Nebát se přát si

17. října 2015 v 19:57 | Radka |  Sny a realita
Považujete se za fatalisty, deterministy nebo věříte, že máte osud ve svých rukou? Sama sebe mám za kombinaci všeho. Věřím, že určité věci jsou dané a musí se stát, i kdybych na kolenou prosila, aby se tak nestalo. Jiné si mohu do života přitáhnout tím, že si je "vymyslím", tedy v hlavě "vytvořím realitu", která se pak stane. Nevěříte? Veřte, já to už několikrát zkusila. A nakonec situace, které se mají stát, ale vy si je mírně přetvoříte.


Nedávno jsme vedli s kamarády debatu, zda je skutečně někde "ve hvězdách" napsaná naše budoucnost a my ji podle tohoto scénáře žijeme. Jak jsem již psala, veřím že ano, ale určité věci lze měnit - čímž se následně "kniha našeho života" přepíše podle skutečného rozhodnutí.
Padly i názory, že nic jako předurčení neexistuje a je jen na nás, jak se rozhodneme. Z toho titulu nelze vidět do budoucnosti a všechny kartářky a věštkyně jsou lhářky, které těží z hlouposti lidí a jediné, v čem se vyznají, je psychologie. Nezastírám, že mnohé tyto "podnikatelky" také považuji za dobré psycholožky, které klientům prozradí přesně to, co chtějí slyšet. Ale existují určitě lidé, kteří vidí dál než na špičku svého nosu a s tímto darem umí pracovat.

Krátce po dané debatě jsem měla sen: pohybovala se po silnici velice rychle ke křižovatce. Nejela jsem žádným známým dopravním prostředkem, nejvíc to připomínalo Segway (jen méně robustní). Kličkovala jsem mezi auty na silnici a neustále se mi motal do cesty nějaký muž. Okřikla jsem ho dost naštvaně a pokračovala dále ke křižovatce. Když jsem ji měla na dohled, uslyšela jsem houkání sanitky. Rozhlížela jsem se, ale neviděla ji. Stále jsem zrychlovala, projela hlavní silnici (která byla bez asfaltu, jen udusaná hlína) a dojela ke kostelu, kde jsem vystoupala po schodech ke vchodu.
Sen dále pokračoval, ale pro tento příběh už není podstatný.

Ráno po probuzení jsem chvíli přemýšlela. Vstoupil mi snad do snu hluk sanitky zvenčí? Nebylo by divu, často slýchávám houkání sanitek a nejvíce jich je po ránu. Pro jistotu jsem poprosila svého anděla strážného, aby nade mnou bděl a připomněl mi na každé křižovatce, že se nevyplácí spěchat, ale důležité je vždy se v klidu rozhlédnout.

Na výsledek jsem nemusela dlouho čekat. Ještě týž den jsem pochopila. Cestou z pošty jsem autem musela projet ulicí s několika přechody pro chodce. Popravdě nesnáším, když se ti lidé courají a člověk by tam mohl strávit minuty. Tentokrát jsem si nahlas řekla: Zklidni, není kam spěchat. S úsměvem jsem zastavila na každém přechodu a pomalinku se zařadila do správného pruhu před křižovatkou za asi tři stojící auta. V tu chvíli jsem uslyšela houkání sanitky, ale nebyla jsem schopná identifikovat směr, ze kterého přichází. Okamžitě mi probleskl hlavou sen a fakt, že silnice, kterou jsem měla za chvíli přejíždět, byla nedávno vyfrézovaná a vypadala podobně jako v onom snu.
Když jsem sanitku zahlédla ve zpětném zrcátku, naskočila mi husí kůže po celém těle. Byla jsem opravdu ráda, že jsem díky své pomalé jízdě dorazila na křižovatku později než ve snu a byla dostatečně daleko od případného zmatku, který jsem mohla způsobit svou případou nepozorností díky spěchu.

Vím, že toto byla jen maličkost, která mi byla odhalena. Někdo by řekl "ptákovina", která nemá na život žádný vliv. Jenže má. Pokud můžeme změnit třeba jen maličkosti tím, že si to přejeme, proč ne i ty větší, zásadnější?

Pro odlehčení přidávám fotografie z léta. Měla jsem pocit, že vidím v mracích něco zajímavého, tak třeba to uvidíte i vy


Vidím muže, jako by se rozčiloval (možná lže až se mu od úst práší) a nevěřícně na něj hledí veverka


Tady ještě jednou jinak - zde mě zaujal mrak nad hlavou -muže připomíná mi divoké prase!

Příjemný, i když deštivý podzim všem
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Katka Katka | E-mail | Web | 18. října 2015 v 1:06 | Reagovat

Teď nevím, co dělat se snem, ve kterém Kateřina Brožová spadla z nízké zídky, protože se zahleděla jinam...
Mám varovat JI nebo si dávat bacha sama??? ;-)  :-D  8-O
Když se chce, nějaké souvislosti se najdou. Já zase až PO vím, proč se stalo to či ono špatného a kolik bylo signálů, abych se zachovala jinak. Pokud je nerespektuji, dopadnu někdy špatně.

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 18. října 2015 v 11:38 | Reagovat

Myslím, že předurčenost nebo - chceme-li - osud pouze vymezuje hřiště. Co za hru se na něm bude hrát, je v naší režii.

3 Intuice Intuice | E-mail | Web | 18. října 2015 v 12:17 | Reagovat

Myslím, že vše, co se má stát, se stane. Pokud si něco moc přeji, plní se mi to - pokud je to tak v plánu.Pokud se nestane, vím, že je nějaký vyšší důvod, aby se to stalo jinak.

4 Anna Anna | 18. října 2015 v 12:37 | Reagovat

Osud rozdá karty, my hrajeme.

5 Van Vendy Van Vendy | Web | 18. října 2015 v 19:48 | Reagovat

Znovu oceňuji tvoji oblačnou fantazii, a mimo jiné i moc pěkné fotky.
Ten sen byl zajímavý a možná trochu věštecký. Kdoví, třeba bylo dobře, že jsi trochu zvolnila a zpomalila. Možná ti opravdu někdo posílá malé denní vize. A ty jsi schopna je vstřebávat díky své zvýšené citlivosti ku těmto věcem.
Co se týká osudu, asi jsou věci, které člověk může změnit, ale nejsou podstatné. Nejsou důležité pro zásadní změnu v životě. V tomhle ohledu začínám čím dál víc věřit na karmu. Někdo prostě, i kdyby se rozčtverečkoval, nebude mít štěstí. I kdyby si denně představoval, že je už má (ne že je chce nebo bude mít, ale že už přišlo. Ale ne, takhle to nefunguje. Nepřišlo).
Ta představa, vytvořit si realitu a přitáhnout ji k sobě, je pěkná, ale nefunguje to. Nebo spíš, někdy to nefunguje.
Přesto není třeba házet flintu do žita.

6 Ježurka Ježurka | Web | 19. října 2015 v 15:52 | Reagovat

Máš opravdu, Radko, něco navíc, určitě než já. Myslím, že něco je nám dáno a něco opravdu asi můžeme sami ovlivnit, ale už jsem ti psala, že dost dlouho si něco moc přeji a ne a ne se to stát! Nevím, jestli je to to, co je dané, nebo ten dar prostě nemám. Jak mne toto konkrétně mrzí, ale stále budu čekat.

7 Míra Míra | 20. října 2015 v 22:32 | Reagovat

[2]:
Ano, a hlavně neměnit pravidla v průběhu hry. :-)

8 Bev Bev | E-mail | Web | 21. října 2015 v 7:24 | Reagovat

Asi jsem taky taková směs všeho. Věřím na určité předurčení, ale taky věřím na svobodnou vůli a vlastní rozhodnutí, která ovšem můžou být špatná. Někdo má víc štěstí a daří se mu na co sáhne, někdo se v tom naopak plácá. Nevím jestli to nějak souvisí s minulými životy nebo budoucími, jestli je to součást nějaké vyšší rovnováhy, kterou my nedokážeme prohlédnout. Jestli to třeba není zkouška. Taky to je často jenom následek těch blbých rozhodnutí. Je to nejednoznačné a zajímavé na přemýšlení. Nedávno jsem četla něco o tom, jak můžeme sami sebe přeprogramovat, formulováním toho co si přejeme a intenzivním opakováním. Je to vlastně to samé, co říkáš ty a věřím, že to může fungovat. :-) Hned jsem začala. Až a pokud budu mít nějaké výsledky, dám vědět. :D  ;-)
Chlapíka v mracích taky vidím, ofina mu trčí zpod čepice, natahuje ruku a nos má jak bambuli. ;-)

9 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 21. října 2015 v 9:04 | Reagovat

Myslím, že to není ptákovina. Ať už ti sen ukazoval situaci, které jsi měla být přímá účastnice nebo "jen" svědkem, svůj význam to mělo a je to zajímavé. :-)

10 Sugr Sugr | E-mail | Web | 21. října 2015 v 18:48 | Reagovat

Sny jsou prý naše myšlenky, někdo vůbec nesnívá, sny se mu nezdají, ale ti kterým se zdají prý žijí dvakrát.
Pokud by člověk mohl měnit byť maličkosti, které se mají stát, bylo by to fajn, ale...

11 Iris Iris | E-mail | Web | 24. října 2015 v 20:28 | Reagovat

Já si jen občas říkám, proč se to stalo! Ale odpověď nenacházím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama