Filmové příběhy - život bez pohybu

22. července 2018 v 23:23 | Radka |  Knihy a filmy co zaujaly
Před pár měsíci jsem se definitivně rozloučila s televizí. Zapínala jsem ji sporadicky, jen se na ni prášilo, proto nemilosrdně opustila můj příbytek. Bez filmových příběhů jsem nezůstala. Něco si občas stáhnu, něco půjčím, jindy sleduji online. Vždycky se dá vybrat. Nejraději mám romantické filmy. V mých dnešních tipech ji na první pohled nenajdete. Nejspíš ani na druhý.


Na doporučení kolegyně jsem si pustila Než jsem tě poznala. I když mě varovala před smutným koncem, neodradilo mě to. Místy jsem měla problém uvěřit hercům, jindy mi vadil slabší scénář. Celkově mě film zaujal. Úspěšný mladý muž zůstává po nehodě zcela ochrnutý. Kvadruplegik s upřeným pohledem z okna. Den co den stejní lidé, stejný výhled. Člověk se nemůže divit jeho rezignaci, odmítání snahy druhých zpestřit mu život, který pro něj ztratil smysl. Uvědomuje si velmi silně, oč přišel. Sportoval, cestoval, miloval. Žádná asistentka nevydrží dlouho, až Louisa. Zvláštní osoba se smyslem pro dobro a podivným citem pro módu. Sice ho vtáhne zpět do života, ale donutit ho změnit nejzásadnější rozhodnutí se jí nepodaří.
Na csfd.cz má hodnocení velice dobré, celých 80%, ale musím souhlasit, že film až příliš připomíná skutečný příběh Philippa Pozzo di Borga, který byl zfilmován pod názvem Nedotknutelní (na csfd.cz hodnocení 91%). Film jsem viděla již dříve a bylo příjemné konstatovat, že smutné příběhy mohou mít i dobré konce. Nejen ve filmu.
Než jsem tě poznala nemá na první pohled dobrý konec (dále nečtěte, pokud nechcete znát konec a běžte na další odstavec). Jediný syn dává rodičům šest měsíců svého života, aby se mohli srovnat s myšlenkou na jeho odchod. Donutí diváka zamyslet se nad životem člověka zcela odkázaného na pomoc druhých. Určitě se všechna rozhodnutí dělají lépe, když jste bohatí. Skutečný Philippe využil majetek ke zlepšení svého a posléze také asistentova života, ze kterého se stal nejlepší přítel. Filmový Will si zaplatil cestu k jeho ukončení, ale také pomohl splnit tajná přání Louise. Těžko se soudí rozhodnutí mladého člověka odejít dobrovolně z tohoto světa, ale nejspíš už dokážu pochopit, kolik síly je zapotřebí k tomu čelit každodenně bezmocnosti.

Po zhlédnutí příběhu Willa jsem si chtěla zvednout náladu a hledala na netu nějakou romantiku. Zaujal mě titulek Život nikdy nekončí. Jak optimistické! Pro jistotu jsem nahlídla do databáze filmů - hodnocení 71% vypadalo slibně, ale drama? Jenže kdo by odolal krásné Sophii Marceau a charismatickému Christopheru Lambertovi? No, to charisma mu zde trošku scházelo. Již na první pohled velmi nesourodá dvojice. Ona zůstává po nehodě ochrnutá a díky svému životnímu stylu nemá nikoho, kdo by se o ni postaral. On přichází o vše kvůli přemíře alkoholu. "Náhoda" je svede dohromady. Tak nějak si zbyli. Tak nějak si v sobě našli zalíbení. Naučili se užívat si maličkostí. Život není jen o velkých činech a událostech. Skládá se z drobností, které člověku přinášejí světlo, radost, jistotu.
Film donutí člověka přemýšlet nad množstvím maličkostí, které mu život zpříjemňují a bez nichž by byl prázdný. Ztratil by svůj smysl. Navíc ukazuje, jak snadno lidi soudíme, aniž bychom znali pravdu. Taková zamyšlení jsou občas zapotřebí, aby si člověk uvědomil jaké má vlastně štěstí.

Všechny tři příběhy spojuje jedno téma: invalidní vozík a stoprocentní odkázanost na druhé. Děsivé. Věřím, že různé situace k nám nepřicházejí náhodou, vždy mají nějaký smysl. Proto ani tyto filmy neberu jako náhodu.
Přemítala jsem nad nimi a v hlavě mi lítaly otázky: Jak málo stačí, aby se člověk stal zcela bezmocným. Jak moc se pak změní jeho život, vnímání reality, pocitu spravedlnosti... Stačí okamžik a celý život se zhroutí. Je odkázaný na druhé a nic není jako dřív. A co když žádné blízké nemá, dokonce ani dostatek financí, které by mu pomohly potřebou pomoc si zajistit?

Nechci si ani představovat, jak bych volila v případě, že by se něco takového stalo mně. S povahou "vlk samotář" bych nejspíš skončila v koutě s pohledem upřeným před sebe... a čekala na nějakou Louisu, která by mě nutila těšit se z maličkostí, kterými by mi chodila zpestřovat život i bez peněz.
Tak já raději budu doufat, že zůstanu dostatečně zdravá, a za příjemné maličkosti každého dne budu vděčná i bez životních katastrof. Totéž přeji i všem ostatním.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. července 2018 v 23:41 | Reagovat

Dobré řešení - bez televize, ono opravdu není moc z čeho vybírat.  Mám ráda psychologické filmy, různé příběhy ze života, ale co nejméně smutku, zrady, ran. Ty filmy jsem viděla, máš pravdu, že donutí člověka přemýšlet. Někdy si málo vážíme toho, co máme.

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 23. července 2018 v 9:05 | Reagovat

Tyto filmy jsem viděla, k zamyšlení jsou. Nelíbí se mi tam nadřazené chování lidí, chybí mi tu pokora.

3 BÁRA BÁRA | Web | 23. července 2018 v 9:36 | Reagovat

Přesně, v televizi na nic nekoukám, když už, tak přes počítač, ani si ji neplánuji kupovat v budoucnu, až budu bydlet sama.

Nedotknutelní i Než jsem tě poznala jsou krásný filmy :-). Vyloženě na "romantiku" nejsem, ale tohle byly opravdu silný příběhy :).

4 masterofexceptions masterofexceptions | E-mail | Web | 23. července 2018 v 12:04 | Reagovat

taky jsem na TV nekoukal, ale pomalu se k tomu vracím. Dávají oblíbené sitcomy a ubývá síla dělat něco produktivního. :D
Mno z vyjmenovaných jsem viděl jen Nedotknutelné, což byl jeden z nejlepších životopisných filmů, které jsem viděl.

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 23. července 2018 v 12:42 | Reagovat

V televizi už běží málo něco nového. Historie, někdy i "přepisovaná", tedy spíš pohled na události upravený tendečně. Ve stylu, kdo netrpěl za min.režimu nemá právo promluvit, když se jedná o životopisy. Staré sitcomy, seriály opakované, asi už hodně pamatuji, proto musím vybírat. Paradoxně klasické detektivky shlédnu kolikrát raději než ty nové, tak trochu opisující. Co mají pořád vymýšlet, že? ;-)

6 Sugr Sugr | E-mail | Web | 23. července 2018 v 19:44 | Reagovat

Gratuluji k Blogu dne! :-)
Televizi nemám a nesleduji ji už nejméně 15let co mám notebook. Na tom si stáhnu co chci, pustím si to kdy chci, televize mi nechybí vůbec.
AP nemá televizi též a moji mladí s malou holčičkou si jí ani do společné domácnosti nepořídili.
Inu, lze zřejmě bez televize žít! ;-)  :-)

7 Radka Radka | E-mail | 23. července 2018 v 23:49 | Reagovat

[1]: Také mám ráda příběhy a nejvíc asi ty opravdu ze života. Mají podle mě větší sílu.

8 Radka Radka | E-mail | 23. července 2018 v 23:50 | Reagovat

[2]: Pokora chybí mnoha lidem, přitom stačí okamžik a jejich pocit nadřazenosti se jim může vrátit jako bumerang

9 Radka Radka | E-mail | 23. července 2018 v 23:51 | Reagovat

[3]: Romantiku můžu, mám to jako relax ke svému životu. Ale zrovna v těchto filmech mi nechyběla.

10 Radka Radka | E-mail | 23. července 2018 v 23:53 | Reagovat

[4]: Jo,  tak sitcomy jako relax po těžkém dni nejsou vůbec špatná volba! Pokud má člověk televizi ;-)

11 Radka Radka | E-mail | 23. července 2018 v 23:56 | Reagovat

[6]: Můj ty Bože! Jak se mi to stalo? O_O
Děkuji, i za upozornění, netušila bych, že se to může stát mně! I když, jak jsem koukala na pátek, stačí k vybrání napsat jeden článek za rok. Zkrátka chce to jen mít štěstí a být ve správnou dobu na správném místě :-|

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. července 2018 v 0:55 | Reagovat

Televizi jsem neměl osm let a nechyběla mi. Teď ji mám a nepřebývá :-).

13 Lydie Lydie | 24. července 2018 v 15:33 | Reagovat

Televizi máme - filmy nesledujeme. Spíš  nějakou detektivku, soutěže, cestování, přírodu a muž sleduje hlavně sport.

14 Bev Bev | E-mail | Web | 28. července 2018 v 7:23 | Reagovat

Než jsem tě poznala jsem četla. Na to, že nemám moc ráda takové ty ženské romány mě to hodně zaujalo, ta holka byla vtipná a měla skvělou rodinu a celý příběh byl dobře sepsaný a jak říkáš, donutí to člověka přemýšlet. Líbilo se mi to. Film zatím neznám. A bez televize bych být nechtěla, přece jenom je to při žehlení nebo vaření příjemné pustit si třeba nějaký seriál. Mám ráda kriminálky, teď zrovna občas sleduju pana Manka a Rizoli & Iles a taky Sherlock Holmes - jak prosté. :-)

15 Bev Bev | E-mail | Web | 28. července 2018 v 7:23 | Reagovat

oprava: pana Monka ;-)  :-?

16 Radka Radka | E-mail | Web | 4. srpna 2018 v 21:52 | Reagovat

[14]: Kniha byla údajně lepší než film, co jsem četla v recenzích. A už chápu, proč mi TV nechybí - zrušila jsem žehlení!  Žehlím jen nejnutnější a zbytek po vyprání věším tak, ať se nezmačká, a většinu věcí mám na ramínkách, ani neskládám (ať se zase nezmačká).

17 Vendy Vendy | Web | 5. srpna 2018 v 12:28 | Reagovat

Tohle opravdu nejsou romantické filmy a určitě dovedou zasáhnout. Sama taky nevím, co bych dělala, nejspíš to, co každý, kdo si tím prošel. Někdo to zvládne tak, že je až k obdivu, jiný průměrně k žití a někteří to prostě nezvládnou. Jak jsi zmiňovala v prvním filmu plánované ukončení toho živořeí, vybavil se mi jiný film - Dobrou noc, mami,ve kterém se dospělá žena rozhodne ukončit svůj život z různých důvodů (podle mě ale chabých, protože byla sice nemocná, ale mohla fungovat, chodit, mluvit, jednat). A během jednoho dne sděluje své matce, že zatahuje roletu, dokonce má vše už tak promyšlené, že označí svoje oblečení, dělá si záznamy o věcech, které po ní zůstanou, a dokonce obloží koupelnu i ručníky, aby nenadělala binec. Neuvěřitelně silně emotivní film, kde její matka jen bezmocně sleduje, jak to její dcera balí. Teda ne že by to bezmocně sledovala, dělá všechno proto, aby ji přiměla změnit rozhodnutí, ale dcera je prostě nezvratně rozhodnuta. Docela strašlivé, jestli by tě to zaujalo, zkus se podívat, jestli někde není k vidění.

18 Vendy Vendy | Web | 5. srpna 2018 v 12:30 | Reagovat

[14]: Taky to tak beru, televizi spíš jako kulisu, sem tam se něco dozvím, sem tam pustím film na flešce, a sem tam nechám projít oficiálně dávaný oblíbený film. A Monk také patří k mým oblíbeným! :-)

19 Radka Radka | E-mail | Web | 10. srpna 2018 v 18:52 | Reagovat

[17]:  Tvůj tip zní zajímavě, i když jde o hodně smutný příběh. Ale přibývá stále více psychicky nemocných lidí a je potřeba si ucědomit, že nikdo zdravý nemá ani tušení, co se v těchto lidech odehrává, někdy to ňemusí být ani patrné na první pohled. Nicméně života bychom si vážit měli, pokud je alespoň trochu snesotelný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama