Sny a přání o úplňku

10. září 2014 v 23:00 | Radka |  Sny a realita
Netuším, jestli se sny o úplňku plní častěji než ty mimo něj. Ale mně se nejspíš jeden splnil.

Mírně mě zaskočila kamarádka, která v předvečer úplňku poznamenala, že si zapomněla napsat přání na papír a v ten magický okamžik ho spálit - tímto se bere přání za vyslyšené a netřeba se dále jím zabývat.

Kdysi mi to bylo také doporučeno, dokonce jsem měla popel zakopat do země.
Rozvinuly jsme debatu na téma přání a pálení. Nezničím přání spálením? Jak poté může dojít k vyslyšení? Trošku jsme to zlehčovaly, docela se zasmály a já nakonec přiznala barvu - jsem příliš líná na podobné rituály. Tvrdím, že v jednoduchosti je síla a prostě jen vyslovím přání a víc se tím nezabývám.

Jedno přání jsem vyslovila už před pár dny. Týkalo se mé mámy, která zemřela před více než dvěma lety a poslední dny mi chyběla hodně. Dříve jsem měla pocit, že je mi stále na blízku, ale poslední měsíce to bylo jiné. Toužila jsem po její blízkosti, lásce.

Po úplňkové meditaci u babičky jsem dorazila domů krátce před půlnocí. Než jsem zalehla, bylo něco před půl jednou. Šest hodin spánku muselo stačit. To by platilo za předpokladu, že krátce po čtvrté nezazvoní služební mobil a já nebudu muset strávit zhruba půl hodiny u počítače.

Měla jsem pocit, že jsem do rána nezabrala a jen se v posteli převalovala. Ale to by si nezdál sen. O mámě.
Vzpomněla jsem si na něj u čištění zubů. Neměla jsem dveře koupelny úplně zavřené, jen přivřené, abych nerušila dceru hlukem. Držely dobře, ony totiž dole trošku drhnou.
Začala jsem si sen v hlavě přehrávat.

Stála jsem vedle ženy, která nevypadala jako máma, ale já cítila, že je to ona. A také její lásku. Objala jsem ji kolem ramen a spolu jsme sledovaly hlouček lidí před námi. V něm stály i obě mé sestry a já nechápala, proč nejdou k nám, ale stojí zády. Viděly ji vůbec? Zavolala jsem na ně: Pojďtě sem, je tady máma...
V tu chvíli se dveře do koupelny rychle pootevřely, až jsem se lekla. Myslela jsem, že dcera vyšla z pokoje a tlaková vlna je otevřela. Jenže dveře jejího pokoje zůstávaly zavřené.
Jen mí agapornisové křikem dávali najevo, že někoho poblíž cítí. Nebylo to něco zlého, to by navíc nervózně poletovali. Seděli na svých místech, jen jako by mi chtěli říct: přišla ti návštěva.

Měla jse zvláštně hřejivý pocit. Byla jsem nevyspaná, znavená, ale šťastná. Splnilo se mi přání.

Tento sen mi připomněl jeden snímek, který jsem náhodou cvakla před pár dny u vaření. Miluji červánky a západy slunce a tak často sahám po našem obyčejném starém foťáku a později většinu záběrů vymažu.
Měla jsem v úmyslu zachytit tmavý mrak a zpoza něj zář zapadajícího slunce (vlevo od jeřábu). Výsledná fotka však nevypada nijak zvlášť zajímavě. Dokud ji dcera nezvětšila:


"Vypadá to jako babička na motorce," řekla dcera pobaveně.

Koukala jsem na obrazec z mraků a musela souhlasit. I tohle mohl připomínat. Nebo saxofonistu, jak mi napsala kamarádka. Nebo bytost letící na koštěti, dodávám já.

Kdo ví, jak to všechno bylo. Možná se maminka připomněla shlukem mraků, možná snem, možná otevřenými dveřmi. Možná je to vše jen fantazie. Ale mé duši se dostalo pocitu naplnění a lásky. A to stojí i za trochu fantazírování, nemyslíte?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 dáša dáša | E-mail | Web | 10. září 2014 v 23:23 | Reagovat

Ahoj Radu, už několik dní na Tebe myslím. A teď Tvůj článek!Od noci, kdy se mi zdál sen podobný Tvému. Byla jsem omámená a cítila velikou opětující se něžnou lásku.
Radu, děkuji Ti za zaslání kontaktu na paní z Olomouce.
Ještě Ti řeknu, že jsem si otevřela Tvůj blog ze svého blogu, abych se podívala, co se s tebou děje.A Tys v tu chvíli přidala článek!
Dobrou noc a láskyplné sny :-)  :-)  :-)

2 Radka Radka | Web | 10. září 2014 v 23:29 | Reagovat

[1]: Ahoj Dáši, moc děkuji za krásná slova a doufám, že Ti paní pomůže, jako už mnoha dalším.
Nebyl stále čas psát, ale cítila jsem, že bych měla ;-)
Krásné sny i Tobě :-)

3 Radka Radka | E-mail | Web | 11. září 2014 v 7:19 | Reagovat

[1]: Dáši, kdybys chtěla, v Brně mám kontaktů více. Ale uvidíš sama, co je pro Tebe dobré :-)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 11. září 2014 v 7:48 | Reagovat

Je zajímavé, jak na sebe naši blízcí berou ve snech různé podoby a my přesto jasně cítíme, že jsou to oni. Smysly umějí snadno ošálit, a tak často nevidíme úplně zřejmé věci ani ve skutečnosti. Ale kdybychom všechno viděli očima, co by zbylo na naši fantazii a intuici?

5 dáša dáša | E-mail | Web | 11. září 2014 v 10:16 | Reagovat

[3]:Radu, ono by se mi to víc hodilo v Brně. Máme tam příbuzné a nemusela bych jet tak daleko a platit hotel.
Máš o těch z Brna nějaké reference ?
Mockrát Ti děkuji.
Měj se prima a slunce v duši :-)

6 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 12. září 2014 v 11:02 | Reagovat

Moje máma se po své smrti ( umřela v nemocnici, po operaci) přišla se mnou rozloučit. Plakala jsem celý den a večer,  nemohla jsem usnout.  Jen jsem se převalovala  a v ruce pevně držela máminu fotku  v rámečku. Nemohla jsem to přimout, bylo tak nečekané. Bolelo to moc. Najednou se vedle mě objevil fialový obláček a v něm máma , usměvavá, vypadala jak o dvacet let dříve.  Nic neřekla, jen se prostě usmála, já na ni zavolala a obláček postupně zmizel.  Ač jinak jsem ateistka, na tyhle věci věřím. Že duše člověka  je energie, která někde " žije ". Byla jsem moc vděčná za tohle rozloučení. :-)

7 Vendy Vendy | Web | 13. září 2014 v 23:24 | Reagovat

Taky bych potřebovala takový sen. A možná se mi poslední dobou zdál, ale už uletěl. Jen nebyl tak pěkný jak ten tvůj...
Stejně je zvláštní, jak takový odchod někoho hodně blízkého dokáže zasáhnout. Říká se, že to patří k životu, nojo, patří, to uznávám, ale svět je pak vykolejenej. :-?
Ty fotky jsou vážně úžasné, nádherné barvy a nádherné záběry. A ano, když se dívám na tu poslední, opravdu se mi zdá, jako by tam uháněla dáma na koštěti (dívka na koštěti?) ;-)  :-)

8 Radka Radka | E-mail | Web | 15. září 2014 v 21:08 | Reagovat

[6]: Mám z Tvých slov husí kůži, musel to být silný zážitek, i když spojený s nemilou situací. Ale někdy si zkrátka nemůžeme přát víc.

9 Radka Radka | E-mail | Web | 15. září 2014 v 21:10 | Reagovat

[7]: Dnes jsme si s kolegyní o smrti povídaly a shodly se, že dřív lidé umírali doma a bylo to součástí života. Dnes se od umírajících izolujeme a proto nás smrt vždy tak zasáhne.
Na fotkách mraků je krásné, že v nich najde každý to své ;-)

10 valin valin | Web | 25. září 2014 v 8:55 | Reagovat

Také bych viděla dámu na koštěti. Já se snažím ve snech nespatřovat žádné souvislosti, jelikož jsem přesvědčená, že silnou myšlenkou na ně bych mohla opravdu spustit jejich naplnění..a tak si raději říkám, že sen je sen a probudím se a je den... :-)

11 Bev Bev | E-mail | Web | 26. září 2014 v 6:48 | Reagovat

Radí, to je mimořádně krásný článek, ze kterého mi zas šel mráz po zádech. Přímo cítím, jaký to byl pocit, když se dveře pootevřely. Jedním slovem, nádherné!
A ta postava na motorce nebo koštěti je super! :-D

12 pavel pavel | Web | 4. října 2014 v 20:42 | Reagovat

Krásný sen a krásný článek. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama