Knihy Fredrika Backmana

3. června 2017 v 23:23 | Radka |  Knihy co zaujaly
Miluji příběhy. Na pohled obyčejných lidí, kteří po odkrytí svého soukromí pro mě přestávají být obyčejnými. Za každým z nás je příběh. Někdy jednoduchý, jindy komplikovaný až neskutečně složitý. Fredrik Backman jich ve svých knihách nabízí opravdu hodně. Silných i obyčejných. Nečekaných i předvídatelných. A všechny ze života. Nebo to aspoň tak vypadá.


K první knize tohoto autora jsem se dostala při hledání jiných knih. Znáte to: "náhoda", že visela na titulce e-shopu. Název Babička pozdravuje a omlouvá se mě zaujal okamžitě, protože jsme o mojí mámě mluvily s dcerou vždy jako o babičce, navíc jsem jí v tu dobu měla plnou hlavu, i když s námi víc než čtyři roky nebyla. Po přečtení anotace jsem se domnívala, že by se mohla dceři líbit. Po přečtení recenzí již nikoli. Věděla jsem, že je to kniha pro mě jako dělaná a nebude na škodu přečíst si knihy tohoto autora všechny.

To jsem také učinila a zjistila, že můj pohled na ony příběhy se trochu liší od čtenářů, kteří se podělili o svůj názor formou recenze (zde). A to byl důvod, proč vznikl tento článek.

Babička pozdravuje a omlouvá se

Anotace: Zábavný a napínavý příběh plný nečekaných setkání, nepravděpodobných přátelství a obrovské síly pohádek a fantazie. Else je sedm, vlastně skoro osm. Její babičce je sedmdesát sedm, vlastně skoro sedmdesát osm. O Else dospělí říkají, že je na svůj věk vyspělá, ale ve skutečnosti jim připadá otravná. O babičce tvrdí, že je čiperná, i když tím myslí, že jim připadá bláznivá. Elsa je jiná, než ostatní. Nemá jiné kamarády, než babičku, ale jí to nevadí. babička jí totiž vypráví úžasné příběhy o kouzelné říši, kde není normální nikdo a nic a být jiný je tam největší výhodou.

Jak jsem již v úvodu napsala, název mi připomněl mou mámu. Někte uvnitř jsem tajně doufala, že mi pomůže najít odpovědi na některé otázky z její minulosti. Byla jsem šíleně zvědavá, koho babička pozdravuje a zač se potřebuje omlouvat. A nedovedla jsem si představit, že budu týden čekat na dodání knihy a teprve poté budu moci utišit svou zvědavost.
Utišila jsem ji velice rychle. Audiokniha byla stažená v mžiku a zvědavost pomalu mizela.

Valérie Zawadská odvedla skvělou práci, ostatně jako vždy. Poslouchala jsem pečlivě a litovala, že nemám v ruce klasickou knihu, nad kterou bych se mohla zastavit a větu si přečíst znovu, aby se mi lépe vryla do paměti. Některé myšlenky na mě hluboce zapůsobily a rozhodně je to kniha, kterou chci mít doma. Leckterý čtenář může namítnout, že část postav působila nereálně, místy se příběh odvíjel příliš předvídatelně, ale já si na tom našla to své. Opět jsem si uvědomila, jak lidé rychle druhého odsoudí, aniž by se obtěžovali zjistit si důvody, které člověka k danému chování vedou. Víc než jindy jsem si uvědomila, že za každým člověkem je příběh. Tento byl i přes spoustu smutných okamžiků s dobrým koncem.

A podobnost s naší babičkou? Našla jsem. I ona pomáhala druhým, ačkoli jsem si to v průběhu jejího života moc neuvědomovala. Naplno to přišlo před pár měsíci, když jsem potkala Janu. Pamatuji si, že bydlela vedle v paneláku a její syn byl u nás jako doma. Netušila jsem, jak moc pro ni moje máma znamenala. Měla slzy v očích, když mi říkala, že ji naučila v životě víc, než její vlastní matka. A že jejímu synovi tato "naše babička" moc chybí.
Myslím, že by z toho moje máma měla velkou radost, takže ji tam nahoru obě s dcerou pozdravujeme a omlouváme se, že jsme si to neuvědomily dřív.

Tady byla Britt-Marie

Anotace: Román o tom, jak se lidé ztrácejí, zamilovávají a kopou do všeho, co je kulaté.

Nejhezčí věc, kterou můžete o vesnici Borg říct, je to, že leží u silnice. O Britt-Marii zase někdo řekl, že je pasivně agresivní, zpomalená a ukňouraná bába. A to není hezké vůbec - i když možná ne úplně nepravdivé. Britt-Marie po čtyřiceti letech manželství opustila město a manžela, který ji podváděl, a přijela do Borgu. Borg zasáhla finanční krize a nechala po sobě jen cedule s nápisem "Na prodej" a pizzerii, která je cítit pivem. Britt-Marie nesnáší fotbal. Fotbal je to jediné, co v Borgu zůstalo. Tohle nevypadá na začátek krásného přátelství, to rozhodně ne. Ale když děti z fotbalového týmu v Borgu potřebují trenéra tak zoufale, že se nakonec rozhodnou přijmout kohokoliv, tak je detaily jako třeba ten, že ona opravdu, ale opravdu dělat kouče nechce, nezajímají. Tady byla Britt-Marie je román o tom, jaké to je mít předsudky (ne že by Britt-Marie nějaké měla, to samozřejmě ne), o ukládání příborů ve správném pořadí (vidličky, nože, lžíce, v tomhle pořadí, ale Britt-Marie na tom přece netrvá!) a o přírodě vedle silnice. Je to příběh o druhých šancích, prvních výkopech a o tom, že jedlá soda vyčistí skoro všechno.

I toto dílo jsem si vyposlechla. Anotace mě lehce vyděsila, protože co může o fotbalu vědět žena v domácnosti? Příběh Britt-Marie je pokračování osudu ženy z předchozí knihy. Ženy s velkým šrámem na duši, která o lásku nikdy neškemrala, i když o ni tak zoufale stála. Škoda, že příběh neskončil pohádkově. Škoda, že nevsadila na lásku a neobrátila svůj život naruby. Ale potřeba jistoty, že věci se budou dít stále stejně, je pro někoho víc než naděje, že to může být lepší.

Kniha byla o poznání slabší než příběh babičky a Elsy, i když i zde byly silné okamžiky. A také vtipné, jako večeře s krysou, která nectila pravidlo, že se večeří vždy o šesté. Od vyposlechnutí knihy nabádám dceru, že snickersku, pokud ji náhodou doma máme, jíme zásadně a pouze v šest. A bez krysy .

Muž jménem Ove

Anitace: Ovemu je 59 let. Řídí saaba. To, že byl na pozici předsedy družstva vystřídán už před pár lety (což on sám považuje za převrat), mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku.
Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí - začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. Příběh, který od začátku promění všechny, kdo se s Ovem dostanou do styku.
Román Fredrika Backmana o starém vzteklounovi odvedle komicky ztvárňuje řadu situací, které nám jsou důvěrně známé. Je to kniha, jež dokáže stvořit svůj vlastní svět, ale zároveň nám říká něco důležitého o nás i naší době. Příběh se nese ve stejném duchu jako film Lepší už to nebude s Jackem Nicholsonem.

První kniha autora, která přišla na řadu až jako poslední. Prokousat se začátkem knihy pro mě nebylo lehké. Nějak jsem nemohla najít sympatie k tomu starému bručounovi, jak ho popisovali všichni recenzenti. A pak náhle nastal zlom. Stejně jako Britt-Marie v předchozím příběhu, i Ove potřeboval k životu zoufale řád. Když se mu ho nedostávalo, byl nešťastný a nerudný. Život pro něj přestával mít smysl.

Pro mě to byla sonda do života obyčejných lidí ve Švédsku. Překvapilo mě, jak silná je migrace i na malém městě, kde se příběh odehrává (nezdá se, že by si toto autor vymyslel). Vyděsilo mě, jak silnou moc mohou mít úřady nad člověkem. U nás je běžné, že sociální pracovníci dohlížejí na práva dětí a případně je mohou rodičům odebrat. V knize se mimo jiné odehrává boj ženy o nemocného manžela (Alzheimerova choroba), kterého chtějí úřady téměř násilím přemístit do ústavní péče, protože se dle nich o něj nezvládne postarat. A nakonec věc, kterou máme společnou obě země - korupce, střet zájmů, byrokracie.

Až díky příběhu Oveho jsem si opět potvrdila, že pokud prožije člověk mnoho bolesti a ztrát, je pro něj důležité vnést do života řád a povinnosti, které ho vedou, pomáhají zapomenout na bolest a v důsledku přežít.
Tento příběh byl i zfilmován, lze tedy volit mezi knihou a filmem.

Pokud máte jako já rádi příběhy obyčejných lidí, vřele doporučuji
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Evina Evina | E-mail | 4. června 2017 v 8:18 | Reagovat

Kniha je barvitější než film.Mnohokrát jsem byla zklamaná :-)
Přeji krásnou neděli :-)

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. června 2017 v 16:01 | Reagovat

Pravdou je, že život je studnice příběhů lidí, ze které se čerpá. Proto nám kolikrát ty příběhy připadají tak známé.

3 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 5. června 2017 v 15:46 | Reagovat

Děkuju za tip na čtení. Je to můj velký koníček, přesto je mi autor neznámý. Určitě se poptám v knihovně :-)  :-)  :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama