O pomoci

3. ledna 2015 v 21:22 | Radka |  Co život dal
O tom, že co zasejeme, to také sklidíme. Všichni to rčení známe, ale kolik z nás si v okamžiku "sklizně" uvědomí, že se jedná o "tu jeho" úrodu? K těmto mým myšlenkám přispěly dvě věci. První byla slova kamarádky, když jsem se jí svěřovala se svým trápením (znáte to: sdílená starost - poloviční starost). Odvětila, že v letošním a příštím roce budeme sklízet, co jsme v těch minulých zaseli. Něco jako zúčtování. A nebudeme se stačit divit. Jenže o tom mluví hodně proroků, věštců a kartářek už dloho a mně se zdá, že pořád nic.
Jo, vlk taky sliboval...


Ke druhé věci jsem došla oklikou při brouzdání po netu. Upoutal mě rozhovor na DVTV s Ivou Pazderkovou. Neměla jsem zrovna nic důležitého na práci a tak jsem si kousek poslechla, abych zjistila, zda je mezi Ivou a její hranou postavou (Blbou blondýnou) nějaký rozdíl. V rozhovoru mě zaujala zmínka o pomoci seniorům. O tom, jak je dnes pro mnoho rodin neúnosné postarat se o své rodiče či prarodiče, vím své. Nejde jen o dopady ekonomické z důvodu tráty zaměstnání.

Iva se zmínila o spolupráci s Centrem Elpida, které - jak jsem na jejich stránkách zjistila - mimo jiné provozuje Linku seniorů. Jde o bezplatnou možnost pro každého seniora (zde věk 50+), který má jakýkoli problém a nemá to s kým probrat. Ať jde o úřední záležitosti či jen potřebu s někým si popovídat.

Přečetla jsem si dva příběhy seniorek, které na linku po dlouhém váhání zavolaly. Nebudu zastírat, měla jsem slzy dojetí v očích. První byl o paní, která se v knihovně seznámila se stejně starou ženou a okamžitě si padly do oka. Obě měly pocit, že se znají spoustu let a tak si slíbily, že se budou scházet nad knihami pravidelně. Jenže se už nikdy nepotkaly. Ačkoli znala jméno, nic jí to nebylo platné. Hledala po nemocnicích, domovech seniorů, ale nikde nenašla. Celé dva roky to nemohla pustit z hlavy. Poslední šancí byla Linka seniorů. Pracovnice vyslechla a dala několik tipů, kde hledat. Krátce poté paní volala a moc děkovala, že svou známou skutečně našla. Byla v domově pro seniory v jiném městě, kam se musela uchýlit.

Druhý příběh byl o seniorce, která žila léta sama a zůstalo to tak i na svátky, kdy na ni samota dolehla. Chybělo jí s někým si popovídat. Od sousedky měla číslo na Linku seniorů a protože byla opravdu velmi smutná, zavolala. A během hovoru si uvědomila důležitou věc: že není jediná, kdo se doma uzavírá před okolním světem a když je jí smutno, neodváží se oslovit lidi ve svém okolí, aby je náhodou neobtěžovala. Posilněna slovy pracovnice Linky si dodala odvahy a šla zazvonit na sousedku, která byla na svátky také sama, jestli by si nechtěla popovídat.

Ve starších článcích jsem se zmínila, že bydlíme vedle domu pro seniory. Vídám je v oknech jejich bytů i postávat na autobusové zastávce. Někteří mezi sebou prohodí pár slov, ale většinou postávají mlčky. Připomnělo mi to slova o uzavírání se před světem a posléze obtížnosti znovu se druhým otevřít. A také slova dcery, kterou při cestování do školy či domů často oslovují senioři a povídají si s ní o běžných věcech - reklamě u cesty, počasí, škole. Ona sama to zlehčuje slovy: "Jsem divná, líp zapadnu mezi ně než mezi svoje vrstevníky."

Obě jsme si vědomy, že na tom má podíl i výchova. Babička byla dlouho součástí jejího života a tak jí přijde přirozené komunikovat se strašími lidmi. Další babičku (původně cizí paní, sousedku kolegy) jsme si s jejím laskavým svolením "adoptovaly". Její klidná energie je pro nás důležitá, zvláště poté, co nás moje maminka opustila.
Oproti tomu neteř nad prarodiči vždy ohrnovala nos a posmívala se. Stáří jí přišlo hnusné a nechutné. Jsem zvědavá, jak se bude cítit coby seniorka, až jí budou pohrdat vlastní potomci (ne, že bych jí to přála, ale co zaseje...).

Vzpomněla jsem si také na babičku mého ex. Nechápala jsem tchýni, když ji nechala umístit do domova. Přišlo mi to necitlivé, ale časem jsem si uvědomila, že ona je tam mnohem spokojenější než doma, kde si každý zalezl do svého pokoje a na babičku stejně neměli čas. V domově si popovídala se svými vrstevníky a necítila se nepotřebná.

Znovu jsem si uvědomila, jak hodně se uzavíráme před svým okolím a málo komunikujeme. Jak nepřirozené je začít hovor s někým úplně cizím, byť cítíme, že by s námi rád pár slov prohodil. Pak se nelze divit postoji mnoha seniorů, že pro ně nemá nic smysl, protože u nich jde jen o čekání na smrt.

Upřímně, nechci se dožít takového stáří. Čekat, až nastane moje poslední hodina v osamění. Chci sklízet, co jsem zasela. Což znamená - zaset. Pozornost druhým, laskavá slova, pochopení. Nebo jen úsměv věnovaný druhému. I ten potěší. Jako mě, když jsem v létě potkala starého pána s pejskem na procházce. Pozdravil a usmál se na mě. Možná si chtěl chvíli popovídat a já to nepochopila. Spěchala jsem.
Příště budu pozornější, to slibuji. Protože jeho milý úsměv mám v mysli dodnes. Na oplátku bych ráda, aby i můj úsměv někomu přinesl podobně příjemný pocit.

A co jsem tím vlastně chtěla říci? Buďme na druhé (a osamělé zvlášť) příjemní, nikdy nevíme, kdy budeme potřebovat, aby se nám naše pozornost vrátila.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. ledna 2015 v 22:39 | Reagovat

Potíž je, že většina lidí je skálopevně přesvědčena, že jejich setba je prostě skvělá...

2 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 4. ledna 2015 v 10:17 | Reagovat

Čím príjemnejší sa snažím byť, tym horšie echo sa dočkám. Asi to robim nejako zle.

3 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 4. ledna 2015 v 10:49 | Reagovat

U nás jsou senioři jaksi na druhé koleji. Všude na nás jukají mladí a krásní,stáři se odsouvá. Pokud jsou v centru zájmu, tak jedině z pohledu reklam farmaceutických firem. A výchova samozřejmě hraje hlavní roli, jak je správně řečeno, co zasijeme, sklidíme.

4 Radka Radka | E-mail | Web | 4. ledna 2015 v 15:31 | Reagovat

[1]: S takto "skvělým" člověkem jsem žila patnáct let a další podobný mi šéfuje. Takže musím souhlasit :-(
Člověk o takové "dobráky" zakopává na každém kroku.

5 Radka Radka | E-mail | Web | 4. ledna 2015 v 15:32 | Reagovat

[2]: Opravdu? A není to jen u manželky? Ony to totiž po nějakém desetiletí soužití berou spíš jako provokaci ;-)

6 Radka Radka | E-mail | Web | 4. ledna 2015 v 15:34 | Reagovat

[3]: Ano, jen v reklamách! Ovšem tam se zajímají jen o ty čilé a spokojené, na kterých mohou vydělat. Babičku, která živoří ze svého důchodu, nikdo v reklamě nechce ukazovat.

7 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 4. ledna 2015 v 19:18 | Reagovat

Máme tu dva domovy pro seniory a když jdu do města a jsou-li dědouškové a babičky venku, vždycky prohodím pár slov, pohladím, a nejen po duši, mne to nezatíží a je to potěší a mně taky.

8 Intuice Intuice | E-mail | Web | 4. ledna 2015 v 19:24 | Reagovat

Moc hezký článek a dobrý odkaz, nikdy nevíš, co jednou bude.

9 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 5. ledna 2015 v 3:48 | Reagovat

[5]: No nieco na tom je; tam sa to javi uplne markantne, ale aj vseobecne to bohuzial pozorujem. ;-)

10 Sugr Sugr | E-mail | Web | 5. ledna 2015 v 19:22 | Reagovat

Nejen senioři jsou osamocení. Bohužel i ve středním věku jsou lidé sami. Nu a nebývalým moderním trendem jsou Single, které možná také kolem sebe máš. Zůstanou osamocení, bezdětní jako senioři zcela. Taková je doba. Rozvedení se znovu nezadávají a svobodní se radši nezadávají vůbec. Naopak senioři, kteří ještě žili "postaru" většinou zůstávají na stáro už ze zvyku a ze silné závislosti jeden na druhém - do smrti spolu, nejsou sami. ;-)
Napsala jsi ten článek moc pěkně Raduš, věřím, že pomoc senioři přivítají i když ne všichni, někteří jsou odmítaví a závistiví, ale naštěstí je jich málo. O_O

11 Bev Bev | E-mail | Web | 6. ledna 2015 v 9:43 | Reagovat

To jsi zase tak krásně napsala, souhlasím s každým slovem. Mockrát se mi stalo, že jsem si třeba v autobuse krásně popovídala s úplně cizím člověkem a odnesla si z toho doslova pohodu v duši. :-)

12 valin valin | Web | 7. ledna 2015 v 11:25 | Reagovat

Tak o tomhle nemám ani stín pochybností. Tohle funguje zcela jistě. Jak zaseješ, tak sklidíš. Ovšem má to taky takovou maličkou podmínku, člověk nesmí zasévat moc účelově. Jako Ivánek z Mrazíka. To potom, taky nefunguje. Ale nejlepší je neočekávat nic, potom bývá člověk velice často příjemně překvapený. :-)  :-)

13 Ježurka Ježurka | Web | 7. ledna 2015 v 16:12 | Reagovat

Moc krásně jsi to napsala, je to tak. Já jsem - aspoň jsem o tom přesvědčena - člověk extrovertní, není mi zatěžko si popovídat s kýmkoliv i cizím, snažím se na lidi usmívat a neškodit. Tedy nejen u dětí, tak budu doufat, že jsem zasela správně. :-)

14 Radka Radka | E-mail | Web | 7. ledna 2015 v 22:34 | Reagovat

[7]: Přeji si, abych na tom byla stejně jako Ty, Maruško a uměla potěšit druhé i sebe :-)

15 Radka Radka | E-mail | Web | 7. ledna 2015 v 22:35 | Reagovat

[8]: Děkuji. Ano, ten odkaz se může vždycky hodit a v podstatě komukoli. Čas ubíhá hodně rychle.

16 Radka Radka | E-mail | Web | 7. ledna 2015 v 22:38 | Reagovat

[10]: Máš pravdu, tento týden jsem mluvila s pár lidmi co jsou single a nikdo z nich to nechce měnit. Asi proto, že ještě mají dost přátel, se kterými se scházejí. Ale ve stáří je samota hůře snesitelná, což dokazují i ti nevrlí senioři. Naštěstí jich není většina.

17 Radka Radka | E-mail | Web | 7. ledna 2015 v 22:40 | Reagovat

[11]: Děkuji, také mám dobrý pocit, když si mohu popovídat s cizím člověkem, akorát těch příležitostí moc nemám.
Nevadí, dávám si do nového roku předsevzetí více chodit mezi lidi :-)

18 Radka Radka | E-mail | Web | 7. ledna 2015 v 22:42 | Reagovat

[12]: Správná připomínka - "Jaký dobrý skutek mám vykonat?" zkrátka není ta nejlepší varianta setby

19 Radka Radka | E-mail | Web | 7. ledna 2015 v 22:43 | Reagovat

[13]: Libuško, Ty jsi takové sluníčko,  takže jsem přesvědčená, že lidem kolem určitě umíš spravit náladu.

20 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 7. ledna 2015 v 23:25 | Reagovat

[14]:Ale vždyť ty to umíš, neboj se

21 pavel pavel | Web | 9. ledna 2015 v 23:09 | Reagovat

Jelikož v Německu prodávám, tak tohle moc dobře znám. Chodí ke mně lidé (nejen ti nad 50) jen aby si mohli popovídat nebo s něčím svěřit. A to mi nakonec zůstalo, že plno lidí jsem ochoten si vyslechnout i tady... a beru to jako poslání.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama