Není láska jako láska

28. srpna 2015 v 21:55 | Radka |  Tvoření / foto
V pubertě jsem o lásce snila, krátce nato věřila, že ji prožívám, až jsem se propracovala k jistotě, že znám skutečný rozdíl mezi slovy "milovat" a "mít rád". S kamarádkami jsme filozofovaly a radily bezradným, kteří tápali v hloubce svého citu k druhému člověku.


Po čtyřicítce přišlo období, kdy si nejedna z nás řekla: A miloval mě vůbec? Nebo alespoň měl rád? Později se okruh otázek rozšířil o větu: Dokážu ještě někdy milovat? až ke konečnému: Byla to vůbec někdy opravdová láska?
Kdysi se mě dcera zeptala, jaké to je být zamilovaná? Musela jsem popravdě odpovědět: "Já nevím." Na její vyděšený pohled si pamatuji dodnes a dodnes to nevím. Byla jsem vždy velmi racionální, rozumná i soucitná a nechápala, proč si v každém americkém filmu musí všichni neustále opakovat: miluji tě, mám tě rád. Proč o tom mluvit, není důležitější to prožívat?

Dnes už rozdíly mezi slovy nehledám, nesnažím se filozofovat ani radit druhým. Snažím se být obyčejně šťastná i beze slov. Jen tak, uvnitř sebe. Nedaří se to každý den, ale v období splínu nacházím znamení, které beru jako důkaz lásky. Nevím, kdo mi ta znamení posílá a možná si to jen namlouvám, ale cítím se šťastnější a o to přece jde. Protože je lépe nakazit člověka dobrou náladou než zlobou či smutkem.

Taková znamení mají různou podobu. Někdy je to mrak na obloze, který vyfotíte jen tak a znamení na první pohled přehlédnete. Jindy je to obyčejný sáček čaje, který po zalití vytvoří obrazec, který až praští do očí, stejně jako zhrudkovatělý cukr. Nebo když při přípravě večeře zakrojíte do nožičky žampionu a ono na vás vykoukne něco, čeho se až radostně leknete.


Jo, život může být i veselý, když si připustíme, že na světě nejsme sami a vždycky se najde někdo, kdo nás může milovat nebo zkrátka "jen" mít rád.


Článek přiřazek k TT - Mít rád vs. milovat
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 28. srpna 2015 v 22:43 | Reagovat

Ty fotky, momentky, jsou vážně skvělé :) Článek je také pěkný, ale já raději budu emocionálně zabarvený tvor, takový Američan svým způsobem :)

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. srpna 2015 v 22:48 | Reagovat

Někdy je to prozření až děsivé, třeba když jsem po létech, po která jsem si upřímně myslel, že miluju, zjistil, že jsem "jenom" měl rád.

3 Radka Radka | E-mail | Web | 28. srpna 2015 v 23:03 | Reagovat

[1]: Děkuji, nejsem zas úplný stroj, ale ještě jsem neměla to štěstí zažít, že by to mnou doslova zacloumalo ;-)
A pomalu se učím, alespoň svým blízkým to říkat.

4 Radka Radka | E-mail | Web | 28. srpna 2015 v 23:04 | Reagovat

[2]: Děsivé prozření - zjistit, že ač tak či tak, stále šlo o lásku ;-)

5 Jana Jana | E-mail | Web | 28. srpna 2015 v 23:13 | Reagovat

Asi chápu, že není člověk stroj, ale i tak mne to trošku děsí :) nedokáží obejmout svoji mámu, tak asi proto se tak uponam na jiný emocionální svět :)

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. srpna 2015 v 23:21 | Reagovat

[4]: Snad ano. Každopádně to byl dobrý vztah. Ale ten šok, když člověk pozná, že obsah těch pojmů může být úplně jiný, než jsme si doposud upřímně mysleli! :-)

7 Radka Radka | E-mail | Web | 28. srpna 2015 v 23:32 | Reagovat

[5]: S mámou jsme se hodně odcizily v mé pubertě, často jsme se hádaly a nedokázaly k sobě najít cestu. Až v době, kdy jí ubývaly síly, jsme ji k sobě pomalu nacházely. A nakonec úplně našly. Objímaly se a nestyděly mluvit o všem. Jsou to více než tři roky co zemřela a jsem nevýslovně ráda, že jsme to stihly. Ale potřebovalo to čas. Hodně času...

8 Radka Radka | E-mail | Web | 28. srpna 2015 v 23:33 | Reagovat

[6]: Proto je lépe (dle mého názoru) dát na pocity než na slova ;-)

9 Jana Jana | E-mail | Web | 28. srpna 2015 v 23:35 | Reagovat

[7]:no já právě jsem v situaci, kdy se nedokážeme ani jedna srovnat s tím, že jsem dospěla a chci svoji rodinu. Takže to je boj, no... Stojí mne to dost sil psychických i fyzických... Snad to dopadne jako v popsaném případě :) byla bych za to moc ráda :)

10 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 29. srpna 2015 v 4:49 | Reagovat

Velmi zaujimave. Ja som myslim este nikdy - aspon nie vazne - nevyslovil "one" slova. Vynimka je samozrejme prvy april, kedy sokujem manzelku vrucnym vyznanim lasky, nevychadza z udivu, az kym stastne zareven "prvy april, prvy april"! (Cudne pritom, ze na to pravidelne naleti, zeby sa jej to napriek tomu pacilo?!?) ;-)

11 Gabi Gabi | 29. srpna 2015 v 8:19 | Reagovat

Veľmi pekne napísané. Akoby sme žili rovnako. Možno je to tak v živote každého z nás. Ja doteraz tiež "neviem". Veľakrát som si myslela, že viem, ale potom ... Svojmu manželovi som raz povedala, že mi ublížil zo všetkých mojich lások najviac. Nie tým čím sme v živote prešli, ale tým, že si ma vzal. Dal mi možnosť poznať jeho chyby. O dokonalosti tých ostatných mi zostali ilúzie. ;-)

12 Ježurka Ježurka | Web | 29. srpna 2015 v 14:34 | Reagovat

Milovat nebo mít rád, mezi tím je opravdu tenký led. Já jsem byla děsně zamilovaná do svého prvního manžela, myslela jsem, že spolu budeme na věky. Ale nikdy jsem ničeho nelitovala, mám s ním úžasné děti a to není málo. Jinak s maminkou jsem měla vždy krásný vztah, a vždy to byla a je jenom MAMINKA

13 Radka Radka | E-mail | Web | 29. srpna 2015 v 15:05 | Reagovat

[9]: Občas musí být člověk sobecký a jít si za svým. Vždyť proto na světě jsme, abychom žili svůj život. A i když se to rodičům nemusí líbit, měli by děti respektovat, protože není nad vlastní zkušenost. A pokud jsme si jisti, že jsme dítě vychovali dobře, není důvod se o jeho samostatné kroky obávat.
Věřím, že to nakonec dobře dopadne, jen musí dozrát čas ;-)

14 Radka Radka | E-mail | Web | 29. srpna 2015 v 15:06 | Reagovat

[10]: Krásný apríl! To bych si také užívala a čekala, že tentokrát bude fór to, že to není fór! :D

15 Radka Radka | E-mail | Web | 29. srpna 2015 v 15:07 | Reagovat

[11]: To je přesná definice! Když známe pravdu, je to bolestnější než mít iluze! Krásně řečeno.

16 Radka Radka | E-mail | Web | 29. srpna 2015 v 15:11 | Reagovat

[12]: Nemohu říct, že bych své partnery milovala (bylo jich celkem málo, takže si to dobře dokážu vybavit), ale doufám, že mě to někdy potká ;-)
S maminkou jsem měla krásné dětství, ale pak zásah zvenčí narušil na mnoho let vše krásné a trvalo dlouho, než se naše vztahy napravily a my zase našly jedna druhou. Díky Bohu, že jsme to stihly a vše podstatné si řekly :-)
A když je mi někdy smutno, stejně vím, že mi je někde nablízku :-)

17 Iris Iris | E-mail | Web | 29. srpna 2015 v 17:55 | Reagovat

S těmi fotkami jsi to krásně vystihla :-)a pěkně jsi to napsala, i já si tyto otázky kladu....

18 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. srpna 2015 v 17:36 | Reagovat

Když mi chlapec říkal, že mne má rád a vyčítal mi, že ho nikdy sama neobejmu a nepřitulím se, říkala jsem mu, ať si něco nechá po svatbě. Normálně jsem se styděla. Vzala jsem si jiného a toho, když jsem opravdu až po svatbě chytla kolem krku sama a zeptal se mne, co budu chtít, když se tak k němu mám- myslel to určitě žertem - tak mne to zarazilo, že jsem to už nikdy sama neudělala, jen jsem čekala až se mne dotkne on. Ovlivněno to bylo tím, že jsem od malička žila mezi cizími lidmi, pak příbuznými, kteří mne, pokud si dobře pamatuji nepohladili, neobejmuli. To člověka poznamená. Proto jsem své syny i vnoučata vždycky hladila a líbala na čelíčko, na tvář. Manžel na   něžností moc není, neviděla jsem ani u jeho rodičů, že by se sebe dotkli a vím, že se měli rádi. Prostě nebylo u nich zvykem dávat city moc najevo. Tchyně se dost divila a bylo jí  zřejmě milé, když jsem se jí chytla pod paží při cestě někam nebo jí nabídla společně posedět u kávy.  Já toužila po blízkosti a ona zřejmě také.

19 Radka Radka | E-mail | Web | 30. srpna 2015 v 22:38 | Reagovat

[17]: Děkuji. Myslím, že klást si otázky je lepší, než žít v iluzi a nechtít vidět případné problémy. Ty mohou nastat kdykoli, ale důležité je vědět, že vždycky se dá najít řešení :-)

20 Radka Radka | E-mail | Web | 30. srpna 2015 v 22:42 | Reagovat

[18]: Tzv. studený odchov má hodně lidí. Doma to neviděli, proto se nesnažili ve svém vztahu. Ale naštěstí se dá hodně změnit, minimálně u vlastních dětí :-)

21 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. srpna 2015 v 23:17 | Reagovat

[20]: Víš, dítě by mělo vědět, že je má rodič rád, nemusí se toí ale říkat pořád. Ono stačí někdy přitulení, pohlazení, když člověk vidí, že je dítě smutné. Také je dobré při případném neúspěchu zjistit příčinu, proč něco nejde, co má dítě za starost či bolest a snažit se pomoci. Vyplatilo se nám zajímat se o koníčky synů i vnoučat, podporovat je dle možností. Hlavně je ale ten cit, za ten by se člověk neměl stydět.

22 Bev Bev | E-mail | Web | 4. září 2015 v 8:33 | Reagovat

Moc pěkný článek a ty srdíčka jsou kouzelný. :-) Dcerám se mi to říká snadno a vlastně i ségrám a neteřím, jenom s manželem si to říkáme zřídka, nevím proč, asi nějaký blok. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama