Vidět očima druhých

27. října 2014 v 14:01 | Radka |  Sny a realita
Kdo nemá v životě nejasnou etapu, je pro mne šťastným člověkem. Nikdy nevíme, jak moc nás která událost ovlivní a lépe se pracuje s fakty než s domněnkami, když se snažíme dopátrat příčin a věci napravit.


Nejasných období mám ve svém životě několik. Ale mnohem více mě trápí mezery v životě rodičů, protože život utíká rychle a oni tady s námi nebudou věčně, aby nám je osvětlili. S mámou jsme si před jejím odchodem stihly říci vše, co si pamatovala, ale u otce to pro mě byla jedna velká neznámá. Od rozvodu rodičů v mých třech letech jsem ho vídala sporadicky. V patnácti mi chyběl a začala jsem jezdit do rodného města. Cesta k jeho srdci však byla složitá. Druhé si nepřipouštěl k tělu a věčně je odháněl křikem a nadávkami.

Až před rokem jsem si dodala odvahy. Důsledkem byla různá přiznání, něco jako "hra na upřímnost". Letos jsem se ptala na jeho rodiče, které jsem nikdy ani na fotografii nezahlédla. Věděla jsem pouze, že jeden zemřel v jeho dvou letech, druhý ve třinácti a poté museli s o rok mladším bratrem do dětského domova. Strávili v něm rok, než si je příbuzní na nátlak okolí vzali k sobě.

Donutila jsem svého otce mluvit o největší bolesti jeho života. Dozvěděla jsem se o období bez otce, které celkem poklidně plynulo do měnové reformy. Poté jim sirotčí důchody snížili natolik, že je maminka nezvládala uživit a musela brát každou práci, která ji fyzicky i psychicky doslova ničila. Práce na statku bývala těžká a špatně placená. Nikdo v té době asi neměl peněz nazbyt. Jenže příbuzní zemřelého otce se k nim otočili zády, jen je nechali v domku po otci bydlet. Trvalo rok, než její život vyhasl po nešťastném pádu do koryta říčky.

Krátce po přiznání otce jsem měla sen, který mě v první chvíli velmi vylekal.
Stála jsem ve vykachlíkované místnosti světle zelené barvy. Do rukou mi dali složku papírů se slovy: "Od teď budeš někdo jiný."
"Ale já nechci být někdo jiný, já chci svůj život! Zvykla jsem si na něj!" marně jsem protestovala.
Žádná odpověď.
Rozevřela jsem složku a pohlédla na zažloutlé listy. Vše psáno inkoustem, písmem ze starší doby. Zaostřila jsem a uvědomila si, že se dívám na rodný list. Byla jsem schopná přečíst pouze křestní jméno: Zuzana. Příjmení začínalo na K, ale ať jsem zaostřovala sebevíc, nemohla jsem ho celé přečíst a smysl také nedávalo.
Ve chvíli jsem se ocitla v prostoru, který mi připomínal strohostí ubytovnu pro vojáky, jen místo dospělých mladíků chodbou procházeli chlapci v rozmezí věku šest až patnáct let. Zdi i strop byly natřené barvou, kterou snad ani neumím specifikovat. Jako směs zelené s okrovou, která už léty vybledla a značně ošuntěla. Podél zdí stály vždy kus od sebe skříně, ve kterých měli chlapci své věci.
Stála jsem na konci chodby a sledovala jejich pohyb. Věděla jsem, že oni mě nevidí, ale já viděla nejen je, ale také jejich smutek, stesk po domově.

Po probuzení jsem byla vyděšená. Chvíli jsem se bála o svůj život, než mi došlo, co to vše mělo znamenat. Zuzana se jmenovala babička, matka mého otce. A mně ve snu bylo dopřáno být chvíli Zuzanou, která se po své smrti chodila nejspíš na své chlapce dívat, jak se jim daří. Možná jim chtěla dát vědět, že je nablízku, aby pocítili její lásku.
Otec si však podobný pocit z dětství nepřinesl. Možná všechny ty nešťastné události zahalil do mlhy, aby ho bolest dál netrápila.

Vím, že mám teď nelehký úkol - přesvědčit otce, aby se na celou věc podíval znovu a přijal ji se vším všudy. Sdělit mu, že jejich máma je ani po smrti neopustila a sledovala je dál na cestě životem. Škoda, že s ním nemohla být i době jeho dospělosti, kdy vyváděl hrozné věci, za které nejspíš mohly i rány z dětství. Tím však bolestně ovlivnil všechny kolem sebe. Část této bolesti zase zahalila mlha života mého.

Život je nekonečný koloběh a vše už tady minimálně jednou bylo…
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. října 2014 v 14:38 | Reagovat

Když jsem se dověděla určité věci ze života babičky dědečka,docela mi to opravilo obrázek o  nich a musela jsem si přiznat,  že nebyl lepší než dříve.Je možné, že je lépe leccos nevědět. Příliš to bolí a kdybych byla vše věděla, asi bych se k nim chovala jinak a lepší by to nebylo. Uvědomila jsem si, jak babička svým chováním vytvářela lepší obraz svého chování, kritizovala moje, vlastně lhala. To není dobré.

2 Radka Radka | E-mail | Web | 27. října 2014 v 15:18 | Reagovat

[1]: Měla jsem to podobně - v dospělosti jsem se dozvěděla, že mě měli za tu malou, rozmazlenou a neschopnou holku, ale že zjistili, že to tak není. A i když mě pomlouvali za zády, já se k nim chovala celou dobu slušně... Dnes si říkám: je to tak dobře, připadám si jako ta "lepší".

3 Katka Katka | E-mail | Web | 27. října 2014 v 19:06 | Reagovat

Rodinné motanice jsou tak složité a někdy zraňující....já jsem ten typ, který po určitých bolavých událostech raději nepátrá. Je pravda, že si jak stárnu někdy připadám hodně osiřelá, protože bydlíme daleko od příbuzných a prakticky se nestýkáme, ale podobně to bylo i za života mých rodičů, přesto, že jsme bydleli celá široká rodina v jednom městě. Je mi to líto, ale lepit se to zničeho nic nedá. Jsem ráda, že s dětmi mám mnohem srdečnější vztahy než to bývalo s mými rodiči. Samozřejmě mě milovali, ale nedokázali to dávat najevo.....až moje holky mě naučily nestydět se objímat se, loučit i vítat se pusou.....

4 BEZD´A BEZD´A | 27. října 2014 v 19:54 | Reagovat

Je to těžké všude je něco já mám neschody z bratrem a také mě to velmi mrzí ale on si nedá říct jsme tu na chvíli tak si to nekazme špatnými věcmi.Hodně sil Eva :-)

5 Radka Radka | E-mail | Web | 27. října 2014 v 21:53 | Reagovat

[3]: Vždycky mi přišlo hrozné, že lidé v rodině spolu nemluví. I my to tak máme se sestrou a mrzí mě to, ale zatím to nejde napravit. Ale tam, kde to napravit jde, se budu snažit. Abych slyšela pravdu a pochopila, že třeba moje chování nebo i události v životě jsou opakováním vzorců chování mých předků...

6 Radka Radka | E-mail | Web | 27. října 2014 v 21:54 | Reagovat

[4]: Ano, všude je něco a je škoda se k sobě točit zády. Ale někdy to chce zkrátka čas, než lidé pochopí a cestu si k sobě najdou. Nám to s otcem trvalo více než čtyřicet let.

7 Van Vendy Van Vendy | Web | 27. října 2014 v 22:30 | Reagovat

Jsi hodně citlivá a hodně vnímavá na vztahy. Nejsem si ale jista, jestli tvůj táta přijme tuto vizi, kterou mu chceš nabídnout, jestli bude schopný to vstřebat. Někteří lidé odmítají celý život, z nepochopitelných důvodů. No, zkusit to můžeš, ale moc si od toho neslibuj, Radi. Tohle je hodně těžké...

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. října 2014 v 7:59 | Reagovat

Kdysi jsem pracoval ve výzkumu a mám pořád ještě přirozenou touhu poznávat. Pokud jde ale o lidskou mysl, jsem téměř agnostikem, netoužím po tom odhalovat její tajemství a porozumět jim. Jsem přesvědčený, že každá interpretace pracuje jen s malým výsekem skutečnosti, většinou bez dostatečného nadhledu a vědomí všech vlivů a souvislostí, takže může být velmi snadno zavádějící. Ale jsem rád, že mysl dává dostatek prostoru všem, kteří o takové odhalování usilují. Mně stačí před jejími projevy (např. v podobě snů) občas setrvat v úžasu :-).

9 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 28. října 2014 v 8:06 | Reagovat

Mít schopnost vidět očima druhých, bylo by nám asi všem líp a klidnějc.
Jsi úžasně jemný a vnímavý človíček. Umíš nádherně citlivě psát.
Děkuji za pěkné čtení.

10 Sugr Sugr | E-mail | Web | 28. října 2014 v 13:21 | Reagovat

Očima druhých vidět, s tím moc dobrou zkušenost nemám, prý nekoukám jejich očima, ale pořád svýma, každý máme svůj názor a čím je člověk starší, tím je to koukání "divnější". :-(

[9]: Naprostý souhlas - Radka je velmi, velmi vnímavý a citlivý člověk. Myslím, že je na Blogu cz. jediná!

11 Radka Radka | E-mail | Web | 28. října 2014 v 20:28 | Reagovat

[7]: S otcem je to těžké. Ale zase vím, že ačkoli šílený realista, v okamžicích velké bolesti přijme i to, co moc reálně nezní, pokud to jeho srdce uklidní.

12 Radka Radka | E-mail | Web | 28. října 2014 v 20:30 | Reagovat

[8]: A což teprve, neusiluješ-li, ale přesto zajímavé pohledy přicházejí. To je teprve adrenalin ;-)

13 Radka Radka | E-mail | Web | 28. října 2014 v 20:31 | Reagovat

[9]: Děkuji za hezká slova. Víc empatie mezi lidmi by opravdu neškodilo.

14 Radka Radka | E-mail | Web | 28. října 2014 v 20:34 | Reagovat

[10]: Snažit se o pohled očima druhých není jednoduché, stále jsme to my, i když se snažíme. Ale "být tím druhým" a nejen vidět, ale také cítit co on - to je vskutku zvláštní, přála bych to každému zažít alespoň jednou...
A nemyslím, že bych byla na blogu jediná "svého druhu", jen jsem trošku víc sdílná ;-)

15 pavel pavel | Web | 28. října 2014 v 23:32 | Reagovat

Odsuzujeme lidi aniz víme, ze mají k svému chování nejaké pohnutky nebo cetná zivotní zklamání.
A kdyz to pozadí poznáme, pomuze nám to tem lidem i odpustit. :-)

16 Gabi Gabi | E-mail | 29. října 2014 v 10:55 | Reagovat

Asi musíme vždy niečo z toho aspoň málinko prežiť sami, aby sme pochopili. Trebárs len v sne. :-)

17 Ježurka Ježurka | E-mail | Web | 29. října 2014 v 16:53 | Reagovat

Ano, je to leckdy složité a není všechno jen černé nebo bílé. Ale myslím, že ztráta rodičů v tak raném věku musí jednoho poznamenat. A ty jsi citlivý človíček, který najde vždy cestu, jak lidem pomoci a jsi úžasně empatická.

18 Radka Radka | E-mail | Web | 29. října 2014 v 21:37 | Reagovat

[15]: Odpustila jsem už dřív, ale teď i chápu.

19 Radka Radka | E-mail | Web | 29. října 2014 v 21:37 | Reagovat

[16]: Někdy ve snu je to možná lepší než v reálu ;-)

20 Radka Radka | E-mail | Web | 29. října 2014 v 21:38 | Reagovat

[17]: Děkuji, Libuško, snad víc nepokazím než napravím.

21 Bev Bev | E-mail | Web | 4. listopadu 2014 v 7:00 | Reagovat

Moc ti přeju aby táta byl otevřený a alespoň zčásti stejně vnímavý jako ty, aby si dokázal vzít něco z tvého vysvětlení. Abyste našli společnou řeč.
Ze snu mi šel mráz po zádech. Jak zajímavé zážitky a pohnuté osudy.

22 Radka Radka | E-mail | Web | 9. listopadu 2014 v 23:54 | Reagovat

[21]: S mým otcem pohnout není jednoduché, ale už si to v duchu nacvičuji a to bych se na to podívala, aby to nevyšlo ;-)
Děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama