Potemnělé slunce

28. března 2015 v 15:15 | Radka |  Příběhy mého života
Ráda bych se s vámi podělila o příběh, který přepisuji bez úprav tak, jak mi byl sdělen a věřím, že tak se to opravdu stalo. Věřím totiž na zázraky, bez kterých by byl život více předvídatelný. A možná více smutný.

Páteční zatmění slunce přineslo úžasnou podívanou. Lidé hledali dávno odložené disketové nosiče a tvořili si z nich filtry pro pozorování nebývalého jevu, kdy se planeta Slunce, Měsíc i Země dostávaly do jedné přímky. Ani já a mí kolegové jsme nebyli výjimkou. Ačkoli v pracovním shonu, pár minut na shlédnutí ojedinělého jevu jsme si našli. Přesto jsem měla podivný pocit, že tento úkaz nepřinese jen dobré...

A jak to dopadlo? O tom je následující příběh:

Na víkend se moc těšila, měla v plánu mírné předělávky v bytě a hlavně nedělní setkání se svými blízkými, na které přes týden nemají čas. Z radostného plánování ji vytrhl telefonát sestry, ze kterého si stále opakovala větu: "Jarda měl havárku. Vezou ho do nemocnice, dám ti vědět později, co bude dál."

Synovec, který v určitých intervalech prováděl psí kusy, které občas celou rodinu uměly potrápit. Tentokrát to však nebyla jeho vina. Stál na silnici, ze které chtěl odbočit vlevo, ale musel dát přednost protijednoucím vozidlům. Za ním zastavila další auta, která nemohla jet dál a spořádaně čekala v řadě.
V takové situaci nečekáte žádnou ránu. Ale přišla. Velké stříbrné auto, které se rozhodlo předjet celou kolonu, se přiřítilo v okamžiku, kdy začal odbočovat. Přímý náraz na stranu řidiče odhodil auto synovce na plot u cesty, který zdemolovalo.

Další zprávy z nemocnice byly optimističtější. Zlomená noha, kterou budou ještě večer operovat a polovina těla jedna velká modřina. Oddechla si. Po tom všem, co se jí odehrávalo v hlavě, pocítila úlevu. A v tu chvíli si vzpomněla na událost dva dny zpátky. Tehdy jako každý den prosila za své nejbližší. Přála si pro ně vše dobré a věřila, že se to splní. Tak, jak je to učila maminka coby děti - věřit na anděla strážného a jeho pomoc v každém okamžiku.
V onen den vyslovila jméno sestry, pak jejího syna a než stačila pomyslet na další, uslyšela hlas: "Opravdu?"
Na okamžik zaváhala a, i když nerada, přiznala: "Vím, je to trochu hajzlík, ale je náš. Takže opravdu."
Husí kůže, která se jí rozlila při této vzpomínce po celém těle, ji nenechala na pochybách, že to vše mohlo skončit docela jinak.

Dle vyjádření zasahujících hasičů, kteří mu pomáhali z auta, byl zázrak, že přežil. I lékaři se podivovali nad "mírným" rozsahem zranění vzhledem k situaci. Jeho blízcí se nedivili, jen děkovali, že to vše dobře dopadlo.
Radost jim nezkazil ani fakt, že se nějaký člověk pokoušel přesvědčit zraněného mladíka, aby na sebe vzal polovinu viny za havárii. Odmítl.
Co bude dál, nikdo neumí odhadnout. Ale rodina začala věřit, že mu tato událost pomůže změnit se k lepšímu.

Víkend po zatmění slunce byl na silnicích tragický. O to víc, že umírali především mladí lidé. Minimálně jeden život však zůstal ušetřen. Možná právě proto, že si to někdo jiný přál.
Sama si přeji často pro sebe i druhé a tento příběh je pro mě ujištěním, že to má smysl.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 28. března 2015 v 16:01 | Reagovat

Jistě,že to smysl má. I když to někdy "nevyjde", protože bylo rozhodnuto jinak už dávno... :-)

2 Illumináti Illumináti | Web | 28. března 2015 v 16:21 | Reagovat

such příběh
                   wow
                                        such inspirace
                           very zatmění

                  8-)  8-)

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 28. března 2015 v 17:50 | Reagovat

Tak to já ve svém okolí nezaregistrovala žádné nehody ani špatné příhody a to se pohybuji mezi mladými lidmi....  
Třeba to mělo souvislost ještě s geopatogeními zonami... :)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. března 2015 v 18:02 | Reagovat

Zajímavý příběh. Já jsem kolem sebe nepozoroval v souvislosti se zatměním slunce žádné anomálie, lidé, kteří o zatmění nevěděli, si ho ani nemohli všimnout. Zaregistroval jsem ale u některých lidí snahu na zatmění slunce svádět zatmění vlastní mysli :-).

Je fajn, že to nakonec v rámci možností dobře dopadlo. Snad to tomu muži napoví a pomůže.

5 Eva Eva | Web | 28. března 2015 v 18:26 | Reagovat

Pěkně píšeš lépe bych to nenapsala já obdivuju ty kteří píší příběhy já než něco sesmolím tak mi to trvá Měj se fajn :-)  :-)

6 Lydie Lydie | 28. března 2015 v 21:18 | Reagovat

Jsem ráda, že nehoda dopadla dobře pro toho mladého muže. Byla mu tím určitě dána další šance.....
Já jsem zatmění nesledovala - v tu dobu jsme jeli vlakem na Moravu - na pohřeb jednoho mladého člověka, kterému život ukončila rakovina.

7 Katka Katka | E-mail | Web | 28. března 2015 v 21:22 | Reagovat

Já jsem při zatmění pracovala venku v sadu a žasla jsem , jaká byla nepříjemná zima. Jak potom zatmění doznívalo, oteplovalo se. Ještě že ta zatmění nejsou moc často.

8 pavel pavel | Web | 28. března 2015 v 22:54 | Reagovat

Hlavně že to přežil. Když jsem ještě žil tady, u Krče do mého auta do boku vjelo z postranní ulice auto a taky bylo skoro na odpis. Ta řidička si prý spletla brzdu s plynem. Naštěstí jsem z toho vyvázl dobře, protože to byla druhá strana než jsem seděl. To ale nebylo v době zamění, měla jen zatmělej mozek. :-D

9 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 29. března 2015 v 6:22 | Reagovat

Poznam taky skutocny pribeh. Jeden velmi uspesny spevak u nas mal takmer smrtelnu nehodu na motorke a potom, co ho u toho nejak vylizali, sa dal na spiritualy a ja neodmyslitelnou sucastou vianocnych progrmaov. Vraj "videl Boha"...

10 Radka Radka | E-mail | Web | 29. března 2015 v 12:03 | Reagovat

[1]: Někdy člověk nesvede nic, ale když ano, je z toho obrovská radost a vděk :-)

11 Radka Radka | E-mail | Web | 29. března 2015 v 12:05 | Reagovat

[3]: Myslela jsem nehody, o kterých se psalo, bylo to někde u Znojma a pak ještě další na Moravě. Je dobře, že to negativní se "vybilo" jen na pár místech.

12 Radka Radka | E-mail | Web | 29. března 2015 v 12:06 | Reagovat

[4]: To by se mi také hodilo - zpomalený mozek svádět na slunce. Ale u mě to jaksi neprojde, za dva dny musí být vše v práci nachystáno.

13 Radka Radka | E-mail | Web | 29. března 2015 v 12:06 | Reagovat

[5]: Děkuji, Ty zase hezky tvoříš a tam nemám šanci já :-)

14 Radka Radka | E-mail | Web | 29. března 2015 v 12:07 | Reagovat

[6]: Doufejme, že se té šance chytí, co by za ni dali jiní...

15 Radka Radka | E-mail | Web | 29. března 2015 v 12:08 | Reagovat

[7]: Spíš jsem sledovala něco divného v dalších dnech. Jakési zmatení, ale mohlo to být dáno přepracovaností všech kolem.

16 Radka Radka | E-mail | Web | 29. března 2015 v 12:10 | Reagovat

[8]: V případě toho kluka šlo o to, že chlap v silným autě myslel, že mu vše projde, i předjíždění přes plnou čáru. Ale vždy se to zkrátka nepovede...

17 Radka Radka | E-mail | Web | 29. března 2015 v 12:11 | Reagovat

[9]: Ten kluk Boha asi neviděl a kdyby ano, rodina by z jeho "obratu" radost asi neměla. Ono by úplně stačilo, kdyby přestal lhát.

18 Van Vendy Van Vendy | Web | 29. března 2015 v 15:48 | Reagovat

Možná náhoda, možná opravdu vlivem okolností a sil. Měl opravdu při své smůle štěstí, že to přežil "jen" s tímto poraněním. To hovado, co ho předjíždělo, by zasloužilo doživotní odebrání řidičáku. Nebo aspoň na deset let (za desset let může nabrat trochu rozumu do palice)
Zaujala mě ta věta, o přesvědčování nějakým člověkem, aby na sebe vzal spoluvinu. Chápu to dobře, že ten neznámý člověk byl řidič toho druhého auta?
A kdoví, třeba i synovec trochu půjde do sebe. Ostatně, stačilo trocha a nemusel tady být, to vědomí některé ovlivní ke změně.
Jinak, zatmění jsem sice nesledovala, ale tady sleduji pěknou proměnu zimního kabátku ve svěží jarní. Krásné! :-)

19 Ježurka Ježurka | Web | 30. března 2015 v 16:44 | Reagovat

Až mne z toho příběhu mrazilo. Já si také dle tvého vzoru často, vlastně téměř denně něco tak moc přeji, prosím za všechny, nejen za rodinu, ale občas mívám i speciální přání. Vždy doufám, že se mi aspoň něco z toho splní, tak jako tobě a lidem v tvém příběhu.

20 Sugr Sugr | E-mail | Web | 30. března 2015 v 18:04 | Reagovat

Zajímavý příběh. Zatmění slunce nepůsobilo na lidi moc příznivě, ale někteří ho dokázali brát i s humorem, jako bloger Makliel. Každý člověk takové zvláštnosti přírody vnímá jinak a jsou takoví chlubilové, kteří tvrdí, že jim nikdy nic není ani kdyby padaly trakaře! :-)

21 terezka66 terezka66 | Web | 1. dubna 2015 v 18:22 | Reagovat

Úžasný příběh. Já byla zrovna v době zatmění na cestě za přítelem domů, protože jsem zrovna ten den měla volno a moc mě mrzí, že jsem ho prošvihla, zvláště když v televizi říkali, že další se bude konat za 12 let. Také jsem četla článek o tom, jak tragický víkend mezi řidiči to byl. Ovšem když jsem si podrobně pročítala ten článek, zjistila jsem, že to byli opravdu těměř samí mladí lidé ve věku 18 - 22 let, na jednu stranu se tomu asi ani nedivím, málo kdo je v  tomhle věku opatrnej a připouští si nějaké možné důsledky svého jednání. Já od té doby, co jsem měla praxi na ARU a viděla jsem ty následky, řídím tak opatrně a předpisově, že mě opravdu téměř každý předjíždí, já si však říkám, že pokuty a zbytečná smrt, za to nestojí, abych se někam honila :-)

22 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 3. dubna 2015 v 10:09 | Reagovat

V den zatmění jsem byla v posteli s virózou, nebylo mně dobře, takže jsem tu událost nesledovala  nějak výrazně. Ale už jsem  v životě slyšela pár zajímavých příběhů, které se udály v různých fázích měsíčního cyklu. Tak hlavně že kluk dopadl relativně dobře :-)

23 domovina domovina | Web | 5. dubna 2015 v 14:03 | Reagovat

Líbí se mi výrok "Vím, je to trochu hajzlík, ale je náš." :) Je z toho cítit, že život není černobílý.
Zatmění ve mě nic nevyvolalo, jen synek chvíli brečel a pak neplánovaně usnul. Já měla tolik práce, že jsem si zatmění skoro nevšimla.

24 Amalkavila Amalkavila | Web | 11. dubna 2015 v 0:24 | Reagovat

Šťastné konce sú požehnaním v takýcho situáciách a nič iné ako modlitby, pokorné, úprimné prosby a poďakovania nie je silnejšie som o tom presvedčená. Pretože v nich sa skrýva najhlbšia láska k danému človeku (nech je akýkoľvek), ale je to človek. Či zviera.  
"Vím, je to trochu hajzlík, ale je náš."
Krásne si to touto citáciou potvrdila a pripomenula nám všetkým. Že, láska je a mala by byť predovšetkým a nad všetkým. :-) Veľmi inšpiratívne i poučné. Hmmh, určite tu má chlapec ešte poslanie a možno prišiel čas jeho osvietenia = na znenu. Držím mu palce. Aby, to cítil tak silne ako silný je tento jeho príbeh.

25 Amalkavila Amalkavila | Web | 11. dubna 2015 v 0:32 | Reagovat

Šťastné konce sú požehnaním v takýchto situáciách a nič iné ako modlitby, pokorné, úprimné prosby a poďakovania nie je silnejšie... som o tom presvedčená. Pretože v nich sa skrýva najhlbšia láska k danému človeku (nech je akýkoľvek), ale je to človek. Či zviera.  
"Vím, je to trochu hajzlík, ale je náš."
Krásne si to touto citáciou potvrdila a pripomenula nám všetkým. Že, láska je a mala by byť predovšetkým a nad všetkým. :-)  V tom je tá sila modlitby, prosby. Oto viac nám anjeli strážni pomáhajú. Veľmi inšpiratívne i poučné. Hmmh, určite tu má chlapec ešte poslanie a možno prišiel čas jeho osvietenia = na znenu. Držím mu palce. Aby, to cítil tak silne ako silný je tento jeho príbeh.

26 Radka Radka | E-mail | Web | 16. dubna 2015 v 22:28 | Reagovat

[25]: Děkuji za krásná slova. Pokora dnes mnoha lidem chybí a je to veliká škoda. Ale každý svého štěstí strůjce a tak si svou cestu ke spokojenosti hledáme po svém a je dobře, pokud se z chyb poučíme.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama