Strašidla v nás

1. srpna 2015 v 19:44 | Radka |  Sny a realita
Nepamatuji si, že bych se kdy bála coby dítě "něčeho pod postelí". Nebála jsem se ani chodit bytem v noci za tmy, protože nás to maminka naučila. Co si budeme nalhávat, ona zas tak dokonalá tma v bytě ve městě není, aby si člověk připadal jako nevidomý. Paradoxně jsem se začala bát až v dospělosti. Musela jsem se vyhýbat filmům s tématem nasilí a před spaním myslet na příjemné věci. Přesto se mi občas zdál sen, který patřil do sekce hororů a končil mým probuzením úlekem a totálně propoceným pyžamem. Od doby, co si zapisuji sny, takových naštěstí ubývá.


Nedávno se mi dostala do rukou kniha o lucidním snění (chystám se na její recenzi), kde se píše, že do 19. století byly považovány děsivé sny za zásah negativních sil zvenčí, kdežto později zcela převládl názor, že jde o "démony v nás" a pomocí snů se s nimi snažíme vyrovnat. No, tak nevím. U mnoha mých snů bych věřila novodobému pojetí, avšak mám i takové kde odmítám, že bych něco tak hrozného v sobě mohla hostit.

Dnešní sen mě donutil vrátit se do času Velikonoc tři roky zpátky, kdy zemřela moje maminka. Ten rok stál celý za starou bačkoru: vyčerpávající péče o nemocnou maminku, posléze její odchod, šílené finanční problémy sestry, dceřina porucha spánku v plné parádě, kvůli které ji odmítli pustit k maturitě, protože ji "nechtěli mít na svědomí". Tehdy za dcerou přišla spolužačka, že se jí další ptali, co je na tom pravdy, že v noci nespí, protože se bojí tmy?
"Ne, bojí se strašidel, jako jste vy!" zněla prý odpověď spolužačky.

Když se blížil termín podzimní maturity, přihodilo se mi něco, na co nikdy nezapomenu (i když bych ráda). Ve snu jsem ležela na zádech, doslova jako přikovaná a nade mnou se houpala síť, která pomalu klesala, níž a níž. V té síti byli velcí chlupatí pavouci a černá kočka. Jak se přibližovala k mému paralyzovanému tělu, stále více mi docházelo, že až se ho dotkne, vše vyleze ven a bude to můj konec. Zemřu. Ta bezmoc byla šílená a chuť žít obrovská. Přesto jsem nemohla vůbec nic dělat.

Probudila jsem se leknutím a celá propocená. Hrůza, která mě ochromila, neslábla a nezmizela ani po rozsvícení lampičky. Byla stále se mnou. Do rozednění zbývaly čtyři hodiny, ale mě to připadalo jako věčnost. Při každém pokusu o spánek se vracelo téma smrti a následné procitnutí úlekem.

Ráno jsem byla totálně vyřízená. Žaludek stažený, tělo zesláblé. Do té doby jsem nechápala, jak mohou lidé náhle zešílet hrůzou, skončit "z ničeho nic" na psychiatrii.
Cítila jsem se na pokraji šílenství. Já, která se vždy snažila o racionální vysvětlení, pokud to jen trochu bylo možné. Tady jsem žádné nenašla. Musela jsem dokonce opustit svůj pokoj a klid hledat schoulená na sedačce. Při představě, že vycházím z domu a jedu do práce, se mi udělalo ještě hůř a uvnitř sílil pocit, že tam venku zkrátka zemřu. V práci jsem si vzala dovolenou a snažila se přemýšlet, odkud se ta hrůza bere.

Před polednem přišel záblesk světla. Vzpoměla jsem si, že velmi podobně jsem se cítila krátce před touto události. Musela jsem pro alimenty k ex, odmítal je posílat na účet, protože by si nemohl odpustit různé invektivy. O tom, že by mi dal i peníze na další měsíc (protože už bylo posledního) nebo přispěl dceři na školu, nemohla být ani řeč.
Ještě než ale zjistil, že stojím před domem, projela mým tělem zvláštní vlna, která mi sebrala všechnu energii. Tělo se začalo mírně chvět, ruce i nohy zeslábly, žaludek se stáhl. Až později jsem zjistila, že jeho partnerka mě viděla dříve než on. Ale tehdy se mi nechtělo věřit, že by tohle její nenávist dokázala.

Podle novodobé teorie byl problém ve mně. Ale více pravděpodobné mi připadalo, že "zlo" přicházelo zvenčí. Když jsem si to v hlavě srovnala, zavolala jsem svému ex a důrazně ho požádala, aby alimenty posílal na účet, o žádné další peníze ani majetek coby dědictví dcera nestojí a laskavě ať to sdělí i své partnerce, protože z její chamtivosti je mi zle!
Byl zaskočen a zmohl se jen na odpověď, že ona ale o penězích nemluví.
"Že o nich nemluví, neznamená, že o nich nepřemýšlí!" zněla má dpověď, která mu nasadila brouka do hlavy.
Nejspíš mu to přišlo reálné, protože už dříve se ke mně doneslo, že trvala na přepsání veškerého majetku na jejich společnou dceru, aby ta naše nedostala vůbec nic.

Po skončení rozhovoru se mi velmi ulevilo. Sice jsem strávila ještě další den doma, než mé zesláblé tělo nabralo síly, ale věděla jsem, že už bude lépe.

Ještě několikrát se stalo, že pokud jsme s dcerou uvažovaly nahlas o zvýšení alimentů nebo příspěvku na školu (zkrátka o penězích od jejího otce), začaly se dít kolem mne zvláštní věci a poté zavolal ex, který nevybíravým způsobem začal útočit, že jde dceři jen o peníze. Fór byl v tom, že jemu jsme nic neřekly, jen jsme o tom uvažovaly nahlas!
Zvláštní, jaká tichá pošta na vzdálenost pěti kilometrů může fungovat. Proto jsem se naučila v případě, že nás napadne taková kravina jako chtít požádat ex o peníze na cokoli pro dceru, rychle vykřičet do éteru: žádné peníze kromě alimentů nechceme, klidně si je narvi do zádele!

Od té doby přicházejí děsivé sny minimálně a, díky Bohu, jen aby varovaly. Přesto mám stále na paměti, že hranice mezi normálností a bláznovstvím je velice tenká a pokud se někdo cítí "jako blázen", neodsuzuji ani nezlehčuji. Už totiž vím, o čem dotyčný mluví.

A pokud jde o strašidla, už se tolik nebojím. Nějaká občas potkávám na ulici, podle kolegyně máme dokonce jedno v práci. Jenže já spíš oceňuji snahu o originální outfit než potřebu děsit druhé. Zkrátka záleží na úhlu pohledu


článek přiřazen k TT - Strašidla pod postelí
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 The Silent Brother The Silent Brother | E-mail | Web | 1. srpna 2015 v 20:39 | Reagovat

O_O Příběh ze života? Pokud ano, klobouk dolů. Inu pravdy na tom snění je  - jde o pokus temných sil a ďábla. Máš to tady krásné. A krásně se mi tento článek četl. ;-)

2 womm womm | E-mail | Web | 1. srpna 2015 v 22:25 | Reagovat

Ťažko sa mi niečomu takému verí, keďže ja si myslím, že zlé sny sú proste zlátanina, ktorú náš mozog vyprodukuje a nedopadne podľa našich predstáv a ani na nadprirodzenosti neverím. Každopádne sa to ale aspoň čítalo :-)

3 pavel pavel | Web | 2. srpna 2015 v 0:40 | Reagovat

Dcera mé kamarádky (je tady blogerka) opravdu žila tím, že na ní číhá strašidlo pod postelí. A skutečno v ní objevili schizofrenii a skončila na půl roku v ústavu. ;-)

4 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 2. srpna 2015 v 11:01 | Reagovat

Moje dcera se taky jako dítě bála "něčeho" pod postelí, takže prý tam skákala /když jsme tam zrovna nebyli/, z dálky. Teď se bojí její dcera ale více, sice já vím proč, ale bez jejich souhlasu jí pomoci nejde,je to škoda. :-(

5 Ježurka Ježurka | Web | 2. srpna 2015 v 14:09 | Reagovat

Já vždy se zájmem čtu o tvých snech, ale také hned o tom, že víš, oč se jedná nebo to chápeš jako předzvěst něčeho. Moc zajímavé! Mně kdyby se zdálo něco takového tak řvu asi ze spaní. Mám strašný odpor k pavoukům. :-(

6 Van Vendy Van Vendy | Web | 2. srpna 2015 v 16:49 | Reagovat

Tady očividně zapracovalo nějaké psychické propojení. U mě taky občas funguje, i když ne tak silně jako u tebe. Moje sny jsou většinou o práci, kdy mi majitelka relaxu (tam mám pronajatou místnost) volá na telefon, že na mě čeká klientka, kde že jsem. A tenhle sen v drobných obměnách (ten relax vypadá pokaždé jinak) se mi zdá pořád dokola. S výjimkou snů jiných, ale ty si většinou nepamatuji.
Ale musím říct, že ten sen o síti a pavoucích musel být fakt příšerný! a nedivím se, že jsi nemohla usnout a že ti bylo tak zle.
Taky se nedivím, že někdy lidi nechtějí na noc zhasínat a usnou jenom při světle. Já třeba usínám při televizi. Mám ji nastavenou, aby se vypnula sama, ale prostě než usnu, musí jet.
Tys to vyřešila prakticky, původ tvých zlých snů byl nakonec v realitě. Někdy fakt neuškodí se ozvat.
Jako dítě jsem strach z něčeho pod postelí neměla, ale děsily mě skříně, nebo spíš jejich vzory. Měli jsme takové dřevěné skříně se zajímavým stylovým sukovitým vzorem na nich. A já v těch vzorech viděla příšery, ty mě děsily. Jako malá jsem řvala, když byla v pokoji tma, pak mi mamka pořídila takovou zelenkavě svítící lampičku (eluma se to jmenovalo) a pak už mi spaní nedělalo problémy. 8-)
P.S. dobrá odpověď o těch příšerách, když se někdo ptal tvé dcery na problémy s usínáním. Taky si někdy představuji, že někomu švihnu odpověď o ksicht. Zvlášť když jde o nemístnou otázku.

7 Radka Radka | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 22:14 | Reagovat

[1]: Děkuji. Bohužel, někdy zažíváme i to, co bychom sami ani nevymysleli.

8 Radka Radka | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 22:15 | Reagovat

[2]: Osobně bych byla raději, kdyby mě něco takového minulo. Kdo ví, o co doopravdy šlo, ale naštěstí je to za námi.

9 Radka Radka | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 22:16 | Reagovat

[3]: Schizofrenie je prevít, to vůbec nezávidím.

10 Radka Radka | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 22:21 | Reagovat

[4]: Zvláštní, jak se někteří lidé brání pomoci. Když jde o dítě, přijala bych téměř cokoli (samozřejmě hlavně bezpečně).
Vzpomínám si, jak mi kdysi známá říkala, že když se někdo brání pomoci, je lépe oslovit jeho duši, ta není svázaná vědomím (nejlépe v meditaci) a probrat to s ní. Kdo ví, třeba to funguje.

11 Radka Radka | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 22:23 | Reagovat

[5]: Libuško, tohle mi dalo pořádně zabrat a kdyby to šlo, řvala bych taky, ale já byla paralyzovaná všemi směry!
Díky Bohu je to za mnou :-)

12 Radka Radka | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 22:27 | Reagovat

[6]: Víš, mně to někdy přijde, že některé ženské jsou doslova čarodějnice a jen vyslovíš, co by se jim nemuselo líbit a už se něco zlého děje. Vždy s jistotou poznám, když se ex sejde s rodinou a pomlouvají nás, že jsem chudinku dceru odtáhla do paneláku a přitom mohla žít v baráku! Tu jejich zlobu rozcházím celý den!
Ty staré skříně si pamatuji, měla je teta. Některé "kresby" byly fakt děsivé. Ale také jsem slyšela, že do skříní se na noc stahují duše, proto v nich taky často lupe a možná děti, protože jsou vnímavější, tohle také cítí ???

13 pavel pavel | Web | 3. srpna 2015 v 21:50 | Reagovat

[9]: Má s dcerou velké starosti. Ani nemohla dostudovat. ;-)

14 Bev Bev | E-mail | Web | 11. srpna 2015 v 16:51 | Reagovat

Během posledních čtrnácti dnů se mi snad už třikrát zdál mimořádně škaredý sen, pamatuji si jen jeden: chystali jsme nějakou oslavu a měli jsme dokonce profi poradce, byli to dva gayové, mám je tak nějak v paměti jako Vítka a Sidovského. Všechno nějak probíhalo, mám pocit, že dobře. Pak jsem šla najednou v noci kolem našeho výletiště, říkáme tak místu, kde se pořádají taneční zábavy a slyšela jsem kňučení psa, šla jsem za zvukem a našla jsem ty dva, jak podřezávají (ale první co mě napadlo bylo rozřezávají) psa, kterého už z nějakého důvodu nechtěli. Strašně jsem na ně řvala, psa jsem jim vzala, byl jen trochu pořezaný na krku a donesla jsem ho domů. Najednou jsem ležela v posteli a vedle byla dětská postýlka s krásným mimčem a to mimčo řeklo: už nebudu křičet a spalo dál. A ještě vím, že nakonec jsme měli mimčo, toho malého psa a ještě jednoho snad labradora, ale už nevím, kde se vzal. :-? Ještě musím podotknout, že v žádném případě nemám nějaké výhrady k homosexuálům, popravdě mi nepřijde vůbec důležité jakkoli se jimi zabývat, natolik je to pro mě samozřejmé, že si žijí, jak jim vyhovuje.
Další sny si nepamatuju, jen z nich mám ošklivý pocit. Ale tenhle jeden vysokorychlostní úplně nadlouho stačil. :-)

15 Radka Radka | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 22:50 | Reagovat

[14]: Ale to byl podle mě pozitivní sen! Zachránila jsi psa - vědomě umí ve snu jednat málo lidí, běžně jsou paralyzovaní pohledem na něco zlého. A malé děti jsou podle snáře dobré znamení, pokud usínají - značí to klid od starostí. Škoda, že míváš ze snů špatný pocit, snad se Ti podaří vědomě "vyhrát" i v dalších a Tvoje pocity se v dobré promění :-)

16 valin valin | Web | 14. srpna 2015 v 12:22 | Reagovat

Někdy je prostě zlo úplně hmatatelné. A ty máš na to vlnky... Muselo to být dost strašné... :-(

17 Bev Bev | E-mail | Web | 15. srpna 2015 v 7:44 | Reagovat

[15]: Snad máš pravdu, já si ze všeho nejvíc pamatuju to rozhořčení nad tím, co se psem dělají. Z toho na mě jde fakt hrůza. Ale jinak to vlastně nebylo nic ošklivého, spíš praštěný než strašidelný. :-)

18 Radka Radka | E-mail | Web | 16. srpna 2015 v 15:19 | Reagovat

[16]: No, příjemné to nebylo. A zas to byla dobrá škola, od té doby mě už některé věci tolik neděsí ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama