Hřbitovní kvítí

2. listopadu 2014 v 23:01 | Radka |  Co život dal
Mou mírně zamotanou hlavu domotaly ještě více zážitky mé sestry. Včera navštívila hrob tchýně a ještě než stačila začít vnímat klid kolem, praskl skleněný obal na svíčku. Rána ji tak vylekala, že málem zapomněla, proč vlastně přišla.
Naštěstí pohled na květináč chryzantém, který tam umístila před měsícem, ji vrátil do reality. Tehdy měla obavu, že rostlina může umrznout, ale všechny květy byly krásně rozvinuté a jí připadlo, jako by zářily.


Cestou se stavila u kamarádky a její maminka si stěžovvala, že před týdnem dávala na rodinný hrob velkou svíčku ve skle a dnes tam nebyla! Jenže ona si ji zespod podepsala a tak prošla další hroby a samozřejmě ji našla!
Nám se naštěstí nikdy nic neztratilo, ale přesto měla sestra obavu, aby kytice, kterou na dnešní den nechala uvázat, nezmizela krátce po umístění na hrob.
"Musíš si ji podepsat," změla moje rada, kterou se však neřídila.
"A nenapadá tě, proč ten obal prasknul? To se přece běžně nestává..."
To tedy ne. Navíc s tchýní měla nakonec dobré vztahy, jenže obě jsme cítily z té rány zlobu. Nezbylo než se spokojit s tím, že vysvětlení snad přijde později.

Sestra volala hned po návštěvě hřbitova, kde odpočívá maminka. I když teta před týdnem hlásila, že chryzantémy krásně rozkvetly, květináč byl fuč! Také jedna ze dvou plastových váz na kytice.
Hlava nám to nebrala. Proč někdo krade na cizích hrobech? Copak neexistuje něco jako úcta k mrtvému?
"Mrtví se nemůžou bránit," okomentovala to sestra.
"Možná jim dělá dobře okrádat živé. Ti to zaplatili a nezodpovědně na hrob postavili," uvažovala jsem dál.

Možná ten prasklý obal u svíce znamenal zlobu tchýně - jí květina zůstala a dělala radost (vždyť byla s láskou darovaná), ale mámě ji někdo ukradl.
Když jsem včera četla o krádežích na hřbitovech, pomyslela jsem si: Tohle se naštěstí u nás nikdy nedělo. No, to jsme se sakra spletla!

Osobně jsem nikdy neměla potřebu nosit na hrob květiny. Vycházela jsem z faktu, že to bude chvíli hezké a až uvadnou, budou hrob hyzdit, dokud je někdo neuklidí. Bydlím daleko a jezdit po týdnu nebylo možné. Raději doma zapálím svíčku, občas koupím máminu oblíbenou kytičku a s láskou zavzpomínám. Ono je přece jedno, zda tak učiníte u hrobu či doma. Důležité je, že si v dobrém vzpomenete.

V tomto období jsou jistě krádeže častější. Možná tomu napomáhá i fakt, že někteří nemají dostatek peněz, aby svým milým zesnulým něco donesli, proto si to "vypůjčí na bohatších hrobech". Určitě však existují i tací, kteří to dělají ze zásady, zkrátka jsou lakomí a krást jim nevadí.

To vše jsou důvody, proč nepodléhám dušičkovému šílenství. Navštívit hrob pojedu až o dva týdny později, na maminčiny a otčímovy narozeniny. Ještě nevím, zda hrob ozdobím kyticí, ale svíčku určitě zapálím.
Tak si říkám: že bych ji zespod podepsala?

A víte co? Raději někdy nevědět, co se za našimi zády děje. Nemám pravdu?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 2. listopadu 2014 v 23:13 | Reagovat

Náš hrob je dost na kraji a na hřbitově  jsou hroby okázalejší, snad tu lampu, kterou jsem tam dala přímo na pomník nikdo neukradne. Je pěkná, skoro taková zdobná lucerna. Jinak se domlouváme se švagrovou, aby nebyl hrob příliš zaplněný. Stejně tam bylo květin dost a věneček. Dáváme jí peníze na výzdobu a vyúčtování nevyžadujeme. Má tam kromě naší rodiny vlastně manžela, chodí tam častěji. Dnes jsem říkala synovi, který mě tam vezl, že mi to stejně připadá osobnější se podívat na fotografie a zapálit doma svíčku. Dnes v pokoji v lampičkách hoří dvě, za rodiče manželovy i moje.

2 Lydie Lydie | 3. listopadu 2014 v 10:19 | Reagovat

My máme celkem štěstí - ani nepamatuji,že by se něco ze hrobu stratilo.Místo vázy tam mám sklenici od kompotu a druhá váza je součástí pomníku.Na hřbitov máme blízko,tak se tam dvakrát týdně zajde, když je sucho,tak častěji zalít hrob.Sousedka má urnu s popelem manžela v zemi na zahradě-dává tam svíčky a květiny.Já na to vidím z okna - tak si říkám,když svítí svíčka -aha je výročí úmrtí, Fanda má svátek atd....

3 Van Vendy Van Vendy | Web | 3. listopadu 2014 v 13:31 | Reagovat

Asi bych nepodepisovala ani lucernu, ani kytku. I když výsledek by byl možná zajímavý, najít to na jiném hrobě a vědět, že to bylo ukradeno...
Je to ohavnost, okrádat hroby, ať z jakýchkoliv důvodů (a to nemluvím o vandalismu, kácení pomníků a vysypávání uren). Tyto krádeže (a vandalismus) jsou jen projevem zbabělosti, protože mrtví se nemůžou bránit a živí tam nemůžou držet celé dny stráž.
Osobně mám dušičky celkem ráda. Možná šílenství, ale zase si říkám, zaplaťpánbůh za tenhle zvyk - protože jinak by spousta lidí na hrob svých rodičů (nebo jiných blízkých) nezavítala, jak je rok dlouhý. Mně se to líbí, líbí se mi, jak jsou hroby ošetřené, okopané, pohrabané, a obložené kytkami a různými přírodními vazbami. A hořící svíčky navečer, pohádkový pohled. Aspoň jednou mají svátek i ti, co už s námi nejsou...
Jinak, zapálila jsem našim svíčku, i když jsem na hřbitově byla. Je to něco navíc...
Ještě k tomu hřbitovu a k hrobům - měla jsem jiný problém. Nic nám nebylo ukradeno, ale při hrabání hrobu před třemi roky se vykašlali na prohlédnutí zeminy. A po tři roky sem tam nacházím ve vrchní vrstvě úlomky kostí. Jen mě mrazí, když si představím, že by se uskutečnil nápad mého nejstaršího bráchy, že by se ta vrchní zemina shrábla a vyvezla na skládku. Kosti mého tatínka by byly bůhvíkde...

4 Ježurka Ježurka | Web | 3. listopadu 2014 v 17:11 | Reagovat

Bohužel, taky to nechápu. A říkám si, PROČ? Dávají to ti zloději jinam nebo to prodají či vezmou domů? Opravdu raději někdy nevědět. :-(

5 Radka Radka | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 20:09 | Reagovat

[1]: Máme hrob společný s rodinou a často tam někdo  chodí a přesto se to neuhlídalo. Je to smutné.
Také raději zapaluji svíčku doma, přijde mi to víc osobní.

6 Radka Radka | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 20:12 | Reagovat

[2]: Tak urnu doma bych mít nechtěla, ale chápu, pokud to někdo udělá. Je to svým způsobem pohodlnější a taky bezpečnější.

7 Sugr Sugr | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 20:15 | Reagovat

Jedné mé 40 leté kolegyni v práci zemřel zcela nečekaně manžel, má urnu s popelem v obýváku a nehodlá to prý nikdy změnit.Rodiče mají ještě oba na živu, hrob tedy žádný nikdy neměli. Možná tím vyřešila i starost s problematikou o které píšeš. O_O Lidé jsou různí...

8 Radka Radka | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 20:16 | Reagovat

[3]: Kdysi jsem taky měla ráda hřbitovy, když všude svítily zapálené svíce...
Ale pak, ani nevím proč, to skončilo a mně dělalo vyloženě zle být na hřbitově.
A jednoho dne jsem se dostala na židovský hřbitov a uvědomila si, že ty čisté hroby bez květin či svící mi jsou sympatičtější. Pouze na čerstvých hrobech bylo položeno pár kamínků, ale to jsem ještě nezjistila, co to má znamenat.
Jinak neúcta mnohých k nebožtíkům je pro mě stále nepochopitelná.

9 Radka Radka | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 20:20 | Reagovat

[4]: Moje nevlastní sestra chodívá často kolem hřbitova na procházku s kočárkem a prý bych se divila, čeho jsou důchodci schopní. Z jednoho hřbitova odnesou, na druhý zanesou :-(
A dost možná, že si tím někdo i přivydělává, protože "dušičky" jsou dobrý kšeft (říká kamarádka, která se tím živí - ale ta si vše pořizuje legálně a stráví vždy hromadu nocí v garáži, kde výzdobu na hroby vyrábí).

10 Radka Radka | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 20:23 | Reagovat

[7]: Máma měla urnu otčíma taky dlouho doma a po její smrti jsme řešily se sestrami oba naráz. Takže jsou spolu už nepřetržitě pětatřicet let :-)

11 Jana Jana | Web | 3. listopadu 2014 v 21:26 | Reagovat

Domnívám se, že většinou si ty ukradené svíčky berou lidi domů. Pokud ukradnou kytici, asi jí dají na jiný hřbitov. Takto mi někdo před léty urval svíčku ze svícnu a tím ho celý poničil. Tak teď mám docela obavy, dala jsem na hrob dva květináče s umělými květinami, tak doufám, že tam ještě jsou...

12 Katka Katka | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 22:29 | Reagovat

Máš pravdu - raději nevědět. Vzpomínání na blízké, projevení úcty...je stejně každého vnitřní věc.To na hrobě je spíš "aby se neřeklo." Já to mám taky daleko, takže tomu moc nedám. O hrob se stará sestřenice, jsem za to moc ráda....ona je hodná, ale co by řekli lidi ji taky dost trápí....
Když jsme udělali zahradu u domu, chtěla jsem si urnu mámy přivézt sem. Už proto, že měla být s námi....a nedožila se....Táta mi to dost vehementně vyvracel, že ji nemůžu odvézt z rodného kraje....teď je tam s ní a já mám stejně pocit, že jsem to měla udělat....copak místa jsou víc než lidi? Zdá se, že ano. On taky nechtěl být "u mě", i když zde u nás dožil.

13 Lydie Lydie | 3. listopadu 2014 v 23:13 | Reagovat

Nevím - ten hrob na zahradě sousedky - je to svýn způsobem to,že jej má doma - chodí si tam sednou na lavičku atd....na hřbitově jsou uložěny všichni příbuzní - hřbitov je starý asi 300 let...je tam "posvěcené a promodlené" místo /to něco znamená pro křesťany/.....je to ovšem každého věc,jak to udělá.

14 Lydie Lydie | 3. listopadu 2014 v 23:17 | Reagovat

[10]:Před dvěma lety zemřela manželova teta-při vyklizení bytu jsme našli urnu s popelem stýčka - teta tehdy,když zemřel říkala,že jej nechá rozptýlit - teď jsou oba uloženi v jednom hrobě společně s dalšími příbuznými - chodíme tam často,tak jim určitě není smutno.

15 Bev Bev | E-mail | Web | 4. listopadu 2014 v 6:29 | Reagovat

Tohle taky nechápu, tu neuvěřitelnou drzost a bezohlednost, se kterou lidé něco ukradnou jinému a ani na hřbitově jim to není blbý. Nám se ztratil jeden keříček takové popínavé drobnolisté rostliny, co se pne po náhrobku a objevil se hned na vedlejším hrobu. Říkám si náhoda? rodiče tvrdili, že jeden keřík opravdu chyběl. Ale zase díky tomu u "sousedů" aspoň něco roste. Za těch deset let se i tam rozrostl do pořádného kola a pokrývá půl hrobu. :-)

16 ZK ZK | 6. listopadu 2014 v 19:56 | Reagovat

[3]:Když najdeš kost tak ji normálně zahrab. Vyvážet ostatky nebo hlínu, to je barbarství...

Jinak s podepisováním svíček atd jsem se ještě nesetkal, bubu to muset monitorovat. :-D
Jsou i mnohem horší krádeže na hřbitovech...

Všechny zdravím

17 Meduňka Meduňka | Web | 9. listopadu 2014 v 13:30 | Reagovat

Nám už se ztratilo na hřbitově tolik váziček, že jsem předloni normálně pomalovala zavařovačku barvami na sklo a ta už nikomu za krádež nestála. :-)

18 Radka Radka | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 0:05 | Reagovat

[11]: Je hrozné, že těm zlodějům nestačí něco si vzít, ale klidně i ničí.

19 Radka Radka | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 0:08 | Reagovat

[12]: Také mám hrob mámy daleko. A pokaždé, když si v duchu před cestou řeknu: Musím za mámou na hřbitov... jako bych slyšela: A já tam budu muset kvůli tobě taky.
Tam je jen popel, ale ona může být kde chce a tak věřím, že spíš se svými blízkými než někde čekat na hřbitově.

20 Radka Radka | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 0:10 | Reagovat

[13]: Popravdě - já bych urnu doma nechtěla. Sama přemýšlím, že bych raději svůj popel nechala rozprášit.

21 Radka Radka | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 0:11 | Reagovat

[15]: Když to poslouží dobré věci, tak to člověk i přijme.

22 Radka Radka | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 0:12 | Reagovat

[17]: Nám se ztratila i plastová lahev na květiny - lidem se zkrátka hodí všechno :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama