Střípky pracovního týdne

10. ledna 2015 v 23:26 | Radka |  Co život dal
Pondělí mohlo začít příjemně díky splněnému přání. Pamatujete na mou nedávnou potřebu vypadat žensky? Tu jsem si splnila a do práce vyšla v sukni a nových kozačkách. U dcery i kolegů jsem sice zabodovala, avšak něco tomu chybělo. Sukně. Černá "áčková" sukně, kterou jsem v představě měla na sobě. V neděli se mi ji podařilo náhodou koupit, dokonce ve slevě! Nic už nebránilo tomu, abych další den zkusila vyjít do práce opět "za dámu".


Pondělnímu rannímu snažení přihlížela dcera, která neustále něco komentovala, nutila větší svačinu i vlastní kabelky různých velikostí. U dveří sledovala obouvání do elegantních kozaček na podpatku, při kterém jsem prohodila: "Ještě mučící nástroj zvaný španělská bota..."
"... vyrobený v Německu," prohodila se smíchem.
"Kdepak, vyrobený v Číně pod polskou značkou," upřesnila jsem.
"Oh, jsi tak světová!" dodala na rozloučenou.

V práci nastal údiv, že jsem nezůstala u svých riflí a svetru. Ale vše se má dávkovat pomalu, proto jsem se po příchodu přezula a navlékla si teplé ponožky. Kolegové protáhli obličeje, ale na větší protesty neměli nárok. No řekněte, kdo by se dobrovolně mučil celý den v kozačkách, když většinu času prosedí u počítače?

V poledne jsem se potkala v kuchyňce s nejmladším kolegou. Hodnou chvíli mi koukal dost divně na nohy, až jsem to musela utnout.
"Líbí se ti moje ponožky? Sexy, viď?" mrkla jsem na něj.
Začal se smát a dodal: "Vy ženský jste všechny stejný! I ta moje si pořád bere ponožky, prý by jí byla zima."
"Ale to tak je, my jsme zkrátka na zimu od noh háklivé," řekla jsem na vysvětlenou.
Náš rozhovor přilákal další kolegy, kteří si ze mě také začali utahovat.
"Měla by sis k tomu pořídit černé podkolenky, jak to nosí americké studentky."
"Jasně, zezadu lyceum, zepředu muzeum. Tak to nemám zapotřebí."
Pány ta představa rozesmála, ale já se raději ukryla v kanceláři i se svými ponožkami.

Další den jsem se vrátila do vyjetých kolejí a nasoukala se do riflí. Nikdo nic nekomentoval, jen já se cítila lehce nesvá. O svátcích jsem přibrala a ačkoli kalhoty pružily, na má nabraná kila byla všechna elastická vlákna krátká. Nezbylo než vymyslet pohodlnější oblečení.

Ve středu jsem vybrala sukni z mírně pružného materiálu. Opět šlápnutí vedle. Nejhorší okamžiky nastávaly na toaletě, kdy se sukně před odchodem bránila zaujmout správnou pozici. Hrnula se neustále nahoru a odmítala spoutat mé boky!

Čtvrtek byl úžasný den. Vyšla jsem si v nové sukénce, která díky pružnému materiálu nabízela pohodlí a černá barva obstarala dojem, že má postava je v normálu. V kantýně mě prodavačka přivítala slovy: "Radí, Vy jste to chození v sukni nevzdala?"
"Blázníte? Tohle je jediný kus v šatníku, do kterého pohodlně vlezu!"
"Vítejte v kubu," vyprskla smíchy. "Ráno jsem nasedla do autobusu a jen jsem zírala. Na čtverce seděly tři ženské, všechny v elasťácích. Bylo mi to divný, ale i když s nimi jezdím denně, bylo blbý se jich ptát. Ta jedna hned spustila: Ty ses vlezla do kalhot? Tak jsem řekla, že jo, jsou hodně pružné. A ona: My ne, o svátcích jsme tak přibraly, že elasťáky jsou to jedný do čeho vlezeme."
"Nemám elasťáky, takže můžu být ráda za tu sukni," řekla jsem a v hlavě zaplašila obraz sebe samé v elasťácích.

Cestou z kantýny jsem potkala vedoucí skladu. Už z dálky se usmívala, což mě překvapilo stejně jako její slova: "Moc Vám to sluší." Zmohla jsem se jen na poděkování. Ovšem ten úsměv mi celý den vrtal hlavou...

I když se v noci na pátek počasí vyřádilo a ledovka na cestách nabádla k opatrnosti, nemohla jsem jinak než opět sáhnout po sukni a kozačkách na podpatku. Nelitovala jsem. Na roztávající ledovou pokrývku byly mé boty vhodnější obutí než sportovní boty vedoucího. Zatímco mně se podpatek prodral až na asfalt a já mohla bezpečně došlápnou, jeho občasné zavrávorání bylo jasným důkazem, že nemá pevnou půdu pod nohama. A to nejen na cestě, ale to už je na jiný příběh

Během dne se mi vybavil útržek snu. Byla v něm maminka a měla takový milý úsměv... Jako vedoucí skladu! blesklo mi hlavou. V tu chvíli se mi vybavily okamžiky, kdy jsem k mamince chodívala v sukni a kabátu a ona měla radost, že konečně chodím slušně oblečená.
Abyste pochopili: když jsem se kdysi dáááávno vdala, vážně mi oznámila: "Teď jsi vdaná paní, tak by ses měla začít slušně oblíkat. Takže přestat nosit rifle." Marně jsem protestovala, že je jiná doba, navíc jsou nové a stály majlant! (a světe div se, měla jsem ty Mustangy celých 22 let, dokonce jsem si podle nich ušila troje kalhoty!)

I když mám rifle ráda, za ten týden jsem si na sukni i podpatky zvykla. Dokonce jsem si vzpomněla, že mám ve skříni černé podkolenky, ale tu radost kolegům neudělám.
Raději zítra vyrazím do obchodu. Mám totiž v hlavě představu určitého oblečení, které by se mi hodilo. A kdyby ho měli, nedej Bože ve slevě, měla bych další splněné přání.
Tak mě napadá: Také si přejete maličkosti, které se vám plní?
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. ledna 2015 v 23:57 | Reagovat

Radko, zkus ty černé podkolenky. Třeba jen na přezutí v práci,udělej kolegům radost a bude ti teplo i na lýtka. Já jsem v kalhotách nechodila skoro vůbec. Až na brigádě v kiosku jsem kalhoty musela nosit a zvykla jsem si. Tedy rifle ne s tou mou pr.  pardon, širokými boky. Ale halenu nebo plášť zásadně přes, nikdy do... ;-)  :-D

2 Radka Radka | E-mail | Web | 11. ledna 2015 v 0:56 | Reagovat

[1]: Moji maminku si pamatuji mnoho let zásadně v sukních či šatech. Byla taková doba. Ale i ona začala později nosit kalhoty, pohodlné (něco jako krimplen), s puky.
Nicméně si více než jindy uvědomuji, že šaty dělají člověka a nestačí jen být čistý a nažehlený, chce to občas i "něco víc", aby člověka brali vážně :-|

3 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 11. ledna 2015 v 5:27 | Reagovat

Suknu som nikdy nenosil. Ale mozno ich treba vam a Skotom predsalen zavidiet, hlavne v lete, nie? :-D

4 Gabi Gabi | E-mail | 11. ledna 2015 v 10:32 | Reagovat

:-) Ano, ano ano!!Tvoje konanie sa mi páči. Kľudne aj tie čierne podkolienky si daj.
Ja som sa raz odhodlala mať gélové nechty. Nie síce až tak dlhé,iba primerane, ako niektorým ženám akýmsi zázrakom aj samé narastú.Už len tými nechtami som bola za dámu.:-D Sama som si uvedomovala, že pohyb mojich  rúk je iný. Taký jemnejší, tak "ženský" aký vídavam u dámskych celebrít v TV. Mojou pracovnou povinnosťou je aj občasná návšteva "mojích" stavieb.  Tie zadržiavané úsmevy chlapov sa nedalo si nevšímať. Bavili sa. Nech! Povedala som si. Chlapi boli gentlemani, už ma videli na stavbe aj v lodičkách na ihličkovom opätku, aj ma skoro ponad mláky prenášali,ale to sa stalo iba vtedy, ak ma na tej stavbe súrne potrebovali. Videli ma oblečenú za dámu, ale tie nechty... tak tými som šokovala. Najhoršie bolo, že som nevedela s takto ozdobenými prstami ani na PC písať, aj so zapnutím rifli, či sukne bol problém, a čo je najhoršie aj so základnou hyg.činnosťou a to nemyslím na umytie uší. Ja netuším, ako tie úkony robia mladé dámy, čo majú tie nechty až zatočené ako pazúry. Ale ...prišli Vianoce a s nimi aj dlhodobý pobyt u nás, mojej nevládnej svokry. Bolo mojou povinnosťou ju opatriť, poumývať...všade. A  nastal problém. Tými neprirodzenými nechtami som jej blížila. Boli Vianoce, všetky "nechtové dizajnérky" mali voľno. Neostávalo mi nič iné, iba si neodborne, tie nechty olámaním odstrániť. To bola bolesť! Nechty držali ako naozajstné.Vtedy by som bola rada, keby som ich mala iba tri, nie desať! Nikdy viac! Moja svokra ani netušila, čo všetko som pre ňu robila. :-D Pre krásu musíme toho veľa vytrpieť, tí muži si od nás ani takú obetu nezaslúžia. Alebo to robíme iba kvôli niečomu inému? ;-)
Máš pravdu, v topánkach s opätkami mám aj ja istejšiu chôdzu. V teniskách si občas nohu skoro vyvrtnem. Žeby to bolo tým, že na chôdzu v teniskách sa tak nesústreďujeme ako na tých "štekloch" ? :-D

5 Intuice Intuice | E-mail | Web | 11. ledna 2015 v 12:37 | Reagovat

Sukně nemám na sobě ráda. Dříve jsem je nosila, byly svátečnější oblečení. Dnes už nosím sukni jen k mému jednomu doktorovi. :-D Přeji si stále a sny se plní! :-)

6 Ježurka Ježurka | Web | 11. ledna 2015 v 17:06 | Reagovat

Manžel se taky stále diví, jak je možné, že mám studené nohy. Ale my o tom víme své, že ženy? Já osobně ti budu Raduš držet palce, aby se ti i toto přání splnilo. Já už dlouho sukně nenosím, nevím, jestli bych si už mohla obléknout punčocháče, nějak mne ty nohy neposlouchají. :-|

7 Van Vendy Van Vendy | Web | 11. ledna 2015 v 17:49 | Reagovat

[4]: Gabi, to je vidět, že jsi měla gelovky kvalitně udělané. Škoda, že jsi je strhla, to jsi je měla raději zpilovat, pomalu ale jistě.
Jinak, jestli máš své nehty pěkné, oválné, existuje možnost tzv. gellak - tj.potažení vlastního nehtu gelem a klasické zapečení v uv lampě. A jinak zkus normální P-shine, což je japonská manikúra - krásně ti vyleští nehty a zpevní.

K článku - jít za dámu občas neuškodí, a je zajímavé, jak takové oblečení ovlivní chování. Chůze je noblesnější, záda vyrovnanější, hlava hore... :-) Jsi dobrá, že v tom trendu pokračuješ. :-)

8 Sugr Sugr | E-mail | Web | 12. ledna 2015 v 17:37 | Reagovat

Do určitého věku jsou sukně a punčochy lahodné nejen pro mužské oko! :-D K určité příležitosti, či ve společnosti muže je tento oděv přímo žádoucí! :-D Samozřejmě je to ohraničeno (i toto) věkem nositelky. ;-)

9 Kosáček Kosáček | E-mail | Web | 12. ledna 2015 v 21:53 | Reagovat

Tak já bych ty podkolenky brala, nosila jsem k sukni v zimě a vypadalo to bombově a bylo mi i teplo.A maličkosti, které se plní my dělají největší radost

10 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 16. ledna 2015 v 10:28 | Reagovat

Já už jsem na sukně a šaty v zimním období rezignovala, za "dámu"  jsem až v létě, nesnesu totiž poslední roky na těle  žádné silonky. Ovšem rifle se mě dvoje po svátcích nějak scvrkly :-P  Tak jsem včera nasadila také elasťáky a přes ně dlouhý svetřík :-)

11 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 16. ledna 2015 v 10:30 | Reagovat

[10]: PS : maličkosti, které si přeji, se poctivě snažím si splnit :-D

12 Bev Bev | E-mail | Web | 19. ledna 2015 v 10:20 | Reagovat

Jak milý a vtipný článek. Směju se zas nahlas. I mně přibylo přes svátky pár kil a rifle mě tak těsně obtahují, až se mě zmocňuje vztek, celkově mě všechno oblečení jaksi škrtí. Zlobit se můžu jen na sebe. :D Sukni už jsem na sobě neměla ani nepamatuji, zdá se mi, že to ke mně moc nejde i když na ostatních se mi moc líbí. Kolikrát jsem viděla i silnější ženy v sukních a moc jim to slušelo. Na elasťáky bych si ale vůbec netroufla. ;-)

13 Bev Bev | E-mail | Web | 19. ledna 2015 v 10:22 | Reagovat

A občas se mi i něco splní, i když to třeba trvá. :-)

14 pavel pavel | Web | 21. ledna 2015 v 20:12 | Reagovat

Kalhoty u žen nerad vidím, ale v zimě je moje přítelkyně pochopitelně taky nosí. Nedávno jsem prohodil, že se mi u žen líbí taková ta krátká skotská sukně jakou nosí Japonky (nevím jak pro tebe, ale je svůdná)... a tak i po ní pídí. :-D

15 Radka Radka | E-mail | Web | 25. ledna 2015 v 14:38 | Reagovat

Děkuji za milé i vtipné odpovědi :-)
Stále se vydávám do práce v sukni, neboť přetrvává stav mírné nadváhy, kterou tato "elegance" zakryje ;-) Ovšem chtělo by to další inovaci, a tak nezbude než si nějaký další kousek do skříně přát :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama