Milé maličkosti

6. prosince 2014 v 21:31 | Radka |  Téma týdne
Vila u moře v subtropickém pásu a vysoká renta. Dvě "maličkosti", které by mě dozajista potěšily. Jenže v některých věcech jsem typická ženská, která neumí domyslet úplně všechno a brzy by mi začaly chybět ty opravdové maličkosti.
Lidé, se kterými se denně potkáváte. Nebo si jen dopisujete. Přátelé a kamarádi, rodina. Nebo ti úplně cizí, se kterými se náhodou dáte do řeči a zjistíte, že si máte o čem povídat. Až je vám líto, že musíte jít dál a věnovat se svým povinnostem.


Pravidelní čtenáří vědí, že mně ke štěstí stačí opravdu málo. Sice se někdy nechám stáhnot blbou náladou ve svém okolí, ale pak zabliká kontrolka a já si uvědomím, že je zbytečné trávit čas ve smutku, když je kolem tolik možností být šťastná.

Jako dnes, kdy jsem zajela za svou adoptivní babičkou (rozumějte - my s dcerou si tu hodnou ženu adoptovaly=přivlastnily, protože vlastní babičku už nemáme). Chystá se na dva týdny do nemocnice a tak jsem ji chtěla ještě vidět. Vyděsila jsem se. Unavená, smutná, pleť jako z vosku. Dvě společné hodiny utekly jako voda a při loučení to byla zase ta usměvavá a spokojená žena, kterou poslední roky znám. Ten příjemný pocit ve mně stále přetrvává a doufám, že i u ní.

Ovšem ne vždy nám život přivede do cesty člověka, se kterým bychom mohli prohodit pár slov a vzájemně si pomoci spravit náladu.
To když je večer, sedíte ve svém ztichlém pokoji, protože všichni v okolních bytech už spí a vy máte čas přemýšlet.
Napadají vás věci, ketré není jednoduché hned změnit.
Jsme spokojeni? Co čekáme od života? Můžeme dostat více, než jen chodit do práce a unavení se vracet domů, kde nestíháme vše, co jsme si představovali? A kdy přijde čas opravdový život?

Z podobných úvah je člověku smutno, navíc když se nemá ani o koho fyzicky (natož psychicky) opřít.
V takových okamžicích mi do života přicházejí zvláštní okamžiky. Jako nedávno, když jsem v noci přišla do koupelny, v hlavě myšlenku, že samota je krásná věc, ale někdy příliš bezcitná. A na umyvadle spatřila tohle:


Vlasy mi padají hodně, navíc je mám polodlouhé, takže vytvořit tento dokonalý obrazec by pro lidské ruce bylo poněkud pracné. Navíc dcera byla ráno překvapená stejně jako já.
Takže zbývá otázka: Kdo se mě snažil potěšit?
Ať to byl kdokoli, radost mi udělal a já si uvědomila, že i v samotě může existovat cit.

Abych nepropadla pocitu, že to byla náhoda (na které nevěřím), přišel tento týden další důkaz:


Při nalévání mléka do kávy se mi podařilo několikrát ukápnout na stůl (uzávěr té krabičky byl vážně nepovedený). Tvar jedné kapky mi vyloudil úsměv na tváři.
Někomu by možná srdce nepřipomínala ani náhodou, ale já ho tam vidím naprosto zřetelně

To jsou mé maličkosti, které by většina přehlédla, mně však přinášejí radost do života. Přiznávám, chce to mnohdy hodně fantazie, ale důležité je, že to funguje.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 eva eva | Web | 6. prosince 2014 v 21:59 | Reagovat

V tvých posledních slovech v článku máš naprostou pravdu a měli bychom se radovat i z maličkostí život je velmi krátký Hezké dny :-)

2 dáša dáša | E-mail | Web | 6. prosince 2014 v 22:01 | Reagovat

Myslím, Radu, že to v obou případech byl anděl :-) Žádná náhoda neexistuje.
Minulý týden, když jsem chodila po doktorech a byla jsem stísněná, na mě v čekárně spadlo bílé peříčko. A druhý den u nás doma, když jsem seděla sama v obýváku :-)

3 Radka Radka | E-mail | Web | 6. prosince 2014 v 22:15 | Reagovat

[1]: Děkuji. Hezké dny i Tobě :-)

4 Radka Radka | E-mail | Web | 6. prosince 2014 v 22:16 | Reagovat

[2]: Dáši, mám z Tvých slov husinu po celém těle! To byla nádherná znamení, přímo andělská :-)

5 hagridihratkysestiflercimcapem hagridihratkysestiflercimcapem | Web | 6. prosince 2014 v 22:27 | Reagovat

Velice zajímavé, taky mám zkušenosti s těmito zapeklitými maličkostmi.

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. prosince 2014 v 22:38 | Reagovat

Dnes jsem měla nostalgickou náladu, pak jsme si s mužem řekli pár nemilých slov a já sedla  na židli a zamyslela se. Proč si dva lidé říkají slova, která bolí, když nemají zvláštní důvod, tolik lidé má různé starosti, trápení. Pak ke mně přišla Mudlička, párkrát zamňoukala a vetřela se mi do náručí. Cvhvíli jsem ji držela, ale pak dala vedle na stoleček. Ona znovu skočila na můj klín a doslova se vyšplhala až k rameni a otírala se hlavičkou o mé ucho. Jako by říkala: Co to s tebou je, pohlaď mě. Držela jsem ji, hladila a uklidnila jsem se. Ona pak spokojeně šla na vedlejší pohovku-postel a teď tady leží a hlídá mne, co dělám.Tohle dělá pokaždé, když na sebe zvýšíme hlas. Je zvláštní, jak zvířátka nemají rádi neklid v domácnosti.

7 Radka Radka | E-mail | Web | 6. prosince 2014 v 22:55 | Reagovat

[6]: Zvířata opravdu mají úžasný cit. Pamatuji si naši kočku Micku, která si sedala na klín i návštěvám a ty pak přiznávaly, že jim to zlepšilo náladu.
I naši agapornisové vycítí, kdy mi není nejlíp. To mě stále obletují a chtějí, abych si s nimi povídala a zapomněla na svá trápení.
Jo, bez zvířátek by byl život o moc smutnější.

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 1:23 | Reagovat

To jsou ale velmi milé maličkosti. Je dobré být pozorný a všímat si jich.

9 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 6:12 | Reagovat

Pekny cas predvianocny Ti prajem, vela prijenych malickosti!

10 Katka Katka | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 7:23 | Reagovat

Ahoj Radko, v poslední době to tak nějak přišlo, že moc nesleduju blogy. Ale přesto je pro mě milými maličkostmi vědomí, že lidi, který jsem sledovala a občas určitě budu, i když to nebude pravidelné, existují a já měla to štěstí, že jsem k nim doputovala.

Dnes jsem čistě náhodou našla na jedněch stránkách postesknutí jedné blogerky, že chtěla napsat (vypadá to, že mně) a nedaří se. Nahodila jsem....napsala jí a teď se těším na odezvu....Další milá maličkost.

Máš velkou výhodu, že ty maličkosti vidíš. Přeji ti, abys jich viděla stále dost. Někdy si taky říkám, jetli tohle je ten "opravdový" život, ale myslím, že ano...že to ke spokojenému řivotu patří a šťastný ten, kdo to umí vidět.

11 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 7. prosince 2014 v 8:58 | Reagovat

Nádherný článek a kouzelné maličkosti :-)

12 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 7. prosince 2014 v 10:29 | Reagovat

Naprosto souhlasím s Dášou, andělé se nám snaží pomáhat, jen je moc neposloucháme. ;-) Kdo má rád andílky, doporučuji knížku Andělé v mých vlasech. ;-)

13 Lydie Lydie | 7. prosince 2014 v 13:23 | Reagovat

Radko - ten "opravdový" život žijeme právě teď.Tak se radujme z maličkostí.

[2]: Moc krásné Dášo - teď budu pozorovat, zda na mě nepadá bílé pírko....

[12]: Zdeno, já jsem četla pokračování této knihy - ale už nevím přesný název. /Asi andělé kolem nás ...no asi nějak jinak -nevím.. :-)

14 Sugr Sugr | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 18:28 | Reagovat

Znám tě Raduš, že jsi úžasně citlivý, vnímavý a zřejmě i romatický člověk. Život se s tebou taky nemazlí a ty s ním dokážeš úžasně bojovat. Nejen, že se "umíš" radovat z věcí, kteří ti "přešťastní" ani nevnímají, ale máš v sobě něco tajemného a zvláštního... ;-)
Tak to cítím z tvých písmenek já! ;-)

15 Van Vendy Van Vendy | Web | 8. prosince 2014 v 20:39 | Reagovat

Mně se líbily ty symboly. Náhoda? Nebo znamení? Krásné maličkosti, které k tobě přišly... odněkud z neznáma. A dovedly pohladit.
Ty jsi človíček, který si dokáže takových symbolů všímat a vnímat je. Ale i všeho ostatního kolem, pocitů, nálad, úsměvů či zamračení. Tak doufám, že těch úsměvů bude víc a víc. :-)

16 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 10. prosince 2014 v 9:19 | Reagovat

Jsem takový mix introverta a extroverta. Přičemž  introvert většinou vede.  Takže často mám chvíle, kdy bych si přála žít někde daleko od davů lidí. Nejlépe jako strážkyně majáku. Blbý je, že , dnes jsou majáky už řízené počítačem ;-) Navíc - musel by tam se mnou bydlet manžel, bez toho by to tedy rozhodně nešlo. A dcera. Takže nic, zůstávám při zemi.
Ač mám o koho se opřít, mívám také podobné myšlenky...jako k čemu ten život vlastně vede,  jestli to nebo ono má smysl a podobně. A pak stačí podobný  "zázrak" jako potkal tebe. Milý pokyn osudu, či jak to nazvat, znamení, že život smysl má :-)

17 Bev Bev | E-mail | Web | 10. prosince 2014 v 10:41 | Reagovat

Mám obvyklé mrazení v zádech, jako většinou u Tebe, z nadšení a potěšení, že se mi dostalo té pocty a radosti a  smím něco takového číst. Jsi vyvolená a oblíbená u andělů, mám pocit, že jim  rozumíš lépe než kdokoli jiný a jste naladěni na stejné vlně. :-) Velmi krásné "maličkosti".

18 Ajka Ajka | Web | 12. prosince 2014 v 0:12 | Reagovat

Přesně tak, maličkosti :-)

19 Amelie Amelie | Web | 13. prosince 2014 v 23:02 | Reagovat

Taky se snažím hledat krásu v maličkostech všedního života.

20 valin valin | Web | 15. prosince 2014 v 11:57 | Reagovat

Máš prostě magické myšlení a to je úžasné. Je svatá pravda, že někdy méně je více.... :-)  :-)

21 Ježurka Ježurka | Web | 15. prosince 2014 v 21:08 | Reagovat

Je tam! Jasné srdíčko, vidím ho tam! A radosti z maličkostí jsou moooc důležité a taky je jich víc, no ne? Já to taky tak vidím. :-)

22 Radka Radka | E-mail | Web | 15. prosince 2014 v 22:50 | Reagovat

[8]: Ano, mám totiž dar ty velké věci přehlížet ;-)

23 Radka Radka | E-mail | Web | 15. prosince 2014 v 22:50 | Reagovat

[9]: Děkuji, i Tobě příjemné dny :-)

24 Radka Radka | E-mail | Web | 15. prosince 2014 v 22:56 | Reagovat

[10]: Děkuji, také sdílím názor, že i pár řádků druhému je maličkost, která potěší :-)
Asi tohle všechno opravdový život je, i když se mi o víkendu vloudila do hlavy myšlenka: a nebylo by lepší dělat práci, která přinese více lidem radost a mě nebude tolik stresovat.
Uvažuji nad tím stále více a posiluje mě Tebou kdysi napsaná věta: byla bys dobrovolnice jedna radost (možná to není přesné, ale takto mi to utkvělo v paměti). Takže když nic jiného, o skutečném životě už přemýšlím, i díky Tobě ;-)

25 Radka Radka | E-mail | Web | 15. prosince 2014 v 22:56 | Reagovat

[11]: Děkuji :-)

26 Radka Radka | E-mail | Web | 15. prosince 2014 v 22:57 | Reagovat

[12]: Ta kniha mě láká už dlouho, snad se k ní brzy dostanu.

27 Radka Radka | E-mail | Web | 15. prosince 2014 v 22:58 | Reagovat

[13]: Asi ano a je jen na nás, jaká ta opravdovost bude :-)

28 Radka Radka | E-mail | Web | 15. prosince 2014 v 23:00 | Reagovat

[14]: Děkuji za Tvá slova, tak teď přemýšlím - jsem romantická? Asi by s Tebou mé okolí nesouhlasilo. Ale dost možná to před nimi jen dobře schovávám ;-)

29 Radka Radka | E-mail | Web | 15. prosince 2014 v 23:01 | Reagovat

[15]: Děkuji, Vendy. Možná vidím maličkosti, protože neumím vnímat ty velké věci. Ale ty malé stejně nikdy neomrzí :-)

30 Radka Radka | E-mail | Web | 15. prosince 2014 v 23:02 | Reagovat

[16]: Život smysl určitě má, jen ho někdy neumíme najít. Ale když se podaří, je to nebe na zemi :-)
Ten maják bych brala alespoň na čas, i když opuštěná chata v  lese by také nebyla k zahození ;-)

31 Radka Radka | E-mail | Web | 15. prosince 2014 v 23:04 | Reagovat

[17]: Děkuji za moc milá slova. Popravdě, moc jsem si kdysi přála vnímat i to, co jiní nevidí a jsem ráda, že vidím hlavně to dobré. Snad to bude pokračovat i nadále.
A to mrazení - je to vzájemné, mám ho při čtení Tvých povídek také :-)

32 Radka Radka | E-mail | Web | 15. prosince 2014 v 23:07 | Reagovat

[19]: Je to lepší než čekat na velké věci, které nemusejí přijít. A přitom mohou také potěšit :-)

33 Radka Radka | E-mail | Web | 15. prosince 2014 v 23:09 | Reagovat

[20]: Páni, magické? Tak to bych se měla zamyslet nad účelnějším využitím :-D
Ale naprosto souhlasím, méně je někdy více ;-)

34 Radka Radka | E-mail | Web | 15. prosince 2014 v 23:10 | Reagovat

[21]: A navíc - maličkosti nikdy neomrzí, nemám pravdu? :-)

35 pavel pavel | Web | 16. prosince 2014 v 3:40 | Reagovat

To by měl Havel radost. Já dnes dostal od jedné malířky taky namalované srdíčko. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama