Propojeni darem

25. ledna 2015 v 13:49 | Radka |  Příběhy mého života
Tento příběh se skutečne udál, jen některé detaily z důvodu zachování anonymity aktérů jsou změněny.

Dostáváte rádi dary? Potěší vás i maličkost, kterou sice nepotřebujete, ale dokazuje zájem druhého o vaši osobu? Každý z nás jistě obdržel za svůj život mnoho darů a neméně jich předal. Avšak nejde jen o samotný dar, ale také úmysl, se kterým ona věc k obdarovanému putuje.


Povím vám příběh ženy, které dar na dlouho pozměnil běh života. Přitom vše začalo tak nevinně. Jednou rostlinou, kterou jí darovala osoba na první pohled přátelská, avšak někde uvnitř žárlivá, s touhou ovládat i ničit.

Byla první na seznamu těch, kterým byl nabídnut přerostlý fikus benjamina. V kanceláři oné osoby neměl dost světla ani prostoru. Přece nenechá něco živého trpět! řekla si a fikus darem přijala. Postavila ho na zem kousek od svého stolu a těšila se pohledem na krásně zelené listy. Od začátku měla sice nejistý pocit kvůli původnímu majiteli, avšak stále si opakovala: Ta kytka za nic nemůže!

Brzy nastaly situace, které poskytly důvod k pochybnostem. Přestalo se jí dařit, nápady, které tolik pro svou práci potřebovala, nepřicházely. Cítila se unavená a zbytečná. Z několika stran začala přicházet kritika. Měla pocit, že jediný, kdo jí rozumí a je ochoten pomoci, je osoba, která jí fikus darovala. Společně se snažili věci dát do pořádku, ale očekávaný návrat do původních kolejí nepřicházel. Jen ona osoba stoupala na pomyslném žebříčku úspěšnosti a sklízela úspěch za své činy.

Pod tlakem událostí se uzavřela i před touto osobou. Začala přemýšlet, kde nastal okamžik, kterým začalo jít vše z kopce? Její pohled spočinul na rostlině, která ji tolik svou přítomností těšila. Ne, to nemůže být pravda! opakovala si. Ale ač se snažila sebevíc, zřetelněji ve fikusu viděla osobu, která se přátelsky tvářila, avšak z její práce a nápadů těžila.

Nastalo dilema - co s rostlinou, které jí bylo líto, avšak neměla z ní dobrý pocit? Nebylo možné ji pro její vzrůst darovat jinému člověku, avšak její přítomnost jí děsila. Všemu pomohla náhoda. Když se konečně odhodlala se svým šíleným pocitem svěřit kamarádce, dostalo se jí rady z oblasti feng šuej: v místnosti, kde člověk tráví mnoho času, by měly být rostliny maximálně ve výšce člověka.
Další diskuzí se dobraly k závěru, že když je rostlina vyšší než sedící člověk, "přerůstá mu přes hlavu". A je tedy logické, že pokud rostlina symbolizuje dárce, má tento nad obdarovaným navrch! I když jim to celé přišlo k smíchu, semínko pochybností bylo zaseto. Co když alespoň část může být pravda? Nezbylo než počkat na další náhodu.

Netrvalo dlouho a přišla. Kolegyním ve vedlejší kanceláři spadl květináč, rozbil se a došlo na přesazování. Pustily se do všeho s takovou vervou, že "očesaly" vše, co jim přišlo pod ruku. Nebyl tedy problém do očisty zapojit i problematický fikus. Příliš se táhl do výšky a pod záminkou "nechat ho rozkošatit", došlo na i na něj. Bylo jen nutné zvolit správnou výšku, aby po sestřihu nebyl výše než hlava sedící obdarované.

V dalších dnech se děly zvláštní věci. Z kanceláře se pomalu vytrácela tísnivá atmosféra a začaly přicházet i nápady. S podivem však byla jiná věc. Sebejistota člověka, jenž fikus daroval, pomalu mizela, jeho oblíbenost u nadřízených klesala. Opravdu mělo zastřižení rostliny takový vliv? Vždyť se v místnosti nacházela další rostlina, která byla nad úrovní hlavy! Jenže tu si ona žena vypěstovala sama s láskou od malinké rostlinky. Byla jejím spojencem a jak s nadsázkou říkala: kryla jí záda.

S takovým stavem se však neuměla smířit osoba, která o své místo na slunci přicházela. Začala vytvářet různé záminky, pod kterými by se opět do přízně ženy dostala. Nakonec došlo i na podlé činy a to byl důvod k dalšímu zamyšlení nad rostlinou. Nemilosrdně, avšak s omluvou za svého původního majitele, putovala do kouta. Před ní byla postavena dracena, která ji svým vzrůstem dokonale překryla.
Tím skončila definitivně nadvláda člověka, který se snažil získat moc nad druhými a těžit z nich. Jeho situace ve firmě se nadále zhoršovala, až dosáhl pomyslné hrany. Na kterou stranu padne, je jen a jen v jeho rukách.

* * * * *
Při sepisování tohoto příběhu jsem si vzpomněla na rostlinu, kterou mi kdysi k narozeninám darovala kolegyně podobného ražení - tvářila se jako kamarádka, ale kopla si do mě při každé nespokojenosti. Květináč byl opravdu krásný a proto jsem ho postavila blízko - na počítač umístěný na stole. Rostlina tak byla výše než má hlava. V tu dobu jsem se děsila každé její návštěvy, protože rozhovor s ní se podobal výslechu a o urážky nebylo nouze.
Po nějaké době mě i pohled na květináč děsil, proto putoval do kuchyňky, kde jsem rostlinku chodila zalévat. Od té chvíle nastal můj vytoužený klid. Kolegyně za mnou přestala chodit a setkávaly jsme se pouze pracovně. Její zájem o mou osobu ustal.

Nevím jak vy, ale já na propojení darem věřím. Představuji si ho coby neviditelné pouto, kterým nás může dárce svazovat, podmaňovat si. Protože i když si můžeme dárce držet od těla, vůči daru jsme otevření, tím pádem zranitelní. A pak to naše přesvědčení, že dary se přeci nemají vyhazovat... nemám pravdu?

Nakonec, darů s negativní energií jsem u svých známých zaznamenala dost a když se odvážili těchto věcí zbavit, nastálá úleva byla obrovská. Tím nechci nikoho nutit zbavovat se věcí darovaných, je to na uvážení každého z vás. Avšak stále mám na paměti: jako dary z lásky přinášejí radost, ty s nekalými úmysly mohou přinášet opak. Nemyslíte?


Podobný příběh na dané téma (možná si pravidelný čtenář vzpomene) jsem napsala již dříve - Příběh naštvané halenky
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Eva Eva | Web | 25. ledna 2015 v 13:52 | Reagovat

Ráda přijmám dárky ale někdy je to opravdu jen na oko ale já jsem spíš taková že každému věřím a pak na to doplatím Měj se ???

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 25. ledna 2015 v 14:17 | Reagovat

Zaujalo mne: v místnosti, kde člověk tráví mnoho času, by měly být rostliny maximálně ve výšce člověka. Tím se myslí výška květiny od země nebo třeba kytka s květináčem na skříni?

3 Radka Radka | E-mail | Web | 25. ledna 2015 v 14:30 | Reagovat

[1]: No právě, úmysly některých lidí jsou velmi nečisté! Proto je dobře se nebát některé věci odsunout, stejně jako zlé lidi ze svého života! ;-)
Přeji hezkou neděli a ať se Ti daří "odsouvat" :-)

4 Radka Radka | E-mail | Web | 25. ledna 2015 v 14:35 | Reagovat

[2]: Tím je myšlena výška květiny v prostotu - když je v ložnici (kde člověk leží), neměla by být výše než postel - tedy postavení na skříni je nevhodné.
Ale podle mě zaleží, o jakou kytku jde a od koho je. Ostré listy prý působí jako šípy a mohou být důvodem neklidného spánku, pokud míří na spícího. Proto mám v ložnici jen rostliny se zakulacenými listy (dracena musela pryč). A pokud jsem si je koupila sama, nebojím se je mít výše nad hlavou - jsou přece "moje" ;-)

5 Intuice Intuice | E-mail | Web | 25. ledna 2015 v 14:39 | Reagovat

[4]: Díky. Šlo mi o lezoucí scindapsus v kuchyni, je na skříni výš než my, ale vypěstovala jsem si ji sama z listu, tak by škodná být neměla! :-)

6 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 25. ledna 2015 v 16:19 | Reagovat

Taky jsem dostala takový dárek a vše bylo špatně. Nakonec skončil venku, ale ani tam nedělá dobrotu.

7 dáša dáša | E-mail | Web | 25. ledna 2015 v 16:43 | Reagovat

Radu, udělalas dobře :-)
Podobné se stalo i mně - vzpomínám na dvě věci asi před šesti lety.
Jedna kolegyně v práci byla falešná,lhala a pomlouvala kde koho, i mě. Jednou jsem našla velkou čokoládu na stole, tak jsem se poptávala, ona se nepřiznala, ale jiná pracovnice ji viděla a řekla mi to. Já jsem se té čokolády ani nedotkla, cítila jsem z ní tíseň a odpor. Řekla jsem jí, ať si ji vezme pro své děti. Urazila se a řekla " my jsme si nikdy nesedly, měla pravdu. Cítila jsem z ní faleš a podlézání, ještě když pracovala na jiném úřadě v téže budově. Jakmile jsem ji uviděla na zcela stejném pracovišti a hned mi doslova poručila, že je mojí povinností jí pomáhat jako vedoucí, protože tu práci nezná. Byla to úplně nová práce pro všechny, řekla jsem všem, že ať za mnou přijdou, když něčemu neporozumí, třeba i třikrát, než aby to bylo špatně.
A tato pracovnice si vymiňovala ve všem
přednostní právo. Tak si jistě dokážeš představit atmosféru na pracovišti. Já jsem nikdy neustoupila.
Také mi takto přinesla jedna velmi konfliktní pracovnice z jiného odboru velkou kytku, kterou jsem hned dala na chodbu k oknu. člověk, si myslím, vycítí, jestli dárek je od srdce, nejen z povinnosti nebo se chce něčeho zbavit.
Takovým lidem se budeme, Radu, vyhýbat, že ? Ještěže máme své " radary " :-) :-)  :-)

8 Lenka Lenka | 25. ledna 2015 v 17:48 | Reagovat

Milá Radko, vše podepisuji - věřím... dárky jsou kapitola sama pro sebe. A to ještě pokud jde o dárek od cizích/kolegů/, tak to ještě jde, nějak se dárku zbavit, ale pokud jde o člověka blízkého. Je to problém. Už mockrát jsem vycítila, že ta věc mi doma nesvědčí, že mi vadí zavadit o ni pohledem a pociťovat tu negativní energii. Je to opravdu tak pokud nám je dárek dán s láskou, třeba hloupost, maličkost - vždy to člověka potěší, pohladí na duši. Ale pokud tam ta láska nebo přátelství není - věc se tou negací jakoby nasytí a vysílá ji dál, nejlépe obdarovanému. a věřím, že
delší  působení může způsobit malér. Jen mě moc těší, že tyto pocity nevnímám sama, že nejsem takový nevděčník, když mi dárek vadí. Děkuji za pěkné a poučné psaní. Lenka

9 Sugr Sugr | E-mail | Web | 25. ledna 2015 v 17:53 | Reagovat

Naši rodiče mívají veškeré kytky na skříňkách či skříních, takže jsou všechny výše než oni měří. Dokonce blogy, které tu ukazují fotky domácností to mají tak také. Je to asi starý zvyk, který těžko oni změní. Ale je pravdou, že když člověk něčemu věří, tak se to tak stane, bohužel!:-) Nikdy jsem nedostala dárek od někoho na koho bych měla špatné vzpomínky, ale věřím tomu o čem píšeš, proč ne!
U nás v práci kytky být nesmějí, takže si je tam ani nedáváme, ani nedostáváme. Ani řezané! :-(  ;-)
Aspoň jsme ušetřeny toho o čem píšeš! ;-)

10 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 25. ledna 2015 v 19:08 | Reagovat

Moj otec tvrdil, ze na kvetinach sa len usadzuje prach. Ze maju byt teda vonku...

11 Radka Radka | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 21:55 | Reagovat

[6]: Někdy je ten vliv natolik silný, že ani zdi ho nezastaví :-(
Ale Ty si Maruško určitě poradíš ;-)

12 Radka Radka | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 21:57 | Reagovat

[7]: Někdy je těžké s takovými lidmi vydržet, ale práci člověk potřebuje. Jinak souhlasím, Dáši - díky za naše radary ;-)

13 Radka Radka | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 22:06 | Reagovat

[8]: Děkuji, také jsem ráda, že to tak nevnímám sama. Dary s negací jsou problém, což jsem si uvědomila včera, když jsem uklízela u sebe v pokoji a můj pohled padl na keramickou sošku ukrytou mezi květinami. Je od člověka, který mě nedávno nehezky podrazil. Ačkoli jsem ji měla ráda, musela z domu :-(

14 Radka Radka | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 22:10 | Reagovat

[9]: U starších generací si pamatuji především plazivý potos a tchýniny jazyky. První na skříni, druhé na zemi. Takže teď jsem na vážkách, jak tomu bylo u nás doma? A jo, máma byla vyšší než otčím, takže je asi jasné, kdo komu přerůstal přes hlavu :-D

15 Radka Radka | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 22:11 | Reagovat

[10]: No to tedy usazuje! Musím je často sprchovat, jinak my nebylo poznat, jakou barvu mají listy!

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 22:14 | Reagovat

Dary, které mi dávají lidé dobré vůle, si hýčkám a hodně pro mne znamenají. Dary od těch méně dobrých (těch je naštěstí málo) beru ryze prakticky a nemám k nim citový vztah. Pak to jde zvládnout dobře.

17 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 27. ledna 2015 v 15:24 | Reagovat

To je zajímavé, nikdy jsem takhle nepřemýšlela. Z dárků od milovaných osob mám vždycky dobrý pocit, třeba i z kamínku pro štěstí. Negativa jsem si nikdy neuvědomovala v této souvislosti.
Ale po přečtení článku, jsem si hned vzpomněla na dar, co i když je moc hezký, leží mně už 10 let ve skříni.
Krásná dekorace od kolektivu z bývalého zaměstnání. Odcházela jsem tenkrát pracovat  jinam. Nebyl to vyloženě špatný kolektiv, ale občas jsme měli menší či větší výměny názorů. Nejsem typ, který si nechá něco jen tak líbit, takže jsem se z toho  nikdy nehroutila.
Přesto...po příchodu z rozloučení s kolektivem, jsem dárek nikam nepověsila, ale strčila na dno skříně. Kdykoliv jsem při větším  "jarním" úklidu zvažovala, jestli jej není škoda, jestli jej nemám přece jen někam  pověsit,  vždycky zvítězil nepříjemný pocit. Takže...něco na tom asi bude :-)

18 Ježurka Ježurka | Web | 27. ledna 2015 v 17:06 | Reagovat

Zajímavá zkušenost, o něčem podobném nemám asi tušení. Něco na to asi bude, když máš takové poznatky. Mne žádný podobný dárek pro mne nenapadá a myslím, že ani nevím, jestli mi někdo, kdo mne nemusel, vůbec kdy něco daroval. Možná se pletu. :-(

19 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 27. ledna 2015 v 18:59 | Reagovat

[11]:To je fakt, ani zeď to nezastaví a tak dar nedar půjde tam, kam patří, na propadliště dějin , tedy do svozu odpadu a budu mít klid :-)

20 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. ledna 2015 v 19:39 | Reagovat

Nemohu říci, že bych vnímala nějaké negace. Dostávám dárky od lidí, kteří jsou ke mně milí. Mám kytičky na okně v kuchyni a jednu osobně vypěstovanou v pokoji u mne- kvůli kočičkám na skříňce výš. Jinak jen na chodbě na poličce položené na zem. Fíkus benjamína, který jsem dostala od syna jsem darovala kamarádce. Byl již vysoký, ona má hezkou velkou chodbu v domě a mimochodem mám ji ráda, tak jí snad nebude dělat zle. :-)

21 Van Vendy Van Vendy | Web | 27. ledna 2015 v 21:11 | Reagovat

Na falešné dary si už taky dávám pozor a i když se říká, darovanému koni na zuby nehleď, nemusí to být vždycky pravda.
Já jsem takhle vyhodila asi po dvou letech pár kamínků, které mi věnovala jedna masérka. Mimochodem, ta masérka nebyla zrovna férová, slíbila mi pronájem, pak měnila podmínky a nakonec to nastolila tak, že žádný soudný člověk by na to nepřistoupil. Kamínky jsem tedy vyhodila, ale ani to nepomohlo...
Taky jsem dostala od kolegyň v práci pár dárků, ze kterých ale moc velkou radost nemám. Před časem i jednu kytku, která je sice pěkná (teta mi ji vždycky závidí), ale je moc velká na mé okno. Červená kala, nebo něco podobného. Je mi ji líto vyhodit, holka se snaží a přes mou mizernou péči i kvete, ale nechci ji tu. Možná ji někomu věnuji...
Od několika blogerek jsem naopak dostala pár dárečků, ze kterých mám radost. Už proto, že byly nečekané, neobjednané a poslané jen tak, pro radost.
Vážně není dárek jako dárek.

[17]: Něco na tom vážně bude.

22 pavel pavel | Web | 27. ledna 2015 v 23:22 | Reagovat

si to bude zákon spojitých nádob. :-D

23 Bev Bev | E-mail | Web | 10. února 2015 v 6:53 | Reagovat

To je překrásný, tajemný příběh a skvělá myšlenka. Četla jsem s potěšením a napětím. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama