Po dlouhé době

6. června 2018 v 22:22 | Radka |  Co život dal
Za poslední dva měsíce se toho moc radikálního nestalo, avšak mám pocit, že jsem přesto zestárla o nějaký ten rok. Měla bych se naučit nezabírat si mnohé věci a udržovat si větší nadhled. Ale ono to moc nejde, když jde o vaše nejmilejší. Doufám, že z nejhoršího jsme venku, a tak si dovolím podělit se o prožité.


Někdy v půlce dubna se začal zhoršovat zdravotní stav naší agapornisky. Rozkousala pár účtenek, které našla ukryté pod složkou, co je měla před ní chránit. Opravdu hnus ty účtenky! (nejen, že jsou za tím vyhozené peníze, ale ještě je to chemický sajrajt) Začala špatně dýchat a prskat, což mi přišlo jako nachlazení. Jenže po každém, i krátkém letu se šíleně dusila a musela natahovat krk, aby se vůbec nadechla. Co s ní, když si lítání nechtěla odpustit a nebyla zvyklá žít zavřená v kleci? Po více než týdnu bez zlepšení jsem znejistěla, ale ještě víc po dotazu kolegyně čarodějnice, co naši ptáci, jak jsou na tom? Vzpomněla jsem si na výjev na nebi, který mě pár dní před oslabením zaujal:


Ano, takový nic moc západ slunce... ale já tam obrys ptáčka viděla jasně i na dálku!


Až později mi začalo připadat, že to temné nad ním vypadá jako čarodějnice. Tak se mimochodem označuje moje kolegyně dobrovolně, neustále si na někoho vykládá karty a pak zjišťuje, jak moc se sekla! Pár znamení z oblohy mi už ledacos napovědělo, takže jsem byla ve střehu. Měla jsem obavu, aby svým očekáváním na nás nepřivolala nějakou pohromu (její oblíbená činnost) a raději vyrazila na veterinu. Vyfasovala jsem antibiotika a dávkovala po kapičce na lžičce. A mazlila se s ní, kdykoli jsem měla chvilku. Bylo hrozné vidět ten malý uzlíček tak vyčerpaný a zoufalý.


Po více než týdnu se stav mírně zlepšil, doktor nařídil neomezovat v krmení a tak jsem hledala žabinec, který mají nejraději. Jenže stav se začal po něm horšit a agaporniska musela znovu do izolace. Nechávala jsem ji celé dny v pokoji samotnou, aby ji nic nerušilo, jen krmení a voda na dosah. Zvuky, které jí šly ze střev, mě děsily. Vysadila jsem zelené, nechala jen zrní, jablko a mrkev. Stav se pomalu zlepšoval, doktorovi se ještě nezamlouvalo její dýchání, ale věřila jsem, že už to zvládneme. Odpočívala, a když se dostala ke sluníčku, snažila se nabírat energii:


Ukázalo se, že je nejspíš alergická na pyly, prach a nevím co ještě (modlila jsem se, ať to není alergie na peří), proto jsem koupila novou klec. Měla jsem to v plánu už delší dobu, ale znáte to, pořád bylo něco důležitějšího. A došlo i na nový domeček, ve kterém tatínek kolegyně krásně vyřezal otvory tak, aby se v nich mohli usadit, jak byli zvyklí ve starém (papírovém) domě. Myslím, že jako správná ženská měla z nového bydlení radost:


Celá ta situace mě vyčerpala. Kdo má domácího mazlíčka, umí si jistě představit, co jsem prožívala. Kecy kolegy, že je to jen pták, že mám otevřít okno a nechat ho proletět, jsem okomentovala, ale publikovat to nebudu. Zkrátka: kdo nemá rád zvířata, nemá rád ani lidi. Agapornisku mám deset let a rozhodně jsem měla v plánu strávit s ní ještě pět let (patnáct let je jejich maximum). Po prožitém však budu vděčná i za dva další roky.

A víte, jak se pozná, že je na tom lépe a lépe? Ulevuje si na "svých" místech mimo klec, kouše mě do rukou za každý pozdní příchod domů a zajímá se o chod domácnosti. To víte, musí mít jistotu, že to dělám správně:


Nemohu říct, že je ze všeho venku, protože letní vedra její dýchání zhoršují. Taky jí moc chybí zelená strava, ale musí si vystačit se salátem, který jediný snese. Už to naštěstí není tak náročné a mohu se věnovat i jiným činnostem (úklidu, psaní,...) než strachu o ni a běhání po veterině.

Zkusila jsem tedy napsat článek a... zůstala v šoku. Nelze uložit článek větší než 4000 znaků! To jako opravdu? A jak to dělají ti, co píšou povídky? Mazala jsem a přepisovala, abych vyhověla podmínce. A zjistila, že to špatně počítá. A že už ten článek možná nedává moc smysl. Za to se moc omlouvám, ale stále jsem tak nějak v šoku. Příště se polepším. Slibuji
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. června 2018 v 22:55 | Reagovat

To je skutečně smutné, když miláček onemocní. Kdo to nezažil, nepochopí. Ať je to pták, kočka nebo pejsek. Doufám, že vám vydrží. Je dobré se vypsat ze starostí. Věřím, že budou i nějaké zážitky dobré na psaní. :-)

2 Bev Bev | E-mail | Web | 7. června 2018 v 6:19 | Reagovat

Tak ráda čtu zase tvé řádky, úplně jsi mi svou přítomností na blogu rozsvítila ráno. Jen je mi líto toho malého ptáčka, ale snad už bude v pořádku. Ja to stejně zvláštní, že i zvířátka stále častěji trpí alergiemi a neduhy, které sužují nás lidi. Agapornis a možná alergie na peří(mimo jiné), přemýšlím, kdyby se to potvrdilo, jak udělat, aby do styku s peřím nepřišla. Jedna naše kočka je zase alergická na blechy. Při pěti kočkách, co se poflakují věčně venku je to skoro nemožné. Ta bezmoc a strach jsou vždycky stejné, ať je to ptáček, morče nebo pes. Držím palce, aby byla malá už v pořádku a ty jsi měla víc volného času. A moc se mi líbily fotky, zvlášť jak kouká do pračky, ta je parádní. :-)

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. června 2018 v 7:51 | Reagovat

Tak snad už je to nejhorší za vámi a vše se obrátí jen v dobré, moc držím palce. A musím pochválit nový domeček, je opravdu krásný.

Pokud jde o ty limity textu, jediným limitem je podle mne 40000 znaků. Pokud ale do administrace třeba kopíruješ text napsaný ve Wordu, zahrnuje to mezi "znaky" spoustu neviditelných dat, která nemají s obsahem textu nic společného, např. různé informace o formátování, takže se pak někdy stává, že se systém vzpírá vložit byť jen jediný krátký odstavec a navenek se tváří, jako bys vkládala F.L.Věka.

4 Danka Danka | E-mail | 7. června 2018 v 9:14 | Reagovat

Tak přeji té vaší krasavici at je už dobrá.Stejně to je bezmoc,když se na to musí člověk koukat a nemůže pomoct.Tak at se vám všem daří.Všechno dobré.

5 Máří Kosáček Máří Kosáček | 7. června 2018 v 11:33 | Reagovat

Ať už je jenom líp♥

6 Ježurka Ježurka | Web | 7. června 2018 v 13:25 | Reagovat

Já se nedivím, že jsi z toho všeho smutná. Zvyk je železná košile a deset let je dost dlouho na to, aby sis opravdu zvykla. Držím pěsti, aby bylo líp a ještě jste to překonali.

7 Sugr Sugr | E-mail | Web | 7. června 2018 v 18:53 | Reagovat

Radko chápu tě, je to beznaděj.
Je to u zvířátka a přesto to těžce člověk nese, tu beznaděj.
Ještě horší je, když je to u osoby tobě blízké, beznaděj, nemůžeš pomoci.
U ptáčka bude líp, u starého člověka nad 60let ti řeknou pouze - bude hůř, líp už bylo.
Měj krásné dny a ať se ti ptáček zlepší.

8 Radka Radka | E-mail | Web | 7. června 2018 v 20:01 | Reagovat

[1]: Děkuji, také doufám. Bez zvířátek to sice jde, ale není to ono ;-)

9 Radka Radka | E-mail | Web | 7. června 2018 v 20:07 | Reagovat

[2]: Moc děkuji za milý komentář :-). Věřím, že zvířátka z nás tahají nemoci, proto mívají stejné neduhy jako my. Ovšem já jí to zakázala, takže to měla kvůli oslabení organismu, nebo tahá nemoci někomu od sousedů :-? Mluvit neumí, takže to z ní asi nedostanu ;-) Ale budu boufat v nejlepší

10 Radka Radka | E-mail | Web | 7. června 2018 v 20:13 | Reagovat

[3]: Moc děkuji, nový domeček pořídit jim bylo snadnější, než ho pořídit sobě. Snad to taky nakonec zvládnu.
No, ten text mi dal zabrat. Je pravděpodobné, že jsem v rozčílení jednu nulu přehlídla. A máš pravdu, kopírovala jsem z wordu. Děkuji za vysvětlení :-)

11 Radka Radka | E-mail | Web | 7. června 2018 v 20:15 | Reagovat

[4]: Jo, ta bezmoc je hrozná, když ani mluvit neumí :-(

[5]: Děkuji Maruško

[6]: Děkuji Libuško, doufala jsem v patnáct, tak snad aspoň ještě dva tři roky...

12 Radka Radka | E-mail | Web | 7. června 2018 v 20:19 | Reagovat

[7]: Máš pravdu, u lidí je to horší. Zažila jsem to u maminky, měla sice 69, ale co to dnes je? Jenže podle doktorů byla stará a asi "příliš opotřebená", takže se nemínili přehnaně angažovat. Nedala jsem se a brzy se přede mnou nechali zapírat. Smutné.
Ale člověka zkrátka zasáhne každá situace, kde se citově angažuje a pokud nemá srdce z kamene

13 Hanka Hanka | 13. června 2018 v 13:09 | Reagovat

Nahlédla jsem tu asi poprvé a hned vidím ptáčka, jehož podobu jsem zrovna vyšila a dala zarámovat. Přesně to jsou dva tito papoušci a je to ode mne dárek. Ať vám prospívá k vaší spokojenosti. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama