Změní se to?

14. července 2018 v 18:08 | Radka |  Téma týdne
Mohu jen vzpomínat na doby minulé. Na sny, ve kterých mi byla s předstihem ukázána budoucnost, nebo vysvětlení toho, co se kolem mě dělo. Na intuici, která mě vedla, a pokud jsem dobře poslouchala, neomylně se vyhýbala problémům. Je to už nějaký ten pátek, co mám v hlavě jak vymeteno. Sny jsou "o ničem", předtucha nikde. Cítím se okradená.


O tomto blogu ví v mém okolí jen pár lidí. Neměla jsem potřebu sdělovat druhým, jak ráda píšu povídky, dělím se o zážitky ze snů, rozvíjím úvahy na každodenní i nevšední témata. Možná jsem se jen vypsala a inspirace skončila, přesto jsem smutná z faktu, že to není jako dřív. Nedaří se mi navázat na období, kdy jsem měla plnou hlavu nápadů a sypala jedno téma za druhým. Nejprve byl problém přetavit myšlenky na písmenka, později se sekla i hlava.

Nedávno jsem měla štěstí a kamarádka mě seznámila se svou známou. Ta žena je úžasná v tom, že "vidí". Tedy i to, co se lidé snaží skrývat. Ovšem zejména věci, které zůstávají očím skryty! Trošku jsme se daly do řeči, a když jsem si posteskla, jak se mi poslední dobou nedaří, zeptala se: "Nemáte to tak, že něco vymyslíte a někdo vám to ukradne?" No jasně, tak to mám! Třeba když jsem se kolegovi zmínila, že mám možnost skvělé práce na vedlejší úvazek a nebudu muset počítat tolik peníze, krátce nato byla moje radost pryč. Muž, se kterým jsem měla vše dohodnuto, vážně onemocněl. Jeho závazek nikdo z jeho okolí nechtěl převzít a bylo po práci. Také jsem měla skvělý plán na změnu bydlení. Jenže stačilo to říct nahlas a je to v háji. Zůstávám ve svém bytě, kde se cítím jako ve včelíně, a zůstávají jen sny o klidném bydlení.

O svém psaní jsem nedávno řekla nové kolegyni, které věřím. Dala jsem jí přečíst pár povídek ze šuplíku a byla tak nadšená, že mě nutí začít psát znovu a radostněji. Nejde to. Skoro to bolí. Především při čtení starších povídek mi přijde až úsměvné, že jsem to mohla psát já. Ano, byla jsem to já. Ale tehdy mi nikdo nic nekradl. Nebo ni ty články někdo našeptával, a toho našeptávače mi kdosi ukradl? Proto nic neslyším? Nebo jsem jen nahluchlá?

Ať je to jak chce, není to jako dřív. Ale mírný pokrok tady je. Na včerejšek se mi konečně zdál "zajímavý" sen: Byla jsem s pár lidmi ve škole, diskutovali jsme s učitelkou, v ruce kelímek s pitím. Občas jsem se napila, ale něco se mi na tom pití nezdálo. Cosi v něm plavalo! Z kelímku jsem vytáhla zvíře a přemýšlela: je to křeček, nebo morče? Přiklonila jsem se k morčeti, vzala ho za zadní nohu a nesla ven, vypustit do přírody. Zvláštní, že vůbec nebyl mokrý! Před školou stáli lidé, tak jsem šla kousek dál a hledala vhodné místo k vypuštění. Ale ten hlodavec už ztrácel trpělivost, a když sem ho chtěla chytit za druhou nohu, kousl mě do ruky. Takhle si představoval vděk za svobodu? No, nevím...

Probudila jsem se leknutím a přemýšlela, co mi kdo bude chtít přimíchat do pití? Jako, život se mi snaží otrávit dost lidí, ale morčetem? Lámala jsem si hlavu a oddechla si až při vzpomínce na slova naší paní uklízečky, že morčata tahají z lidí nemoci. Že by to byla známka pomoci?
Nevím, asi mám pořád ještě v hlavě vymeteno. Ale viděno pozitivně - když začaly přicházet sny, možná i nápady se vrátí a články budou.
Možná přijde i našeptávač
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Danka Danka | E-mail | 14. července 2018 v 18:27 | Reagovat

Radunko,třeba jste jen trošku"vyhořelá"Zase bude dobře.Moc ráda čtu Blog.Obdivuji vás všechny.Já na to nemám"koule"Je mě 64roků a z toho se 17let starám o manžela po těžkém úraze mozku.Není ani o čem psát.Den,jako den.Ale hrabu se.A čekám až mě něco příjde a raduju se z takových maličkostí. :-D

2 Radka Radka | E-mail | Web | 14. července 2018 v 18:38 | Reagovat

Obdivuji všechny, co žijí "obyčejný" život a nestěžují si, naopak hledají maličkosti, které povzbudí, potěší, vyloudí úsměv. Je hodně těžké starat se o nemocné lidi. O maminku jsem pečovala intenzivněji tři roky a bylo to těžké. Neumím si představit 17let, hluboce smekám. V porovnání s tím vůbec nechápu lidi, co se honí za penězi, závidí, ubližují. Slibuji, že se budu snažit vnášet více světla a radosti do života druhých, i svého :-)

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. července 2018 v 19:00 | Reagovat

Minulý i současný život je pro mne velkou studnicí zážitků. Dá se vměstnat do povídek. Možná je to schopnost vcítit se do druhého člověka. To jsem vycítila i z článků tvých a nemyslím, že bys neměla náměty na články, úvahy, povídky. To je jen takové "plané" období, kdy se člověk cítí prázdný, nic se mu nechce, hledá něco úderného, co probudí zájem lidí. Někdy je dobré trochu počkat a najednou při nějaké banální příhodě, setkání s dávným známým člověkem si člověk vzpomene na jeho příběh a vida- inspirace je tady. Také je dobré se vrátit ke staré tvorbě a jen si říci : jak bych to napsala nyní? Nebyl to jen můj sen, přání?

4 Lucienne Lucienne | Web | 14. července 2018 v 21:40 | Reagovat

Tenhle pocit, když máš v hlavě totálně prázdno a slova nepřichází, ač na ně voláš, znám moc dobře. Myslím, že ho zná každý, kdo píše, a každý, kdo píše rád, ho nese těžko. Jako by tu chybělo něco, co tu prostě mělo být. Ale neboj, myslím, že se to zase spraví. Já to mám třeba tak, že dokážu psát jen, když je mi smutno. Respektive, když mám deprese. Jinak jsou má slova hrozně mělká. Takže si prostě musím vybrat - budu šťastná bez psaní, nebo v depresích a s múzou. :D
Tak ti držím palce, ať je to zase lepší, ať už psaní, nebo všechny ty věci, o kterých máš pocit, že ti je ostatní kradou.

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 15. července 2018 v 10:32 | Reagovat

Slova umějí být hrdá a svéhlavá. Nepřiběhnou na zapískání, ale až jim se zachce. Mám ale zkušenost, že je dobré snažit se psát i tzv. bez inspirace; upravovat a přepisovat, až správná slova skutečně dorazí, je vždycky jednodušší než psát od počátku.

6 Radka Radka | E-mail | Web | 15. července 2018 v 12:46 | Reagovat

[3]: Moje plané období už trvá hodně dlouho a říkám si, jestli se opravdu dokážu vrátit ke stylu psaní, který jsem zejména před pěti lety měla. Tehdy mi jely příběhy i ve snu a byly jako živé. Nechci fňukat, jen mě to mrzí. Tebe Růženko obdivuji, napsala jsi velké množství příběhů a stále máš o čem psát a je to čtivé! Mám ráda příběhy, ale při pokusu zapsat cokoli, vše mizí. Nicméně, budu doufat, že se to zlepší :-)

7 Radka Radka | E-mail | Web | 15. července 2018 v 12:48 | Reagovat

[4]: Mám to opačně, dokážu psát v období radosti, když dorazí smutek, jsem paralyzovaná. No, asi bych se měla zamyslet, jestli se nemáchím ve smutku už moc dlouho... Děkuji a přeji Ti inspiraci i v radosti :-)

8 Radka Radka | E-mail | Web | 15. července 2018 v 12:50 | Reagovat

[5]: Moc krásně jsi to napsal, umiš slovem pohladit i nabudit (a což teprve svými fotkami!). Děkuji, budu to zkoušet, pořád dokola, až do úplného osvojení ;-)

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 15. července 2018 v 13:52 | Reagovat

[6]:Mám to jaksi dané: Něco slyším nebo prožiji a hned se mi vybaví událost kolem člověka nebo situace. To bude opravdu věkem, prožitým pestrým životem. Při 10 zaměstnavatelích a nakonec soukromničení už něco zažiješ a zatím mi paměť slouží. ;-)

10 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 17. července 2018 v 21:18 | Reagovat

Pamatuji se, že jsme chovali s kraliky mtcata, protize se rikalo, zetahaki z lz kraliku nemoci. Ukazalo se, ze je to jen povets...kralici onemocneli, motcata nic...Ale u lidi,kdovi jak to je... 8-O

11 Black Blood Black Blood | Web | 20. července 2018 v 18:15 | Reagovat

Hodně štěstí

12 Radka Radka | E-mail | 22. července 2018 v 23:20 | Reagovat

[10]: Ano, také se to už ke mně dostalo, ale kolegyně tvrdí, že jejich králíky to zachránilo. Asi jste měli odolná morčata :-|

13 Radka Radka | E-mail | 22. července 2018 v 23:20 | Reagovat

[11]: Děkuji

14 Bev Bev | E-mail | Web | 28. července 2018 v 7:14 | Reagovat

Ono to zase půjde, je to jako s jízdou na kole, jak se říká, to nezapomeneš, jen se musí slova zase nahromadit a správně poskládat. Moc dobře to znám, jak není ten správný čas, slova nepřijdou. Dej jim volnost a najdou si tě sama. :-)

15 Radka Radka | E-mail | Web | 4. srpna 2018 v 21:54 | Reagovat

[14]: Měla by ses dát na věštectví! Ono se to totiž nějak zlepšilo, nápadů na články mám hafo a fotek "něurekom". Jen se k tomu dokopat. Ale už se mi to drží v hlavě ;-)

16 Bev Bev | E-mail | Web | 5. srpna 2018 v 7:41 | Reagovat

[15]:Tak to je super!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama