O depresi

22. listopadu 2014 v 22:22 | Radka |  Co život dal
S přicházejícím podzimem dává o sobě vědět větší silou. To si uvědomuje každý, kdo se s ní v životě setkal. A kdo ne, bývá velmi překvapen, čeho jsou depresivní lidé schopní. Nebo spíš neschopní. Jenže oni za to nemohou. Deprese je nemoc a kdo o ní nic neví, neměl by soudit.


Co je horší, nemocných depresí stále přibývá. Novodobý mor, který se rychle šíří. Moderní uspěchaný způsob života si vybírá svou daň. Mnozí si ani neuvědomují, že i v jejich případě jde o počínající depresi. Pokud nevezmou v úvahu prvotní projevy, návrat do normálu bývá těžký a zdlouhavý.

Proč o tom píšu? Velmi mě zaskočila situace v mém okolí. Představte si muže, těsně před čtyřicítkou, který se začne budit v noci tlakem na hrudi a nemůže dýchat. První ho napadne spojitost s otcem, který prodělal několik infarktů. Lékaři nezjistí žádný problém a muž se uklidní, čímž tlak zmizí. Nastanou problémy s trávením. Nevolnosti od žaludku po každém jídle, často i v noci. Budí se, musí na čerstvý vzduch, jinak by zvracel. Vyšetření opět neukáže žádný zjevný nález, ovšem lékař má po pár otázkách jasno. Vysoká hypotéka, dvě malé děti a zvyšující se tlak v práci = první krok k depresi.

Poté setkání se ženou, která onoho muže zná a zajímá se o důvod jeho nemoci. Její přiznání mě doslova šokuje: již rok je na antidepresivech a dochází na terapie. Nabrala si toho v práci moc a přestala to zvládat. Měla však štěstí v podobě nadřízených - její práce si cení a vyšli jí vstříc.
Společně pak rekapitulujeme, kolik lidí v našem okolí trpí depresemi.
Brzy mi přestávají stačit prsty na rukou, proto spočítáním končím.

Žít s depresí není jednoduché. Pro člověka samotného i pro jeho okolí. Ti neznalí mohou mít pocit, že člověk v depresi se vymlouvá. Že je velmi sebestředný a přehání. Doporučuji přečíst si nějakou knihu nebo články odborníků o depresi. Pomůže ve vztahu k nemocným a co je také důležité - uvědomit si, jak blízko my sami často k depresi máme. Stačí krok a může nás to stáhnout.

Začne to únavou a potřebou zavřít se, mít klid. Být ve tmě a sám. Neslyšet žádné hlasité zvuky. Později se přidá nezájem o přátele a kamarády, koníčky. Člověk vše vidí černě a nenachází východisko ze svého stavu. Před sebou má pouze svůj problém, který se mu zdá naprosto neřešitelný. A všechny návrhy lidí z okolí mu připadají nesmyslné.

Včera večer jsem sáhla do hromádky odložených pro knihu Anselma Grüna Deprese jako šance a náhodně ji otevřela na straně, kde se píše o pohledu člověka v depresi: je zahleděný do svého nitra a nevidí nic kolem sebe, jen problémy a tmu uvnitř. Je nutné postupně jej přesvědčit, aby vzhlédl, prohlédl a nahlédl. Jde o fáze, které člověku pomohou vidět dál skrze své problémy a vnímat další souvislosti, až dojde k nalezení řešení. Není to jednoduché, ale je to cesta ven z temnoty.

Dnes dopoledne jsem si uvědomila, jak blízko jsem byla hraně propasti. V práci toho mám hodně, ale to by nevadilo, na práci pod tlakem jsem zvyklá. Jen potřebuji polevit jinde. Dcera to chápe, ale nechápe to další blízký člověk. Tlak, který přichází z té strany, je silný. Vydírání, až tak by se dal nazvat nečekaný přístup.

U vaření se mi vybavil dřívější rozhovor s dcerou. Týkal se článku psychologa, který popisoval zvládání těžkých situací uvnitř rodiny. Podle něj taková událost stáhne celou rodinu dolů. My lidé jsme nastaveni tak, že jeden pád dolů zvládneme, ale na více už není šance.

V době nemoci maminky jsem musela zvládat kromě péče o ni ještě práci a dceru s poruchou spánku. To by se dalo, ale navíc se přidala sestra a její problémy, které jsem jí pomáhala řešit. Stáhlo mě to hodně hluboko dolů a děkuji Bohu, že jsem to ve zdraví ustála. Jen vyčerpání bylo obrovské. A tohle už si v žádném případě nechci zopakovat.

Momentálně mě dolů táhne práce, které se zatím nechci vzdát. Pak jsou tady lidé v mém okolí. Byli celou dobu zvyklí přehazovat své problémy na mě. A já se snažila nezklamat je. Jenže s tím je konec. Nemám dostatek sil. Navíc každý by si měl řešit své problémy sám. Až pokud na ně nestačí, vtáhnout další lidi. Takové, kteří mohou pomoci.

Neumím říci přesně, co je mým hnacím motorem v řešení problémů. Zda moje vnitřní síla nebo obrovský strach z následků. Vím totiž moc dobře, jak táhnou ke dnu neřešené situace a kolik sil pak stojí dostat se zpátky na hladinu.
Proti tomu hrůza z konfliktů…

Vím, že to zvládnu. Mám se dost ráda na to, abych uměla říci NE a zachránila si zdraví. Až poleví tlak v práci, svým nejbližším to vynahradím. A když ne, oni se ohlásí sami.

Pokud mohu radit: naučte se říkat NE a myslete především na sebe. Teprve když jste dost silní, můžete pomáhat druhým. Slabí nejste vůbec prospěšní.
A s lidmi v depresi mějte soucit. Nikdy totiž nevíte, kdy se stejný problém může týkat i vás.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. listopadu 2014 v 23:19 | Reagovat

Radko, to je daň neustále se zvyšujícím nárokům na myšlení, vědomosti, informovanosti člověka. Kdo byl jen doma, pak v práci a nestaral se jinak už o nic, jen o to, jak by se zabavil, odreagoval, byl celkem klidný. Pokud ho nepostihla nějaká nemoc  v rodině. Chce to silného jedince nebo také tak trochu člověka flegmatického nebo  sanqvinika při nejmenším.

2 Radka Radka | E-mail | Web | 22. listopadu 2014 v 23:27 | Reagovat

[1]: Doba je velmi uspěchaná, tím spíš musí člověk volit. Nejde zvládnou vše, nejsme stroje. A hlavně si to včas uvědomit.
On ten "muž před čtyřicítkou" vždy působil jako dokonalý flegmatik, ale zdání často klame :-(

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. listopadu 2014 v 23:28 | Reagovat

[2]: Tak to nemusel být flegmatik, ale spíš melancholik, ten má silné city slabý výraz. Taky tomu říkají introvert, však víš.

4 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 22. listopadu 2014 v 23:49 | Reagovat

Pěkně si to napsala a souhlasím s tebou, člověk se musí naučí říkat NE.

5 JM JM | 23. listopadu 2014 v 1:00 | Reagovat

Před hodně roky jsem se dostala do podobné situaci v práci. A pěkně mně to semlelo, protože to trvalo dlouho.
Byly jsme na oddělení tři mzdové účetní. Náhle odešla na rizikové těhotenství jedna, druhá se rozstonala na delší dobu a tak bylo na mně všechno. Vedoucího to nezajímalo. Nastavovala jsem hodiny. jinak se to nedalo zvládnou, ale zkuste neudělat lidem výplaty v termínu. Až jsem s tím praštila a šla marodit, hned měl lidi.

6 Fredy Kruger Fredy Kruger | 23. listopadu 2014 v 1:08 | Reagovat

" Nelze se ničeho dovolat !"
... křičejí v hostinci  ,,U Wola,,
( fronta u WC  se  k výčepu táhne !! )

" Otevři, sic dveře roztřískáme !!
... konečně chlape , už wiser se !!"

" Nemohu !  hrozné mám deprese !!
... sotva jsem usedl na mísu,
kdos ku mně vnik ...a zařval ,,Aký  su ???
... vraj  chlape  niejsu ako ty !!,,

Pak bleskově ukrad mi kalhoty,
včetně  košile... trenýrek  !!"

" Skutečně !!  má jenom motýlek !"
Křičejí štamgasti :  " Na mou  duši !!!"

" Krade se !"   křičí muž vyběhnuvší :
... " Jáá...na mísu  sedl  a  sehnul se "....

" Zakryjte nahého  ubrusem !"
řve hostinský
... již běží  číšník  Jann  Kraawa :
" Nevěšte hlavu... i toto se stává !!"

... tak číšník jej těší  a poplácává ....

7 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 23. listopadu 2014 v 3:22 | Reagovat

Velmi tazke, naucit sa ovorit NIE! :-(

8 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 23. listopadu 2014 v 9:43 | Reagovat

Napsala jsi to přesně.  Dlouhodobý stres,  přepracování , neřešitelné problémy ...to všechno když se nahromadí, jednoho dne může "bouchnout".  Prostě člověk nemůže dál.  Často se to bez pomoci odborníka neobejde.  A velké trpělivosti a pochopení rodiny. Dostat se z toho, je někdy běh na dlouhou trať. Deprese se většinou na podzim prohlubuje. Ale často se stává, že si lidé depresi ( většinou hlavně teenagři ) pletou z "depkou".  Přitom to není jedno a to samé. Deprese je dlouhodobější nemoc, depka přechodný ,krátkodobý smutek.A tvoje doporučení, naučit se říkat NE je velmi důležité!! Já k tomu dospěla až když bylo téměř pozdě. Je to ze začátku těžké, ale nakonec úlevné :-)

9 eva eva | Web | 23. listopadu 2014 v 11:05 | Reagovat

Depresi já znám takže vím o čem je řeč napsala jsi to moc pěkně a pravdivě Měj se moc fajn a užívej života :-)

10 pavel pavel | Web | 23. listopadu 2014 v 11:24 | Reagovat

Zrovna před pár dny jsem se seznámil s takovým člověkem a napsal jsem o něm na blogu... je dobré s ním pohovořit a i to málo mu pomůže. Sám mám to štěstí, že tyhle stavy nemám a i v těžkých situacích vidím světlo. Ono opravdu záleží jak žije tím "já" a jak se dívá na svůj život. :-)

11 Intuice Intuice | E-mail | Web | 23. listopadu 2014 v 15:16 | Reagovat

Dobře napsáno. Taky mám zkušenost člověka s depresí. Je to cesta na dlouhou trať, a ani, když nemoc poleví, se nedá očekávat, že by se nevrátila. Je to inklinace navždy. Ano, je to způsobeno přetížením organismu, který se sám těžko brání.

12 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 23. listopadu 2014 v 17:12 | Reagovat

Mně kdysi dávno "nakopla" kniha L.Hay Miluj svůj život. :-)

13 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 23. listopadu 2014 v 17:14 | Reagovat

[12]: opravuji Mě :-D

14 Van Vendy Van Vendy | Web | 23. listopadu 2014 v 19:13 | Reagovat

Být pod permanentním tlakem opravdu může hodit člověka někam dolů, ať se tomu říká deprese nebo ne. Stokrát nic umořilo vola, to se neříká nadarmo, stačí spousta malých ubíjejících věcí a když se k nim přifaří pár těch velkých, je to opravdu na sesypání se.
Naučit se říkat ne je hodně těžké, sama na tom pracuji několik let a stejně jako první mi vyletí na rty "jo, já to udělám, vyřídím, zařídím, donesu". I když jsem v tu chvíli naštvaná sama na sebe, že jsem aspoň neřekla - počkej chvíli.
Raduš, jestli jsi pod takovým tlakem, opravdu na chvíli řekni ne, prostě musej počkat. Snad to půjde a situace se zlepší...

15 Radka Radka | E-mail | Web | 23. listopadu 2014 v 22:22 | Reagovat

[4]: Děkuji, snažím se a dnes se mi to povedlo :-)

16 Radka Radka | E-mail | Web | 23. listopadu 2014 v 22:24 | Reagovat

[5]: Nadřízení mají tendenci zneužívat smysl pro zodpovědnost u druhých. Tak dělat práci za tři není legrace,  tom něco vím :-(

17 Radka Radka | E-mail | Web | 23. listopadu 2014 v 22:24 | Reagovat

[7]: Těžké, ale když se to člověk naučí, alespoň trošku, ta úleva stojí za to :-)

18 Radka Radka | E-mail | Web | 23. listopadu 2014 v 22:28 | Reagovat

[8]: Podceňovat psychiku se nevyplácí, jenže hodně lidí, hlavně v produktivním věku, si něco jako deprese nehodlá přiznat. Přitom je to nemoc jako každá jiná, jen je velmi obtížné se z jejich spárů dostat.
NE jsem si dnes vyzkoušela a povedlo se ;-)

19 Radka Radka | E-mail | Web | 23. listopadu 2014 v 22:28 | Reagovat

[9]: Děkuji, přeji příjemný start do nového týdne :-)

20 Radka Radka | E-mail | Web | 23. listopadu 2014 v 22:30 | Reagovat

[10]: Někdy je těžké to světlo vnímat, i když ho vidíš. Ale mít si s kým popovídat je hodně důležité. Ještě že Tě lidé mají ;-)

21 Radka Radka | E-mail | Web | 23. listopadu 2014 v 22:31 | Reagovat

[11]: Děkuji, přesně jak píšeš - nikdy není jistota, že má člověk vyhráno. Ale pochopení okolí a snaha pomoci - bez toho se člověk neobejde.

22 Radka Radka | E-mail | Web | 23. listopadu 2014 v 22:34 | Reagovat

[12]: Tu knihu mám, ale nikdy jsem ji nezvládla přečíst. Mě spíš pomohla kniha Čtyři dohody - a dohoda: dělat věci nejlépe jak umím - a když to lépe nejde, nedá se nic dělat. Jsem zkrátka jenom člověk.

23 Radka Radka | E-mail | Web | 23. listopadu 2014 v 22:36 | Reagovat

[14]: V práci nemohu říci ne, to bych podrazila hodně lidí, kteří na mě spoléhají, ale jinde ano a jedno NE jsem už dnes řekla a s dalším si snad také poradím.
Takže jisté odlehčení už tady je a je to o poznání lepší :-)

24 pavel pavel | Web | 24. listopadu 2014 v 16:22 | Reagovat

[20]: Nebuď ironická. :-D

25 andorea andorea | Web | 27. listopadu 2014 v 12:45 | Reagovat

Před cca 12 lety jsem měla v práci období, kdy jsem ze stresu i zvracela. Hrozná doba. Naštěstí je to za mnou.

A říkat NE jsem se taky musela naučit. Kamarádka na mne přenášela dlouhodobě své problémy s manželem, že se mi potom  i jen při zobrazení jejího čísla na mobilu stáhnul žaludek. Od té doby vím, čemu se říká energetický upír. Dnes už má vše vyřešené, s manželem si vše vyjasnili a já a kamarádka opět komunikujeme v naprosté pohodě (bez vysávání :-D ).

26 Bev Bev | Web | 28. listopadu 2014 v 13:56 | Reagovat

Je to tak, jak říkáš. Mám to vyzkoušené na vlastní kůži a nejhorší na tom je, že deprese a pak skoro bláznovství přichází velmi nenápadně. Měla jsem starost o tátu, který byl po operaci kolene hodně špatný, do toho začal mít problémy s prostatou, takže další operace, starší dceři se nedařilo na zdravce, nedělala jí dobře praxe, bylo jí špatně z nervů a musela jsem řešit její přestup na jinou školu. Finanční problémy i vztahové, všechno najednou. Pořád jsem myslela, že všechno zvládám, až jsem začala trpět předtavou, že mám blechy. Vím, že to zní směšně, i já se tomu dneska chechtám, ale co já jsem s tím zkusila a co všechno podnikala, abych se jich zbavila. Po třech měsících jsem se konečně svěřila doktorce, ta řekla, že je to buď stresová kopřivka nebo alergie ale rozhodně ne blechy. A já druhý den měla po problémech, zmizelo to samo od sebe. Kdybych to nezažila, tak tomu snad ani nevěřím. Taky jsem musela některé věci v sobě změnit a hlavně se přestat tak ukrutně nervovat dopředu a ze všeho. Takže hlavně zvolni a měj se ráda, však si to taky zalsoužíš. :-)

27 Radka Radka | E-mail | Web | 30. listopadu 2014 v 20:06 | Reagovat

[25]: Tvoje kamarádka dopadla lépe než moje - krize ji stáhla dolů a přišla o práci. Na jednu stranu jsem ráda, že mi nikdo nevolá několikrát za večer, že si něco udělá, ale na druhou mě mrzí, že se v tom stále plácá.
Ale to si musí každý vyřešit sám.

28 Radka Radka | E-mail | Web | 30. listopadu 2014 v 20:09 | Reagovat

[26]: Je to přesně tak - hranice, která nás dělí od šílenství, je velice tenká. A kdo na ní nestál, neví o čem to je.
Děkuji, ráda se snad mám, jen občas zapomenu ;-)

29 Amelie Amelie | Web | 13. prosince 2014 v 23:09 | Reagovat

Mám dvě dcery s depresemi, takže se snažím chápat, ale vidím, jak okolí nechápe a nerozumí. A jak těžké to je pro celou rodinu. Anselma Gruna mám ráda, po té knize mrknu, díky za tip.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama