Malá životní rozhodnutí II

23. prosince 2014 v 11:00 | Radka |  Co život dal
Dokončení článku Malá životní rozhodnutí

V noci jsem špatně spala a stále si v hlavě přemítala případné katastrofy jako pád již před domem, rozthané punčochy či podivnou chůzi ala kocour v botách. Nic z toho mě neodradilo a svou představu jsem na sebe ráno navlíkla. Jen to líčení jsem vynechala, kdybych se náhodou nad sebou rozbrečela.


Při odchodu z bytu jsem byla vcelku spokojená, dojem kazila jen igelitka s obědem. Jenže co s ním, když do kabelky nevlezl? První pousmání nastalo při chůzi ze schodů. Byla jsem ráda, že mě nikdo nesleduje, protože by musel nabýt dojmu, že jsem si nadělala do kalhot. Tedy punčoch. Po rovince to šlo mnohem lépe a tak jsem již nasadila sebevědomý výraz.

U auta jsem zaváhala, zda se nepřezout. Už od autoškoly mám v paměti příběh dopravního inspektora, který křičel na každou adeptku za mírně zvýšený podpatek. Až později se k nám doneslo, že jeho dcera měla v autě nehodu, když se jí podpatek zapříčil a nebyla schopná včas zabrzdit.
V kufru stále vozím sportovní boty, ale riskla jsem to s tím, že klidně po pár metrech zastavím. Nebylo třeba. Vyrazila jsem opatrně a bezpečně do práce dojela.

Cestou do své kanceláře jsem skoro nikoho nepotkala. Jak zvláštní! Zrovna dnes, kdy jsem chtěla šokovat?! Musela mi stačit paní uklízečka, která ze sebe vyrazila větu: "Co se stalo? "
"Nic, chtěla jsem být za krásnou."
"Aha," byla veškerá reakce.

I další reakce se nesly v podobném duchu.
"Co se stalo?" zeptal se vedoucí.
"Přišla jsem jen na návštěvu, myslela jsem, že to stopneme (pozn. práce na projektu) a já si vyberu dovolenou."
"Ne, porada bude až v poledne, ale sluší ti to."
Poté volala vedoucí skladu a hned po představení spustila: "Moc Vám to dnes sluší, nebyla jsem si jistá, když jsem Vás zahlídla oknem, ale poznala jsem Vás podle igelitky."
Tak to byla jedna lichotka za druhou.

Na poradu jsme byli sezváni již dopoledne a cestou na ni jsem potkala opět uklízečku. "Ale sluší Vám to," dodala s úsměvem.
"To víte, chtěla jsem být za dámu, abych se donutila nemluvit sprostě. Dámy totiž nemluví sprostě. A obávám se, ža za chvíli budu mít na pár jadrných slov chuť."
Jako první si na poradě neodpustil poznámku kolega z finančního: "Paní Radka se nám na to oblékla jako do truhly."
Jadrná slova jsem raději polkla a užívala si pohledy dalších mužů, kterým evidentně vrtalo hlavou, proč ta změna?

Radost mi přineslo až přiznání kolegyně, že jsem ji inspirovala - koupila si podobné boty, ale nenosí je.
"Říkala jsem si: proč se snažit? Kvůli komu?" pronesla smutně.
"Kvůli sobě. Neměl by být jiný důvod než ty sama."
Tak uvidíme, jak moc to bude chtít kvůli sobě udělat.

V poledne jsem dorazila zpět do kanceláře a konečně si mohla boty sundat. V první chvíli jsem měla pocit, že chodidlo do nazouváků nenarovnám, až po pár vteřinách přišla úleva. Obrovská! Má smysl se takto mučit? No, možná si musím jen zvyknout, nic nejde najednou... a pak obraz v hlavě: Sarah Jessica Parker a její žilnatá chodidla v botech na maxi podpatcích, který mi sebral veškerou radost z nových bot!
Nesmím zhubnout, jinak mi žíly vystoupí také, znělo jasné ponaučení! (tady vidíte, jak účinně se tělo umí bránit proti vašim rozhodnutím - viz mé prohlášení minulého dne začít hubnout).

Při odchodu z práce jsem přemýšlela, kam se poděly ty příjemné, celkem pohodlné botičky, které jsem si v obchodě zkoušela. S oteklými nohami po náročném dni jsem si to namířila rovnou domů. Už ve dveřích jsem si rozepínala boty, když přiběhla dcera: "Ukaž se, jak ti to slušelo? Co říkali v práci? Zapni si tu botu, ať to vidím celé"!
"Nech mě být, chci se zout!!" zavrčela jsem.
Pochopila rychle, jen dodala: "Ale dobrý, ne?"

Dobrý. Podařilo se mi šokovat i inspirovat. Možná i vyslat signál - nejsem ta, za kterou jsme mě měli (hodná, co si nechá vše líbit).
Především se mi podařilo ujistit sama sebe, že můžu mít vše, co si dokážu představit.
Protože to, co se odehraje v hlavě, může se vyplnit.
Nejen mně, ale každému z vás. Na to nikdy nezapomínejte

P.S. Nevěříte? Věřte! Tady je další důkaz.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Van Vendy Van Vendy | Web | 23. prosince 2014 v 11:51 | Reagovat

Super rozhodnutí! Nové botičky dodají ducha, zvlášť ty klapající (nevím, jestli máš ráda klapající podpatky, ale já teda jo... :-D).
Sarah v Sexu ve městě měla boty šílený, krásný, ale zcela nevhodný, taky si všimni, že skoro nikdy normálně nechodila, většinou tak nějak roztomile popobíhala, vypadalo to šmrncovně, rozevlátě, a možná to bylo snesitelné pro samotný pohyb.
Ale botky na podpatku, proč ne? Pokud ten podpatek není deset a víc čísel... ;-)
Jak vidět, slušelo ti to! Překvapit hezkým vzhledem, to je dobrý dárek sama sobě. Kolega byl troll, z něho si nic nedělej.
Krásné Vánoce! :-)

2 Ajka Ajka | Web | 23. prosince 2014 v 12:49 | Reagovat

Pěkné svátky i Tobě :-)
Ajka

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. prosince 2014 v 14:07 | Reagovat

Hezky napsané. Ještěže u pánů se podpateček nepředpokládá! :-). Ano, myslím si, že radost bychom měli dělat především sami sobě. Když to totiž zafunguje, ono se to pozná a je pak té radosti i na rozdávání.

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 23. prosince 2014 v 17:38 | Reagovat

Ač jsem malá, nikdy jsem příliš vysoké podpatky nenosila. Spíš takové ty kačenkové. Jen když byly moderní  ty ,,podezdívky", ty jsem nosila, protože se docela hodily k mému slovanskému pozadí.
Ale na odívání jsem si docela vždy potrpěla a hleděla si pořídit, třeba i ušít něco šmrncovního. Stejně jsem ale vypadala prý nejlépe ve vypasovaných šatech či kostýmcích. Dnes bych v nich byla jako jelito.
Jen pokračuj, ale trochu slev z těch vysokých podpatků, stačí takové kačenkové. Stejně prý dělají ,,lepší" lýtka. To mi tvrdil kdysi manžel. ;-)

5 JM JM | 23. prosince 2014 v 20:49 | Reagovat

Před asi třemi roky jsem jela do Brna k doktorovi a ráno jsem bez rozmyslu vlítla do kabátu, spíše bundy, v které normálně chodím ven.
Najednou jsem si začala všímat těch pěkně oblečených žen kolem a bylo rozhodnuto.
Zavolala jsem neteři, zda má čas / bydlí v B./ a šli jsme na to. Kreditku jsem měla.
Kabát, boty, sukně, šála něco na hlavu.
Domů se bunda vezla v tašce.

6 Lydie Lydie | 24. prosince 2014 v 0:52 | Reagovat

Zajímavý článek....takové starosti jsem neměla.Doma jsem oblékla modrou uniformu, v práci přidala červenou čepici a nebylo co řešit.... :-)

7 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 24. prosince 2014 v 4:15 | Reagovat

Cerf napisal (vid 3), ze podpatok sa u panov nepredpoklada. Ma pravdu. Ciastocnu. Raz som objavil nekrestansky drahe sandale zlacnene na minimum. Uchnapol som ich bez rozmyslania. Jeden jedinykrat som nimi presiel streku asi troch kilometrov a musel som ich darovat do zberu. MALI ZVYSENY PODAPTOK. Skoro som nedosiel k autu, ako ma boleli nohy!

Krasne Vianoce zelam, bez podpätkovych problemov.

8 Ježurka Ježurka | Web | 24. prosince 2014 v 12:41 | Reagovat

Tak teď nevím, kdy se zase příště oblečeš za "dámu", když jsi byla tak bolavá. Já nosila podpatky jen jako mladá a to jen tak akorát a teď už, jako babka, max. jen decentní, když nejdu jen nakupovat, jinak kalhoty a pohodlné botičky to jistí. Jo a taky jsem často padala, nevím, jestli za to mohly boty nebo ty moje nohy. :-)

9 pavel pavel | Web | 24. prosince 2014 v 13:40 | Reagovat

Tak jen dál a nevzdávej to. :-)

10 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 24. prosince 2014 v 13:58 | Reagovat

Super, paráda i za cenu bolení nožiček z botiček. Stálo to za to. Krásné svátky

11 Lukáš Lukáš | Web | 24. prosince 2014 v 20:24 | Reagovat

[9]: přesně tak, člověk musí být tak trochu bojovník

12 Radka Radka | E-mail | Web | 25. prosince 2014 v 23:00 | Reagovat

[1]: Pravda, klapající boty dodají na razanci ;-)
Podpatek je sice vyšší, ale sama sebe uklidňuji, že je to o zvyku.
Příjemné svátky i Tobě :-)

13 Radka Radka | E-mail | Web | 25. prosince 2014 v 23:02 | Reagovat

[3]: Ano, i zde platí, že je třeba začít u sebe :-)

14 Radka Radka | E-mail | Web | 25. prosince 2014 v 23:07 | Reagovat

[4]: Také jsem si kdysi oblečení šila, ale dnes už na to není čas. Škoda, mám pocit, že v obchodech to stojí za starou bačkoru.
Podpatky, třeba jen menší, dělají opravdu hezké nohy :-)

15 Radka Radka | E-mail | Web | 25. prosince 2014 v 23:09 | Reagovat

[5]: Moc příjemní čtení, někdy to zkrátka na člověka přijde a fajn, když si to může splnit.
Většinou totiž narážím na fakt, že v těch obchodech není moc z čeho vybírat.

16 Radka Radka | E-mail | Web | 25. prosince 2014 v 23:11 | Reagovat

[6]: Někdy je to lepší, když člověk nemusí oblečení řešit. Uniforma má své nesporné klady a dokonce i kouzlo ;-)

17 Radka Radka | E-mail | Web | 25. prosince 2014 v 23:13 | Reagovat

[7]: Chodím většinou v botách bez podpatku a i trochu zvýšený mi dělá potíže, takže chápu. Ale když už potíže, tak ať to stojí za to, řekla jsem si ;-)

18 Radka Radka | E-mail | Web | 25. prosince 2014 v 23:14 | Reagovat

[8]: Rozhodla jsem se jít za dámu i v pondělí do práce. Když už ty boty mám, musí se využít :-)

19 Radka Radka | E-mail | Web | 25. prosince 2014 v 23:16 | Reagovat

[10]: Rozhodla jsem se to "rozchodit", když už je mám, musí se to využít :-)
Příjemné svátky i Tobě Maruško

20 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 26. prosince 2014 v 18:50 | Reagovat

[19]:Správné rozhodnutí. Když mám nové boty nosím je po chvilkách doma, abych si zvykla a pak už se mi chodí dobře.

21 Beallara Beallara | Web | 2. ledna 2015 v 21:11 | Reagovat

To je neuvěřitelné, jak to máme my holky od určitého věku podobné ;-) a nejlepší je to prohlášení o hubnutí, to mě totálně dorazilo, doufám, že neurazím, ale právě čtu poslední díl Bridget Jonesové a po přečtení několika článků zde na blogu mě napadlo, jestli se neznáte s autorkou osobně :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama