Sny o životě

12. července 2015 v 10:10 | Radka |  Sny a realita
Jako dítě jsem dávala přednost snění ve dne. S otevřenýma očima jsem mizela realitě do krásné krajiny, kde byli lidé šťastni jen proto, že byli zrovna tam. Nehádali se, neponižovali jeden druhého. Byli milí a vzájemně si pomáhali. Bohužel, šlo jen sen.


Uplynulo mnoho let a mé denní snění zmizelo v návalu povinností a zodpovědnosti. Naštěstí mi zbyla noc a možností probádat místa, na která bych si ve dne ani netroufla. Po pár zajímavých snových prožitcích jsem si vše začala zapisvoat. Popsala jsem několik sešitů, vytvořila mnoho souborů v počítači (to když mi bylo zatěžko namáhat ruku) a především zažila neopakovatelné situace. Někdy děsivé, jindy velmi inspirativní a přínosné. Ano, často i nic neříkající změť událostí, na které bylo lépe zapomenout.

Kdybych si mohla sama vybrat "noční program" v mé hlavě, šlo by především o možnost nahlédnout do budoucnosti. Ale znáte to: když víte, co vás čeká, máte tendenci do toho kecat a vše si ve finále pokazit. Nikdo totiž neví lépe než náš osud, co je pro nás v danou chvíli nejlepší. Sice si to stále opakuji, ale stejně věřím, že mé věčné připomínky k budoucnosti už někomu "tam nahoře" pěkně lezou na nervy.

Poslední dny si vystačím s nápovědami, které mi pomáhají rozluštit situace dne. Jako nedávno, když dcera marně čekala na výsledek zápočtu a učitel se jaksi neměl k zápisu do školního systému. Po dvou týdnech mi to přišlo divné, ale už jsem se neptala, jen mi v hlavě zaznívalo: "stejně jsem toho moc nenapsala, takže asi blbý".
A pak přišel sen: stála jsem proti mladému muži, který mi říkal: Vaše dcera toho napsala hodně, podívejte. A já koukala na celou složku popsaných papírů a říkala si: proč měla pocit, že toho napsala málo?
Ráno jsem o snu řekla dceři. Její odpověď mě zcela probudila: "Jo, výsledky tam dal před dvěma dny, ale zapoměla jsem ti to říct. Mám za B."
Takže nebýt nápovědy ve snu, pořád bych v hlavě nadávala učiteli, jak je necitlivý vůči studentům i rodičům.

Podobných upozornění přichází více, ale raději mám sny, kdy se stávám někým jiným. V nich si plně uvědomuji, že účastníky snu neznám, ale ten, kým v danou chvíli jsem, ano. A co je pro mě stále překvapující, že si ve snu uvědomuji, že se jedná o sen a já nejsem já.

Nedávno jsem četla krásnou poučku ke snům. Zněla asi takto: Když se ráno probudíte, prociťte si znovu svůj sen. Nalaďte se na pocity a přemýšlejte, co vám má sen říci. Jen nevyvozujte závěry, protože jinak sen zmizí.
S tím souhlasím. Když se snažím za každou cenu dojít k závěru, sen je pryč a já si marně lámu hlavu oč v něm šlo.
Raději pouze rekapituluji a říkám si, že nejsou důležité detaily, ale pocit, který ve mně přetrvává i několik dní poté.

Více článků v rubrice Sny a realita
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | E-mail | Web | 12. července 2015 v 17:14 | Reagovat

Já tě Raduško, stejně obdivuji, jak umíš pochopit sny a že si je vůbec se vším dokážeš tak propojit. Mně se zdají samé blbiny (aspoň tak to vidím). Kdybych měla nějakého takového konzultanta, to by bylo super! :-)

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. července 2015 v 19:35 | Reagovat

Snažím se dát svým snům volnost a nerušit je snahou o jejich pochopení. A do budoucnosti nahlížet nechci, to by pak nebylo žádné překvapení :-).

3 Radka Radka | E-mail | Web | 12. července 2015 v 21:41 | Reagovat

[1]: Libuško, někdy to ani nejde, ale jindy je to nad slunce jasné a to jsem ráda, že z toho mohu něco vytěžit ;-)

4 Radka Radka | E-mail | Web | 12. července 2015 v 21:42 | Reagovat

[2]: Ano, ale přiznávám, že některá překvapení bych si i ráda odpustila ???

5 pavel pavel | Web | 12. července 2015 v 22:13 | Reagovat

Já po pozvolném probuzení ještě pár okamžiků "dosnívám" a dobře mne to i naladí do celého dne. Mohu si to dosnívání dovolit, protože nemusím utíkat do práce. :D
Často mívám i během dne vize, něco jako sen při vědomí. neumím to vysvětlit, ale možná ty mne pochopíš.

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. července 2015 v 22:19 | Reagovat

Já mám sny spojené se životem také. Někdy jsem ráda, že se probudím a trapný sen je u konce. Na dnešek se mi zdálo pokračování  mé povídky, bylo to jako film a leží mi v hlavě. Bojím se ho dát na blog, protože to není zrovna příjemný děj.

7 Van Vendy Van Vendy | Web | 12. července 2015 v 22:42 | Reagovat

Pokud je sen příjemný, snažím si ho užít, dokud setrvává (a sem tam i rychle zapsat, což se mi povedlo asi třikrát). Jde hlavně o pocity, sen typu noční můra opravdu nepotřebuji znovu vyvolávat nebo si jej přivolávat a ve smyslu, když se má něco podělat, tak se to podělá, jej ani nerozebírám, protože co se má stát, stane se. Zajímavé je, že oproti tomu sen příjemný nepřinese nic dalšího dobrého, tedy úspěch, nebo pěkné setkání. Snad jen dobře naladí na začátek dne. Ale i to je plus!
Přiznám se, že takové věštecké sny, jako míváš, se mi nezdají. Ale ve vašem případě - tedy úspěšně složená zkouška - zafungoval na jedničku!
Dceři vyříď prosím gratulaci :-)

8 Mea Mea | 18. července 2015 v 20:37 | Reagovat

Ahoj, mám menší dotaz. Nečetla jsem všechny tvoje články, naopak jsem jich četla jen pár, takže se omlouvám, jestli už tu někde byla odpověď. Ty míváš lucidní sny? Já si svoje sny pomalu ani nepamatuju, ale co jsem se dnes dočetla, prý se to dá nějakým způsobem naučit. Ovládat svoje sny. ...? Abys mě pochopila, proč to vůbec chci umět. Mívám pěkné sny, ale nakonec se to vždycky zvrhne v nějakou noční můru a já se pak budím hrůzou. Nemohla jsi by mi poradit?

9 Radka Radka | E-mail | Web | 19. července 2015 v 15:26 | Reagovat

[7]: Věšteckých snů bych brala i víc, ale jsem ráda i za to co přichází. A od dcery vyřizuji poděkování :-)

10 Radka Radka | E-mail | Web | 19. července 2015 v 15:41 | Reagovat

[8]: Vyloženě o lucidních snech jsem nikdy nepsala, i když jsem před zhruba dvěma lety pochopila, že o lucidní sny u mě občas jde (cvakala jsem vypínačem, ale světlo svítilo dál). Cesta k tomu byla dlouhá a začala zapisováním snů. Ty se postupně měnily, ale stále to nebylo mnou ovládané, jen se mi občas dostávalo odpovědi na události v životě. Co mě trápilo, byly děsivé sny, kdy jsem se budila hrůzou a vadilo mi, že jsem ve snu paralyzovaná a neumím se bránit. Protože věřím, že se přání mohou plnit, přála jsem si, ať se umím ve snech bránit. A od té doby přibývaly sny, kdy jsem útoky odrážela a přestala se budit hrůzou. Myslím, že pro mě bylo důležité uvědomění (nastavení v hlavě), že sny chodí pravidelně a mohu mít nad nimi kontrolu (zde vůle dokáže opravdu hodně).
Pokud jde o noční můry ve snech, doporučuje se přečíst kniha Lucidní snění od Stephena LaBerge, která by měla být efektní terapií. Sama jsem ji nečetla, ale už jsem si ji stáhla z uložto.

11 Bev Bev | E-mail | Web | 28. července 2015 v 19:17 | Reagovat

Radí, vždycky znovu jsem nesmírně potěšená tvými články a ty o snech mám nejradši. Je to zajímavé, je to logické, je v tom kousek tajemství a moc mě to baví. Moc lituji, že mi spousta článků utekla, ale snad budu mít čas se k nim někdy vrátit. Přeji ti krásné dny a také pěkné noci a sny a těším se na příští články. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama