráno hlásil, co doma dělali za blbosti s manželkou a pořád něco hledali, udělala jsem jednoznačný závěr: nejsem sklerotik (jak tvrdil jiný kolega), ale bylo to něco ve vzduchu!
S cukeťákem souhlasím - smažený je o moc lepší :-)

10 Radka Radka | E-mail | Web | 3. října 2014 v 18:50 | Reagovat

[5]: Záleží na úhlu pohledu a tak se snažím vidět hlavě to dobré. Tak to asi máme Libuško stejně, že mám pravdu? :-)

11 Bev Bev | Web | 9. října 2014 v 6:52 | Reagovat

Radí, obdivuju na tobě, jak dokážeš mile a čtivě pohovořit i o zdánlivých maličkostech. Každý tvůj článek je jako pohlazení, jako bys odloupla kousek srdce. To mám moc ráda. :-)

12 Radka Radka | E-mail | Web | 10. října 2014 v 20:40 | Reagovat

[11]: Už jsem si říkala, jestli nejsem trapná, když píšu o svých běžných dnech. Ale Tvůj komentář mě hodil kamsi "do příjemna" a za to moc děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama